OSSY 7 C 161/2025-39

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované:Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 30 466 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se, co do částky 14 878 Kč s úroky z prodlení a co do částky 5 235 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 353 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, poslední splátka ve výši 2 353 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem listopadem 2025 s tím, že nezaplacením jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení úroků z prodlení z částky 10 353 Kč, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatek soudního poplatku ve výši 305 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 30 466 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dne 26. 7. 2023 pod číslem hodnota, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl vyplacen v hotovosti, což žalovaná potvrdila svým podpisem. Na základě smlouvy se žalovaná zavázala žalobkyni za poskytnutý úvěr uhradit poplatek ve výši 11 954 Kč skládající se z úroku ve výši 7 457 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč a částky za rozšířeno doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2 997 Kč. Dále si žalovaná ve smlouvě sjednala doplňkové pojištění a zavázala se uhradit pojistné ve výši 1 924 Kč. Celková dlužná částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit činí 28 878 Kč, tuto se žalovaná zavázala uhradit v týdenním splátkovém období v 52 splátkách, přičemž výše měsíční splátky od 1. do předposlední splátky činila 556 Kč a poslední splátka činila 522 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že za účelem řádného posouzení úvěruschopnosti žalované byl na základě informací a podkladů ze strany žalované vyplněn obchodní zástupkyní žalobkyně dokument s názvem Zákaznická karta, kdy v tomto dokumentu jsou uvedeny výdaje a postižitelné příjmy žadatelky, tedy jednotlivé finanční informace, které byly poskytnuty ze strany žalované a na základě kterých byly vypočítání disponibilní příjmy žalované. Na základě těchto údajů žalobkyně uzavřela, že žalovaná bude schopna úvěr řádně splácet. Dle žaloby žalovaná uhradila pouze částku 4 647 Kč, proto došlo k zesplatnění smlouvy ke dni 24. 7. 2024. Žalobkyně uvedla, že jí vznikl nárok na zaplacení jistiny úvěru ve výši 15 000 Kč, poplatku ve výši 11 954 Kč, pojistného ve výši 1 924 Kč, poplatku za vymáhání dluhu ve výši 1 000 Kč, celkem částky 29 878 Kč, ze které žalovaná uhradila pouze částku 4 647 Kč, dlužná částka tak činí 25 231 Kč. Dále žalobkyně požadovala přiznání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (24 231 Kč – celkové dlužné částky bez poplatku za vymáhání). Tato smluvní pokuta dosáhla od 25. 7. 2024 (následujícího dne po zesplatnění) ke dni 8. 7. 2025 částku 5 235 Kč. Dále se žalobkyně domáhala přiznání úroků z prodlení z částky 25 231 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 1. 9. 2025 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsazená v žalobě o skutečnosti prokazující, že řádně před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 161/2025-21 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně žalobu doplnila podáním ze dne 22. 9. 2025, převážně uvedla již údaje, které byly uvedeny v žalobě, odkázala na shora citovanou zákaznickou kartu a popsala, jak vyhodnocuje úvěruschopnost žadatelů o úvěr. Doplnila, že totožnost žalované byla ověřena dle občanského průkazu. Při poskytnutí úvěru žalovaná uvedla, že bydlí s rodiči, vlastní bankovní účet, dosáhla základního vzdělání, je svobodná a bez vyživovací povinnosti. Spotřebitelský úvěr žalovaná čerpala za účelem neočekávaných výdajů. Dále uvedla, že pracuje na plný úvazek na pozici operátorky pro společnost právnická osoba. v adresa, přičemž její čistý příjem z tohoto zaměstnání činil 9 947 Kč, což žalovaná doložila pracovní smlouvou a výplatní páskou za měsíc červen 2023. Dále uvedla, že sdílí domácnost s rodinou, která má též pravidelný příjem ze zaměstnání ve výši 19 947 Kč, tento příjem však nebyl započítáván do příjmu žalované, proto nebyl ani ověřován. Výdaje žalovaná uvedla ve výši 3 000 Kč měsíčně a dále uvedla, že na jiný spotřebitelský úvěr hradí částku 2 820 Kč měsíčně, což bylo potvrzeno výpisem z NRKI/BRKI. Žalobkyně současně vzala podanou žalobu částečně zpět a na žalobě trvala pouze co do částky ve výši 10 353 Kč představující nesplacenou část poskytnuté jistiny a zákonným úrokem z prodlení z této částky od 9. 7. 2025 do zaplacení. Žalobkyně se domnívala, že se ohledem na shora uvedené dokládání dalších listin je již pro řízení nadbytečné.

4. Žalobkyně se k soudem nařízenému jednání na den 23. 10. 2025 nedostavila, byla omluvena. Žalovaná při jednání uvedla, že od žalobkyně měla dva úvěry, myslela si, že má jeden z nich zaplacený, možná by doma našla nějaké doklady. Vzala na vědomí poučení soudu o tom, že s ohledem na omezení předmětu řízení žalobkyní je nyní předmětem sporu částka 10 353 Kč a úroky. Uvedla, že takovou částku by byla schopna splácet po 2 000 Kč měsíčně, a to i pod ztrátou výhody splátek. Nepřišla s žádnými dalšími tvrzeními a neoznačila ani žádné další důkazy.

5. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaná při žádosti o poskytnutí úvěru uvedla, že žije u rodičů, je svobodná, nemá žádné vyživovací povinnosti, nevlastní auto, pracuje jako operátorka u společnosti právnická osoba. v adresa s příjmem 9 947 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 10 000 Kč, celkové příjmy domácnosti činí 19 947 Kč, odhadované měsíční výdaje byly uvedeny ve výši 3 000 Kč, interní splátky ve výši 2 820 Kč.

6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo hodnota bylo zjištěno, že žalovaná s žalobkyní uzavřela úvěrovou smlouvu, na základě které byly žalované poskytnuty v hotovosti finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit s poplatky a pojištěním, celkem se zavázala uhradit 28 878 Kč v 52měsíční splátkách. Roční procentní sazba nákladů činila 171,93 %. Součástí smlouvy účastníci učinili i Standardní informace o spotřebitelském úvěru.

7. Z výzvy k úhradě ze dne 4. 7. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve výši 25 231 Kč spolu s příslušenstvím s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato dlužná částka vymáhána soudní cestou. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 7. 7. 2025.

8. Na výzvu soudu byla předložena kopie výplatní pásky za měsíc červen 2023 od společnosti právnická osoba. adresa, dle které čistý příjem žalované činil v uvedeném měsíci 11 580 Kč. Zároveň byla doložena pracovní smlouva žalované u uvedené společnosti, kde žalovaná pracovala od 11. 4. 2023 jako operátorka výroby, pracovní smlouva byla sjednána na dobu určitou do 31. 10. 2023. Dále byla předložena kopie výpisu z účtu žalované u právnická osoba. za měsíc červen 2023, na kterém činil počáteční zůstatek účtu 0,15 Kč a konečný zůstatek účtu 0,43 Kč. V uvedeném měsíci žalovaná na uvedený účet obdržela nemocenskou dávku za měsíc květen 2023 ve výši 8 949 Kč, dále byly na účet žalovanou vloženy částky 100 Kč, 50 Kč, 51 Kč a 100 Kč a od pana jméno FO byla vložena částka 3 000 Kč.

9. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

12. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

13. Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 33 Cdo 1992/2024 ze dne 18. 9. 2024 dospěl k závěru, že právo věřitele z absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru (při porušení povinnosti věřitele zachovat odbornou péči při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného), posuzované podle zákona č. 145/2010 Sb., požadovat po dlužníku, který se na jeho úkor bezdůvodně obohatil, se použije obecná úprava bezdůvodného obohacení v § 2991 a násl. o. z. a obecná úprava času plnění v § 1958 odst. 2 o. z. Pokud tedy výzva k plnění obsahuje skutkové vymezení dluhu a jeho výši a výzvu k jeho zaplacení, pak při prodlení s plněním závazku vznikne i nárok na úroky z prodlení, a to i v případě, že je tato výzva součástí úkonu zesplatnění podle neplatné smlouvy.

14. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení ale i důkazy o řádném splnění této své povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Z předložených listin bylo zjištěno, že příjem žalované byl v době čerpání úvěru velmi nízký, pohyboval se okolo 10 000 Kč, žalovaná čerpala další úvěr, který splácela ve výši 2 820 Kč měsíčně, na bankovním účtu měla žalovaná nulové hodnoty, a to ještě za předkladu několika měsíčních vkladů od žalované či další osoby, aby zůstatek účtu nebyl záporný. Za těchto okolností nemohla žalobkyně uzavřít, že žalovaná bude ze svého příjmu schopna splácet poskytnutý úvěr, a to ještě za situace, kdy již splácela jiný úvěr ve výši 2 820 Kč měsíčně. Soudu nezbylo než uzavřít, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované, respektive žalobkyně úvěruschopnost žalované posuzovala zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti, když údaje získané od žalované a na základě shora uvedených listin pouze zaznamenala do zákaznické karty, ale nevyhodnotila, že při takto nízkém příjmu a zadlužení žalované tato nebude schopna dostát své povinnosti splátky hradit řádně a včas. Soud proto považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ). O tom svědčí i to, že žalovaná na uplatněnou pohledávku uhradila pouze 4 647 Kč.

15. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované soud dospěl k závěru, že úvěrová smlouva je absolutně neplatnou, dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč byly žalované poskytnuty, toto žalovaná nikterak nesporovala. Rovněž žalovaná netvrdila, že by na poskytnutý úvěr uhradila více, jak 4 647 Kč. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela.

16. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud výrokem I. tohoto rozsudku řízení v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 14 878 Kč a 5 235 Kč, zastavil (§ 96 odst. 1–4 o. s. ř.).

17. Výrokem II. soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 10 353 Kč (15 000 Kč – 4 647 Kč). S ohledem na majetkové poměry žalované a její žádost soud umožnil žalované zaplacení dlužné částky v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, s tím, že poslední splátka bude uhrazena ve výši 2 353 Kč, splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, počínaje měsícem listopadem 2025 s tím, že nezaplacením jediné splátky řádně a včas se stává splatným celý dluh.

18. Výrokem III. byla žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroků z prodlení z částky 10 353 Kč, zamítnuta, neboť žalobkyně nemá nárok na úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ust. § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024).

19. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 30 466 Kč, žalobu omezila o částku 14 878 Kč a 5 235 Kč a žalobě bylo vyhověno pro částku 10 353. Ve věci úspěšnější žalovaná by tak měla nárok na zaplacení nákladů řízení, které v řízení účelně vynaložila. Žalovaná žádné náklady řízení neúčtovala a z obsahu spisu není zřejmé, že by jí v souvislosti s tímto řízením nějaké náklady vznikly. Soud proto výrokem IV. rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

20. Poplatková povinnost žalobkyně uhradit soudní poplatek vyplývá ze sazebníku poplatků zákona číslo 549/1991 Sb., položky 2 bodu 1. písm. c) ve spojení s bodem 2. stejné položky. Výše soudního poplatku činí 1 524 Kč, žalobkyně na soudním poplatku uhradila 1 219 Kč. Soud výrokem V. tohoto rozsudku rozhodl o povinnosti žalobkyně doplatit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách doplatekAnonymizovánosoudního poplatku ve výši 305 Kč. Lhůta k plnění byla u doplatku soudního poplatku stanovena na tři dny dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.

Doplatek soudního poplatku je žalobkyně povinna uhradit České republice na účet Okresního soudu ve Svitavách číslo 3703-424591/0710 pod VS 0711016125.

V případě, že doplatek soudního poplatku nebude ve stanovené lhůtě zaplacen, bude předán k vymáhání orgánu celní správy.