OSSY 7 C 94/2026-81

Okresní soud ve Svitavách rozhodl soudcem JUDr. Zdeňkem Fricem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 319 176 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 149 771 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 169 405 Kč, dále úroku a úroků z prodlení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 319 176 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené pod číslem hodnota dne 18. 9. 2024 mezi žalobkyní a žalovanou, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. K vyplacení úvěru došlo dle žaloby dne 18. 9. 2024 a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % ročně splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 13 957 Kč, splatných vždy k 18. dni v měsíci, počínaje měsícem říjnem 2024. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku. Součástí všech splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 1 709 Kč. Schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně dle žaloby prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalované atd.). Žalobkyně uvedla, že z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné. Dále byla dle žalobkyně ověřena úvěrová historie žalované v databázi NRKI. Na základě uvedených údajů, včetně informací z dotazovaného registru, jakož i na základě provedeného tzv. skóringu klienta (interního matematického modelu založeného na bodovém hodnocení dlužníka), bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Z důvodu vyloučení možných komplikací znemožňující řádné splácení úvěru bylo dále prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalovaného nebyl evidován v insolvenčním rejstříku. Žalobkyně uvedla, že žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru žalovaná uhradila pouze splátky ve výši 13 957 Kč, a to ve dnech 15. 10. 2024, 15. 11. 2024 a 30. 12. 2024, dále dne 30. 12 2024 uhradila 43 Kč a dne 18. 3. 2025 částku 7 315 Kč, tedy do zesplatnění úvěru žalovaná uhradila 49 229 Kč. Žalobkyně uvedla, že z důvodu neplnění smluvních podmínek jí vznikl nárok na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč, dle bodu 6.2 jí vznikl nárok na zaplacení nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Podle bodu 6.3 smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá doposud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 223 447,57 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat po žalované v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jeho úplného zaplacení. V bodě 6.5 smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne 26. 3. 2025, až do jejího úplného zaplacení. Po zesplatnění dle žaloby žalovaná uhradila částku 1 000 Kč dne 15. 7. 2025, tedy celková úhrada ze strany žalované na poskytnutý úvěr činila 50 229 Kč. Žalobkyně se tak po žalované žalobou domáhala zaplacení částky 228 972 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 229 972 Kč ve výši 12 % ročně od 26. 3. 2025 do 15. 7. 2025 ve výši 8 468,32 Kč a zákonný úrok z prodlení z částky 228 972 Kč ve výši 12 % ročně od 16. 7. 2025 do zaplacení, pohledávku ve výši 90 204,25 Kč a úrok ve výši 68,34 % p. a. z částky 197 276,91 Kč od 26. 3. 2025 do 18. 4. 2025 ve výši 8 269,44 Kč, úrok ve výši 12 % p. a. z částky 197 276,91 Kč od 19. 4. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 3. 2025 dosáhne částky 705 484,80 Kč.

2. Soud usnesením ze dne 6. 5. 2026 vyzval žalobkyni, aby doplnila svá tvrzení obsažená v žalobě o skutečnosti prokazující, že žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované (soud z důvodu stručnosti na citované usnesení čj. 7 C 94/2026-46 odkazuje). Zároveň byla žalobkyně poučena dle ustanovení § 118a o. s. ř.

3. Žalobkyně na výzvu soudu dne 18. 5. 2026 uvedla stejně jako v žalobě, že žalobkyně úvěruschopnost žalované zkoumala řádně na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 49 432 Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 19 579 Kč, volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 28 853 Kč. Žalobkyně opětovně uvedla, že ověřila úvěrovou historii v databázi NRKI, provedla skóring klienta a prověřila, zda žalovaná nebyla vedena v insolvenčním rejstříku, zda neměla u žalobkyně předchozí smlouvy ve stavu vymáhání, ověřila, zda její doklad totožnosti není neplatný apod, tak jak bylo uvedeno v žalobě. Žalobkyně uvedla, že měla k dispozici kopii občanského průkazu žalované a výpisy z bankovního účtu žalované, dokládající, že žalovaná je majitelem účtu, na který měl být úvěr vyplacen. Žalobkyně obsáhle popisovala, jak vycházela zejména z údajů uvedených žalovanou, jak posuzovala náklady na bydlení žalované ve výši 8 300 Kč, uvedla, že žalovaná neuvedla žádnou osobu, k níž by měla vyživovací povinnost. Žalobkyně uvedla, že v době vzniku předmětné smlouvy měla s žalobkyní žalovaná uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu, na kterou činila měsíční splátka 6 419 Kč. Žalobkyně uvedla, že příjmy žalované převyšovaly její tvrzené výdaje, tedy v tomto případě nelze dle žalobkyně shledat nemožnost žalované splácet úvěr. Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, potvrdila, že na úvěr žalovaná uhradila 50 229 Kč. V předloženém hodnocení klienta byly zaznamenány shora uvedené příjmy a výdaje žalované. Dále zde bylo uvedeno, že žalovaná pracuje v Anonymizováno. v Anonymizováno na hlavní pracovní poměr od roku 2020, je svobodná. Z výpisu právnická osoba. bylo zjištěno, že na účet číslo č. účtu na jméno žalované byla dne 15. 8. 2024 zaslána mzda od společnosti právnická osoba. ve výši 46 441 Kč a dne 15. 7. 2024 ve výši 51 287 Kč.

4. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila.

5. K soudem nařízenému jednání na den 23. 6. 2026 se žalovaná bez omluvy nedostavila. Žalobkyně při jednání na podané žalobě trvala a uvedla, že žalovaná po podání žaloby na předmětnou pohledávku nic neuhradila. Soudce zpřístupnil žalobkyni svůj předběžný právní názor na zkoumání otázky úvěruschopnosti se zdůrazněním na nezbytnost získání informací o příjmech a výdajích žalované, to je zejména faktických výdajů nikoli jen výdajů tvrzených žalovanou. Soudce současně sdělil, že z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná v posledních dvou letech byla projednávána Okresním soudem ve Svitavách vždy z titulu nezaplacených úvěrů. Konkrétně pak rozhodujícím soudcem ve věcech sp. zn. spisová značka a spisová značka. V těchto řízeních byly doloženy i výpisy z účtů pro období významné i pro nyní projednávanou věc a z obou rozhodnutí plyne, že žalovaná opakovaně čerpala úvěry od různých společností, splátky úvěrů společně s trvalými platbami významně převyšovaly její příjmy, které se pohybovaly mezi 46 000 – 50 000 Kč. Z obsahu tohoto spisu pak vyplynulo, že žalobkyně se spoléhala toliko na tvrzení žalované o jejich výdajích, tuto skutečnost si neověřovala např. tím že by si vyžádala výpisy z účtů žalované za období předcházející poskytnutí úvěru. Pokud by tak učinila, nemohla by uzavřít, že žalovaná je úvěruschopná. Proto i soud usnesením vyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení a důkazů k prokázání úvěruschopnosti žalované. Žalobkyně odkázala na její písemné vyjádření, kdy přes názor soudu nemá žalobkyně k dispozici další důkazy ani tvrzení a argumenty, které by neuvedla ve svém vyjádření z 18. 5. 2026. Žalobkyně měla zato, že pokud někdo uvede nepravdivé informace, neměl by z toho mít prospěch. Nepřišla s žádnými novými tvrzeními a neoznačila žádné další důkazy.

6. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 9. 2024 ve 12:36:28 hod a z předsmluvního formuláře bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut na účet číslo č. účtu spotřebitelský úvěr ve výši 200 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet ve 48měsíčních splátkách ve výši 13 957 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 68,34 % ročně a roční procentní sazba nákladů byla sjednána ve výši 94,38 %. Žalovaná se zavázala celkem zaplatit 587 904 Kč, tato částka nezahrnovala pojištění (čistá splátka bez pojištění činila 12 248 Kč). Dodatek smlouvy byl sjednán dne 18. 9. 2024 ve 14:19:53 hod. Z Přílohy číslo 1 k uvedené smlouvě o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr bylo zjištěno, že žalovaná uzavřela s žalobkyní přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry, pojištění bylo sjednáno na základě pojistné smlouvy číslo č. účtu, na základě kterého se žalovaná zavázala hradit měsíční pojištění ve výši 1 709 Kč, spolu se splátkou úvěru. K uzavření pojistné smlouvy došlo dne 18. 9 2024 v 14:20:05 hod.

7. Z předložené karty klienta bylo zjištěno, že úvěr ve výši 200 000 Kč byl vyplacen dne 18. 9. 2024 a že žalovaná na uvedený úvěr uhradila 50 229 Kč.

8. Z výzev k zaplacení a upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru ze dne 18. 2. 2025 a 21. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalovanou vyzývala k úhradě dlužných částek s poučením, že v případě jejich neuhrazení dojde k zesplatnění celého úvěru.

9. Z oznámení ze dne 24. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalovaná byla o zesplatnění úvěru z důvodu jeho nehrazení vyrozuměna a byla vyzvána, aby celkovou dlužnou částku ve výši 229 972 Kč žalobkyni uhradila nejpozději do 10 dnů od data odeslání výzvy.

10. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo zjištěno, že žalované byl úvěr ve výši 200 000 Kč vyplacen na účet uvedený ve smlouvě dne 18. 9. 2024, tedy v den žádosti o poskytnutí úvěru.

11. Předžalobní výzvou ze dne 13. 4. 2026 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k okamžité úhradě dlužné částky s poučením, že v případě jejího neuhrazení bude tato vymáhána soudní cestou. Dle předloženého podacího archu byla předžalobní výzva žalované odeslána téhož dne.

12. Ze zprávy právnická osoba. ze dne 12. 5. 2026 bylo potvrzeno, že úvěr ve výši 200 000 Kč byl dne 19. 9. 2024 připsán na účet žalované číslo č. účtu pod variabilním symbolem var. symbol.

13. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 86 odst. 1,2 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle ustanovení § 87 odst. 1 téhož zákona platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebitel spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 dovodil, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním a sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Tento přesah do právního postavení širokého okruhu osob potažmo společnosti jako celku způsobuje, že chování věřitele, který řádně neprověří úvěruschopnost spotřebitele a úvěr poskytne, je zjevným narušením veřejného pořádku. Tyto závěry aproboval i Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18, v němž poukázal i na další veřejnoprávní souvislosti, povinnosti prověřit úvěruschopnost spotřebitele.

16. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Je věcí žalobkyně, jakým způsobem ke zkoumání úvěruschopnosti přistoupí, pokud však je konkrétní věc předložena soudu, je to soud, který přezkoumává, zda žalobkyně dostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost či nikoli. K takovému přezkumu žalobkyně musí nabídnout nejen tvrzení, ale i důkazy o řádném splnění této povinnosti (břemeno tvrzení a břemeno důkazní stíhá žalobkyni). Je pak na soudu, aby po provedeném dokazování vyhodnotil, zda žalobkyně splnila shora uvedenou povinnost plynoucí z citovaných zákonných ustanovení. Aby povinnost žalobkyně mohla být splněna, je třeba vycházet zejména z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění jeho dosavadních dluhů. Soud nepovažuje za dostatečné vycházet z tvrzení žalobkyně, že před uzavřením úvěru byla provedena lustrace v dostupných databázích a byl doložen příjem žalované ze zaměstnání a bylo vycházeno z tvrzení žalované. Při posouzení úvěruschopnosti žalované je třeba vycházet z celkových příjmů, výdajů žalované, zjistit, zda žalovaná čerpala další úvěry, vyžádat si výpisy z účtu žalované, ze kterých lze zjistit platební historie žalované, její příjmy, výdaje, další splátky úvěrů či další poskytnuté úvěry apod. Žalobkyně pouze doložila, že účet, na který byl úvěr vyplacen, patří žalované a že na uvedený účet je zasílána výplata žalované. Proto se soud dožadoval shora citovaným usnesením doplnění tvrzení a důkazů po žalobkyni, především doložení výpisů z účtu žalované za poslední tři měsíce před uzavřením smlouvy o úvěru. Soudem požadované doklady mohly dát jednoznačnou odpověď o poměrech žalované.

18. Jelikož takové důkazy soudu (přes poučení o důsledcích v citovaném usnesení) předloženy nebyly, uzavřel soud, že žalobkyně žalované úvěr poskytla, aniž by při jeho poskytnutí byla úvěruschopnost žalované posuzována, respektive byla posouzena zcela formálně a nedostatečně, a to bez patřičné a očekávatelné obezřetnosti ze strany žalobkyně a bez vyžádání dalších informací a podkladů od žalované. Pokud by si žalobkyně vyžádala výpisy z účtu žalované před poskytnutím úvěru, tak jak plyne z výpisů účtu žalované v řízeních spisová značka, a to pro měsíce červen 2024 až srpen 2024, tj. pro období těsně před uzavřením nyní projednávané úvěrové smlouvy, pak by žalobkyně zjistila, že žalovaná opakovaně čerpá během jednoho měsíce úvěry od různých společností (právnická osoba, Anonymizováno Anonymizováno – Anonymizováno, právnická osoba., právnická osoba.), kdy například v měsíci srpnu 2024 celková výše úvěrů od uvedených společností činila 55 045 Kč, v měsíci červenci 2024 výše úvěrů byla celkem 81 000 Kč a v měsíci červnu 2024 ve výši 29 500 Kč). Kromě toho z uvedených výpisů z účtu plyne, že trvalé příkazy z tohoto účtu žalované měsíčně činily více jak 40 000 Kč. S ohledem na to, že žalobkyně pochybila v procesu zkoumání úvěruschopnosti žalované soud považuje uzavřenou úvěrovou smlouvu za neplatnou (§ 87 odst. 1 věta prvá ZSÚ), dle které nelze žalobkyni požadované právo přiznat, lze jí přiznat pouze právo na zaplacení bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku. Žalovaná byla v řízení nečinná, na výzvy soudu nereagovala. V řízení bylo prokázáno, že peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč byly žalované poskytnuty na její účet a že žalovaná na tuto částku uhradila 50 229 Kč. Žalovaná je tak dle § 2993 občanského zákoníku povinna vrátit žalobkyni to, co podle neplatné smlouvy obdržela a dosud neuhradila, tedy 149 771 Kč. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku uložil povinnost žalované uhradit žalobkyni uvedenou částku. Žalobkyně nemá nárok na smluvní úroky, smluvní pokuty či pojistné sjednané v neplatné úvěrové smlouvě.

19. Žalobkyně nemá nárok ani na úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku, neboť je třeba vycházet z toho, že spotřebitelský úvěr ze strany žalobkyně byl žalované poskytnut v rozporu s požadavky na zkoumání úvěruschopnosti podle § 86 a násl. uvedeného zákona o spotřebitelském úvěru, pak nutně z toho musí vyplývat i nutnost použít důsledky s tím spojené vyjádřené v ustanovení § 87 uvedeného zákona, tedy nejen závěr o neplatnosti, ale současně i pravidlo, že v takovém případě je pak spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. V této souvislosti je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 20. 4. 2022, tedy že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ust. § 86 odst. 1, věta druhá, zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; a nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době určené podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění pozdějších předpisů. To tak znamená, že pokud stranami takto neplatně sjednaného úvěru nedojde k dohodě o splatnosti vrácení poskytnutých finančních prostředků, bude tato splatnost teprve určena soudem (dle závěrů Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice čj. 23 Co 343/2024-78 ze dne 17. 12. 2024). Soud tak výrokem II. s ohledem na shora uvedené žalobu v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení dalších 169 405 Kč, dále úroku a úroků z prodlení, zamítl.

20. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o. s. ř., tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně se žalobou domáhala přiznání částky 319 176 Kč, žalobě bylo vyhověno pro částku 149 771 Kč a žaloba byla pro částku 169 405 Kč zamítnuta. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci činí ve prospěch žalované 53 % ku 47 % žalobkyně. Rozdíl úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci tak činí 6 % ve prospěch žalované a je tedy nepatrný. Soud výrokem III. tohoto rozsudku rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

21. Lhůta k plnění je stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne jeho doručení, a to prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové, pobočce Pardubice.

Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat svého nároku návrhem výkonu soudního rozhodnutí nebo exekucí.