OSTA 8 C 106/2019-156

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedou senátu Mgr. Jiřím Vaňkem jako samosoudcem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa 65 obec ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. ČR-Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2. Obec Radětice, IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa žalobkyně a žalované ⟪LB:lb_010⟫ 3. název žalované, okresní myslivecký spolek obec, IČO ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_012⟫ o určení vlastnického práva k nemovitostem;

I. Určuje se, že vlastníkem stavby adresa na pozemku p. č. st. 69, vše v obci obec, katastrální území Radětice u Bechyně, je Myslivecký spolek obec – obec, IČO, sídlem adresa 65 obec.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se (po opravě a doplnění tvrzení a po návrhu na přistoupení dalšího účastníka řízení) domáhal vůči v záhlaví uvedeným žalovaným ve výroku uvedeného rozhodnutí s odůvodněním, že nikdy nepochyboval o tom, že je vlastníkem předmětné nemovité věci. Na základě upozornění žalované 1. však v roce 2014 zjistil, že jako vlastník předmětného objektu je vedeno Myslivecké sdružení obec, které neexistuje. Žalobce nabyl dům adresa hospodářskou smlouvou o převodu vlastnictví národního majetku ze dne 25. 6. 1989 (dále jen„ hospodářská smlouva“), avšak v této hospodářské smlouvě byl uveden název, který byl patrně zkomolením názvu Mysliveckého sdružení obec se sídlem v obec. To bylo jediné myslivecké sdružení, které ke dni podpisu hospodářské smlouvy existovalo, neboť dříve existující Myslivecké sdružení obec a Myslivecké sdružení obec zanikly v souvislosti se vznikem žalobce dne 25. 2. 1983 O této skutečnosti svědčí seznam zakládajících členů, kteří byli předtím členy jak Mysliveckého sdružení obec, tak Mysliveckého sdružení obec, a dále že žalobci byla pronajata honitba a bez honitby podle tehdejších stanov nemohlo žádné myslivecké sdružení existovat. Pokud by soud dospěl k závěru, že tato smlouva je v důsledku nesprávného názvu neplatná, stal se žalobce vydržitelem předmětné nemovité věci, neboť jí v dobré víře držel a užíval od 1. 7. 1989 do 8. 8. 2014, kdy obdržel informaci o nesprávném zápisu v katastru nemovitostí od žalované 1. Jeho oprávněná držba tedy trvala více než dvojnásobek desetileté zákonné vydržecí doby.

2. Žalovaná 1. se vyjádřila k žalobě tak (č. l. 23 – 24), že hospodářská smlouva ze dne 25. 6. 1989 obsahuje na straně přejímající organizace název, který v okamžiku podpisu této smlouvy neexistoval. Smlouvu proto považuje za neplatnou, neboť byla uzavřena s neexistujícím subjektem a vlastnické právo tak nemohlo na žalobce přejít. Žalobce proto nemohl být ani v dobré víře, která by způsobila vydržení nemovité věci, neboť stačilo nahlédnout do příslušné evidence listů vlastnictví, což však neučinil, ačkoli to při požadavku obvyklé opatrnosti učinit měl. jméno víru nelze dovodit ani ze skutečnosti, že žalobce užíval předmětnou nemovitou věc od roku 1989 a udržoval jí, neboť nelze překlenout absenci právního titulu. Vzhledem k tomu, že není dán žádný právní titul, a to ani domnělý, ze kterého by žalobce mohl objektivně vzhledem ke všem skutečnostem dovozovat, že mu předmětná stavba patří, nejsou splněné zákonné požadavky pro vydržení, a proto navrhl zamítnutí žaloby.

3. Žalovaná 2. k žalobě uvedla (č. l. 28), že nemovitá věc byla převedena z důvodu, že o ní měl velký zájem člověk, který byl na tehdejší dobu politicky vlivný, a hrozilo, že nemovitost získá do soukromého vlastnictví. Řešením bylo přepsat nemovitost adresa ke dni 1. 7. 1989 na myslivecké sdružení. Je sporné a těžko prokazatelné, proč byla nemovitost převedena na Myslivecké sdružení obec, které podle dokumentace nejspíš už neexistovalo. Možná proto, že Obec Radětice byla donucena se vzdát svého historického majetku, aby ochránila odcizení, které tehdejší doba, která byla politicky ovlivněna, umožňovala. Žalovaná 2. nikdy nepřestala mít zájem o navrácení historického majetku, zejména když žalobce nemá dostatek finančních prostředků na opravy a údržbu, a navíc má problémy udržet svou existenci. Podle názoru žalované 2. vlastnické právo k předmětné nemovitosti náleží žalobci pouze z důvodu vydržení, protože veškeré chyby, které zapříčinily současnou situaci, vznikly na základě nedostatečné kontroly samotného žalobce. Při jednání žalovaná 2. dále uvedla tvrzení, že na hospodářskou smlouvu bylo záměrně připojeno chybné razítko, aby byla smlouva neplatná a nemovitost připadla obci (č. l. 147 p. v.). Navrhla zamítnutí žaloby (č. l. 148 p. v.).

4. Žalovaný 3. se vyjádřil tak, že je právním nástupcem Okresního výboru ČMS obec, IČO (č. l. 92, 102), které je uvedené jako IČO vlastníka předmětné nemovité věci. Žalovaný 3. se však nepovažuje za vlastníka této budovy, podle něj jde o chybu v katastru nemovitostí (č. l. 92). Navrhl, aby žalobě bylo vyhověno, neboť podle jeho názoru je žalobce na základě výše uvedené smlouvy vlastníkem nemovité věci. Žalovaný 3. má vzhledem ke svému postavení okresního mysliveckého spolku značné zkušenosti s písemnostmi od mysliveckých sdružení a spolků, tito nebývají při jejich použití pečliví a jsou mu známy stovky případů, kdy bylo použité takové razítko, které bylo v okamžiku vyhotovení listiny zrovna po ruce (č. l. 144 p. v.).

5. Podle § 985 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, že není-li stav zapsaný ve veřejném seznamu v souladu se skutečným právním stavem, může se osoba, jejíž věcné právo je dotčeno, domáhat odstranění nesouladu; prokáže-li, že své právo uplatnila, zapíše se to na její žádost do veřejného seznamu. Rozhodnutí vydané o jejím věcném právu působí vůči každému, jehož právo bylo zapsáno do veřejného seznamu poté, co dotčená osoba o zápis požádala. Podle § 3028 odst. 2 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 14 odst. 1 vyhlášky č. 119/1988 Sb. převody vlastnictví národního majetku na jiné socialistické organizace než státní se uskutečňuje hospodářskými smlouvami. Podle § 349 zákona č. 109/1964 Sb., hospodářský zákoník, pro hospodářskou smlouvu o převodu vlastnictví národního majetku mimo obvyklé hospodaření (§ 69 odst. 3) platí obdobně ustanovení § 347. Podle § 347 odst. 1 až 5 téhož zákona hospodářská smlouva o převodu práva hospodaření s národním majetkem mimo obvyklé hospodaření (§ 68) musí obsahovat: a) určení převáděného majetku, b) určení dne převodu, c) výši úplaty nebo dohodu o bezplatnosti převodu; to však neplatí, pokud je převod podle právního předpisu bezplatný. ulice smlouva o převodu práva hospodaření s národním majetkem vzniká dohodou organizací o náležitostech uvedených v odstavci 1. V hospodářské smlouvě se dále uvedou a) názvy orgánů oprávněných dát souhlas k převodu, pokud je takového souhlasu třeba podle právního předpisu, b) hodnota převáděného majetku podle údajů účetnictví, c) důvod převodu, d) práva a závazky související s převáděným majetkem, pokud se současně převádějí. Předávající organizace odpovídá za vady předávaného majetku jen v těch případech a v tom rozsahu, jak to bylo smluveno. Právo hospodaření přechází dnem stanoveným ve smlouvě. Právní předpis může stanovit, ve kterých případech se k účinnosti smlouvy vyžaduje souhlas příslušných orgánů; může též stanovit, kdy jsou organizace povinny smlouvu uzavřít. Podle § 24 odst. 1 hospodářského zákoníku právní úkony socialistických organizací jsou neplatné, jsou-li v rozporu s právními předpisy nebo jejich účel obcházejí nebo jsou v rozporu se zásadami hospodářské politiky Československé socialistické republiky, anebo jestliže jejich předmětem je plnění nemožné. Podle § 25 hospodářského zákoníku právní úkon je třeba vždy vykládat v souladu se zájmem celé společnosti na rozvoji národního hospodářství a v souladu s požadavky soudružské spolupráce socialistických organizací. Podle § 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.), právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle § 4 odst. 1 až 3 zákona č. 23/1962 Sb., o myslivosti, pracující z měst a venkova, kteří mají platné lovecké lístky, mohou vytvářet myslivecká sdružení k tomu, aby společně vykonávali v honitbách právo myslivosti. Myslivecké sdružení je socialistickou organizací. Stanovy mysliveckého sdružení musí být předem schváleny okresním národním výborem, který také dozírá na jejich dodržování a na činnost mysliveckého sdružení. Členství ve dvou nebo více mysliveckých sdruženích není dovoleno. Dozor na hospodaření mysliveckého sdružení, zejména na plnění plánu mysliveckého hospodaření a lovu vykonává též Československý myslivecký svaz. Vzorové stanovy mysliveckých sdružení vydá ministerstvo zemědělství, lesního a vodního hospodářství po projednání s Československým mysliveckým svazem. Podle § 44c odst. 1, 2 zákona o myslivosti myslivecká sdružení vzniklá podle dosavadních předpisů (§ 4 zákona) upraví své stanovy v souladu se zákonem o sdružování občanů a předloží je ministerstvu vnitra České republiky nejpozději do 31. března 1993. V případě, že tak neučiní, zanikají. Do této doby se jejich činnost řídí dosavadními stanovami.

6. Právní předpisy uvedené v předchozím odstavci, podle kterých byla věc posouzena po právní stránce, soud cituje v případě o. z. v účinném znění, v případě vyhlášky číslo hospodářského zákoníku a obč. zák. vzhledem k § 3028 odst. 2 o. z. ve znění účinném ke dni uzavření hospodářské smlouvy, § 4 zákona o myslivosti ve znění účinném ke dni vzniku žalobce a citace § 44c zákona o myslivosti je ve znění účinném ke dni zápisu žalobce u Ministerstva vnitra dle zákona o sdružování občanů číslo Sb.

7. V prvé řadě je třeba uvést, že v dané věci vyplývá z žalobních tvrzení žalobce, že tento namítá nesoulad zapsaného stavu ve veřejném seznamu se skutečným právním stavem. Podání určovací žaloby má tak oporu přímo v citovaném § 985 o. z., aniž by žalobce musel tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem na požadované určení (příjmení, J. a kol., Občanský zákoník III., Komentář, 1. vydání, obec, C. H. Beck, 2013, str. 51).

8. Podle názoru soudu žalobce řádně označil jako žalované všechny osoby, které mohly připadat v úvahu jako vlastníci předmětné nemovité věci. Z katastru nemovitostí (č. l. 39) má soud za prokázané, že vlastnické právo je evidováno ve prospěch Mysliveckého sdružení obec. Z výpisu registru ekonomických subjektů (č. l. 109 p. v.) má soud za prokázané (a ostatně to bylo mezi účastníky i nesporné (č. l. 3, 7, 23 p. v., 28), že Myslivecké sdružení obec neexistuje, toto nelze najít ani ve veřejném rejstříku. Bylo by proto zcela neúčelné žalovat tento neexistující subjekt, neboť v tomto případě by řízení muselo být podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno pro neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Žalobce správně navrhl přistoupení žalovaného 3. do řízení, neboť dle výpisu z katastru nemovitostí bylo dalším identifikátorem vlastníka IČO. Toto identifikační číslo náleželo organizační jednotce sdružení Okresní výbor ČMS obec (č. l. 109), jež zaniklo s tím, že jeho právním nástupem je právě žalovaný 3., jak vyplývá ze sdělení Českomoravské myslivecké jednoty, z. s., ze dne 17. 9. 2019 (č. l. 81). Žalovaný 3. je pobočným spolkem Českomoravské myslivecké jednoty, z. s. (viz výpis na č. l. 108) a soud má proto za prokázané z dopisu hlavního spolku ze dne 21. 10. 2019, že k této transformaci došlo v souladu s přijatými stanovami hlavního spolku (č. l. 104), a to ve spojení se stanovami a přílohami od žalovaného 3. (registrační list, delimitační protokol – svazek příloh od žalovaného 3.). Pasivní legitimace žalované 1. se odvíjí od skutečnosti, že nemovitá věc před převodem vlastnictví národního majetku hospodářskou smlouvou, jejíž platnost žalovaná 1. rozporuje, patřila právě České republice. Pasivní legitimace žalované 2. se odvíjí od skutečnosti, že žalovaná 2. požádala o převod majetku z žalované 1. na žalovanou 2. dle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, a to mimo jiné objektu bydlení adresa v katastrálním území Radětice u Bechyně (č. l. 46 a 47 spisu).

9. Z přílohového spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. L 930 má soud za prokázané, že Myslivecké sdružení obec se sídlem v obec předložilo dne 11. 9. 1992 (viz podací razítko na č. l. 2 přílohového spisu) dle výše citovaného § 44c zákona č. 23/1962 Sb. Ministerstvu vnitra upravené stanovy v souladu se zákonem o sdružování občanů, přijaté usnesením členské schůze ze dne 6. 6. 1992 Tyto stanovy byly registrovány Ministerstvem vnitra dne 22. září 1992, jak plyne z úplného výpisu ze spolkového rejstříku (č. l. 10), o čemž byl žalobce informován dopisem ze dne 23. 9. 1992, č. j. VS C/1 číslo (listina založena před č. l. 3 přílohového spisu). Podle této zprávy došlo k registraci,,Mysliveckého sdružení obec obec“ s tím, že v příloze Ministerstvo vnitra zasílá žalobci stanovy opatřené doložkou o provedení registrace. Dle stanov, které byly ministerstvu předloženy ve dvojím vyhotovení (viz č. l. 2 přílohového spisu) a jež jsou v přílohovém spise založeny na neočíslovaných stranách spisu za č. l. 2, byl přitom název žalobce uveden Myslivecké sdružení obec a jako sídlo bylo uvedeno obec. Toto Myslivecké sdružení obec se sídlem v obec přitom bylo založeno a vzniklo dne 25. 2. 1983 na ustavující členské schůzi konané ve obec, jak plyne ze vzorových stanov Mysliveckého sdružení (kopie ze Státního okresního archivu v obec na č. l. 11 – 14, originál – příloha od žalobce). Vzhledem k výše uvedeným prokázaným skutečnostem lze učinit právní závěr, že Myslivecké sdružení obec se sídlem v obec ustanovené dne 25. 2. 1983 nezaniklo, neboť v souladu se zákonem do 31. 3. 1993 předložilo upravené stanovy Ministerstvu vnitra, tedy transformovalo se na občanské sdružení dle tehdy platných zákonů a v současné době se jedná o spolek, neboť žalobce opět v souladu s novou právní úpravou upravil své stanovy dle účinného o. z. To plyne jednak z úplného výpisu ze spolkového rejstříku (č. l. 10), tak i z jednotlivých listin, na základě kterých došlo ke změně zápisu, které se nachází v přílohovém spise L 930 (návrh zápisu změny, zápis členské schůze - na č. l. 14 až 27 přílohového spisu). Žalobce tedy není právním nástupcem Mysliveckého sdružení obec se sídlem v obec, ale jedná se přímo o ten samý subjekt, který po změnách stanov v souladu s právní úpravou v tom kterém období existoval a existuje od 25. 2. 1983 dosud.

10. Podstatou sporu v dané věci bylo právní posouzení platnosti hospodářské smlouvy číslo ze dne 25. 6. 1989 rozporované z důvodu neurčitosti subjektu na straně přejímající organizace, tedy nabyvatele. Jedná se o formulářovou smlouvu o převodu vlastnictví majetku, která má veškeré formální náležitosti řádné hospodářské smlouvy ve smyslu § 349 hospodářského zákoníku ve spojení s § 347 hospodářského zákoníku, tedy v odpovídajících kolonkách jsou uvedené názvy předávající a přejímající organizace, jejich nadřízené orgány, popis převáděného majetku včetně zůstatkové ceny. Je uveden i den, ke kterému má dojít k převodu vlastnictví, je vyplněné, že se jedná o převod bezplatnou dohodou a připojena citace příslušného právního předpisu, je vyplněn důvod přepisu, zda jsou nějaké pohledávky či závazky s tím, že je stanovena zvláštní podmínka převodu, že v případě potřeby bude objekt zapůjčen MNV, a je výslovně uvedeno, že smlouva nepodléhá schvalovacímu řízení. Jsou vyplněné i datumy uzavření smlouvy za předávající organizaci (19. 6. 1989) a přejímající organizaci (25. 6. 1989), na listině jsou podpisy jednajících osob a razítka. Co do obsahu však neodpovídá název přejímající organice, neboť ke dni uzavření smlouvy žádný subjekt s označením Myslivecké sdružení obec – obec neexistoval a navíc připojené razítko za přejímající organizaci zní Myslivecké sdružení obec. Právě na tuto skutečnost poukazovali žalovaní 1. a 2. s tím, že podle jejich právního názoru jde o smlouvu neplatnou, neboť byla uzavřena s neexistujícím subjektem a vlastnické právo tak nemohlo na žalobce přejít.

11. Soud se s tímto právním hodnocením neztotožnil. Podle ustálené judikatury, s kterou byli účastníci seznámeni již před zahájením jednání postupem podle § 99 odst. 1 o. s. ř., vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.), popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 2 Cdon číslo). V této věci posuzované Nejvyšším soudem se jednalo o obdobnou skutkovou situaci, při jejímž právním posouzení odvolací krajský soud dospěl k závěru (stejnému jako žalovaní 1. a 2.), že v době, kdy k uzavření smlouvy došlo, právnická osoba neexistovala, neměla právní subjektivitu ani způsobilost k právním úkonům, nemohla ani svým jménem činit právní úkony. Byl-li přesto takový právní úkon učiněn, je absolutně neplatný. Tento závěr odvolacího soudu však dovolací Nejvyšší soud nepřijal a ve výše uvedené právní větě jinými slovy uvedl, že smlouva platná je, pokud lze z obsahu písemného projevu a jeho výkladu, ale i objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy. Na tyto závěry navázala další obdobná judikatura Nejvyššího soudu a například v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 1766/2005 Nejvyšší soud již uvádí, že se jedná o ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, že vada v označení osoby, která učinila právní úkon, nezpůsobuje sama o sobě jeho neplatnost, jestliže z celého obsahu projevu vůle jeho výkladem, popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon činěn, lze zjistit, kdo je jeho účastníkem. Také v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5523/2015 bylo zopakováno v právní větě, že vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, nezpůsobuje sama o sobě její neplatnost ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., lze-li z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem, popřípadě i objasněním okolností, za nichž byl učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy. Dále Nejvyšší soud uvedl, že jde-li avšak o označení strany smlouvy údaji o smyšlené (fiktivní osobě), nejde o neurčitost v označení osoby, kterou by bylo možno odstranit výkladem; taková smlouva je neplatná pro neurčitost v označení strany smlouvy. V rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 315/2001 Nejvyšší soud ještě rozšířil argumentaci o závěr, že pokud je v písemném právním úkonu uveden název subjektu nepřesně nebo neúplně, nelze z toho důvodně dovozovat, že by právní úkon učinil někdo jiný (od něj odlišná obchodní společnost, jiná právnická osoba, popřípadě fyzická osoba). Pokud by tomu tak totiž bylo, pak by byl právní úkon přičítán někomu, kdo jej neučinil; v případě, že by nepřesně nebo neúplně uvedené obchodní jméno neodpovídalo žádné obchodní společnosti nebo jinému podnikateli, by pak znamenal, že právní úkon vlastně nebyl - ačkoliv došlo k projevu vůle k právnímu úkonu směřující - učiněn. V těchto případech jde o nesprávnost, o vadu odstranitelnou pomocí výkladu a objasněním skutkových okolností. Tyto závěry Nejvyššího soudu jsou přitom v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu, že při interpretaci obsahu závazkového vztahu nelze postupovat formalisticky, ale je třeba vycházet ze zásady, že smlouvy se mají dodržovat, a proto je nutno vykládat ustanovení o neplatnosti právních úkonů pro rozpor se zákonem restriktivně a nikoli extenzivně. Opačný výklad by byl v rozporu s článkem 4 odst. 4 Listiny (např. III. ÚS 3900/12); k tomu lze ještě nad rámec dodat, že tyto závěry Ústavního soudu se promítly do platných zákonů (viz § 574 o. z.).

12. Vzhledem k výše citované judikatuře se soud zaměřil na zjištění, zda lze objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy. Výklad právního úkonu uzavření hospodářské smlouvy podle shora uvedeného § 25 hospodářského zákoníku, tedy takový, aby byl„ v souladu s požadavky soudružské spolupráce socialistických organizací“ podle názoru podepsaného soudu v současné době znamená, vyložit jej řádným objasněním, kdo vystupoval na straně přejímající organizace. Z celého provedeného dokazování, jak bude níže podrobně rozvedeno, vyplynul jednoznačný závěr, že účastníkem smlouvy na straně přejímající organizace bylo Myslivecké sdružení obec se sídlem v obec. Jak již bylo výše uvedeno s odkazem na konkrétní listinné důkazy, ke dni uzavření hospodářské smlouvy má soud za prokázanou právní existenci žalobce. Z výpovědi svědka jméno příjmení (č. l. 144 p. v. – 145) má soud za prokázané, že žalobce byl jediným mysliveckým sdružením, které působilo v obec a obec. Konkrétně jmenovaný svědek uvedl, že je členem Mysliveckého sdružení obec od roku 1976 a v roce 1983 nebo 1984 byla schůze, na které se dohodlo, že Myslivecké sdružení obec se spojí s Mysliveckým sdružením ve obec. Bylo to z toho důvodu, že v roce 1983 docházelo ke slučování družstev a byl tlak, aby se též honitby sloučili do jediné honitby. Proto došlo asi v roce 1983 ke schůzi, na které se odhlasovalo, že Myslivecké sdružení obec a Myslivecké sdružení ve obec zanikne a vznikne Myslivecké sdružení obec - obec se sídlem v obec. U jednání o převodu nemovité věci nebyl, žádné listiny nepodepisoval a není mu ani znám obsah hospodářské smlouvy z roku 1989. Na dotaz soudu svědek výslovně uvedl, že žádné jiné myslivecké sdružení v roce 1989 v obec ani ve obec neexistovalo kromě toho, o kterém předtím mluvil, tedy toho, které vzniklo z Mysliveckého sdružení obec a Mysliveckého sdružení obec na ustavující schůzi v roce 1983. Výslech svědka jméno příjmení (č. l. 145), který taktéž vypovídal po poučení o trestněprávních následcích křivé svědecké výpovědi, byl ohledně rozhodujících skutečností zcela v souladu s výpovědí dříve uvedeného svědka. I tento svědek potvrdil, že když přišel do obec (1. 9. 1980), tak existovala dvě myslivecké sdružení, a to Myslivecké sdružení obec a Myslivecké sdružení obec. Tato dvě sdružení se dala dohromady v souvislosti se změnou honiteb patrně k 1. 3. 1983. Dále uvedl, že on je podepsán na smlouvě o postoupení výkonu práva myslivosti ze dne 5. 11. 1983 na její levé straně pod razítkem zemědělského družstva, neboť tehdy byl jeho předsedou. Angažoval se ohledně zakládání honitby v roce 1983, hodně se ohledně toho v roce 1982 naběhal a ví proto o tom, že honitby se tam skutečně sloučily a že se tehdy též sloučily i myslivecké spolky do jednoho spolku.

13. Výpovědi obou svědků plně korespondují s provedenými listinnými důkazy, a to konkrétně stanovami žalobce z 25. 2. 1983, na kterých jsou podepsaní jako členové Mysliveckého sdružení obec se sídlem v obec jak obyvatelé (myslivci) z obec, tak z obec (č. l. 13), jak vypověděl svědek příjmení (č. l. 145), a dále se zprávou o integraci honiteb pro léta 1983 – 1992 na okrese obec ze dne 19. 1. 1983 (č. l. 137). Podle její přílohy I. je vytvoření nových honebních celků v souladu se zákonem a metodickým pokynem Ministerstva zemědělství a bylo uloženo vydat rozhodnutí na nově vytvořené honitby (č. l. 138). Podle přílohy II. (č. l. 139 - 141) bylo dle metodického pokynu z dosavadních 129 honiteb vytvořeno 78 honiteb a z přehledu všech honiteb v okrese obec po integraci plyne, že v předmětné lokalitě je evidována již jen honitba obec s vlastníkem JZD obec a žádná honitba s označením obec. S těmito listinami a výpověďmi svědků je dále v souladu rozhodnutí o uznání honitby obec (č. l. 121 -131), jakož i rozhodnutí o schválení stanov žalobce, podle kterého měl vykonávat právo myslivosti právě v honitbě obec. Lze přitom v této souvislosti přiznal logiku úvahy žalobce, že když dle čl. 14 vzorových stanov automaticky zanikalo myslivecké sdružení, které nemělo honitbu, nelze dnes o zániku Mysliveckého sdružení Hroždany a Mysliveckého sdružení obec nalézt žádnou listinu. Výpovědi obou svědků byly zcela spontánní, soud nemá žádné pochybnosti o pravdivosti jejich výpovědi. Totéž platí i o výpovědi Ing. jméno příjmení, statutárního orgánu žalobce. I on potvrdil spojení honiteb a mysliveckých sdružení v roce 1983, neboť byl osobně přítomen na ustavující schůzi žalobce v roce 1983 a je podepsán ve stanovách z uvedeného roku (č. l. 146). Uvedl, že jiné myslivecké sdružení v té honitbě nebylo a ani být nemohlo a výslovně vypověděl, že„ v tom roce 1989 to bylo skutečně tak, že jsme existovali jen my, tedy Myslivecké sdružení obec se sídlem v obec“ Výpovědi všech tří pamětníků působily zcela věrohodně, bylo zjevné, že popisují to, co sami zažili, co si ještě z té doby pamatují a nikoli nějaké zpaměti naučené nepravdivé texty. Věrohodnost Ing. jméno příjmení pak zvyšuje vyjádření starosty žalované 2. jméno jméno, který sám spontánně uvedl, že mu věří, velmi si ho váží, jeho slovo má za spolehlivé (č. l. 144). příjmení neshody v obsahu výpovědi svědka příjmení s ostatními výpověďmi a listinnými důkazy, že hájenku převedla žalovaná 2. na žalobce již v roce 1983, jsou dobře vysvětlitelné tím, že uvedený svědek se dle své výpovědi jednání ohledně nemovitostí neúčastnil, ani nic nepodepisoval a dále též tím, co uvedla žalovaná 2., že ještě před převodem nemovité věci žalobci předmětnou budovu myslivci užívali„ bez papírů“ za účelem svého sdružování (č. l. 143 p. v.).

14. Je jen logické, že myslivci Myslivecké sdružení obec se sídlem v obec, kteří bydleli ve obec, užívali tamní klubovnu (bývalou slepičárnu) ve obec, a myslivci z téhož sdružení, kteří bydleli v obec, užívali hájenku adresa v obec. Užívat nemovitosti obráceně, tedy naopak, ve vzdálenějším místě mimo bydliště toho kterého člena sdružení, by přece žádný smysl nedávalo. Z tohoto způsobu užívání dvou nemovitých věcí rozhodně nelze dovozovat jakékoli majetkové nároky žalované 2. na předmětnou nemovitost, stejně jako z toho, že myslivci z obec i ve společném Mysliveckém sdružení obec se sídlem v obec byli neformálně i nadále nazýváni jako tzv.„ Hvožďaňáci“ a myslivci z obec jako tzv.„ Radětičáci“, jak na to opakovaně poukazovala žalovaná 2. Soud nemůže přisvědčit ani názoru žalované 2., že„ razítko Mysliveckého sdružení bylo na smlouvu připojeno záměrně … z toho důvodu, aby smlouva byla neplatná a nemovitost připadla obci.“ Jednak žalovaná 2. i přes poučení soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. nenavrhla žádné důkazy k prokázání tohoto svého tvrzení a neunesla tak své důkazní břemeno, ale přece sama žalovaná 2. v podání ze dne 16. 7. 2019 (č. l. 28) uvedla, že chtěla převést předmětnou nemovitost na žalobce, aby jí zachránila před přepisem na nejmenovanou politicky vlivnou osobu,„ a proto se nemovitost adresa přepsala 1. 7. 1989 na Myslivecké sdružení.“ Totéž zopakovala i při jednání před soudem, kdy uvedla„ aby se předešlo tomu, aby ta nemovitost byla převedena na nějaký jiný subjekt, tak nejschůdnější cesta v té době byla taková, že se řeklo, že se to převede na myslivce“ (č. l. 143 p. v.). Z těchto vyjádření plyne jednoznačná vůle k převodu předmětné nemovité věci na žalobce a jaké k tomu vedly tehdy žalovanou 2. motivy je zcela nerozhodné. Stejně tak je v dané věci nerozhodné, zda žalobce má či nemá (jak tvrdila žalovaná 2.) v současné době dostatečné množství finančních nebo personálních zdrojů k údržbě či opravě předmětné nemovité věci. Žalovanou 2. předestřenou interpretaci připojení jiného razítka pod hospodářskou smlouvou (kromě neunesení důkazního břemene) zcela vyvrací výpověď statutárního orgánu žalovaného 3. Ing. jméno příjmení, který vypověděl, že z vlastní zkušenosti předsedy okresního mysliveckého spolku a myslivce od roku 1983 ví, že v tehdejší době se razítka nijak neřešila. Dle jeho výpovědi„ jaké razítko tehdy měli, tak takové tam prostě dali, někdy dali jedno, jindy dali druhé, třeba měli i dvě různá razítka a ta razítka, která dávali pod listiny, které nám jako okresu posílali, neodpovídala názvu. To byla zcela běžná situace, to byly prostě stovky případů, kdy ta myslivecká organizace prostě použila staré razítko, které tam bylo, přestože už třeba měla jiný název a vystupovala pod jiným názvem. Takto to prostě tehdy v té době bylo.“ Jak podotkla sama žalovaná 2., myslivecká sdružení, nyní myslivecké spolky, jsou dobrovolnými sdruženími členů v jejich volném čase, jde tedy jen o zájmovou aktivitu, čemuž odpovídala i žalovaným 3. uváděná obecně nízká úroveň administrativních úkonů, jež se projevila i v dané věci.

15. Lze proto z výše uvedených důkazů shrnout, že ke dni uzavření hospodářské smlouvy nepůsobilo v obec a obec jiné myslivecké sdružení než Myslivecké sdružení obec se sídlem v obec. Žalovaná 2. popsala i motivy, které jí vedly k převodu, bylo nesporné, že nemovitá věc měla být převedena právě a pouze na myslivecké sdružení, které již v té době nemovitost fakticky užívalo a vzhledem k tomu, že jiné myslivecké sdružení v okamžiku uzavření hospodářské smlouvy v obec a obec neexistovalo, musel to být právě žalobce, jenž v té době nemovitost užíval, na kterého žalovaná 2. hospodářskou smlouvou nemovitou věc převedla. Tomu odpovídá i podpis p. příjmení za žalobce na hospodářské smlouvě, neboť tentýž je podepsán jako jednající osoba za žalobce i na smlouvě o postoupení výkonu práva myslivosti (č. l. 136), kde je uveden název žalobce správně jako Myslivecké sdružení obec v obec, jak na to výslovně poukazoval ing. jméno příjmení. V dané věci tedy nelze učinit závěr, že hospodářská smlouva by byla učiněna s podvodným úmyslem, že jde o převod na neexistující subjekt vystupující záměrně pod falešnou identitou, neboť skutečnou vůlí stran bylo převést nemovitou věc na myslivecké sdružení, tedy nejedná se o případ, kdy by neurčitost v označení osoby nebylo možné odstranit výkladem ve smyslu výše uvedeného rozhodnutí Nejvyšší soudu pod sp. zn. 29 Cdo 5523/2015. Naopak, v řízení se podařilo objasněním skutkových okolností zjistit a zcela prokázat, že účastníkem hospodářské smlouvy na straně přejímající organizace byl žalobce. Tomu ostatně dále odpovídá i následná zcela nerušená držba a užívání předmětné nemovité věci žalobcem po dobu více než 25 let, kdy tento platil daň z nemovité věci – předmětné stavby (č. l. 75), zajišťoval přívod elektrické energie (č. l. 75 p. v., č. l. 76), pojištění (č. l. 76 p. v. – 78) a nemovitost též udržoval (výpověď žalobce na č. l. 146, žalované 2. na č. l. 144, svědka příjmení na č. l. 145 i svědka příjmení na č. l. 145 p. v.). Zkomolení názvu v označení přejímající organizace, jakož i použití nesprávného razítka, jsou odstranitelnými nedostatky učiněného právního úkonu a tyto nedostatky se vzhledem k objasnění skutkových okolností podařilo zcela odstranit. Problematičnost názvu žalobce přijatého v roce 1983 a snadnost, s jakou se dá splést a nepřesně uvést, ostatně vyplývá i z výše uvedené zprávy Ministerstva vnitra ze dne 23. 9. 1992, která jej označila za„ Myslivecké sdružení obec obec“ (před č. l. 3 přílohového spisu L 930), nebo z výpovědi svědka příjmení, který byl osobně přítomen na zakládající schůzi žalobce v roce 1983 a uvedl, že se odhlasovalo, že„ vznikne Myslivecké sdružení obec pomlčka obec se sídlem v obec“ a pod tímto názvem jej znal (č. l. 145).

16. Je tedy možné uzavřít, že mezi žalovanou 2. a žalobcem, kteří se v průběhu doby transformovali do nyní existujících právnických osob, byla uzavřena platná hospodářská smlouva o převodu nemovité věci, na základě které došlo ke vkladu vlastnického práva, který však v sobě nesl výše podrobně popsanou nepřesnost (vadu) v označení přejímající organizace, jež přetrvává v katastru nemovitostí do současné doby. Zápis v katastru tak neodpovídá názvu subjektu, který ve skutečnosti smlouvu uzavřel na straně nabyvatele, tuto situaci je třeba napravit, a proto soud žalobě vyhověl. Soud v řízení provedl veškeré navržené důkazy, když od návrhu na výslech svědka jméno příjmení staršího žalobce ustoupil (č. l. 151). Vzhledem k uvedenému závěru nebylo třeba se zabývat otázkou vydržení.

17. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť zcela úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. I kdyby tomu tak nebylo, soud by žalobci náhradu nákladů řízení dle § 150 o. s. ř. nepřiznal, neboť celý tento spor je zaviněn nedbalostí žalobce při označení sebe jako přejímající organizace v hospodářské smlouvě. Pokud by totiž žalobce uvedl řádně v souladu se schválenými stanovami svůj název, vystupoval by dnes v katastru nemovitostí on a nikoli neexistující subjekt a k tomuto sporu by vůbec nedošlo.

Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím podepsaného soudu.