OSTA 9 C 229/2021

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ se sídlem adresa žalobkyně, ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení, ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa, ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ trvale bytem adresa žalovaného, ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 1 524 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p.a. z částky 1 524 Kč jdoucí od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 489 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem v obec.

Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky ve výši 1 524 Kč s odůvodněním, že žalovaný se při přepravní kontrole jízdenek konané dne datum zaměstnancem žalobkyně nemohl prokázat platnou jízdenkou a odmítl zaplatit přirážku ve výši 800 Kč. Pracovník přepravní kontroly žalobkyně sepsal na místě zápis o provedené přepravní kontrole, který žalovaný podepsal a jehož kopii převzal. Přes písemné upomínky žalovaný dlužnou částku neuhradil. V důsledku toho došlo v souladu s přepravními podmínkami k navýšení přirážky na 1 500 Kč.

Podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), není třeba k projednání věci nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popř. s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud zaslal účastníkům výzvu k vyjádření, zda souhlasí s projednáním věci bez nařízení jednání s tím, že je poučil, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude soud předpokládat ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř., že s projednáním věci bez nařízení jednání souhlasí. Účastníci neměli žádných námitek, proto soud rozhodl bez nařízení jednání.

Zápisem o provedené přepravní kontrole číslo bylo prokázáno, že dne datum v 16:25 hod. byl žalovaný kontrolován na lince metra C městské hromadné dopravy provozované žalobkyní a nemohl se prokázat platným jízdním dokladem. Bylo mu proto účtováno jízdné ve výši 24 Kč a přirážka k jízdnému ve výši 1 500 Kč za takto uskutečněnou jízdu bez platného jízdního dokladu.

Žalovaný byl žalobkyní vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne datum, avšak do současnosti na svůj dluh ničeho nezaplatil.

Při posouzení věci vycházel soud z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 18a odst. 1 až 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, z ust. § 7 odst. 6 ve spojení s § 15 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a konečně z přepravních podmínek anonymizováno podniku hl. m. právnická osoba

Dále soud vycházel z ust. § 37 zák. č. 266/94 Sb., o dráhách. Podle ust. § 37 odst. 4 písm. d) zák. č. 266/94 Sb., o dráhách je pověřená osoba oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě. Dle odst. 6 téhož ustanovení výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách a nesmí přesahovat částku 1 500 Kč.

Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení. Jejich výši stanoví nař. vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhá zaplacení žalované částky plně v souladu s výše citovanými ustanoveními, když z úřední činnosti je soudu známa existence přepravních podmínek žalobkyně upravujících výši přirážky a dále skutečnost, že uvedená linka metra C, je linka drážní, na jejíž provoz se tedy vztahují shora citovaná ustanovení zákona o silniční dopravě a o drahách. Protože žalovaný žalobkyni dosud nezaplatil dlužnou částku podle výše uvedeného, uložil mu soud tuto povinnost tímto rozsudkem. Současně přiznal žalobkyni i nárok na zákonné úroky z prodlení jdoucí ode dne splatnosti dlužné částky do zaplacení, neboť nárok žalobkyně je i v této části v souladu s výše uvedenými právními předpisy. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Odůvodnění rozsudku je vyhotoveno v souladu s ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která měla ve věci plný úspěch, byla přiznána náhrada nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení v dané věci představují odměnu právního zástupce žalobce za 3 úkony právní služby v částce 600 Kč (1 úkon právní služby 200 Kč - § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb.), paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč, to je 300 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb.), 21 % DPH ve výši 189 Kč a soudní poplatek ve výši 400 Kč, celkem 1 489 Kč. Platební místo pro náhradu nákladů řízení vyplývá z ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.).

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.