OSTA 2 C 93/2020-248

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizována tři slova jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 518 803 Kč

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 518 803 Kč, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady tohoto řízení ve výši 94 831,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného příjmení anonymizována dvě slova jméno příjmení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 518 803 Kč s tvrzením, že uvedená částka je souhrnem 31 jednotlivých dílčích půjček (či zápůjček), které měla žalobkyně poskytnout žalovanému v období od datum do datum s tím, že v době od datum do datum byli manželé a žalobkyně žalovanému za trvání manželství poskytovala půjčky ze svého výlučného majetku, který nabyla v době před uzavřením manželství. Veškeré prostředky pak byly investovány do výlučného majetku žalovaného, konkrétně do rekonstrukce stavby rodinného domu adresa, stojící na pozemku parc. č. st. anonymizováno včetně sousedících pozemků parc. č. st. anonymizováno, číslo a číslo vše vedené na list vlastnictví pro územní celek, katastrální uzemí obec, vedený Katastrálním úřadem pro Jihočeský kraj, stát. instituce a dále na vypořádání výlučných závazků žalovaného.

2. Žalovaný žalobní nárok zcela popíral. Uvedl, že pokud i žalobkyně žalovanému nějaké finanční prostředky poskytla, pak byly ze společných prostředků, které měla žalobkyně na svém účtu, na nějž si převáděla finanční prostředky ze společného účtu manželů a tedy na něm došlo ke smíšení finančních prostředků SJM a jejích výlučných prostředků, tedy není pravdou, že by mu poskytovala jakékoliv finanční prostředky ze svého výlučného majetku a dále popřel, že by mezi nimi došlo k uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce, když mezi nimi nebylo žádným způsobem dojednáno, že by případné poskytnuté částky (z nichž některé zcela popírá), měl žalobkyni vrátit, ani kdy a jakým způsobem. Nic takového mezi účastníky nebylo ujednáno, a pokud i žalobkyně něco do jeho nemovitosti investovala, pak to bylo v době trvání manželství, kdy následně v uvedené nemovitosti také žila a bylo to činěno z její vůle, nikoliv formou půjčky poskytnuté žalovanému. Z toho důvodu navrhoval, aby byla žaloba zcela zamítnuta.

3. Vzhledem k tomu, že jednotlivé tvrzené půjčky měly dle žalobkyně probíhat od datum do datum vztahuje se na tvrzené půjčky v období od datum do datum (nároky číslo až 23) úprava § 657 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. občanský zákoník účinný do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“) s tím, že podle tohoto ustanovení smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 563 obč. zák. pak platilo, že není-li doba splnění dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je dlužník povinen splnit dluh prvního den poté, kdy byl o plnění věřitelem požádán. Na tvrzené zápůjčky v období od datum do datum (nároky číslo až 31) se pak vztahuje ustanovení § 2390 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“), kdy podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2393 odst. 1 o.z., neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba 6 týdnů.

4. Právní úprava půjčky i zápůjčky je de facto velmi podobná, kdy pro vznik smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce je podstatné, aby mezi účastníky došlo nejen k faktickému předání peněz, ať již fyzicky nebo formou úhrady dluhu za dlužníka, případně jiným dohodnutým způsobem, ale v okamžiku uzavření smlouvy o půjčce, resp. zápůjčce musí být mezi účastníky zřejmá dohoda o tom, že se jedná o dočasné poskytnutí v tomto případě finančních prostředků a dlužník (vydlužitel) se musí zavázat uvedené finanční prostředky vrátit s tím, že ani podle úpravy ve smyslu § 657 obč. zák., nebylo nezbytné stanovit konkrétní termín vrácení již v okamžiku uzavření smlouvy o půjčce a stejně tak tomu není ani ve smyslu § 2390 a násl. o.z. u zápůjčky, když v případě půjčky mohla být splatnost určena způsobem uvedeným v § 563 obč. zák. a v případě zápůjčky způsobem dle § 2393 o.z. Co však podstatné je, pokud žalobkyně tvrdí, že poskytla uvedené finanční prostředky žalovanému formou půjčky, resp. zápůjčky, musí prokázat, že již v okamžiku poskytnutí těchto finančních prostředků byla mezi účastníky uzavřena dohoda o tom, že žalovaný finanční prostředky žalobkyni vrátí a že jde pouze o dočasné poskytnutí finančních prostředků. Pokud pak žalovaný primárně argumentoval tím, že mezi účastníky, kteří byli v rozhodnou dobu manželé, není možno uzavírat smlouvu o půjčce a odkazoval na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 10. 2008 sp. zn. 1 AFS 95/2008, zde nutno říci, že uvedené rozhodnutí ve správním soudnictví se týkalo poněkud jiné situace a navíc bylo ve vztahu k civilnímu právu zcela popřeno rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 820/2017 ze dne 7. srpna 2017, v němž se výslovně uvádí, že manželé mohou za trvání manželství uzavřít, aniž by byl rozsah SJM modifikován, smlouvu o půjčce, při níž se smluvní závazky obou stran budou vztahovat k oddělenému majetku každého z manželů.

5. Z rozsudku Okresního soudu v Táboře čj. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, který nabyl právní moci dne datum, vyplývá, že manželství účastníků trvalo od datum do datum. Z usnesení Okresního soudu v Táboře čj. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí, které nabylo právní moci dne datum, je dále zřejmé, že společné jmění manželů (zde účastníků) bylo vypořádáno formou smíru mezi účastníky. K jednotlivým tvrzeným půjčkám byl ze strany žalobkyně předložen výpis z jejího bankovního účtu, přičemž ohledně tvrzených půjček uváděných pod položkou 1, 4, 9, 10, 12, 13, 15, 16, 17, 19, 22, 23, 26, 27, 28 a 31 se jednalo prakticky o jediný důkaz, jímž žalobkyně chtěla prokazovat, že z jejího účtu vedeného na její jméno, na němž měly být její výlučné prostředky, byla buď v příslušné dny nebo v časovém rozmezí kolem dnů tvrzených půjček, vybírána hotovost, případně mělo dojít k převodu na účet vedený na jméno žalovaného. Dále ve vztahu k tvrzeným půjčkám pod položkou 2, 3, 5, 6, 7, 8, 11, 14, 18, 20, 21, 24, 25, 29 a 30 předložila žalobkyně doklady o nákupu určitých položek, na které měla být půjčka poskytnuta, a to například oken, vodoinstalatérského materiálu a topení, laminátové podlahy, elektromateriálu, kuchyňské linky, rozvodů v kotelně, řídící jednotky pro kotel, úchytů ke kuchyňské lince, pelet - otopu do kotle a vybavení do koupelny. Dále k jednotlivým položkám předkládala fotografie, z nichž mělo být patrno, že určité rekonstrukce, na které měly být peníze zapůjčovány, byly v rámci nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného skutečně provedeny. Zde nutno například ve vztahu k položce 23 nákup mrazáku Liebherr, k položce 24 a 25 nákup pelet a položky 14 a 21, týkající se zhotovení kuchyňské linky, včetně úchytů ke kuchyňské lince, konstatovat, že se jedná o nákup movitých věcí za trvání manželství a tyto movité věci (neboť ani u kuchyňské linky dle předložených fotografií nelze mít za to, že by byla neoddělitelnou součástí domu) by se s ohledem na dobu pořízení měly stát součástí společného jmění manželů (§ 143 odst. 1 písm. a) obč. zák. a § 709 odst. 1 o.z.) a jako takové měly být vypořádány v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, a pokud je zde tvrzeno, že žalobkyně na pořízení uvedených movitých věcí poskytla své výlučné finanční prostředky, měla být tato otázka řešena jako vnos v rámci řízení o vypořádání společného jmění manželů, které proběhlo u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka a k datu datum rozhodnutí bylo pravomocně skončeno. Ve vztahu k ostatním položkám pak sice lze mít za to, že uvedené rekonstrukční práce na nemovitosti žalovaného skutečně provedeny byly, což je patrné z předložených fotografií i dokladů o nákupu materiálu za trvání manželství, nicméně z předložených důkazů nijak nevyplývá, že by byla mezi manžely v době poskytnutí finančních prostředků, které je ze strany žalobkyně tvrzeno, uzavřena smlouva o půjčce, resp. o zápůjčce, tj. že by zde byl projeven ze strany žalovaného závazek tyto finanční prostředky žalobkyni vrátit. Ve vztahu k této okolnosti by nic nezměnil ani výslech navrhovaných svědků – řemeslníků, kteří realizovali některé rekonstrukční práce na nemovitosti žalovaného, např. svědka příjmení, jméno, příjmení a příjmení, neboť tito v některých případech i dle emailové komunikace s žalobkyní pouze realizovali zakázku a o financování této zakázky jim evidentně nebylo nic známo, obzvlášť za situace, kdy tehdy účastníci vůči nim vystupovali jako manželé a je běžné, že při zařizování oprav a rekonstrukčních prací zpravidla zastupuje manžele pouze jeden z nich, aniž by řemeslník zkoumal původ finančních prostředků, kterými mají být práce či materiál zaplaceny. I ostatní svědci navrhovaní ze strany žalobkyně měli dle obsahu jejího vyjádření spíše podpořit její tvrzení o prováděné rekonstrukci či o tom, že měla určité finanční prostředky ve výlučném vlastnictví před uzavřením manželství k dispozici. Skutečnost, že jí na účet došla dne datum částka 806 378,79 Kč od anonymizováno. příjmení z výpisu z účtu žalobkyně opravdu vyplývá, nicméně z tohoto výpisu plyne i to, že na její účet skutečně průběžně docházely i její další příjmy za trvání manželství, například rodičovský příspěvek apod. a lze tedy přisvědčit tvrzení žalovaného, že na jejím účtu došlo ke smíšení finančních prostředků ze společného jmění manželů a z výlučných prostředků a není tedy zřejmé, pokud i z uvedeného účtu byly finanční prostředky vybírány, zda se skutečně jednalo o finanční prostředky výlučně žalobkyně, či finanční prostředky, které náležely do společného jmění manželů. Z žalobkyní předložených důkazů tedy plyne, že na svém účtu vedeném na své jméno měla v počátcích manželství určité finanční prostředky, které lze považovat za její výlučné finanční prostředky plynoucí z vypořádání předchozího společného jmění manželů, které přišly na její účet dne datum, tedy krátce po uzavření manželství s žalovaným. Co se týče předložených dokladů o nákupu materiálu či hrazených pracích, tak řada těchto dokladů je vedena přímo na žalovaného, některé na jméno žalobkyně a u některých je dokonce uvedena jako odběratel společnost právnická osoba (tedy osoba odlišná od žalobkyně i žalovaného), přičemž většina plateb zde proběhla hotově a není tak ani přímý důkaz o tom, kdo tyto finanční prostředky konkrétně hradil a už vůbec ne, že by byly hrazeny z výlučných prostředků žalobkyně. Co je však pro rozhodnutí v této věci naprosto zásadní je skutečnost, že ačkoliv o tom byla žalobkyně ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. řádně poučena, nepředložila žádný jednoznačný důkaz o tom, že by u některé z tvrzených plateb uváděných pod položkou 1 až 23 došlo mezi účastníky v době tvrzeného přenechání těchto prostředků ze strany žalobkyně žalovanému k dohodě o tom, že se jedná pouze o půjčku a že by se žalovaný zavázal žalobkyni tyto finanční prostředky po uplynutí dohodnuté doby vrátit. Totéž se nepodařilo žalobkyni prokázat, ani ve vztahu k položkám 24 až 31, tedy ani ve vztahu k těmto položkám se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by v době tvrzeného přenechání finančních prostředků došlo mezi účastníky k dohodě o tom, že vydlužitel (zde žalovaný) zapůjčiteli (zde žalobkyni) tvrzené přenechané finanční prostředky po čase vrátí a v jaké výši. Tento zásadní předpoklad uzavření smlouvy o půjčce, resp. o zápůjčce je podmínkou, bez níž nelze uvažovat o tom, že by ve vztahu k žalobkyni měl žalovaný závazek k vrácení finančních prostředků z titulu smlouvy o půjčce, respektive zápůjčce. Žalobkyně sama uvedla, že finanční prostředky žalovanému poskytovala v souvislosti s tím, že byli manželé a že měli v úmyslu v nemovitosti žalovaného jako rodina i s dětmi bydlet a že mu je poskytovala v souvislosti s tím, že věřila v budoucnost jejich manželství.

Případná dohoda o vrácení finančních prostředků poskytnutých žalobkyní žalovanému by však musela být dána již v okamžiku poskytnutí resp. přenechání těchto finančních prostředků, přičemž taková dohoda z předložených důkazů neplyne. Pokud se pak v rámci jednání u mediátora (viz přepis části jednání u mediátora z datum předložený žalobkyní) měl žalovaný vyjádřit, že by žalobkyni pro smírné řešení věci určitou částku vyplatil, nelze z toho dovozovat, že dohoda o vrácení všech finančních prostředků byla mezi účastníky u každé jednotlivé položky již od počátku, když takovou dohodu ani žalovaný v rámci tohoto přepisu nepotvrdil. Je sice pochopitelné, že za situace, kdy došlo mezi účastníky k rozpadu manželství a zrekonstruovanou nemovitost užívá žalovaný s jinou ženou, je tato situace žalobkyni nepříjemná a cítí se oklamaná, nicméně pokud skutečně měla v úmyslu své finanční prostředky žalovanému pouze půjčit již v době, kdy je případně přenechávala či mu je poskytovala za různými účely, měla o tom, i vzhledem ke svým zkušenostem z předchozího manželství, s žalovaným sepsat smlouvu či si od něj alespoň vyžádat písemné potvrzení o tom, co si půjčil a že se zavazuje v určitém období jí finanční prostředky vrátit tak, aby je případně mohla použít do podnikání, kam je dle svého vyjádření původně chtěla investovat. Za situace, kdy ani v jednom z případů uváděných pod pol. 1 - 31 nic takového za celou dobu trvání manželství neučinila, dostala se do zřejmé důkazní nouze, kterou však soud za žalobkyni nemůže vyřešit a vzhledem k tomu, že žalobkyně neprokázala uzavření smlouvy o půjčce resp. zápůjčce ve vztahu k žádné z položek 1 až 31 žaloby, byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

6. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela úspěšnému žalovanému přiznal vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 7 úkonů po 10 380 Kč podle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k předžalobní výzvě, písemné odůvodnění odporu, písemné vyjádření z datum, účast u jednání datum – 2 úkony, účast u jednání datum – 1 úkon), tj. 72 660 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 7 úkonů právní služby po 300 Kč, tj. 2 100 Kč, jízdné osobním automobilem z obec do obec a zpět – datum, to je celkem 192 km při průměrné spotřebě nafty ve výši 4,67 l /100 km v ceně 27,20 Kč dle § 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 4,40 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 589/2020 Sb., tj. 1 088,67 Kč a jízdné osobním automobilem z obec do obec a zpět – datum, to je celkem 192 km při průměrné spotřebě nafty ve výši 4,67 l /100 km v ceně 47,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhl. č. 511/2021 Sb. ve znění vyhl. 116/2022 Sb. účinné od 14.5.2022 a náhradu za opotřebení vozidla 4,70 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 511/2021 Sb., tj. 1 324,72 Kč, tedy celkem jízdné ve výši 2 413,39 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 200 Kč a DPH z těchto částek ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o.s.ř., tj. 16 458,41 Kč, tedy celkem 94 831,80 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení odvolání ve 4 vyhotoveních ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře, prostřednictvím soudu podepsaného.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na jeho výkon v rámci exekučního řízení.