OSTA 9 C 230/2021-42

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Ivanou Jakšičovou jako samosoudkyní v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastupování státu ve věcech majetkových, IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ o návrhu na určení, že je žalobce dědicem zůstavitelky

I. Určuje se, že žalobce celé jméno žalobce, datum narození, bytem adresa, rodné číslo, zemřelé dne 5. 11. 2020, posledně bytem adresa.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku 12 164 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce JUDr. jméno příjmení.

III. Žalovaná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na nákladech řízení částku 1 910 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal určení, že je dědicem po zůstavitelce jméno příjmení. Uvedl, že zůstavitelka byla jeho švagrovou a pořídila v jeho prospěch závětí datovanou dne 6. 5. 2017, v níž mu odkázala veškerý svůj majetek. Vzhledem k tomu, že neměla žádné zákonné dědice, vystupoval v pozůstalostním řízení vedle závětního dědice stát – anonymizováno 7 slov. Ten neuznal závěť za platnou proto, že svědci přítomní podpisu závěti nevěděli, jakého úkonu se zúčastní. Soudní komisařka Mgr. jméno příjmení proto žalobci uložila, aby podal žalobu, v níž bude určeno, že je závětním dědicem. Sám žalobce považoval závěť za platnou. Pokud jde o svědky přítomné podpisu závěti, poukazoval na to, že nejsou zvyklí vyjadřovat se úředním způsobem, podle toho je třeba chápat obsah jejich výpovědí. Oba však věděli, jakého úkonu se dne 6. 5. 2017 zúčastňují.

2. Žalovaná naproti tomu navrhovala zamítnutí návrhu, neboť závěť považovala za neplatnou. Zdůrazňovala, že svědkem allografní závěti může být jen osoba, která je takovou funkcí pověřena a je s tímto pověřením srozuměna. Z výslechu svědků jméno příjmení a jméno příjmení vyplynulo, že žádný z nich neměl dostatečnou představu o tom, jakého právního jednání se mají dne 6. 5. 2017 zúčastnit, neměli informace o tom, že listina, kterou podepisují, má obsahovat poslední vůli zůstavitelky. Oba hovořili obecně o listině, jeden ze svědků dokonce uvedl, že byla přeložena archem papíru. Zdůraznil, že případná nezkušenost svědků s úředním vyřizováním nemůže zhojit vady závěti. Jednalo se o závěť, která nebyla sepsána vlastní rukou zůstavitelky a zákon pro takový případ vyžaduje dodržení nadstandartních záležitostí, které okolnosti nepotvrdily.

3. Ze spisu zdejšího soudu o pozůstalostním řízení po zemřelé jméno příjmení, spisová značka 24 D 1163/2020, bylo zjištěno, že v průběhu řízení byla předložena závěť, o níž se uvádí, že nebyla sepsána vlastní rukou pořizovatelky, byla jí pouze podepsána, dále byla opatřena podpisy svědků jméno příjmení a jméno příjmení. Svědkové závěti byli následně dne 2. 6. 2021 vyslechnuti soudní komisařkou do protokolu. Oba byli na úvod vyzváni, aby souvisle od počátku vylíčili průběh celého aktu vyhotovení a podpisu závěti zůstavitele, a to od svého příchodu na toto jednání až do okamžiku, kdy toto jednání mělo být skončeno. Oba v zásadě shodně uvedli, že při jedné z návštěv byli požádáni, aby podepsali jako svědkové listinu, která jim byla předložena. Její obsah blíže nezkoumali, nečetli. Svědek příjmení uvedl, že vrchní část listiny byla přeložena archem papíru, aby neviděl, co přesně má komu připadnout, tušil, že se jedná o závěť, ale blíže se nepídil. Zůstavitelka s ním hovořila, jednalo se o zdvořilostní fráze. Svědek jméno příjmení rovněž uvedl, že obsah listiny nezkoumal, listinu podepsal, další detaily si nevybavuje. Viděl, jak zůstavitelka listinu podepisuje. Byla skleslá, ruce měla pokroucené od nemoci, co říkala, na to si již nevzpomínal. K návrhu žalobce byli znovu při jednání soudu oba svědkové podrobně vyslechnuti. Svědek jméno příjmení vypověděl, že ho s určitým časovým předstihem oslovil pan celé jméno žalobce mladší, že by potřeboval podepsat nějakou listinu. Uvedl, že má anonymizováno tetu, která by chtěla sepsat poslední pořízení. Vyzvedl je tedy i s panem příjmení autem, jeli k žalobci domů. Zůstavitelka, kterou znali již z předchozích návštěv, říkala, že si přeje, aby celé jméno žalobce po ní něco měli, když se o ni starali. Svědek zopakoval, že text na listině skutečně neviděl, věděl však, o co se jedná. příjmení příjmení pravděpodobně podepsala listinu před nimi, měla však už špatné ruce. Následně se zdrželi na návštěvě u anonymizováno ještě asi 2 hodiny, pili venku kávu. V podstatě stejně vypovídal svědek jméno příjmení, který na úvod sdělil, že je dlouholetým kamarádem žalobcova syna. Tvrdil, že byl informován o tom, že se bude jednat o pořízení pro případ smrti. příjmení příjmení řekla, že chce vědět, co bude s jejím majetkem do budoucna. Viděl i to, jak závěť podepsala, vzpomínal si, že měla oteklé ruce. Text neviděl, věděl však, co podepisuje. Bylo tam tehdy více listin, zřejmě tam v nich dělali pořádek. Vzhledem k tomu, že výpovědi obou svědků byly podstatně podrobnější, než u pozůstalostního řízení, zabýval se soud otázkou jejich věrohodnosti, zkoumal, zda nejsou v rozporu s dalšími důkazy, zejména pak s dříve učiněnými prohlášeními. V této souvislosti je na místě předeslat, že v průběhu řízení byli vyslechnuti rovněž svědek celé jméno žalobce mladší a žalobce. Oba popsali celou situaci prakticky shodně, žalobce nad rámec popisu okolností podpisu závěti uvedl, že rodinu svého bratra navštěvoval často i v minulosti a poskytoval jí dlouhodobou pomoc, neboť bratr byl od roku 2003 ochrnutý a švagrová sama na všechno nestačila. Následně po úrazu a v době anonymizováno bydlela zůstavitelka v jejich rodině, kde jí byla poskytována všestranná pomoc. V tomto kontextu je pochopitelné rozhodnutí zůstavitelky, která neměla zákonného dědice, pořídit o svém majetku ve prospěch žalobce. Výpovědi svědků příjmení a příjmení přitom nejsou při bližším zkoumání v rozporu s výpověďmi, které podali do protokolu v pozůstalostním řízení. Je pravda, že jejich výpověď před soudem je obsáhlejší, podrobnější. Na straně druhé je patrné, že v průběhu pozůstalostního řízení byli oba vyzváni, aby celou záležitost popsali vlastními slovy, následně jim byla položena pouze otázka, co zůstavitelka při návštěvě a při podpisu závěti říkala. Žádný ze svědků nebyl blíže doptáván k tomu, o jakou listinu se vlastně jednalo, zda a jak byli instruováni, co jim bylo řečeno. Notářka je pouze vyzvala, aby souvisle od počátku vylíčili průběh celého aktu vyhotovení a podpisu závěti zůstavitele. Pokud byli výslovně vyzváni, aby popsali průběh aktu podpisu závěti, je tedy především evidentní, že oběma bylo zřejmé, o jakou listinu se jednalo. Svědek příjmení ostatně při své výpovědi vysloveně uvedl, že vrchní část listiny byla přeložena archem papíru, aby neviděl, co přesně má komu připadnout, již z toho je zřejmé, že mu muselo být jasné, že se jedná o závěť. Jestliže oba svědci hovořili o listině, neznamená to, že nevěděli, o jaký úkon vlastně jde. Svědek příjmení poměrně logicky poznamenal, že sice neřekl konkrétně, že podepisovali závěť, nepovažoval to však za nutné, protože na to se ho nikdo výslovně nezeptal a kvůli tomu na tom notářství přece byli. Rovněž formulace, že mezi svědky a zůstavitelkou se vyměnily obvyklé zdvořilostní fráze, neznamená, že svědci byli neinformovaní, nevěděli, o co se jedná. Oba uvedli, že paní příjmení dlouho znali, že zůstavitelka v rozhovoru poukazovala na potřebu rozhodnout o svém majetku a nějakým způsobem se odměnit rodině příjmení za jejich péči. Oba zmínili, že zůstavitelku znali, asi 15 nebo 20 minut tam hovořili, tedy jejich vyjádření není nikterak nevěrohodné ani v tomto směru. Soud tedy uzavřel, že výpověď svědků, tak jak byla podána u soudu, je shodná s výpovědí svědka celé jméno žalobce a žalobce. Soud přitom obě svědecké výpovědi hodnotil jako přesvědčivé a věrohodné.

4. Podle § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o. z.) musí závěť, kterou nenapsal vlastní rukou, zůstavitel vlastnoručně podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. O tom, že závěť byla podepsána zůstavitelkou, nebo pochyb. Svědek jméno příjmení výslovně uvedl, že závěť byla podepsána v jejich přítomnosti, svědek jméno příjmení se k tomuto závěru klonil rovněž a žalovaná tento fakt ani nezpochybňovala. Soud tedy považuje za prokázané, že zůstavitelka podepsala poslední vůli před svědky. Není pochyb o tom, že oba svědci byli podpisu přítomni společně. Splňovali požadavky, které na takovou úlohu klade ustanovení § 1539 odst. 1 o. z. Oba se zúčastnili pořizování závěti a byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a tatáž osoba. Podle § 1539 odst. 1 o. z. svědek podepíše listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Oba svědci se skutečně na závěť podepsali, jsou zde označeni jako svědci. Jsou označeni jménem a příjmením, jejich identifikace je tedy bez problémů. Na závěr lze ještě poznamenat, že problémem není ani skutečnost, že svědci neznali konkrétní obsah závěti. Jejich úkolem je v případě potřeby potvrdit pravost závěti, z obsahem závěti však seznámeni být nemusí. Soud tedy uzavřel, že žaloba na určení, že žalobce je dědicem, je důvodná a žalobě vyhověl.

5. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že úspěšnému žalobci náleží práva na náhradu nákladů řízení, které jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a odměnou za právní zastupování. Jedná se o náhradu za 3 úkony právní služby po 2 500 Kč (§ 9 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif), 3 režijních paušálů po 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky a 21 % DPH. Celkem náklady řízení představují částku 12 164 Kč.

6. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzované věci u žalované předpoklady pro osvobození od soudních poplatků nejsou, proto jí soud uložil povinnost na nákladech řízení částku, která představuje přiznané svědečné svědku jméno příjmení ve výši 1 910 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím soudu podepsaného.

Toto rozhodnutí lze k návrhu vykonat.