OSTA 2 C 36/2024-43

Okresní soud v Táboře rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Martinou Štorkánovou jako samosoudkyní ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A ⟪LB:lb_004⟫ likvidační správce ⟪LB:lb_005⟫ 2. Jméno žalované B., IČO IČO žalované B sídlem Adresa žalované B zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_006⟫ o určení popřené pohledávky dědictví

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhala určení, že žalobci po právu náleží pohledávka za zůstavitelkou jméno FO, narozenou datum, posl. bytem adresa, zemřelou dne datum, ve výši 3 305 697,88 Kč, tj. (6 % směnečný úrok z částky 12 854 924 Kč od 11. 7. 2017 do 4. 6. 2019, 6 % směnečný úrok z částky 8 326 164 Kč od 11. 7. 2017 do 31. 1. 2020 a dále z částky 6 349 904,61 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 7. 2021) ze dvou směnek splatných dne 25. 1. 2017 vystavených společností jméno FO Anonymizováno, IČO: IČO přejmenované na právnická osoba, původně vystavených na řad právnická osoba. a rubopisem převedených na žalobce znějících na směnečnou sumu 8 326 164 Kč a 12 854 924 Kč avalovaných zůstavitelkou jméno FO, se zamítá.

II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované 2) plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 9 976 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalované 2) Jméno advokátky.

1. Žalobkyně se svou žalobou ze dne 26.1.2024 domáhala určení, že žalobci po právu náleží pohledávka za zůstavitelkou jméno FO, narozenou datum, posl. bytem adresa, zemřelou dne datum, ve výši 3 305 697,88 Kč ze dvou směnek splatných dne 25. 1. 2017, vystavených společností jméno FO Anonymizováno., IČO: IČO přejmenované na právnická osoba, původně vystavených na řad právnická osoba. a rubopisem převedených na žalobce, znějících na směnečnou sumu 8 326 164 Kč a 12 854 924 Kč avalovaných zůstavitelkou jméno FO. Uvedené směnky byly avalovány vedle jméno FO, narozeného datum a jméno FO narozené datum, rovněž zůstavitelkou jméno FO, narozenou datum a zemřelou datum. Žalobkyně oznámením pohledávky do dědického řízení odeslaným dne 3. 2. 2017 uplatnila svůj nárok vůči zůstavitelce jakožto postižnímu dlužníku v rámci dědického řízení s tím, že uplatnila nároky ve výši směnečného; peníze i příslušenství včetně odměny ve výši 1/3 procenta směnečného peníze z obou uvedených směnek. Usnesením Okresního soudu v Táboře vydaným notářkou tituly před jménem jméno FO jako soudní komisařkou pod č. j. spisová značka dne 13. 1. 2023 byla nařízena likvidace pozůstalosti po zůstavitelce a jmenován likvidační správce a věřitelé byli vyzváni k přihlášení pohledávek. Žalobkyně svou pohledávku přihlásila do likvidace pozůstalosti přípisem ze dne 6. 2. 2023 s tím, že v mezidobí od oznámení pohledávky do dědického řízení do podání přihlášky do likvidace pozůstalosti již byla pohledávka částečně uspokojena a aktuální výše pohledávky ze směnky původně znějící na částku 12 854 924 Kč činí 1 466 517,91 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 12 854 924 Kč od 11. 7. 2017 do 4. 6. 2019 a ze směnky původně znějící na částku 8 326 164 Kč činí částku 1 839 179,97 Kč, tj. 6 % směnečný úrok z částky 8 326 164 Kč od 11. 7. 2017 do 31. 1. 2020 a dále z částky 6 349 904,61 Kč od 1. 2. 2020 do 21. 7. 2021. Celkem tedy věřitel do likvidace pozůstalosti nařízené usnesením ze dne 13. 1. 2023 přihlásil pohledávku ve výši 3 305 697,88 Kč. Důvodem snížení výše pohledávky je vymožení plnění od jiných směnečně zavázaných osob, tj. od právnická osoba a jméno FO s tím, že poslední vymožené plnění na směnečný peníz ze směnky ze dne 25. 4. 2014 bylo žalobcem obdrženo 4. 6. 2019 a na směnečný peníz ze směnky ze dne 28. 4. 2015 bylo žalobcem obdrženo dne 21. 7. 2021. Žalovaná 2) v rámci dědického řízení uvedenou pohledávku žalobkyně popřela, což však považuje žalobkyně za ryze účelové jednání vzhledem k tomu, že až do přezkoumání pohledávek v rámci likvidace pozůstalosti žalovaná 2) pohledávku žalobkyně nijak nesporovala, a i v přípisu ze dne 19. 5. 2017 sděluje, že nemá výhrady k soupisu aktiv a pasiv k pozůstalosti. Nároky z obou směnek byly opětovně přezkoumávány v rámci insolvencí vedených proti dalším směnečně zavázaným osobám, tj. jméno FO, právnická osoba i jméno FO a ve všech těchto insolvenčních řízeních byly pohledávky žalobkyně zjištěny.

2. Žalovaný 1) i žalovaná 2) ve svých samostatných vyjádřeních shodně uvedli, že považují obě pohledávky žalobkyně, které přihlásila do dědického řízení po zůstavitelce jméno FO, vedeného u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. spisová značka, za promlčené. Obě pohledávky vznikly na základě směnek a v obou případech byly obě směnky splatné dne 25. 1. 2017. Přestože obě pohledávky představují „pouze“ směnečný úrok, nejedná se o jistinu směnky. I tak tento směnečný úrok následuje osud jistiny směnky, která se promlčela uplynutím tříleté promlčecí lhůty dne 26. 1. 2020 a pohledávka na úhradu směnečných úroků se tedy rovněž promlčela dne 26. 1. 2020. Skutečnost, že žalobkyně pohledávky přihlásila do likvidace dědictví po jméno FO dle svého tvrzení dne 6. 2. 2023, již není rozhodná, neboť podle § 246 odst. 1 zák. č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“) promlčecí lhůta a lhůta pro zánik práva přestane běžet s účinky ke dni, v němž bylo usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti vyvěšeno na úřední desce. Vzhledem k tomu, že usnesení soudu o nařízení likvidace dědictví bylo vydáno 13. 1. 2023, nemohlo dojít k přerušení běhu promlčecí lhůty před tímto datem. Ani úmrtí zůstavitelky, ani zahájení dědického řízení nejsou spojeny s účinky přerušení běhu promlčecí lhůty a takové účinky nemá ani samotné přihlášení pohledávky do dědického řízení. Teprve přihlášení pohledávky společně s vyvěšením usnesení soudu o nařízení likvidace pozůstalosti toto přerušení způsobí, nicméně toto přerušení nemá žádné zpětné účinky, a pokud se již pohledávka stala promlčenou, nemůže se vyvěšením usnesení o nařízení likvidace pozůstalosti stát znovu pohledávkou nepromlčenou. Pro otázku promlčení pohledávky v rámci řízení o pozůstalosti není podstatné, zda byla pohledávka uplatněna vůči jiným osobám, či v jiných řízeních, tedy zejména v insolvenčních řízeních proti právnická osoba, jméno FO a jméno FO. V každém z těchto řízení je otázka oprávněnosti uplatnění pohledávky či jejího promlčení posuzována samostatně na základě samostatných okolností, které mohou být odlišné a uplatnění v jednom řízení nemá vliv na uplatnění v ostatních řízeních včetně řízení dědického. Žalovaní mají za to, že pohledávky jsou promlčené a není proto možné, aby byly v rámci likvidace dědictví uspokojovány. Z toho důvodu navrhli oba žalovaní zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v rámci vyjádření při jednání dále doplnila odkaz na ustanovení § 643 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle něhož se promlčecí doba prodlužuje až na dobu 6 měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno. K tomu uvedla právní zástupkyně žalované 2), že žalobkyně mohla využít institutu žaloby proti neurčeným neznámým dědicům, a že uvedené ustanovení nemá na otázku promlčení nároku žalobkyně vliv.

4. Soud nejprve přezkoumal včasnost podané žaloby. Žaloba o určení pohledávky ve smyslu § 262 odst. 1 z. ř. s. se podává ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy věřiteli bylo doručeno vyrozumění podle § 260 z. ř. s. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba příslušnému soudu nejpozději poslední den lhůty; zmeškání lhůty nelze prominout. Podle § 262 odst. 2 z. ř. s. se žaloba podává proti likvidačnímu správci; popře-li pohledávku věřitele nebo jím uplatněné právo na uspokojení ze zajištění jiný věřitel, musí být žaloba podána též proti popírajícímu věřiteli. Více žalovaných má v řízení o žalobě postavení nerozlučných společníků podle občanského soudního řádu (§ 262 odst. 3 z.ř.s.). Vzhledem k tomu, že usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. spisová značka vydané tituly před jménem jméno FO jako soudní komisařkou dne 17. 1. 2024, jímž byla žalobkyni uložena povinnost podat žalobu o určení pohledávky, byla doručena právnímu zástupci žalobkyně dne 18. 1. 2024 a žaloba byla podána dne 26. 1. 2024, byla žaloba podána včas. Ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. spisová značka bylo dále zjištěno, že jistota ve výši 100 000 Kč podle § 257 odst. 2 z. ř. s. byla žalovanou 2) složena u notářky dne 21. 12. 2023 a v žalobě jsou ve smyslu § 262 odst. 2 z.ř.s. řádně označeni i oba žalovaní. Lze tedy uzavřít, že žaloba byla podána včas, proti pasivně legitimovaným žalovaným a ve smyslu § 264 z. ř. s. i u věcně a místně příslušného soudu.

5. Z vyjádření žalobkyně plyne, že pohledávka, jíž uplatňuje vůči zemřelé jméno FO, jí nebyla přiznána žádným pravomocným rozhodnutím soudu či jiného orgánu, tedy nelze uplatnit postup ve smyslu § 265 odst. 1 z. ř. s.

6. Shodnými skutkovými tvrzeními účastníků má soud za prokázané, že dne 28. 4. 2015 byla vystavena společností jméno FO s. r. o. směnka na řad právnická osoba. znějící na částku 8 326 164 Kč se splatností dne 25. 1. 2017, přičemž jako ručitelé byli uvedeni na této směnce jméno FO, jméno FO a jméno FO. Rubopisem byla tato směnka postoupena právnická osoba. žalobkyni. Dále byla dne 25. 4. 2014 vystavena společností jméno FO Anonymizováno na řad právnická osoba. směnka na částku 12 854 924 Kč splatná dne 25. 1. 2017 s tím, že jako ručitelé zde byli opět podepsáni jméno FO, jméno FO a jméno FO a také tato směnka byla rubopisem postoupena právnická osoba. na žalobkyni. Dále bylo ze spisu Okresního soudu v Táboře sp. zn. spisová značka zjištěno, že žalobkyně poprvé uplatnila v pozůstalostním řízení svou pohledávku ze shora uvedených směnek dne 3. 2. 2017. Z usnesení Okresního soudu v Táboře č. j. spisová značka ze dne 13. 1. 2023 přitom plyne, že v odstavci III. vyzval soud věřitele zůstavitele, aby u něho přihlásili své pohledávky ve lhůtě 3 měsíců od právní moci tohoto usnesení s upozorněním na to, že pokud věřitel pohledávku řádně a včas nepřihlásí, nebude uspokojena, nepůjde-li o oznámenou pohledávku, která byla soudu oznámena již v době od zahájení řízení o pozůstalosti do nařízení likvidace pozůstalosti a obsahuje všechny náležitosti přihlášky uvedené v § 241 a § 242 z. ř. s. a dále že pohledávky, jimž odpovídá pasivum pozůstalosti, zanikají dnem skončení řízení o pozůstalosti v takovém rozsahu, v jakém nebyly uspokojeny z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty; to platí i tehdy, pokud věřitel svoji pohledávku nepřihlásil. Tímto rozhodnutím byl jmenován likvidační správce Jméno žalované A (zde žalovaný 1), a dále ze stejnopisu tohoto usnesení založeného na čl. 286-287 pozůstalostního spisu plyne, že toto rozhodnutí bylo vyvěšeno na úřední desce soudu dne 1. 2. 2023 a sejmuto 3. 5. 2023. Z přihlášky pohledávky do likvidace pozůstalosti ze dne 7. 2. 2023 je zřejmé, že žalobkyně přihlásila pohledávku ve výši 3 305 697,88 Kč ze shora citovaných směnek do likvidace pozůstalosti, a tuto částku představuje směnečný úrok tak, jak je rozepsán ve výroku tohoto rozhodnutí i v žalobě. Z listiny nazvané „Popření pohledávky věřitele právnická osoba.“ na čl. 294 spisu spisová značka plyne, že žalovaná 2) prostřednictvím svého jednatele popřela pohledávky žalobkyně s tím, že obě přihlášené pohledávky má za promlčené dnem 26. 1. 2020 včetně směnečného úroku, neboť společně s pohledávkou se promlčuje i její příslušenství. Vzhledem k tomu, že obě pohledávky byly promlčeny dříve než došlo k vyvěšení usnesení o nařízení likvidace dědictví, má za to, že není možno přerušit promlčecí dobu, neboť v době vyvěšení usnesení o nařízení likvidace dědictví, byly již pohledávky promlčeny. Na základě tohoto popření pohledávky uložila tituly před jménem jméno FO ve smyslu § 257 odst. 1, 2 z. ř.s již zmiňovaným usnesením Okresního soudu v Táboře č. j. spisová značka ze dne 29. 11. 2023 žalované 2) složit jistotu ve výši 100 000 Kč. Žalovaná 2) tuto povinnost dne 21. 12. 2023 splnila a následně byla žalobkyně vyzvána usnesením č. j. spisová značka ze dne 17. 1. 2024, které bylo doručeno právnímu zástupci žalobkyně dne 18. 1. 2024, k podání žaloby, která je projednávána v tomto řízení.

7. Podle čl. 1 odd. 11 § 70 odst. 1 zákona č. 191/1950 Sb. směnečného a šekového (dále je „s.š.“) se nároky proti příjemci promlčují ve třech letech od splatnosti směnky. Podle § 71 s.š. je přerušení promlčení účinné jen vůči tomu, u koho nastala skutečnost zakládající přerušení. Podle čl. 3 § 5 s.š. se přerušením promlčení (čl. I § 71 a čl. II § 53) rozumějí všechny případy, kde podle ustanovení občanského zákoníka a občanského soudního řádu promlčecí doba dále neprobíhá nebo neskončí anebo kde počíná promlčecí doba nová. Oznámí-li žalovaný třetí osobě, že bylo zahájeno soudní řízení, má to na promlčení stejné účinky jako podání žaloby. Ve smyslu § 9 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) se soukromá práva a povinnosti osobní a majetkové povahy řídí občanským zákoníkem v tom rozsahu, v jakém je neupravují jiné právní předpisy. Žalované strany promlčení pohledávek ze směnek namítly a soud tedy musí ve smyslu § 610 odst. 1 o. z. k námitce promlčení přihlížet.

8. Vzhledem k tomu, že ve směnkách byla stanovena doba splatnosti dnem 25. 1. 2017, začala běžet promlčecí doba dnem následujícím, tj. dnem 26. 1. 2017, kdy mohlo být právo ze směnky uplatněno oprávněnou osobou u soudu poprvé. Jak plyne z vyjádření žalobkyně, vůči zemřelé jméno FO nebyla pohledávka ze směnky z titulu jejího směnečného rukojemství uplatněna, neboť jméno FO zemřela dříve, než nastala doba splatnosti směnek a po splatnosti směnky nebylo právo ze směnky z titulu směnečného rukojemství jméno FO uplatněno ani jiným způsobem, například v řízení proti „neznámým dědicům“ zůstavitelky. Je sice pravdou, že dne 3. 2. 2017 přihlásila žalobkyně svou pohledávku vůči jméno FO do pozůstalostního řízení, nicméně samotné přihlášení pohledávky v rámci pozůstalostního řízení není uplatněním práva u orgánu veřejné moci ve smyslu § 648 o. z., když v rámci pozůstalostního řízení nelze věcným způsobem řešit otázku existence práva žalobkyně. Pro tento případ, kdy nebylo zřejmé, kdo bude dědicem po zůstavitelce jméno FO, mohla žalobkyně docílit přerušení promlčecí doby ve smyslu § 648 o. z. podáním žaloby proti neznámým dědicům zemřelé dlužnice (viz. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 5145/2007), kterým by soud ve smyslu § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil opatrovníka. Na tento případ se přitom nemůže vztahovat ani ust. § 643 o. z., neboť zde dochází k prodloužení promlčecí lhůty o 6 měsíců pouze v případě, kdy povinnost na dědice skutečně přešla. Pak skončí promlčecí lhůta nejdříve uplynutím 6 měsíců ode dne, kdy bylo dědici nabytí dědictví potvrzeno. V tomto konkrétním pozůstalostním řízení je však v důsledku rozhodnutí o nařízení likvidace ze dne 13. 1. 2023 jisté, že nemůže dojít k nabytí dědictví konkrétním dědicem, a tedy se zde § 643 o. z. neuplatní. Za situace, kdy žalobkyně své tvrzené právo ze směnečného rukojemství vůči zůstavitelce jméno FO neuplatnila u žádného orgánu veřejné moci, který by existenci jejího práva věcně řešil, nedošlo k přerušení promlčecí doby práva ze směnečného rukojemství a tato dnem 26. 1. 2020 ve vztahu k pohledávkám ze směnečného rukojemství jméno FO z obou směnek uplynula, a to jak ve vztahu k právu na zaplacení jistiny, tak ve vztahu k právu na zaplacení úroků z této směnky, které jako příslušenství ve smyslu § 513 a 510 odst. 2 o.z. následuje osud jistiny. Otázka, zda přihlášení pohledávky do dědického řízení je procesním či hmotně právním úkonem z hlediska běhu promlčecí doby, byla vyřešena např. rozsudkem Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka, kde se přímo uvádí, že přihlášení pohledávky do dědického řízení je procesním a nikoliv hmotně právním úkonem, jenž je činěn vůči soudu, soudnímu komisaři v rámci dědického řízení a zařazení dluhu do pasiv dědictví neprokazuje jeho existenci, nezakládá právo věřitele na jeho vymáhání, ani dědicům nebrání např. v tom, aby následně ve sporném řízení namítali jeho promlčení. Samotné přihlášení pohledávky do dědictví nečiní z věřitele účastníka řízení, nezakládá jeho nárok na to, aby byla pohledávka zařazena do pasiv dědictví a uhrazena a především, co je důležité pro tento případ, nestaví běh promlčecí doby. Z toho důvodu je skutečně pohledávka, která byla žalovanou 2) popřena v rámci pozůstalostního řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka, promlčena. Její promlčení bylo oběma žalovanými v rámci tohoto řízení včas a řádně namítnuto a z toho důvodu není možno žalobě vyhovět. Žaloba proto byla tímto rozsudkem zamítnuta, neboť za situace, kdy by soud určil existenci těchto pohledávek, muselo by k nim být v rámci pozůstalostního řízení přihlíženo, což s ohledem na námitku promlčení pohledávek nelze.

9. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným 1) bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť úspěšný žalovaný 1) žádné náklady řízení nežádal.

10. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) bylo rozhodnuto tak, že soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. zcela úspěšné žalované 2) přiznal vůči žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastupování advokátem za 2 úkony po 2 500 Kč podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, 1x účast u jednání dne 25.6.2024), tj. 5 000 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 2 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 600 Kč, jízdné osobním automobilem z Anonymizováno do Tábora a zpět, to je celkem 448 km při průměrné spotřebě benzinu ve výši 3,9 l /100 km v ceně 38,20 Kč dle § 4 písm. a) vyhl. č. 398/2023 Sb. a náhradu za opotřebení vozidla 5,60 Kč za 1 km dle zákona č. 262/2006 Sb. ve spojení s § 1 písm. b) vyhl. č. 398/2023 Sb., tedy jízdné ve výši 3 176 Kč, náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 12 půlhodin po 100 Kč, tj. 1 200 Kč, tedy celkem 9 976 Kč. Platební místo k náhradě nákladů řízení vyplývá z § 149 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí v rámci exekučního řízení.