OSTA 2 C 298/2024-34

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní JUDr. Martinou Štorkánovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátkou Jméno advokátky ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_008⟫ o určení vlastnictví

I. Určuje se, že od 25. 10. 2022 žalobce není vlastníkem motorového vozidla zn. Volkswagen Caddy, RZ: SPZ, VIN: VIN kód.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 16 520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce. Jméno advokátky.

1. V dané věci se žalobce domáhá určení, že není vlastníkem vozidla značky Volkswagen Caddy, RZ: SPZ, VIN: VIN kód, neboť předmětné vozidlo na základě kupní smlouvy ze dne 25. 10. 2022 prodala žalovanému. Žalovaný se zároveň ve výše uvedené smlouvě zavázal, že na své náklady předmětné vozidlo v zákonné lhůtě 10 dní ode dne podpisu kupní smlouvy přepíše v registru vozidel.

2. Vzhledem k předloženým listinám, vyzval soud účastníky řízení, aby se ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.) vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobce ani žalovaný se v určené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřili a na jednání soudu konané dne 3. 4. 2025 se nedostavili. Soud proto rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spisu.

3. V dané věci má soud z předložených listin, a to zejména z kupní smlouvy č. Anonymizováno uzavřené mezi účastníky řízení dne 25. 10. 2022, za prokázané, že žalobce prodal žalovanému automobil značky Volkswagen Caddy, RZ: SPZ, VIN: VIN kód. Z bodu 1. 4 této smlouvy vyplývá, že se žalobce zavázal na své náklady zajistit změnu zápisu v registru vozidel, a to za součinnosti žalovaného. Ten však žalobci nezbytnou součinnost neposkytl a k převodu vozidla nedošlo. Žalobce vyzval žalovaného ke splnění smluvních podmínek předžalobní výzvou ze dne 19. 6. 2024, avšak ani poté k přepisu vozidla nedošlo.

4. Při právní kvalifikaci vycházel soud z ust. § 80 o.s.ř. dle kterého určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. Podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb. o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

5. V dané věci se soud nejprve zabýval v souladu s § 80 o. s. ř. otázkou, zda je dán naléhavý právní zájem žalobce na určení, že není vlastníkem v žalobě označeného vozidla. Z rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 5330/2015 ze dne 20. 9. 2017 plyne, že registr vozidel sice není veřejným seznamem, nicméně prokáže-li žadatel právní zájem, jsou mu z něho poskytovány relevantní údaje. Soudu je z jeho činnosti známa kupříkladu praxe České kanceláře pojistitelů, která při nehrazení pojistného za vozidlo zcela běžně vychází z údajů uvedených právě v registru silničních vozidel. Lze proto dovodit, že žalobci by skutečně mohla z jeho registrace v registru vozidel vzniknout újma, a to z důvodu, že zápis v registru silničních vozidel neodpovídá skutečnosti.

6. Žalobce se v kupní smlouvě zavázal, že zajistí změnu údajů související s nabytím výše uvedeného vozidla v registru silničních vozidel. To ovšem není schopen provést bez součinnosti s žalovaným. Za tímto účelem mu žalobce připravil ke dni podepsání kupní smlouvy i dokument nadepsaný „Žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele silničního vozidla“. Žalovaný měl proto veškeré předpoklady proto, aby potřebnou součinnost poskytl. K uzavření kupní smlouvy přitom došlo v říjnu 2022, tedy před dvěma a půl lety. Žalobce mu tak před podáním žaloby poskytl více než dostatečný prostor, aby dostál svému závazku. Na základě výše uvedeného tudíž soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalobci vyhověl.

7. Pro úplnost soud uvádí, že se při posuzování žaloby řídil rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře ze dne 18. 2. 2025 č. j. 15 Co 31/2025-47, kterým bylo dovozeno, že je přípustné i negativní určení vlastnického práva k vozidlu. Odvolací soud přitom vycházel z nálezu Ústavního soudu ze dne 9. 11. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 114/20, který předpokládá, že správnímu orgánu musí být předložen pravomocný rozsudek civilního soudu o určení, že daná osoba vlastníkem vozidla není, přičemž při podrobném studiu nálezu Pl. ÚS 114/20 je zjevné, že zde ústavní soud řešil otázku jinou, spočívající v návrhu na zrušení části příslušného zákona, který nezrušil právě proto, že dospěl k závěru, že pro řešení dané situace jsou dány dostatečné možnosti v civilním řízení, když soudy otázky existence či neexistence vlastnického práva běžně rozhodují. Podepsaný soud má nicméně za to, že větou uvedenou v nálezu ústavního soudu nebylo míněno změnit dlouholetou civilní praxi spočívající v tom, že určovací žaloba má především předcházet vzniku eventuálních dalších sporů nikoli vytvářet prostor pro další spory plynoucí z nové právní nejistoty. Daná situace by tak, aniž by to nějak odporovalo citovanému nálezu ústavního soudu měla být řešena nikoli tzv. negativní určovací žalobou (tj. že žalobce není od 25.10.2022 vlastníkem), ale tzv. pozitivní určovací žalobou (tj. že vlastníkem je od 25.10.2022 žalovaný), neboť i ta, bude-li úspěšná, ve svém důsledku znamená, že žalobce od 25.10.2022 již vlastníkem automobilu není, protože jím je žalovaný. Negativní i pozitivní určovací žaloba má tudíž pro žalobce (za předpokladu, že uspěje) stejný příznivý důsledek, tj. možnost domoci se u správního orgánu výmazu svých údajů v registru vozidel. Klíčový rozdíl ovšem spočívá v dopadech na samotný registr vozidel. Při negativní určovací žalobě nutně dojde k vyškrtnutí žalobce jako vlastníka a provozovatele vozidla, ale místo něho už nebude uveden další subjekt. De iure se tudíž automobil stává věcí ničí, byť de facto tomu tak není. Přetrvává tudíž disparita mezi stavem zapsaným a stavem skutečným, pouze v jiné variaci. Tomuto lze přitom snadno předejít právě tím, že je podána žaloba na pozitivní určení vlastnického práva, neboť pravomocný rozsudek následně umožní správnímu orgánu namísto vyškrtnutého žalobce doplnit do registru vozidel žalovaného se všemi z toho plynoucími důsledky ohledně vlastnictví vozidla, odpovědnosti za úhradu pojistného i odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. S ohledem na výše uvedené proto podepsaný soud apeluje na žalobce, aby v obdobných případech byla podávána pozitivní určovací žaloba, neboť tím se lze vyhnout výše popsanému negativnímu jevu v jehož důsledku se pak bude fakticky v silničním provozu pohybovat vozidlo, u něhož nelze z registru vozidle zjistit vlastníka ani provozovatele, ač jej nepochybně má.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 520 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a dále náhrady za právní zastoupení, a to odměny za účtované 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) po 3 700 Kč určené podle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (advokátní tarif, dále jen „a.t“). K uvedeným 3 úkonům právní služby dále náleží dle § 13 odst. 1 a 4 a. t. 2 náhrady hotových výdajů po 300 Kč a 21 % daň z přidané hodnoty ze součtu částek za právní zastoupení (12 000 Kč) po zaokrouhlení ve výši 2 520 Kč. Platební místo bylo určeno dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.