OSTA 4 C 128/2025-65

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Michaelou Bílou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 42 712 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 373 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p.a. od 20. 2. 2024 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 23 835 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p.a. od 20. 2. 2024 do zaplacení, částku 10 504 Kč, úrok ve výši 83,59 % p.a. z částky 24 266,75 Kč od 20. 2. 2024 do 13. 3. 2024 ve výši 1 236,94 Kč, úrok ve výši 15 % p.a. z částky 24 266,75 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 2. 2024 dosáhne částky 104 428 Kč a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 32 208 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ve výši 14,75 % p.a. od 20. 2. 2024 do zaplacení, částku 10 504 Kč, úrok ve výši 83,59 % p.a. z částky 24 266,75 Kč od 20. 2. 2024 do 13. 3. 2024 ve výši 1 236,94 Kč, úrok ve výši 15% p.a. z částky 24 266,75 Kč od 14. 3. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 20. 2. 2024 dosáhne částky 104 428 Kč a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku z titulu nesplněných povinností plynoucích žalovanému ze smlouvy o úvěru číslo hodnota, zavřené dne 16. 3. 2023. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč, přičemž k jeho vyplacení došlo v den podepsání smlouvy na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 83,59 % p.a. splácet ve 48měsíčních splátkách po 2 066 Kč splatných vždy ke 14. dni každého kalendářního měsíce počínaje dubnem 2023, a to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Zatímco žalobkyně si své povinnosti plynoucí ze smluvního vztahu splnila řádně, když žalovanému poskytla finanční prostředky představující úvěr dne 16. 3. 2023, žalovaný své povinnosti řádně a včas neplnil a ocitl se tak v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Žalobkyni tak v souladu s ustanovením bodu 6.1 smluvních ujednání vzniklo právo na úhradu smluvních pokut v celkové výši 1 996 Kč, neboť se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátek číslo 7, 8, 9, 10, u kterých se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tedy smluvní pokuty v celkové výši čtyřikrát 499 Kč. Tato smluvní pokuta je dle uzavřené smlouvy v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva žalobce na její zaplacení. Následně v důsledku prodlení žalovaného došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru, a to k datu 18. 2. 2024. Dle bodu 6. 3. smlouvy platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se takto dostal do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo 9 splatné ve 14. 12. 2023. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru, celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru dle žalobkyně staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 29 212,64 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále žalobkyně požadovala po žalovaném smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě se jedná o den 20. 2. 2024 až do jejího úplného zaplacení. Uvedené částky však žalovaný žalobkyni neuhradil, a to ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobkyně zaslala ze dne 11. 6. 2024.

2. Za účelem zjištění skutkového stavu bylo ve věci nařízeno ústní jednání, k němuž byli účastníci s časovým předstihem řádně a včas předvoláni, dostavila se však toliko právní zástupkyně žalobkyně, žalovaný se na jednání nedostavil, z jednání se neomluvil, ani nepožádala z důležitého důvodu o jeho odročení, ačkoliv mu bylo předvolání řádně doručeno vhozením do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky dne 7. 8. 2025 soud proto věc projednal v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Smlouvou o úvěru číslo hodnota ze dne 16. 3. 2023, oznámením o schválení úvěru k této smlouvě ze dne 17. 3. 2023, splátkovým kalendářem ke smlouvě, před smluvním formulářem, formulářem pro hodnocení klienta, včetně dokladu o příjmu žalovaného, dokladem o vyplacení úvěru, ověřením v registru Solus bez negativního příznaku, ověřením v registru NRKI, jakož i doklady vztahujícími se k posouzení u úvěruschopnosti žalovaného, dále kartou klienta, výzvou k zaplacení dlužné částky s upozorněním na možnost zesplatnění úvěru ze dne 14. 2. 2024 má soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 16. 3. 2023 uzavřena smlouva o úvěru výše uvedeného čísla. Oznámení o schválení úvěru bylo žalovanému zasláno na jím uvedenou adresu pro doručování. Poté, co byl úvěr žalovaného schválen, byly mu prostředky zaslány na účet uvedený ve smlouvě. Jednalo se o částku 25 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splácet, včetně sjednaného úroku v úrokové sazbě ve výši 83,59 % p.a. s tím, že při odstoupení od smlouvy dle bodu 7.1. části B smlouvy činí částka úroku splatná za jeden kalendářní den 58,05 Kč. Výše předpokládané roční procentní sazby nákladů (RPSN) na úvěr činila 124,35 %, přičemž nezahrnovala úhradu za pojištění, bylo-li pojištění sjednáno. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr ve 48 splátkách po 2 066 Kč, s tím, že ze smluvních ujednání zároveň vyplývá celková výše úvěru, kterou má klient zaplatit, a to částka 87 024 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta jako pevná zápůjční úroková sazba na celou dobu splácení úvěru. V čl. 6. smlouvy si účastníci sjednali jako důsledek vyplývající z prodlení spotřebitele do (žalovaného), oprávnění úvěrujícího (žalobkyně) požadovat zaplacení smluvních pokut. Podle bodu 6.1. smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou takovou splátku. Podle bodu 6.2. smluvních ujednání, pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 15 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za každou takovou splátku, podle bodu 6.5. smluvních ujednání, jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou výši jistiny úvěru v den následující po dni zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Listinou o hodnocení klienta ke smlouvě číslo hodnota, ve spojení s doklady o příjmech žalovaného je prokázáno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru ověřovala úvěruschopnost žalovaného. Oznámením o schválení úvěru má pak soud za prokázané, že žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč. Dokladem o vyplacení úvěru má soud za prokázané, že dne 16. 3. 2023 byla na účet sdělený žalovaným vyplacena částka 25 000 Kč. Kartou klienta má soud za prokázané, že žalovaný na úhradu poskytnutého úvěru zaplatil dílčími splátkami částku 16 627 Kč. O splácení další části poskytnutého úvěru byl žalovaný upomínán, a to upomínkami ze dne 14. 11. 2023, 15. 12. 2023 a 15. 1. 2024 a 14. 2. 2024. Ve všech těchto upomínkách byl žalovaný zároveň upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru s tím, že jde o automatické zesplatnění a dále na povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení se zaplacením nové jistiny. Dne 18. 2. 2024 oznámila žalobkyně žalovanému, že vzhledem k prodlení s úhradou úvěru v délce 65 dnů došlo tímto dnem k okamžitému zesplatnění celého úvěru. Předžalobní výzvou ze dne 11. 6. 2024 ve spojení s dokladem o odeslání má soud za prokázané, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

4. Po právní stránce nahlížel soud na daný případ dle ustavení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), dle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2048 o. z. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzované povinnosti vznikla škoda. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li si strany výši úroku. Podle § 1 odst. 2 o. z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky, a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli. Podle § 1802 o. z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

5. V dané věci bylo specifické, že obdobné spory z obdobných smluv již byly předmětem přezkoumání zdejším soudem, ale i nadřízeným Krajským soudem v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře. Na tuto skutečnost byla žalobkyně opakovaně upozorňována jak písemně, tak ústně při jednání s tím, že není důvod se odchylovat od ustálené judikatury. Konkrétně se jedná o rozsudky, kde také vystupovala na straně žalobkyně a které jsou jí tedy dobře známy, a to např. ze dne 22. 3. 2018, č. j. 15 Co 69/2018–93, ze dne 22. 3. 2018, č.j. 15 Co 86/2018-129 nebo ze dne 9. 5. 2018, č.j. 15 Co 119/2018-64. Ve všech výše uvedených rozhodnutích, jakož i v předchozích rozhodnutích zdejšího soudu např. ze dne 23. 11. 2017, č. j. 23 C 193/2017-36; ze dne 29. 11. 2017, č. j. 24 C 192/2017-50; ze dne 4. 12. 2017, č. j. 24 C 147/2017 - 100; ze dne 27. 2. 2019, č. j. 24 C 416/2018 - 69; ze dne 19. 12. 2019, č. j. 24 C 335/2019 - 67, je žalobkyně upozorňována na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to zejména na rozhodnutí ve věcech sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 20 Cdo 474/2006, sp. zn. 32 Co 2773/2009 a sp. z n. 32 Cdo 3516/2009, od kterých také není žádný důvod se v dané věci odchylovat. Konkrétně v rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 Nejvyšší soud ČR dovodil, že „Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy.“ Dále se v něm Nejvyšší soud odkázal na svoji ustálenou judikaturu ohledně pojmu dobrých mravů (21 Cdo 486/2002) a věc uzavřel se závěrem, že „Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 60 % ročně) podstatně (téměř čtyřnásobně) přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy.“ Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 32 Cdo 2773/2009 lze úroky z prodlení „posoudit z hlediska souladu nebo rozporu s dobrými mravy pouze jako platné či neplatné a nelze je shledat neplatné jen co do výše, která přesahuje rámec dobrých mravů. Přičemž po přijetí závěru o neplatnosti dohody o výši úroku z prodlení je třeba se zabývat nárokem na zákonný úrok z prodlení (srov. shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2008, sp. zn. 32 Cdo 3010/2007 a obdobně rozsudek ze dne 11. srpna 2005, sp. zn. 33 Odo 875/2005).“ Veškerá tato judikatura vydaná za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen obč. zák.) je přitom plně použitelná i za účinnosti o. z. (viz Lavický, P. a kol., Občanský zákoník I., komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, str. 2077–2091).

6. Jak již bylo uvedeno výše, předmětnou smlouvou o úvěru ze dne 16. 3. 2023 byla mezi účastníky sjednána úroková sazba z úvěru ve výši 83,59% p.a. Obvyklá výše úroků dle přehledu statistických údajů zveřejněných Českou národní bankou (dále jen ČNB) pro období březen 2023 činila pro korunové úvěry poskytnutými bankami domácnostem v ČR na spotřebu v průměru 9,45 % p.a. Dohodnutá výše úroků 83,59 % p.a. (RPSN 124,62 %) tedy mnohonásobně převyšuje obvyklou úrokovou míru evidovanou ČNB, což vede soud k jednoznačnému závěru, že jde o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy o ujednání neplatné. Nemůže přitom obstát argumentace žalobkyně, že se jednalo o vyjádření svobodné vůle účastníků v důsledku pacta sunt servanda, neboť korektiv dobrých mravů se uplatňuje právě na smluvní ujednání. Smluvní ujednání přitom nejsou vyloučena ze soudního přezkumu, naopak tyto musí soud ex offo vždy přezkoumávat z hlediska souladu s dobrými mravy. „Následkem rozporu s dobrými mravy je podle § 580 odst. 1 neplatnost právního jednání, ve spojení s ustanovením § 588 je třeba dospět k závěru, že se jedná vždy o neplatnost absolutní.” (viz výše uvedená odborná literatura, str. tamtéž). Na toto posouzení nemá žádný vliv § 1793 o. z. nebo § 1813 o. z., neboť jimi nejsou vyloučena ustanovení o absolutní neplatnosti právního jednání, které je zjevně v rozporu s dobrými mravy; přičemž právě k takovému absolutně neplatnému právnímu jednání došlo v dané věci. Součástí ujednání o výši úroků z úvěru je dle názoru soudu i ujednání o maximální možné souhrnné výši požadovaných úroků z úvěru, která činí částku 104 428 Kč, tj. s odkazem na již výše uvedené soud i toto ujednání považuje za neplatné pro rozpor s dobrými mravy, přičemž soud poměřuje korektivem dobrých mravů právní jednání účastníků, tedy smlouvu o úvěru jako celek uzavřenou dne 16. 3. 2023, nikoli nyní žalobou uplatňovaný nárok. Pokud jde o smluvní pokuty sjednané smluvními stranami dle odstavců 6.1, 6.2 a 6.5 smlouvy, tyto nejsou samy o sobě v rozporu s dobrými mravy, avšak při zohlednění navyšování dluhu (úročeného 83,59 % p.a.) jednorázovými smluvními pokutami ve výši 499 Kč a 200 Kč a 0,1 % denně za prodlení s úhradou jednotlivých splátek, respektive za prodlení po zesplatnění dluhu, již jsou citelným zásahem do majetkové situace dlužníka. Takto sjednaná výše smluvních pokut jen dále účelně navyšuje již uvedenou nemravnou výši úroků a pouze podtrhuje v celkovém souhrnu zjevnou nevyváženost smlouvy. Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 3194/18 dovodil, že v případě zcela a naprosto zjevného nesouladu přisouzeného plnění s dobrými mravy v neprospěch spotřebitele není vyloučeno, že již tato okolnost sama o sobě může vést k zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř. Obdobně a již konstantně rozhoduje i Nejvyšší soud (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 1857/2019, 20 Cdo 3811/2019, 20 Cdo 2884/2019 nebo 20 Cdo 75/2020), podle nějž je namístě shledat celé takto požadované plnění za nemravné a vedoucí k nepřiměřenému postižení dlužníka. Tato rozhodnutí je vhodné aplikovat již v řízení nalézacím, neboť exekuční řízení je určeno primárně k výkonu daného rozhodnutí. Na věci nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaný takto koncipovanou smlouvu podepsal a s uvedenými ujednáními souhlasil, když z charakteru tohoto smluvního vztahu je zřejmé, že silnější ze stran předkládá formulářovou smlouvu straně slabší, která nemá reálnou možnost jakékoliv její modifikace.

7. V daném smluvním vztahu účastníků řízení proto soud shledal absolutní neplatnost nejen, co se týče úrokové sazby, která zcela zjevně vybočuje z přípustných mezí, ale i dalšího sankčního nároku žalobkyně, a konečně i celé uzavřené smlouvy, neboť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky řízení je ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. S ohledem na neplatnost právního základu smluvního vztahu je podle pravidel bezdůvodného obohacení na místě, aby každá ze stran vydala druhé straně to, co na základě neplatné smlouvy získala. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 25 000 Kč, žalovaný na úvěr zaplatil dílčími splátkami částku 16 627 Kč, a proto byl žalobkyni přiznán rozdíl částky, kterou žalovanému na úvěru poskytla a částky, kterou žalovaný žalobkyni již uhradil. Dále byla žalobkyně úspěšná, co do zákonného úroku z prodlení, který činil v době počátku prodlení 14,75 % p.a., což odpovídá výši úroku dle vládního nařízení č. 351/2013 Sb. Ve zbytku nárokovaných částek byla žaloba z uvedených důvodů zamítnuta.

9. O nákladech řízení bylo rozhodováno za situace, kdy převážně úspěšným účastníkem řízení byl žalovaný a ten by měl také právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Žádné náklady řízení však nevynaložil, neboť byl v řízení pasivní, a proto rozhodl soud o nákladech řízení tak, jak uvádí výroková část tohoto rozsudku.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.