OSTA 8 C 199/2024-92

Okresní soud v Táboře rozhodl soudcem Mgr. Jiřím Vaňkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozená dne Datum narození žalobce ⟪LB:lb_002⟫ bytem Adresa žalobce ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta A ⟪LB:lb_004⟫ sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalovaným: 1. Jméno žalované A, narozená dne Datum narození žalované A ⟪LB:lb_007⟫ bytem Adresa žalované A ⟪LB:lb_008⟫ 2. Jméno žalované B, narozená dne Datum narození žalované B ⟪LB:lb_009⟫ bytem Adresa žalované B ⟪LB:lb_010⟫ obě zastoupeny advokátem Jméno advokáta B ⟪LB:lb_011⟫ sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_012⟫ o zaplacení 75 600 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby 1. žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni úroky z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 48 600 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Řízení se v části, kterou se žalobkyně vůči 1. žalované domáhala zaplacení částky 48 600 Kč, zastavuje.

III. Řízení se v části, kterou se žalobkyně vůči 2. žalované domáhala zaplacení částky 27 000 Kč s úrokem z prodlení od 6. 12. 2024 do zaplacení, zastavuje.

IV. Ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou je 1. žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 17 214 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou se 2. žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

VI. Po právní moci tohoto rozsudku bude žalobkyni vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 780 Kč.

1. Žalobkyně se vůči 1. žalované domáhala zaplacení částky ve výši 48 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 6. 12. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že 1. žalovaná se obohatila o žalovanou částku, když pronajímala za nájemné ve výši 12 000 Kč ročně, které sama inkasovala za období 12/2021 do 12/2024, garáž č. p. Anonymizováno, jež je součástí pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa (veškeré dále uvedené nemovité věci se nacházejí rovněž v k. ú. adresa), přičemž 1. žalovaná má k uvedené nemovité věci spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 a žalobkyně spoluvlastnický podíl ve výši 3/4, tedy za uvedené období měla z uvedeného nájemného žalobkyni náležet částka ve výši 27 000 Kč odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu na uvedené nemovité věci. Dále 1. žalovaná pronajímala za nájemné ve výši 9 600 Kč ročně, které sama inkasovala za období 12/2021 do 12/2024, garáž č. p. Anonymizováno, jež je součástí pozemku parc. č. Anonymizováno, přičemž 1. žalovaná má k uvedené nemovité věci spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 a žalobkyně spoluvlastnický podíl ve výši 3/4, tedy za uvedené období měla žalobkyně z uvedeného nájemného náležet částka ve výši 21 600 Kč odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu na uvedené nemovité věci. Vůči 2. žalované se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 27 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne 6. 12. 2024 do zaplacení s odůvodněním, že 2. žalovaná se obohatila o žalovanou částku, když pronajímala v období 12/2021 do 12/2024 za nájemné ve výši 12 000 Kč ročně, které sama inkasovala, garáž bez č. p./č. ev., jež je součástí pozemku parc. č. Anonymizováno, přičemž 1. žalovaná má k uvedené nemovité věci spoluvlastnický podíl ve výši 1/4 a žalobkyně spoluvlastnický podíl ve výši 3/4, tedy za uvedené období měla z uvedeného nájemného žalobkyni náležet částka ve výši 27 000 Kč odpovídající jejímu spoluvlastnickému podílu na uvedené nemovité věci. Žalované dlužné částky nezaplatily do 5. 12. 2024 i přes předžalobní výzvy ze dne 28. 11. 2024 (číslo listu, dále jen „č. l.“, 7 a 8 spisu).

2. Ve vyjádření k žalobě ze dne 3. 3. 2025 (č. l. 29) 2. žalovaná k žalobkyní uplatněnému nároku uvedla, že není pasivně legitimována, neboť v žalovaném období disponovala s garáží 1. žalovaná a za pronájem předmětné nemovité věci nájemné neinkasovala ona, ale její dcera - 1. žalovaná. Podnájemné od pana jméno FO inkasovala 2. žalovaná pouze do roku 2020.

3. Ve vyjádření k žalobě ze dne 11. 3. 2025 (č. l. 39) 1. žalovaná započetla pohledávku žalobkyně ve výši 48 600 Kč na svoji pohledávku vůči žalobkyni, jež plyne z pravomocného a vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 10. 2024, č. j. 8 C 89/2024-66, kterým byla žalobkyni uložena povinnost uhradit 1. žalované částku 1 807 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně od 1. 9. 2024 do zaplacení.

4. Podáním ze dne 25. 3. 2025 (č. l. 42) vzala žalobkyně zpět žalobu vůči 2. žalované a dále podáním ze dne 19. 5. 2025 (č. l. 56-57) vůči 1. žalované částečně zpět co do jistiny, jak bylo podrobně odůvodněno v pravomocném usnesení zdejšího soudu ze dne 12. 6. 2025, č. j. 8 C 199/2024-69, kterým bylo zamítnuto rozšíření žaloby žalobkyní, jakož i v navazujícím pravomocném usnesení ze dne 7. 7. 2025, č. j. 8 C 199/2024-75. Soud proto výrokem II. a III. tohoto rozsudku řízení v souladu s ust. § 96 odst. 2 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) zastavil, když s ohledem na okamžik zpětvzetí žaloby nebyl souhlas žalovaných se zastavením řízení třeba.

5. Vzhledem k tomu, že zbývajícím předmětem sporu bylo právní posouzení nároku na bagatelní úroky z prodlení a ve věci mohlo být rozhodnuto na základě předložených listinných důkazů, jakož i z důvodu hospodárnosti, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ust. § 115a o. s. ř. vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně ve svém přípise ze dne 28. 7. 2025 (č. l. 88-89) i žalované v přípise rovněž ze dne 28. 7. 2025 (č. l. 84-85) shodně uvedly, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.

6. Soud má z předložených listinných důkazů, a to konkrétně z výpisu katastru nemovitostí pro katastrální území adresa, LV č. hodnota, za prokázané, že žalobkyně je spoluvlastníkem podílu o velikosti 3/4 pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je garáž bez čp./č. ev., k pozemku parc. č. Anonymizováno, jehož součástí je garáž č. p. Anonymizováno a k pozemku parc. č. Anonymizováno jehož součástí je garáž s č. p. Anonymizováno, a dále, že 1. žalovaná je spoluvlastníkem zbývajícího podílu o velikosti 1/4 uvedených nemovitých věcí. Tyto skutečnosti byly ostatně mezi účastníky nesporné. Ze smlouvy o podnájmu garáže ze dne 23. 9. 2016 (č. l. 9-10) má soud za prokázané, že 2. žalovaná podnajala garáž bez č. p./ č. ev., jež je součástí shora uvedeného pozemku parc. č. Anonymizováno, panu jméno FO. Z vyjádření 2. žalované ze dne 3. 3. 2025 (č. l. 29) vyplynulo, že 2. žalovaná inkasovala nájemné za podnájem v předchozí větě uvedené garáže toliko do roku 2020, přičemž dále, a to až do dubna roku 2022 včetně, nájemné inkasovala 1. žalovaná. Toto tvrzení 2. žalované prokazují poštovní poukázky, kterými právě 1. žalovaná zaplatila žalobkyni celkem částku 3 750 Kč, a na kterých je touto žalovanou uvedeno, že jde o „doplatek“ za „garáž“ přijatý od pana jméno FO (č. l. 32-34), dále potvrzení o provedených bezhotovostních platbách ze dne 14. 1. 2025 a ze dne 26. 2. 2025 na tutéž celkovou částku (č. l. 35 a 36), kde taktéž 1. žalovaná uvádí, že přeposílá platby od pana jméno FO (nikoli, že by plnila za 2. žalovanou), ale i vyjádření 1. žalované zaslané jejímu zástupci (č. l. 30), ve kterém 1. žalovaná výslovně uvádí, že jí, jako pronajímatelce v žalovaném období, pan jméno FO předal při ukončení nájmu klíče (č. l. 32-33), a konečně i předávací protokol, podle kterého pan Žehourek předal vyklizenou garáž právě 1. žalované (č. l. 68).

7. Podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Podle ust. § 1982 odst. 2 o. z. se započtením obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

8. Započtení je realizováno jednostranným právním jednáním, ve kterém jedna strana prohlásí druhé, že svoji pohledávku započítává vůči pohledávce druhé strany, přičemž účinky takového jednání nastávají doručením druhé straně, žádná součinnost či souhlas druhé strany se nevyžaduje (Šilhán, Josef. § 1982 [Předpoklady a účinky započtení]. In: Hulmák, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054). 1. vydání. adresa: právnická osoba. Beck, 2014, s. 1114.). Komentářová literatura dále k okamžiku započtení uvádí: „Pohledávka se stane způsobilou k započtení tehdy, když jsou u ní naplněny všechny předpoklady kompenzability. K zániku započítávaných pohledávek tak dochází v okamžiku, ke kterému se naplní všechny předpoklady kompenzability u té ze započítávaných pohledávek, u níž nastaly později. Jde tedy o okamžik, kdy poprvé mohlo být z pohledu započítávajícího učiněno započtecí právní jednání; bude-li rozhodující okamžik splatnosti (pozdější) pohledávky, lze k započtení přistoupit nejdříve první den prodlení dlužníka této pohledávky, byť obě pohledávky zaniknou posledním okamžikem dne předcházejícího. U aktivně započítávané pohledávky bude často rozhodující okamžik její splatnosti a u pasivně započítávané okamžik, kdy dlužníkovi vzniklo právo plnit svůj dluh; pohledávky zaniknou k pozdějšímu z těchto okamžiků.“ Prohlášení o započtení bylo vůči žalobkyni učiněno 1. žalovanou dne 11. 3. 2025 (č. l. 39), přičemž do dispoziční sféry žalobkyně se toto dostalo dne 17. 3. 2025 (doručenka tamtéž). Pro určení okamžiku, ve kterém došlo k zániku započítávaných pohledávek, je nicméně, s ohledem na shora uvedené, rozhodující, kdy došlo k naplnění všech předpokladů kompenzability. Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 3. 10. 2024, č. j. 8 C 89/2024-66, byla 1. žalované přiznána pohledávka vůči žalobkyni ve výši 1 807 000 Kč s úrokem z prodlení od 1. 9. 2024, tedy pohledávka 1. žalované vůči žalobkyni byla dospělá dne 1. 9. 2024. U této pasivně započítávané pohledávky je rozhodující okamžik, kdy dlužníkovi vznikla povinnost plnit svůj dluh, tedy rovněž den 1. 9. 2024. U aktivně započítávané pohledávky, tj. u pohledávky žalobkyně za 1. žalovanou, je pak rozhodující okamžik její splatnosti. 1. žalovaná byla žalobkyní výzvou ze dne 28. 11. 2024 vyzvána, aby svůj dluh vůči žalobkyni uhradila do dne 5. 12. 2024, tedy splatnost této pohledávky nastala právě dnem 5. 12. 2024. S ohledem na shora uvedenou právní úpravu účinky započtení nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení, resp. k pozdějšímu z těchto okamžiků, což je v dané věci ke dni 5. 12. 2024, tj. s účinky ex tunc. S ohledem na to, že pohledávka 1. žalované vůči žalobkyni zcela dostatečně kryje výši nároku žalobkyně vůči 1. žalované, nárok žalobkyně vůči 1. žalované zcela zanikl. Žalobkyně ve svém žalobním návrhu požaduje vůči 1. žalované úroky z prodlení od 6. 12. 2024, neboť 1. žalovaná byla žalobkyní výzvou ze dne 28. 11. 2024 vyzvána, aby svůj dluh vůči žalobkyni uhradila do 5. 12. 2024. Soud je toho názoru, že účinek započtení pohledávek nastal dříve, než nastalo období, za které žalobkyně nárokuje úhradu úroků z prodlení. K uvedenému dni skončily rovněž důsledky prodlení, a proto 1. žalovaná nemá povinnost platit úroky z prodlení za dobu po uvedeném okamžiku. K tomu odborná literatura uvádí, že: „Započtením dluh zaniká. Okamžikem účinnosti započtení tedy končí i důsledky prodlení; dlužník, který byl v prodlení, přestává být tímto okamžikem v prodlení a nemá povinnost platit úroky z prodlení za dobu po uvedeném okamžiku. Zanikají také vedlejší a akcesorické závazky, jejichž existence je vázána na dluh hlavní, ručení, zástavní právo, povinnost platit smluvní pokuty za prodlení apod. Věřiteli dříve dospělé pohledávky přísluší nárok na úrok, úrok z prodlení či případně jiné sankce za prodlení s plněním pohledávky vzniklé do doby, než nastal okamžik účinnosti kompenzačního úkonu.“ (Švestka, právnická osoba, J., Fiala, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek V, (§ 1721-2520). [jméno FO]. Wolters Kluwer [cit. 2025-7-31].). Ze všech výše uvedených závěrů plyne, že uplatňovaný nárok žalobkyně vůči 1. žalované na úroky z prodlení z částky 48 600 Kč od 6. 12. 2024 do zaplacení není důvodný, a proto jej soud zamítl, neboť pohledávka žalobkyně vůči 1. žalované na částku 48 600 Kč zanikla zápočtem ke dni 5. 12. 2024.

9. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud vůči každé ze žalovaných zvlášť, neboť žalované nemají povahu nerozlučných společníků dle ustanovení § 91 odst. 2 o. s. ř., tedy vůči každé z žalovaných mohla být podána samostatná žaloba, a bylo jen na rozhodnutí žalobkyně, že různé nároky vůči různým osobám uplatnila v žalobě jediné. Pokud se jedná o náklady řízení mezi žalobkyní a 1. žalovanou, postupoval soud podle ust. § 146 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., tak, že přiznal žalobkyni náhradu vynaložených nákladů řízení, neboť 1. žalovaná zavinila zastavení řízení ve vztahu k nároku uplatněnému žalobkyní ve výši 48 600 Kč vůči 1. žalované, když prohlášení o započtení vzájemných pohledávek 1. žalovaná učinila až po více než 3 měsících po podání žaloby a zahájení řízení. Přitom 1. žalované nic nebránilo, aby započtení uplatnila již např. v reakci na předžalobní výzvu zaslanou žalobkyní. 1. žalovaná byla vůči žalobkyni úspěšná jen v poměrně nepatrné části, ve které došlo k zamítnutí požadovaných úroků z prodlení, a proto byla žalobkyni vůči 1. žalované přiznána plná náhrada vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení ve vztahu mezi žalobkyní a 1. žalovanou představuje nevrácená část (viz odst. 11 rozsudku) zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč (podání žaloby na zaplacení částky 48 000 Kč je zpoplatněno dle sazebníku zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatkem ve výši 2 430 Kč), dále náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za 4 úkony právní služby po 3 020 Kč za 1 úkon dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), kterými byla příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, podání žaloby a vyjádření k odporu žalovaných, tj. odměna ve výši 12 050 Kč, a dále paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění do 31. 12. 2024 ve výši 300 Kč za 1 úkon, tj. 900 Kč, a paušální náhrada hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč, tj. celkem paušální náhrada hotových výdajů ve výši 1 350 Kč. Advokátu náleží DPH z těchto částek, tj. z částky 13 400 Kč, ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř. v částce 2 814 Kč, tj. celkem 17 214 Kč (1 000 + 13 400 + 2 814). Platební místo k náhradě nákladů řízení plyne z ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. Jak již bylo soudem sděleno zástupci žalobkyně přípisem ze dne 26. 5. 2025 (č. l. 58), je nepřípustné, aby si zástupce účastníků uměle navyšoval počty úkonů a neúčelným rozmělňováním svých vyjádření a návrhů do řady podání účelově zvyšoval svoji odměnu, přestože veškeré tvrzení, důkazy a návrhy může uvést v podání jediném. Právě tak tomu bylo v dané věci, kdy se žalobkyně po výzvě soudu ze dne 13. 3. 2025 na několikrát svými podáními zasílanými až do 2. 6. 2025 vyjadřovala k odporu žalovaných, postupně brala žalobu zpět a podávala návrhy, aniž by žalované mezitím učinily jakékoli své podání, a veškerá tato podání žalobkyně mohla a měla být obsažena v jednom podání. Z důvodu neúčelnosti nebyla přiznána odměna ani za nedůvodné procesní úkony (námitky, rozšíření žaloby).

10. Ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou byla z procesního hlediska, tj. při porovnání žalobního petitu a plnění, kterého se žalobkyni v průběhu řízení dostalo od 2. žalované, žalobkyně zcela neúspěšná, neboť ani plnění v částce 3 750 Kč nebylo uhrazeno 2. žalovanou, ale 1. žalovanou, která ve skutečnosti pronajímala garáž panu jméno FO, jak má soud z výše uvedených důkazů za prokázané (odst. 6 rozsudku). Zpětvzetím žaloby žalobkyní vůči 2. žalované tak vzniklo podle § 146 odst. 2, věta první, o. s. ř., právo 2. žalované na náhradu nákladů řízení. Soud však 2. žalované výjimečně náhradu nákladů řízení v souladu s § 150 o. s. ř. nepřiznal. Podle judikatury Ústavního soudu ČR (II. ÚS 446/08) § 150 o. s. ř. nelze považovat za ustanovení, které by zakládalo zcela volnou diskreci soudu ve smyslu libovůle, nýbrž jde o ustanovení, podle něhož je soud povinen zkoumat, zda ve věci neexistují zvláštní okolnosti, k nimž je třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení přihlédnout. Ustanovení § 150 o. s. ř. proto nelze vykládat tak, že i přes existenci takových okolností je možné náhradu nákladů přiznat. Naopak, pokud soud takové okolnosti shledá, je třeba, aby se ústavně konformním způsobem vypořádal s jejich dopadem do sféry povinnosti účastníka k náhradě nákladů řízení. Soud v dané věci shledává důvody zvláštního zřetele hodné pro postup dle uvedeného ustanovení v tom, že 2. žalovaná nesdělila žalobkyni na předžalobní výzvu, že v žalovaném období nájemné (přesněji podnájemné) za předmětnou garáž již vůbec neinkasovala, její pronajímatelkou byla v předmětné době 1. žalovaná, a tedy že není ve věci pasivně legitimována. Tato všechna tvrzení uvedla a předložila k nim výše uvedené důkazy až po podání žaloby žalobkyní, která při podání žaloby logicky vycházela z poslední jí známé listiny o podnájmu uzavřené 2. žalovanou (č. l. 9), když obecně je pasivně legitimován při nadužívání spoluvlastnického podílu nejen spoluvlastník, ale uživatel věci (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 28 Cdo 1519/2021), tedy 2. žalovaná, neboť tato nemohla být se zřetelem ke všem okolnostem případu objektivně důvodně přesvědčena, když 1. žalovaná je její dcera a tedy jí musí být známy majetkové poměry v rodině, že by 1. žalovaná byla oprávněna samostatně k nakládání s celou věcí. Předžalobní výzva není samoúčelná, ale i dle odborné literatury jde o praktické ustanovení [adresa, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání (3. aktualizace). adresa: právnická osoba. Beck, 2024, k § 142a], které může přivodit buď zaplacení pohledávky, anebo upuštění od uplatnění nároku po vyjádření žalované strany, to vše bez nákladného soudního řízení. Vzhledem k tomu, že 2. žalovaná předžalobní výzvu zcela ignorovala, žalobkyni nezbylo než žalobu podat, a to se zcela stejnými tvrzeními jako v předžalobní výzvě. Protože 2. žalovaná uvedla své tvrzení o nedostatku pasivní legitimace a předložila k němu důkazy až po podání odporu v rámci svého vyjádření k podané žalobě, ačkoli se zcela stejně mohla vyjádřit již k předžalobní výzvě a jednoduše tak odvrátit podání žaloby a s tím evidentně související vznik nákladů soudní řízení, má soud za to, že je plně naplněn důvod hodný zvláštního zřetele, pro který 2. žalované náklady řízení výjimečně nepřiznal.

11. Současně bylo podle § 10 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby a částečnému zastavení řízení před prvním jednáním, rozhodnuto o vrácení příslušné části soudního poplatku žalobkyni. Žalobkyně zaplatila vyměřený poplatek ve výši 3 780 Kč a soud proto vrátil zaplacený poplatek snížený o 1 000 Kč, tj. částku 2 780 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.