OSTA 13 C 131/2025-74

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Lucií Kratzerovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, Dis.,IČO IČO žalované, narozená dne Datum narození žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 205 000 Kč s příslušenstvím ⟪LB:lb_005⟫ doplňujícím rozsudkem

I. Výrok I. rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 29 5. 2026, č.j. 13 C 131/2025-74, se doplňuje tak, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne 4. 11. 2025 navrhla žalobkyně, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 205 000 Kč s příslušenstvím.

Rozsudkem ze dne 29. 5. 2026, č. j. 13 C 131/2025-74, soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 205 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 205 000 Kč od 20. 12. 2024 do zaplacení, zamítl (výrok I.) a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení (výrok II.)

Soud ve výroku I. uvedeného rozsudku opomenul rozhodnout o části předmětu řízení, jak bylo v návrhu žalobkyně požadováno, a to o nároku žalobkyně na zaplacení částky 1 200 Kč, která představuje náklady spojené s uplatněním pohledávky.

Usnesením ze dne 17. 6. 2026 byli účastníci vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s tím, že o žalované částce 1 200 Kč bude rozhodnuto doplňujícím rozsudkem bez nařízení jednání. Oba účastníci s tímto postupem vyjádřili souhlas.

Podle § 166 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, nerozhodl-li soud v rozsudku o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti, může účastník do patnácti dnů od doručení rozsudku navrhnout jeho doplnění. Soud může rozsudek, který nenabyl právní moci, doplnit i bez návrhu (odst. 1). Doplnění o část předmětu řízení učiní soud rozsudkem, pro nějž platí obdobně ustanovení o rozsudku; jinak o doplnění rozhodne usnesením. Nevyhoví-li soud návrhu účastníka na doplnění rozsudku, usnesením návrh zamítne (odst. 2).

Vzhledem k tomu, že soud ve výroku I. rozsudku ze dne 29. 5. 2026 opomenul rozhodnout o části předmětu řízení, jak bylo v návrhu žalobkyně požadováno, tj. o zaplacení částky 1 200 Kč a účastníci souhlasili s rozhodnutím o této části předmětu řízení bez nařízení jednání, soud rozsudek, který dosud nenabyl právní moci, podle citovaného ustanovení § 166 odst. 1 o. s. ř. doplnil.

Tímto doplňujícím rozsudkem rozhodl soud tak, že žaloba se zamítá i co do částky 1 200 Kč, která představuje náklady spojené s uplatněním pohledávky. Jiný postup, než zamítnutí této části předmětu řízení nepřicházel do úvahy, neboť nebyla-li žaloba co do částky 205 000 Kč shledána důvodnou, nemohlo být důvodným shledáno ani příslušenství v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

V souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku nevznikly účastníkům řízení žádné náklady, proto bylo o jejich náhradě rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne datum navrhla žalobkyně, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o obchodním zastoupení a organizování zprostředkovatelské sítě, na základě které žalovaná vykonávala zprostředkovatelskou činnost směřující k uzavření pojistných smluv mezi žalobkyní a třetími osobami a dále organizovala činnost zprostředkovatelské sítě. Dle přílohy č. hodnota ke smlouvě byla zařazena do kariérního a výkonnostního stupně „Manažer obchodní skupiny junior“, se kterým se dle čl. 6. 1. směrnice č. hodnota pojil benefit ve formě měsíčních odměn ze zdroje na podporu výkonu s tím, že podmínky vzniku nároku a výplaty jsou uvedeny v příloze č. hodnota. 1. směrnice. Z titulu odměn ze zdroje na podporu výkonu byly žalované vyplaceny za měsíce prosinec roku 2023 až květen roku 2024 částky ve výši částka měsíčně a za měsíc červen roku 2024 ve výši částka, celkem tedy částky v souhrnné výši částka. adresa ve sloupci H Přílohy č. hodnota. 1. směrnice bylo uvedeno, že pokud jméno FO J ukončí činnost organizování činnosti zprostředkovatelské sítě pojišťovny dříve než po uplynutí 18 měsíců od nástupu do kategorie jméno FO J, je povinna vrátit všechny vyplacené odměny. Žalovaná byla do kategorie jméno FO J zařazena ke dni datum, smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou zanikl výpovědí žalované ke dni datum, tedy před uplynutím 18 měsíců. Žalobkyni proto vznikl nárok na vrácení vyplacených odměn. Žalovaná byla vyzvána k plnění předžalobní výzvou., žalovanou částku však neuhradila.

2. Dne datum byl vydán elektronický platební rozkaz, č. j. EPR č. účtu-6, proti kterému podala žalovaná odpor. Nárok žalobkyně považovala za neoprávněný z několika důvodů. Na prvním místě poukázala na postavení žalované jakožto slabší smluvní strany. Uvedla, že ke dni uzavření smlouvy nebyla v postavení podnikatelky, protože živnostenské oprávnění získala až dne datum. I pokud by však jako podnikatelka při uzavření smlouvy vystupovala, je třeba přihlédnout k adheznímu charakteru smlouvy a ke skutečnosti, že i ve vztazích mezi podnikateli může být jeden z podnikatelů v pozici slabší smluvní strany. K tomu odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. Smlouva byla uzavřena adhezním způsobem, žalovaná neměla možnost obsah podmínek smlouvy ovlivnit. Navíc při podpisu smlouvy nebyla seznámena s vnitřními předpisy žalobkyně, zejména pak se směrnicí č. SM3, na kterou smlouva odkazuje v článku 7. 18. Uvedená směrnice nebyla součástí smlouvy, nebyla ani uvedena v seznamu příloh a pokud je ve smlouvě uvedeno, že tato směrnice je dostupná na portálu PZ, k tomuto portálu neměla žalovaná ke dni uzavření smlouvy přístup. Žalovaná tak nebyla s obsahem směrnice seznámena, a proto je doložka odkazující na podmínky odměňování uvedené mimo vlastní text smlouvy neplatná. Žalovaná dále uvedla, že doložka má charakter smluvní pokuty, přičemž se jedná o tak důležitou smluvní povinnost, která měla být obsahem samotné smlouvy a žalovaná s ní měla být seznámena před podpisem smlouvy. Pokud pak žalobkyně lstivě existenci smluvní pokuty zastřela do dokumentu, který není součástí smlouvy a se kterým žalovaná nebyla před podpisem smlouvy seznámena, jednala v rozporu s dobrými mravy a nepoctivě, a proto je ujednání neplatné.

3. Žalobkyně nepovažovala námitky žalované za důvodné. Uvedla, že k výplatám odměn ze ZPV došlo v období, kdy již žalovaná byla podnikatelkou a navíc již v tomto období měla přístup do portálu pojišťovacího zprostředkovatele, kde byla veškerá dokumentace dostupná. Namítala také, že žalovaná své tvrzení, že by s obsahem směrnice nebyla seznámena, nikterak neprokazuje, ačkoli je toto tvrzení v přímém rozporu s tím, co dle čl. 14. 12. smlouvy prohlásila při podpisu. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že se s veškerými interními předpisy seznámila, mezi smluvními stranami probíhala spolupráce, žalované byly vypláceny odměny ze ZPV, žalovaná proti jejich vyplácení nic nenamítala a žalobkyně tak byla v dobré víře, že smluvní strany jsou interními předpisy vázány. Navíc je směrnice explicitně uvedena v čl. 7. 18 smlouvy, tedy je transparentně uvedena v části smlouvy upravující odměňování. I pokud by se však směrnice součástí smlouvy nestala, je i nadále žalovaná povinna vyplacené plnění vrátit, a to z titulu bezdůvodného obohacení, neboť v případě, že příloha č. hodnota. 1. není součástí smlouvy, absentuje právní základ pro výplatu odměn. Pokud pak žalovaná argumentuje tím, že nárok uplatněný žalobou je ve své podstatě smluvní pokutou, s tímto názorem se žalobkyně neztotožňuje, neboť se jedná o standardní rozvazovací podmínku.

4. Žalobkyně byla výzvou ze dne datum vyzvána k doplnění svých tvrzení tak, že uvede, zda byla žalovaná při uzavírání smlouvy seznámena se směrnicí č. hodnota a s přílohou č. hodnota. 1 směrnice č. hodnota a pokud ano, zda a jakým konkrétní způsobem byla při uzavírání předmětné smlouvy seznámena s obsahem těchto listin a k takto doplněným tvrzením, aby označila a předložila důkazy.

5. Žalobkyně na poučení soudu reagovala podáním ze dne datum, ve kterém uvedla, že vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala ve smluvním vztahu jako podnikatelka, lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. K tomu, za jakých předpokladů je některá z těchto podmínek naplněna, se vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka tak, že nejde-li o všeobecné podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi, musí být splněna podmínka, že obchodní podmínky byly stranám známé nebo k návrhu přiložené. Tato podmínka je splněna, neboť žalovaná ve smlouvách prohlásila, že se s obchodními podmínkami seznámila a souhlasí s nimi. Obdobná je situace i v posuzovaném případě, kdy žalovaná výslovně prohlásila, že byla s vnitřními předpisy seznámena.

6. V replice ze dne datum žalovaná doplnila, že pokud by povinnost vracet již poskytnuté plnění nastala v důsledku rozvazovací podmínky, jak argumentuje žalobkyně, jednalo by se o obcházení kogentního ustanovení zákona, dle kterého může právo na provizi obchodního zástupce zaniknout jen na základě podmínek uvedených v ustanovení § 2507 občanského zákoníku, přičemž podmínky pro ne-vznik/zánik práva na provizi nelze rozšiřovat v neprospěch obchodního zástupce. Pokud pak žalobkyně podpůrně svůj nárok opírá o nárok z titulu bezdůvodného obohacení, ani s tímto žalovaná nesouhlasí, neboť smlouva o obchodním zastoupení je pojmově úplatná. Nárok žalované na vyplacení odměny navíc vyplývá ze samotné smlouvy.

7. V průběhu ústního jednání konaného dne datum žalobkyně uvedla, že smlouva, která byla se žalovanou uzavřena, je v této podobě uzavírána i s dalšími zástupci tak, aby byla zajištěna rovnost mezi jednotlivými obchodními zástupci. I pokud by však soud dospěl k závěru, že žalovaná byla v pozici slabší smluvní strany, bylo by třeba ještě prokázat, že žalobkyně zneužila své postavení, což se nestalo, neboť nabízela stejné podmínky všem a bylo na žalované, zda smlouvu v této podobě uzavře či nikoliv. Žalobkyně dále opakovaně poukázala na skutečnost, že uzavřená smlouva explicitně odkazuje na přílohy a pokud tedy žalovaná smlouvu v pozici podnikatelky podepsala, mělo by jít k její tíži, pokud se s přílohami neseznámila. I pokud by však soud dospěl k závěru, že žalovaná nebyla s přílohami řádně seznámena a ujednání v nich uvedená jsou proto neplatná, je žalovaná povinna dlužnou částku i tak zaplatit, a to z titulu bezdůvodného obohacení. Žalovaná částka nepředstavuje klasickou provizi, jedná se o odměnu ze ZPV, která je nad rámec klasické provize, přičemž jediným právním titulem pro vyplacení těchto odměn byla právě interní směrnice a její příloha.

8. Žalovaná na to reagovala tak, že pokud je povinnost vracet již vyplacenou provizi uvedena v několikerých odkazech, které vedou k příloze ke směrnici, která ani nebyla přílohou smlouvy samotné, projevuje se právě zde to zneužití silnějšího postavení žalobkyně. Pokud je pak ze strany žalobkyně poukazováno na bezdůvodné obohacení žalované, nemůže tato argumentace obstát, protože sama příloha směrnice již upravuje pouze podmínky vracení, kdežto napříč smlouvou je hovořeno o provizních podmínkách. Navíc zprostředkovatelská smlouva je pojmově úplatná, přičemž ustanovení týkající se úplaty jsou kogentního charakteru.

9. Soud provedl následující dokazování:

10. Ze smlouvy o obchodním zastoupení a organizování zprostředkovatelské sítě ze dne datum (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní, jakožto pojišťovnou a žalovanou, jakožto vázaným zástupcem nebo zprostředkovatelem, přičemž žalovaná je ve smlouvě označena jménem, adresou a rodným číslem, není zde uvedeno IČO. Čl. 2. 2. stanoví, že vázaný zástupce je osobou podnikající podle a v souladu se zákonem č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění (dále jen „ZDPZ“). Předmět smlouvy je upraven v čl. 3 a je jím jednak závazek vázaného zástupce vykonávat jménem pojišťovny zprostředkování pojištění, závazek pojišťovny uhradit vázanému zástupci za zprostředkování pojištění ujednanou odměnu a další vzájemná práva a povinnosti smluvních stran ujednaná ve smlouvě nebo plynoucí z právních předpisů upravujících distribuci pojištění a jednak závazek vázaného zástupce organizovat činnost zprostředkovatelské sítě pojišťovny zaměřené na vyhledávání, sjednávání a uzavírání obchodů na pojistné produkty pojišťovny na její účet jejím jménem a závazek pojišťovny zaplatit vázanému zástupci za tuto činnost odměnu. Čl. 4 Smlouvy obsahuje konkurenční doložku, tedy ujednání, že vázaný zástupce není oprávněn vykonávat zprostředkování pojištění pro jinou osobu než pro pojišťovnu a současně se zavazuje, že po dobu trvání obchodního zastoupení nebude vykonávat zprostředkování pojištění ve prospěch jiné osoby než pojišťovny. Dle čl. 4. 5. je pojišťovna oprávněna vydávat nové vnitřní předpisy a sazebníky a stávající jednostranně měnit a rušit, vázaný zástupce bude v takovém případě s jejich změnami bez zbytečného odkladu seznámen, a to zejména prostřednictvím aplikace Portál PZ, případně jiným vhodným prokazatelným způsobem. Podle č. l. 6. 1. je vázaný zástupce zařazen do některého z kariérních stupňů a výkonnostních stupňů vyhrazených v pojišťovně pro činnost vázaných zástupců s pověřením organizování činnosti zprostředkovatelské sítě pojišťovny. Podle čl. 6. 3. zařazení do kariérního a výkonnostního stupně znamená garantovaný status manažera obchodní skupiny. Kariérní stupeň a výkonnostní stupeň je spojen s určitou úrovní pohyblivé provizní odměny a při splnění podmínek poskytuje nárok i na ostatní typy odměn specifikovaných v článku 7 odst. 7. 18 až 7. 20 této smlouvy. Podle čl. 6. 4. je aktuální zařazení manažera obchodní skupiny obsahem přílohy č. hodnota, která tvoří nedílnou součást této smlouvy. Podle č. l. 7. 16 je pojišťovna oprávněna vyplatit vázanému zástupci odměnu ze zdroje na podporu výkonu (dále jen „ZPV“) v souladu s pravidly, jež pojišťovna vyhlásí obvyklým a dostupným způsobem pro všechny dotčené zprostředkovatele. Pojišťovna je oprávněna podmínit výplatu odměny ze ZPV stanovením úkolu vázaného na výkon a kvalitu činnosti při zprostředkování pojištění. Podle čl. 7. 18 za řádné plnění závazků organizování zprostředkovatelské sítě převzatých na základě odst. 3. 1. 2. článku 2 a oddílu C článku 4 této smlouvy náleží vázanému zástupci pohyblivá provizní odměna a měsíční odměna ze ZPV. Určení výše těchto odměn, vznik nároku na jejich výplatu a podmínky zániku nároku na jejich výplatu se řídí Směrnicí č. SM3 v platném znění – Odměňování vázaných zástupců za výkon zprostředkovatelské činnosti pro ČSOB pojišťovnu a dále příslušným dokumentem zveřejňovaným na Portále PZ. Pojišťovna je oprávněna jednostranně tyto podmínky odměňování kdykoli nahrazovat novými, jakož i měnit a aktualizovat. S těmito změnami se pojišťovna zavazuje vázaného zástupce seznámit prostřednictvím Portálu PZ. Podle čl. 9. 1. smlouva nabývá účinnosti prvním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž došlo k zápisu vázaného zástupce do registru České národní banky v postavení vázaného zástupce s oprávněním k činnosti pro pojišťovnu. Podle čl. 9. 3. 1. kterákoliv ze stran této smlouvy je oprávněna tuto smlouvu vypovědět písemnou výpovědí učiněnou druhé smluvní straně. Výpovědní doba je jeden měsíc pro první rok, dva měsíce pro druhý rok, tři měsíce pro třetí a další roky trvání této smlouvy a počítá se od prvního dne následujícího měsíce po doručení výpovědi druhé smluvní straně. Podle čl. 9. 7. nesouhlasí-li vázaný zástupce se změnou nebo doplněním provizních podmínek podle bodu 7. 11. této smlouvy, pak může smlouvu písemně vypovědět. V čl. 14. 12. vázaný zástupce prohlašuje, že byl seznámen s vnitřními předpisy pojišťovny, které se týkají realizace předmětu této smlouvy. V čl. 14. 13. je uveden seznam příloh, které jsou nedílnou součástí smlouvy. V seznamu příloh není uvedena směrnice č. hodnota.

11. Z přílohy č. hodnota bylo zjištěno, že žalovaná byla zařazena do kariérního a výkonnostního stupně manažer obchodní skupiny – junior, zkratka jméno FO J.

12. Ze směrnice č. hodnota (verze 69) účinné od datum bylo zjištěno, že tato upravuje platné sazby provizí a odměn za plnění povinností při péči o pojistný kmen a další podmínky odměňování pojišťovacích zprostředkovatelů. Dle čl. 3. právnická osoba. náleží pojišťovacímu zprostředkovateli za vykonávání zprostředkovatelské činnosti a za plnění povinností při péči o pojistný kmen, případně za organizování nebo rozšiřování a zkvalitňování zprostředkovatelské sítě, případně za zajišťování servisní a obchodní činnosti na OKM pojišťovny a za splnění dalších předem smluvně dohodnutých podmínek odměna ve formě jednorázové nebo pravidelně v časovém období vyplácené provizní odměny v druzích (ostatní finanční plnění) uvedených v příloze č. hodnota této směrnice. Přehled kódů provizí a odměn platný k aktuálnímu datu je zveřejněn na portále pojišťovny. Podle č. l. 4. 2. podmínky vzniku a zániku nároku na výplatu odměn ve formách dle odstavce č. hodnota. právnická osoba této směrnice pro jednotlivé kategorie zprostředkovatelů, případně další podmínky jsou uvedeny v příloze č. hodnota. 1., 1. 2. a 1. 3 této směrnice. Podle čl. 6. 1. Pojišťovací zprostředkovatelé v pozici jméno FO J mohou obdržet za organizování sítě pojišťovacích zprostředkovatelů kromě pohyblivé provizní odměny rovněž měsíční odměnu ze ZPV. Podmínky vzniku a zániku nároku a výplaty jsou uvedeny v příloze č. hodnota. 1 této směrnice a v příslušném smluvním dokumentu mezi pojišťovacím zprostředkovatelem a pojišťovnou. V čl. 10 je uveden seznam příloh, na prvním místě pak příloha číslo hodnota. 1., 1. 2., 1. 3. nazvaná přehled typů odměn IDK, EDK, DK právnická osoba základní principy výpočtu a podmínky pro výplatu.

13. Z přílohy č. hodnota. 1 SM3 v69 IDK přehled typů odměn, základní principy výpočtu a podmínky pro výplatu bylo zjištěno, že pod bodem 13. je zde uvedena měsíční odměna ze ZPV pro jméno FO J, která činí nejvýše částka za 18 měsíců. Je vyplácena po dobu max prvních 18 měsíců trvání spolupráce, 1. – 6. měsíc částka, 7. – 9. měsíc částka, 10. – 12. měsíc částka, 13. – 18. měsíc částka, konkrétní výši stanovuje měsíčně ředitel regionu. V závislosti na plnění stanovených úkolů a cílů v obchodní produkci pro daný měsíc, může RŘ maximální výši této odměny za daný měsíc zkrátit, a to až na nulu. Výplata odměny je následující měsíc. Ve sloupci H řádku 13 je poté uvedeno: „vrácení všech již vyplacených odměn, pokud jméno FO J, jméno FO ukončí výkon činnosti organizování činnosti zprostředkovatelské sítě pojišťovny dříve než po uplynutí 18 měsíců od nástupu do kategorie jméno FO J, jméno FO; dohodou pojišťovny a jméno FO J, jméno FO lze povinnost krácení zmírnit.“

14. Z výzvy ze dne datum, včetně dokladu o doručení, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou (prostřednictvím právního zástupce) před podáním žaloby vyzvala k úhradě žalované částky s upozorněním na možné soudní vymáhání.

15. Z listiny nazvaná výpověď bylo zjištěno, že žalovaná dne datum požádala o ukončení Smlouvy, a to na základě článku 9, odst. 9. 2. písm. a), tedy výpovědí ke dni datum.

16. Z částečných výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalované byla vyplacena částka částka označená jako provize dne datum, datum, datum, datum, datum, datum. Dne datum byla žalované vyplacena částka částka označená taktéž jako provize.

17. Z dopisu žalobkyně adresovaného žalované ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaná byla vyrozuměna o ukončení Smlouvy ke dni datum.

18. Z výzvy žalobkyně adresované žalované ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení dlužných provizí a odměn v celkové výši částka, na které žalované zanikl nárok, neboť podmínkou pro vrácení již vyplacených měsíčních odměn ze ZPV je, pokud jméno FO J ukončí výkon činnosti organizování činnosti zprostředkovatelské sítě pojišťovny dříve než po uplynutí 18 měsíců od nástupu do kategorie jméno FO J.

19. Dopisem ze dne datum žalobkyně reagovala na dopis žalované, v němž neuznává nárok na uhrazení žalované částky. V dopise pan jméno FO, ředitel odboru interní distribuce vysvětluje, z jakého důvodu je zaplacení žalované částky po žalované požadováno. Tedy že se nejedná o vrácení vyplacených částek z důvodu porušení či neplnění povinností žalované, ale jedná se o vrácení finančního plnění v souladu se smlouvou o obchodním zastoupení a organizování činnosti zprostředkovatelské sítě společně s vnitřními předpisy žalobkyně. Žalovaná podpisem smlouvy odsouhlasila, že byla seznámena s vnitřními předpisy a také se zavázala, že se jednou týdně připojí k portálu pojišťovacího zprostředkovatele. Povinnost žalovanou částku vrátit je přitom zakotvena právě ve vnitřních předpisem žalobkyně.

20. Z výpisu ekonomických subjektů bylo zjištěno, že žalovaná je evidována jako fyzická osoba podnikající dle jiných zákonů než živnostenského a zákona o zemědělství od datum.

21. Po provedeném dokazování soud žalobkyni poučil v souladu s ustanovením § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), aby označila důkazy k prokázání svého tvrzení, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy o obchodním zastoupení a organizování činnosti zprostředkovatelské sítě seznámena se směrnicí č. hodnota a s přílohou č. hodnota. 1. směrnice č. hodnota s tím, že v případě neoznačení se vystavuje nebezpeční neúspěchu ve věci.

22. Po poučení soudu navrhla žalobkyně důkaz výslechem svědka jméno FO, narozeného dne datum, bytem adresa, který je ředitelem odboru obchodní distribuce žalobkyně a byl osobně přítomen náboru žalované.

23. Žalovaná na takto navržený důkaz reagovala tím, že svědek jméno FO nebyl osobně přítomen jejímu náboru, a proto jeho výslech nemůže prokázat skutečnost, že žalovaná byla s vnitřními předpisy žalobkyně seznámena. Tomuto řediteli odboru interní distribuce byla představena po podpisu smlouvy v rámci krátkého videohovoru panem jméno FO, ředitelem regionu právnická osoba, který osobně zajišťoval její nábor. jméno FO ji s vnitřními předpisy nijak neseznamoval. Navrhla proto jako důkaz výslech svědka jméno FO, narozeného dne datum, bytem adresa a zároveň i svůj účastnický výslech.

24. Svědek jméno FO vypověděl, že zná žalovanou z doby, kdy pracovala pro žalobkyni. Uvedl, že se s žalovanou setkal prostřednictví teamsové schůzky, kde proběhl krátký pohovor. On zde vystupoval v pozici ředitele obvodu interní distribuce, přičemž kandidáti na pozici manažer se s ním vždy před nástupem takto potkali, on jim kladl dotazy a i oni se mohli na cokoli doptat. Ve spolupráci s IT oddělením zjistil, že videohovor s žalovanou proběhl dne 12. 10. a svolával ho regionální ředitel jméno FO, který se schůzky rovněž účastnil. On sám takto absolvuje asi 10 až 15 setkání s uchazeči o manažerskou pozici. Na závěr schůzky se vždy každého uchazeče ptá, zda byl seznámen s finanční nabídkou ze strany žalobkyně a zda je seznámen i s vratkou, která je na základě smlouvy. Nijak konkrétně to specifikováno nebylo, žalované se zeptal, ta odpověděla, že ano, a proto do detailů nezabíhal. V rámci videohovoru nebyly sdíleny žádné dokumenty, nepředávaly se žádné písemnosti. Žalovaná měla ve smlouvě uvedeno, že je povinna jednou týdně navštěvovat portál žalobkyně, kde jsou všechny směrnice včetně odměňování a vratek uvedeny. Do tohoto portálu měla žalovaná možnost nahlédnout až po podpisu smlouvy. S žalovanou se poté setkal ještě v době, kdy se s ní řešil únik dat ohledně výplaty podřízených. Řešení situace bylo dle jeho vlastního hodnocení divoké, žalovaná následně podala výpověď, potom ji chtěla vzít zpět, pak ji podala znovu a zase ji chtěla vzít zpět, nicméně to jí již vyhověno nebylo. On sám žalovanou nevybíral, to byla volba pana jméno FO, který působil na pozici regionálního ředitele. Svědek vypověděl, že si myslí, že pan jméno FO žalovanou znal již z dřívější doby. Dále svědek uvedl, že pan jméno FO už pro žalobkyni rovněž nepracuje, byl odvolán za neuspokojivé výsledky a kulturu, kterou v regionu nastavil, jeho odchod nebyl jednoduchý, nebylo to v dobrém, ale nakonec se domluvili na odchodu formou dohody.

25. Svěděk jméno FO vypověděl, že zná žalovanou z dob svého působení u žalobkyně. Setkal se s ní v době, kdy byla obsazována pozice manažera v Táboře. Žalovaná prošla standardním výběrovým řízením, v rámci kterého byla vybrána, uzavřela smlouvu a na pozici nastoupila. On působil v pozici regionálního ředitele a vedl výběrové řízení. Neví již přesně v jakém roce to bylo, zda v roce 2023 nebo 2024. Uzavření smlouvy fungovalo tak, že dostal vygenerované dokumenty, které vybraný uchazeč podepsal a zaslaly se zpět na centrálu. Konkrétní proces podpisu přímo s žalovanou si již nepamatuje, neboť v oboru působí dál a obdobným procesem potom prošel s dalšími cca 30 lidmi. S uchazeči se uzavírá smlouva, zda se podepisovaly i nějaké další listiny, to si již nepamatuje. Stran vracení nějakého příspěvku uvedl, že žalovanou neinformoval. V současné době pracuje pro jinou pojišťovnu a tam to mají nastavené tak, že každý uchazeč podepisuje dokument, že byl seznámen s interními předpisy, které jsou přesně vyjmenovány a on s nimi dokonce ty předpisy i prochází, včetně toho, že některé příspěvky jsou tzv. pod vratkou, tedy že je třeba absolvovat nějaké období a pokud není absolvováno, část příspěvku se vrací. Takto to v době, kdy působil u žalobkyně, nastaveno nebylo. U podpisu smlouvy byl s žalovanou sám. Nezajišťoval žalované přístup do interního systému, vybraní uchazeči dostávali přístup do interního systému až po podpisu smlouvy. Smlouvy jsou pro všechny manažery stejné. On sám věděl, že vratka je upravená u poradců, že by byla upravená i u manažerů, to nevěděl. Zajišťoval podpisy jen smluv, nikoli dokumentů, kde by byly vyjmenovány další listiny. Svědek dále vypověděl, že manažeři nemají možnost se s dalšími listinami seznámit před podpisem smlouvy, protože jsou v interním systému, kam získají přístup až po podpisu. Nejedná se o listiny, které by byly veřejně dostupné.

26. Žalovaná při své účastnické výpovědi uvedla, že se přihlásila na inzerát žalobkyně, první kontakt proběhl přes manažerku, následně absolvovala pohovor s panem jméno FO, kterého předtím neznala, a 12. 10. potom byla představena panu jméno FO. S panem jméno FO se bavili o finančních podmínkách, o tom, jak manažer získává superprovize a řešil se i její nástup na pozici jméno FO J, tedy manažer junior. Hodně se zajímala o to, jak se to s penězi, protože vstupovala nově z pozice zaměstnance do pozice OSVČ, s čímž je spojená i povinnost hradit si zdravotní a sociální pojištění. Dozvěděla se takto, že manažeři dostávají i podporu, než se vše rozjede, nikdo ji však neinformoval o vratce. Věří tomu, že kdyby pan jméno FO o vratce věděl, informoval by ji, neboť spolu vždy řešili všechno otevřeně a přímo. S panem jméno FO se potom bavili o představách o práci, řešili spolu i zkoušky, na které se žalovaná připravovala. Celé setkání trvalo asi 15 minut a o žádných vratkách se nebavili. Je si vědoma toho, že po nástupu měla povinnost nahlížet do interních směrnic, kam také nahlížela, ale její hlavní prioritou bylo získávat nové lidi, zaučovat je a se vším seznamovat. Do interního systému získala přístup až v průběhu listopadu, kdy absolvovala základní školení a byl jí zkontrolován počítač. Smlouvu podepisovala na pobočce v Táboře, s panem jméno FO se osobně při podpisu smlouvy nesetkala. Žádné další listiny nepodepisovala, jen to, za co odpovídá manažer a definovaly se počty lidí v týmu. Samotnou směrnici, která obsahuje spornou vratku, viděla poprvé v době, kdy jí přišla žádost o vrácení od žalobkyně. Tehdy si dokument vyžádala od bývalých kolegů a zjistila, že je to rozsáhlá tabulka v programu excel. Smlouvu, kterou podepisovala, četla, nenapadlo ji však seznámit se se směrnicí č. hodnota. Zajímala se o podmínky odměňování, blíže se však již nezajímala o přílohy. Uvedla také, že ve smlouvě není přímo prohlášení, že byla seznámena s vnitřními předpisy. Když jí byla odměna ze ZPV vyplacena, nebylo jí divné, proč jsou jí částky vypláceny, protože od pana jméno FO věděla, že je to podpora manažerů. Vyplácené částky brala jako podporu tak, jak jí to pan jméno FO vysvětlil, nezajímala se o to, jestli peníze bude muset vracet, protože jí to ani nenapadlo. Ze zaměstnaneckého sektoru byla zvyklá, že peníze, které si vydělá, jí zůstávají.

27. Pokud byl ze strany žalobkyně navrhován další důkaz, a to záznam telefonického hovoru žalobkyně se svědkem jméno FO, který byl žalobkyní v průběhu řízení kontaktován s tím, že sdělil, že si k věci nic konkrétního nepamatuje, tento důkazní návrh byl zamítnut. Soud takový důkaz shledal nadbytečným, neboť svědek byl v průběhu ústního jednání vyslechnut, před podáním svědecké výpovědi byl dle ustanovení § 126 poučen a záznam, kterým by mělo být prokázáno, že se svědek před jednáním vyjádřil tak, že si nic konkrétního nepamatuje, neshledal soud pro věc relevantním.

28. Soud hodnotil provedené důkazy jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti podle ustanovení § 132 o. s. ř. Další dokazování již soud neprováděl, když dosud provedené důkazy považoval za dostatečné. Z provedených důkazů pak dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

29. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o obchodním zastoupení a organizování zprostředkovatelské sítě. Znění smlouvy nebylo s žalovanou projednáno individuálně, jednalo se o smlouvu, která byla v obdobné podobě uzavírána i s dalšími manažery, resp. vázanými zástupci. Smlouva nabyla účinnosti prvním dnem následujícím po měsíci, v němž došlo k zápisu žalované do registru České národní banky v postavení vázaného zástupce s oprávněním k činnosti pro pojišťovnu. Jako fyzická podnikající osoba je žalovaná evidována od datum. Na základě této smlouvy vykonávala žalovaná jakožto osoba podnikající pro žalobkyni činnost vázaného zástupce, a to v pozici manažer obchodní skupiny junior se zkratkou jméno FO J. Předmětem její činnosti bylo zprostředkovávat pojištění a organizovat činnost zprostředkovatelské sítě pojišťovny. Za vykonanou činnost žalované náležela odměna. Smlouva obsahovala konkurenční doložku platnou po dobu trvání obchodního zastoupení. Pojišťovna byla dle smlouvy oprávněna vydávat vnitřní předpisy, se kterými byla povinna žalovanou seznámit prostřednictvím aplikace Portál PZ, případně jiným prokazatelným způsobem. Každý kariérní stupeň byl spojen s určitou úrovní pohyblivé provizní odměny a při splnění podmínek poskytoval nárok i na ostatní typy odměn. Takto byla žalobkyně oprávněna vyplatit žalované odměnu ze zdroje na podporu výkonu v souladu s pravidly, jež pojišťovna vyhlásí obvyklým a dostupným způsobem. Za řádné plnění závazků organizování zprostředkovatelské sítě náležela žalované také pohyblivá provizní odměna a měsíční odměna ze ZPV. Ve smlouvě bylo uvedeno, že určení výše těchto odměn, vznik nároku na jejich výplatu a podmínky zániku nároku na jejich výplatu se řídí Směrnicí č. SM3 v platném znění – Odměňování vázaných zástupců za výkon zprostředkovatelské činnosti pro ČSOB pojišťovnu a dále příslušným dokumentem zveřejňovaným na Portále PZ. Pojišťovna byla oprávněna podmínky jednostranně měnit i aktualizovat a s těmito změnami byla povinna žalovanou seznámit prostřednictvím Portálu PZ. V závěru smlouvy bylo uvedeno, že vázaný zástupce prohlašuje, že byl seznámen s vnitřními předpisy pojišťovny a byl zde také uveden seznam příloh, které jsou nedílnou součástí smlouvy, kde však nebyla uvedena směrnice č. hodnota. Ve směrnici č. hodnota bylo uvedeno, že pojišťovací zprostředkovatelé v pozici jméno FO J mohou obdržet za organizování sítě pojišťovacích zprostředkovatelů kromě pohyblivé provizní odměny rovněž měsíční odměnu ze ZPV s tím, že podmínky vzniku a zániku nároku a výplaty jsou uvedeny v příloze č. hodnota. 1 této směrnice a v příslušném smluvním dokumentu mezi pojišťovacím zprostředkovatelem a pojišťovnou. V příloze č. hodnota. 1. ke směrnici č. hodnota pak byla pod bodem 13. uvedena měsíční odměna ze ZPV pro jméno FO J, která činí nejvýše částka za 18 měsíců. Je vyplácena po dobu max prvních 18 měsíců trvání spolupráce, 1. – 6. měsíc částka, 7. – 9. měsíc částka, 10. – 12. měsíc částka, 13. – 18. měsíc částka, konkrétní výši stanovuje měsíčně ředitel regionu. Ve sloupci H řádku 13 je poté uvedeno: „vrácení všech již vyplacených odměn pokud jméno FO J, jméno FO ukončí výkon činnosti organizování činnosti zprostředkovatelské sítě pojišťovny dříve než po uplynutí 18 měsíců od nástupu do kategorie jméno FO J, jméno FO; dohodou pojišťovny a jméno FO J, jméno FO lze povinnost krácení zmírnit. Žalované byla vyplacena částka částka označená jako provize dne datum, datum, datum, datum, datum, datum. Dne datum byla žalované vyplacena částka částka označená taktéž jako provize. Žalovaná smlouvu vypověděla dopisem ze dne datum, dle podmínek smlouvy došlo na základě učiněné výpovědi k ukončení smlouvy ke dni datum. Dopisem ze dne datum byla žalovaná žalobkyní vyzvána k vrácení dlužných provizí a odměn ve výši částka s odůvodněním že na ně žalované zanikl nárok, když nesplnila podmínku výkonu činnosti pro žalobkyni po dobu 18 měsíců od nástupu do kategorie jméno FO právnická osoba jakého důvodu je vrácení již vyplacených částek požadováno, bylo dále žalované vysvětleno dopisem jméno FO ze dne datum. Dopisem ze dne datum žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě žalované částky s upozorněním na její možné soudní vymáhání.

30. Co se týče výpovědi obou svědků, ti se shodli v tom, že žalovaná neměla před podpisem smlouvy přístup do interního systému žalobkyně, tedy do tzv. Portálu PZ. Svědek jméno FO, který pro žalobkyni dosud pracuje, vypověděl, že žalovanou s finančními podmínkami spolupráce seznámil a dotazoval se žalované i na to, zda si je vědoma vratek, když však potvrdila, že ano, nijak blíže ji s podmínkami vrácení již vyplacených plnění neseznamoval. Svědek jméno FO, který již v současné době pro žalobkyni nepracuje, vypověděl, že s žádnými interními předpisy žalovanou neseznamoval. Z výpovědí svědků nevyplynulo, že by některý z nich žalované předkládal v písemném znění směrnici č. hodnota či její přílohy. Obě svědecké výpovědi mohly být subjektivně ovlivněny. Svědek jméno FO pro žalovanou nadále pracuje, byl to dokonce on, kdo žalované v dopise ze dne datum vysvětloval, z jakého důvodu je povinna žalovanou částku vrátit. Svědek jméno FO naopak již pro žalobkyni nepracuje a dle výpovědi svědka jméno FO jeho odchod od žalobkyně nebyl bezproblémový. Oba tak mají důvod přizpůsobovat svou výpověď svým subjektivním pocitům. Oba se však shodli v tom, že žalovaná neměla před podpisem smlouvy přístup do interního systému žalobkyně. I sama žalovaná během své účastnické výpovědi, která samozřejmě také může mít tendenční charakter, vypověděla, že neměla do interního systému žalobkyně před podpisem smlouvy přístup. O žádné povinnosti vracet již vyplacené finanční plnění nevěděla a ani se o to nezajímala, neboť ji nenapadlo, že by nějakou takovou povinnost mít mohla. Věděla však, že jí mohou být vypláceny určité částky na podporu v začátcích spolupráce.

31. Po provedeném dokazování žalobkyně závěrem navrhla, aby žalobě bylo v plném rozsahu vyhověno. Žalované byla částka ve výši částka vyplacena jakožto odměna ze zdroje na podporu výkonu, a to v období od datum do datum, kdy žalovaná pro žalobkyni působila jako vázaná zástupkyně. Povinnost žalovanou částku vrátit vyplývá z čl. 6. 1. Směrnice č. hodnota ve spojení s ustanoveními její Přílohy č. hodnota. 1., které tvoří nedílnou součást smlouvy. Žalovaná ukončila činnost pro žalobkyni před uplynutím sjednané doby 18 měsíců od zařazení žalované na pozici manažer obchodní skupiny junior, čímž byly splněny podmínky pro vznik povinnosti žalované žalobkyni žalovanou částku vrátit. Obrana žalované, že nebyla se zněním vnitřních předpisů seznámena, nemůže obstát, protože žalovaná při podpisu smlouvy jednoznačně prohlásila, že byla s vnitřními předpisy seznámena. Také v čl. 7. 18 Smlouvy byla srozuměna s tím, že výše odměn ze ZPV, vznik nároku na jejich výplatu a podmínky zániku nároku na jejich výplatu jsou upraveny ve Směrnici č. hodnota. Takové prohlášení je přitom dle judikatury Nejvyššího soudu ve vztazích mezi podnikateli dostačující. Žalobkyně také poukázala na skutečnost, že účastnická výpověď žalované obsahovala řadu protichůdných tvrzení, kdy např. žalovaná uvedla, že smlouvu četla, na druhé straně pak ale tvrdila, že Směrnici č. hodnota viděla poprvé až v srpnu roku 2024, přestože Smlouva v čl. 7. 18. na směrnici odkazuje. Zároveň také uvedla, že při náboru se o vratkách nehovořilo, což je však v rozporu s tím, co vypověděl svědek jméno FO. Žalovaná také uvedla, že smlouva neobsahuje výslovné prohlášení o seznámení s vnitřními předpisy, byť toto prohlášení bylo přímo uvedeno v čl. 14. 12 Smlouvy. Výpovědi žalované tak nelze přikládat významnou důkazní hodnotu. Vnitřně rozporné je i tvrzení žalované, že se opakovaně zajímala o finanční podmínky spolupráce, což je obtížně slučitelné s tvrzením, že ji nezajímalo, za jakých podmínek jí vzniká nárok na jednu ze složek odměny. Žalobkyně dále setrvala na svém stanovisku, že žalovaná uzavírala smlouvu v pozici podnikatelky a pokud tedy následně jednala bez odborné péče, jde tato skutečnost k její tíži. Navíc i pokud by se žalovaná se směrnicí a její přílohou fakticky neseznámila, z dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalované seznámení se směrnicí umožnila, a to tak, že jí zpřístupnila Portál PZ, který vnitřní předpisy obsahoval. Pokud se žalovaná přesto s obsahem interních dokumentů neseznámila, byť tak dle smluvních ujednání měla činit, nemůže z takového jednání pro sebe dovozovat pozitivní důsledky.

32. Žalovaná závěrem navrhla, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, neboť žalovaná nebyla jako slabší strana smlouvy uzavřené adhezním způsobem před jejím podpisem obsahově seznámena s vnitřními předpisy žalobkyně, které ani nebyly součástí smlouvy, a ke kterým neměla před podpisem smlouvy přístup. Prohlášení žalované v čl. 14. 12 Smlouvy je pouze blanketní formální klausulí a není způsobilé nahradit faktické obsahové seznámení, které zákon a komentářová literatura vyžaduje. Výpovědi svědků absenci obsahového seznámení potvrdily.

33. Právně byla věc posouzena podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 170/2018 Sb., o distribuci pojištění a zajištění (dále jen „ZDPZ“).

34. Podle § 2483 odst. 1 o. z. smlouvou o obchodním zastoupení se obchodní zástupce jako nezávislý podnikatel zavazuje dlouhodobě vyvíjet pro zastoupeného činnost směřující k uzavírání určitého druhu obchodů zastoupeným nebo k ujednání obchodů jménem zastoupeného a na jeho účet a zastoupený se zavazuje platit obchodnímu zástupci provizi.

35. Podle § 1751 o. z. lze část obsahu smlouvy určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost (odst. 1). Při uzavření smlouvy mezi podnikateli lze část obsahu smlouvy určit i pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi (odst. 3).

36. Podle § 1798 o. z. ustanovení o smlouvách uzavíraných adhezním způsobem platí pro každou smlouvu, jejíž základní podmínky byly určeny jednou ze smluvních stran nebo podle jejích pokynů, aniž slabší strana měla skutečnou příležitost obsah těchto základních podmínek ovlivnit (odst. 1). Použije-li se k uzavření smlouvy se slabší stranou smluvní formulář užívaný v obchodním styku nebo jiný podobný prostředek, má se za to, že smlouva byla uzavřena adhezním způsobem (odst. 2).

37. „Právní úprava smluv uzavíraných adhezním způsobem je aplikovatelná i na smluvní vztahy mezi podnikateli, a to za předpokladu, že jsou kumulativně naplněny dvě podmínky: (i) podmínka adhezní kontraktace ve smyslu § 1798 odst. 1 o. z. a (ii) podmínka postavení druhé smluvní strany jakožto slabší strany ve smyslu § 433 o. z. Skutečnost, že smluvní strana je podnikatelem v daném oboru, není sama o sobě dostatečná pro závěr, že se nejedná o slabší stranu ve smyslu § 433 o. z.“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, ze dne datum).

38. Podle § 1799 o. z. doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, je platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát.

39. „Požadavek seznámení vyžaduje vyšší stupeň než pouhé upozornění. Z hlediska jazykového významu má slovo „seznámit“ význam „obeznámit, blíže poznat“. Adherentu tak musí být alespoň v hrubých obrysech vysvětleno, čeho se inkorporované OP týkají. Tento přístup odpovídá i informovanosti adherenta při uzavření smlouvy, jímž má být zajištěno materiálně svobodné rozhodnutí vstoupit do závazku. Vyžaduje se aktivní činnost silnější strany, která může být splněna i prostřednictvím přenechaného informačního letáku či zaslání hyperlinku, kde se adherent s těmito informacemi může seznámit, je-li takové seznámení situačně adekvátní. Pro seznámení naopak nepostačí výrazný rámeček ve smlouvě, podtrhnutí či jakékoliv jiné technické zdůraznění včleňovací doložky.“ (KOLMAČKA, Viktor. § 1799 [Odkaz ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem]. In: HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo (§ 1721–2188). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2025. Dostupné na beck-online.cz.)

40. Podle § 1800 odst. 1 o. z. obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, kterou lze přečíst jen se zvláštními obtížemi, nebo doložku, která je pro osobu průměrného rozumu nesrozumitelná, je tato doložka platná, nepůsobí-li slabší straně újmu nebo prokáže-li druhá strana, že slabší straně byl význam doložky dostatečně vysvětlen. Podle odst. 2 téhož ustanovení obsahuje-li smlouva uzavřená adhezním způsobem doložku, která je pro slabší stranu zvláště nevýhodná, aniž je pro to rozumný důvod, zejména odchyluje-li se smlouva závažně a bez zvláštního důvodu od obvyklých podmínek ujednávaných v obdobných případech, je doložka neplatná. Vyžaduje-li to spravedlivé uspořádání práv a povinností stran, soud rozhodne obdobně podle § 577.

41. Podle § 576 o. z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

42. Podle § 579 odst. 1 o. z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

43. Podle § 433 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran (odst. 1). Má se za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikáním (odst. 2).

44. Podle § 5 odst. 1 ZDPZ zprostředkovávat pojištění nebo zajištění jako podnikatel může pouze samostatný zprostředkovatel (§ 6), vázaný zástupce (§ 15), doplňkový pojišťovací zprostředkovatel (§ 24), nebo pojišťovací zprostředkovatel s domovským členským státem jiným, než je Česká republika (§ 33).

45. Podle § 15 ZDPZ vázaným zástupcem se pro účely tohoto zákona rozumí ten, kdo je oprávněn zprostředkovávat pojištění nebo zajištění na základě zápisu vázaného zástupce do registru (odst. 1). Vázaný zástupce uzavírá pro výkon činnosti spočívající ve zprostředkování pojištění nebo zajištění na základě oprávnění podle odstavce 1 se zastoupeným smlouvu, která musí mít písemnou formu. Smlouvu lze uzavřít pouze s jedním zastoupeným (odst. 2).

46. Po aplikaci citovaných zákonných ustanovení na zjištěný skutkový stav dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi účastníky byla dne datum uzavřena smlouva o obchodním zastoupení, na základě které vykonávala žalovaná pro žalobkyni činnost zprostředkování pojištění a organizování činnosti zprostředkovatelské sítě pojišťovny, za což jí byla vyplácena odměna. Smlouvu je třeba považovat za smlouvu uzavřenou mezi dvěma podnikajícími subjekty, neboť byla uzavírána s tím, že nabyde účinnosti až po zápisu žalované do registru České národní banky v postavení vázaného zástupce s oprávněním k činnosti pro pojišťovnu. Žalovaná byla sice zapsána jako fyzická osoba podnikající až od datum, tedy 3 dny po podpisu smlouvy, nicméně účinnost smlouvy byla vázána až na zápis do registru České národní banky. Přestože se však jedná o smlouvu mezi dvěma podnikajícími subjekty, nelze přehlédnout, že žalovaná zde vystupuje v pozici slabší smluvní strany. Je evidentní, že žalovaná se stala fyzickou podnikající osobou právě za účelem spolupráce s žalobkyní, což plyne z dat uzavření smlouvy a zápisu žalované do registru fyzických podnikajících osob, jakož i z účastnické výpovědi žalované. Nejedná se o fyzickou osobu, která by se činností, kterou pro žalobkyni vykonávala, zabývala již před zahájením spolupráce. Navíc již ze samotného porovnání žalované jakožto fyzické osoby a žalobkyně jakožto osoby právnické, se silným postavením na trhu a s množstvím zaměstnanců, je zřejmé, že smluvní strany nevystupovaly při uzavření smlouvy v rovném postavení. Z obsahu smlouvy, která je velmi podrobná a psaná univerzálně tak, aby ji bylo možné uzavřít nikoli výlučně se žalovanou, ale s jakýmkoli jiným zástupcem, dospěl soud k závěru, že se jedná o smlouvu adhezního charakteru. Žalovaná uvedla, že neměla možnost obsah smlouvy ovlivnit a ostatně i žalobkyně potvrdila, že se nejednalo o individuálně sjednanou smlouvu a že smlouvy totožného znění byly uzavírány i s jinými zástupci tak, aby měli všichni stejné podmínky. Jednoznačně se proto jedná o smlouvu adhezního charakteru. Jak již bylo uvedeno výše, právní úprava smluv uzavíraných adhezním způsobem je aplikovatelná i na smluvní vztahy mezi podnikateli. Že by k postavení žalované jakožto slabší smluvní strany muselo přistoupit ještě zneužití silnějšího postavení ze strany žalobkyně zákon k aplikaci ustanovení týkajících se smluv uzavíraných adhezním způsobem nevyžaduje. Dále se tedy soud zabýval tím, zda ujednání o povinnosti vrátit již vyplacenou provizi uvedené v příloze vnitřního předpisu žalobkyně lze považovat v plném rozsahu za platné či nikoli. Vycházeno bylo z ustanovení § 1799 o. z., dle kterého je doložka ve smlouvě uzavřené adhezním způsobem, která odkazuje na podmínky uvedené mimo vlastní text smlouvy, platná, byla-li slabší strana s doložkou a jejím významem seznámena nebo prokáže-li se, že význam doložky musela znát. Dle komentářové literatury potom platí, že požadavek seznámení vyžaduje vyšší stupeň než pouhé upozornění. Vyžaduje se aktivní činnost silnější strany, kterou nelze nahradit tím, že slabší smluvní strana ve smlouvě prohlásí, že byla s podmínkami seznámena. S ohledem na obranu žalované, že před uzavřením smlouvy fakticky neměla možnost se s interními předpisy žalobkyně seznámit, protože ty jsou součástí interního systému žalobkyně, bylo na žalobkyni, aby prokázala, že žalovanou s interními předpisy před podpisem smlouvy skutečně seznámila, případně, že žalovaná tuto možnost objektivně měla. V tomto smyslu byla žalobkyně poučena k doplnění tvrzení a navržení důkazů k prokázání tvrzení s tím, že byla zároveň upozorněna, že pokud uvedené neprokáže, vystavuje se nebezpečí neúspěchu ve věci. Žalobkyně navrhla výslech svědka, pana jméno FO. Svědek jméno FO sice uvedl, že žalovanou seznámil s finančními podmínkami spolupráce, nikoli však v konkrétní podobě. Pouze se dotázal, zda žalovaná ví o podmínkách a když mu potvrdila, že ano, blíže ji s konkrétním zněním podmínek neseznamoval. Vypověděl také, že během online schůzky s žalovanou nebyly sdíleny žádné dokumenty. Svědek navržený žalovanou, pan jméno FO, sice uvedl, že si již na konkrétní okolnosti uzavírání smlouvy s žalovanou nepamatuje, zároveň však vypověděl, že nebylo praxí seznamovat uchazeče o výkon činnosti vázaného zástupce se zněním interních předpisů. Oba svědci pak shodně vypověděli, že přístup do interního systému žalobkyně, kde byly interní předpisy žalobkyně zveřejňovány, žalovaná před podpisem smlouvy neměla. I sama žalovaná během své účastnické výpovědi uvedla, že přístup do interního systému žalobkyně získala až po podpisu smlouvy. Ani tehdy se však o povinnosti vracet žalobkyní vyplacenou odměnu nedozvěděla. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by žalovaná byla před podpisem smlouvy seznámena se zněním interních předpisů. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalovaná neměla možnost se s interními předpisy seznámit dříve, než jí byl poskytnut přístup do interního systému žalobkyně, k čemuž došlo až po podpisu smlouvy. K tvrzení žalobkyně, že žalovaná ve smlouvě prohlásila, že byla s interními předpisy seznámena, což zakládá domněnku, že s nimi skutečně seznámena byla, nelze přisvědčit. Uvedené by bylo možné akceptovat za situace, kdy by žalovaná objektivně měla možnost se s interními předpisy seznámit, např. by smlouva odkazovala na webové stránky žalobkyně, kde by byly podmínky veřejně přístupně nebo pokud by např. byly podmínky vytištěny a ke smlouvě přiloženy. Ani k jedné z těchto situací však nedošlo. Smlouva navíc obsahovala podmínky vrácení již vyplacených provizí v různých situacích, nikde však nebyla zmínka o tom, že by žalovaná měla povinnost vracet provizi ze ZPV. Ostatně ani gramatickým výkladem čl. 7. 18 Smlouvy nelze dospět k závěru, že by zde byla zakotvena povinnost žalované již vyplacenou odměnu žalobkyni vrátit. Směrnice č. hodnota má upravovat podmínky zániku nároku na výplatu, nikoli podmínky vracení. Pokud tedy zanikne nárok na výplatu odměny, znamená to z čistě gramatického hlediska, že odměna nemá být vyplacena, nikoli, že by měla žalovaná povinnost již vyplacenou odměnu vrátit. Pokud žalobkyně mínila tímto ustanovením zajistit, že žalovaná bude povinna odměnu vracet, měla to v předmětném ustanovení jednoznačně uvést tak, jak to činí např. v čl. 7. 17. a i na jiných místech Smlouvy, např. v čl. 7. 10. V opačném případě neměla žalovaná důvod blíže pátrat po tom, zda existují nějaké další situace, ve smlouvě neuvedené, kdy by jí vznikla povinnost již vyplacenou odměnu vrátit. I rozhodnutí Nejvyššího soudu, na které odkazuje sama žalobkyně, pracuje se skutkovými okolnostmi odlišnými od posuzovaného případu, když se jednalo o situaci, kdy všeobecné obchodní podmínky byly obecně přístupné. Taková situace však v souzené věci nenastala. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že ujednání o povinnosti žalované vrátit již vyplacené plnění zakotvené v příloze k interní směrnici žalobkyně, je neplatné, neboť s jeho zněním nebyla žalovaná před podpisem smlouvy seznámena. Na uvedeném nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalovaná měla možnost se s interními předpisy a jejich přílohami seznámit dodatečně, neboť neplatnost předmětného ujednání nelze dodatečně zhojit. Požadavek seznámení slabší strany s veškerými podmínkami smluvního vztahu je do právní úpravy inkorporován proto, aby slabší smluvní strana znala veškeré podmínky a na jejich základě se mohla svobodně rozhodnout, zda je přijme a zda tak do smluvního vztahu vstoupí či nikoli.

47. K tvrzení žalobkyně, že i pokud by ujednání v příloze k internímu předpisu bylo shledáno neplatným, má žalovaná povinnost žalovanou částku zaplatit, a to z titulu bezdůvodného obohacení, soud uvádí, že ani tento argument nebyl shledán důvodným. Možnost vyplatit žalované odměnu ze zdroje na podporu výkonu plyne přímo ze smlouvy, nikoli z interních předpisů žalobkyně. Pokud pak žalobkyně určitou částku žalované na základě tohoto ujednání vyplatila, nejedná se ze strany žalované o bezdůvodné obohacení, neboť plnění přijala v dobré víře a v souladu se zněním Smlouvy. Navíc to byla právě žalobkyně, kdo způsobil, že ujednání o povinnosti vrátit již vyplacené plnění, je neplatné, neboť to byla právě žalobkyně, kdo se zněním interních předpisů žalovanou řádně neseznámil. S ohledem na znění ustanovení § 579 o. z. pak žalobkyně nemůže z neplatného jednání pro sebe uplatit výhodu.

48. S ohledem na všechny uvedené skutečnosti dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji zamítl.

49. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady představující náklady na zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „Advokátní tarif”) z tarifní hodnoty ve výši částka. Za jeden úkon právní služby náleží advokátovi odměna dle § 7 Advokátního tarifu výši částka. Za celkem hodnota úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 Advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, 2 písemná podání soudu – odůvodnění odporu ze dne datum a vyjádření k podání žalobkyně ze dne datum, dvakrát účast u jednání) náleží advokátovi odměna celkem ve výši částka. Dále advokátovi náleží odměna za účast u jednání, při kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí dle § 11 odst. 2 Advokátního tarifu ve výši částka. Advokátovi dále dle ustanovení § 13 Advokátního tarifu náleží náhrada hotových výdajů ve výši částka za jeden úkon právní služby, celkem tedy za výše uvedených 6 úkonů právní služby částka částka. Zástupce žalované je plátcem daně z přidané hodnoty a celkem tedy náklady řízení, včetně DPH ve výši 21 % činí částka.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích-pobočce v Táboře, prostřednictvím Okresního soudu v Táboře. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.