OSTA 6 C 7/2026-42

Okresní soud v Táboře rozhodl soudkyní Mgr. Ing. Evou Otáhalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované ⟪LB:lb_005⟫ trvale bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ Anonymizováno ⟪LB:lb_007⟫ zastoupená advokátem Jméno advokáta, advokátem ⟪LB:lb_008⟫ sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_009⟫ o vyklizení bytu

I. Žalovaná je povinna vyklidit byt číslo 9, o velikosti 3+1, ve 3. podlaží domu č.p. adresa, do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 6 800 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se jako vlastník a pronajímatel bytu č. 9 o velikosti 3+1 nacházejícího se ve 3. podlaží domu adresa, domáhal vůči žalované vyklizení ve výroku uvedeného bytu s odůvodněním, že žalovaná byla jeho nájemcem na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem dne 7. 12. 2023 s účinností od 1. 1. 2024 na dobu určitou, a to do 3. 11. 2025. Dopisem ze dne 1. 10. 2025, který žalovaná převzala na adrese adresa, byla žalovaná žalobcem informována, že nájem nebude prodloužen a byla vyzvána k jeho vyklizení do 3. 11. 2025. Dopisem ze dne 29. 10. 2025 doručeným na tutéž adresu žalobce žalované opakovaně sdělil, že na vyklizení a vrácení bytu trvá. Žalovaná však dosud byt nevyklidila a nevrátila jej pronajímateli.

2. Soud ve věci vydal dne 3. 2. 2026 rozkaz k vyklizení, který byl žalované na její žádost doručen na adresu Jeníkov 68 dne 2. 3. 2026 a proti kterému žalovaná podala dne 17. 3. 2026 odpor. Tento následně odůvodnila tak, že s vyklizením bytu nesouhlasí, neboť žalovaná legitimně očekávala opakované prodloužení nájmu daného bytu, když řádně plnila veškeré podmínky žalobce ohledně nájmu bytu. Předmětný byt obývá více než 15 let a představuje jediný domov a zázemí pro ni a její nezletilé dítě. Navzdory splnění všech podmínek jí bezdůvodně nebyl ze strany žalobce nájem prodloužen. Ocitla se proto v situaci osoby užívající byt bez právního důvodu. Žalobce dle žalované zasáhl do práva žalované na respektování rodinného života. Jeho postup považuje v rozporu s dobrými mravy, když žalovaná pečuje o nezletilé dítě a je třeba její postavení posuzovat se zvýšenou mírou ochrany.

3. Žalobce se následně vyjádřil tak, že i nadále trvá na tom, aby žalovaná byt vyklidila. Již v dubnu 2025 žalobce zjistil, že se v daném bytě zdržují jiné osoby a žalovaná zde nebydlí, což potvrdila i sama žalovaná. Uvedla, že žije v Anonymizováno, byt vyklízí její bratr a následně jej žalobci vrátí. Pak však byla nekontaktní. Žalobce ji proto písemně vyrozuměl o tom, že nájem bytu nebude prodloužen. Žalovaná požádala o prodloužení lhůty k vyklizení do datum, která jí byla žalobcem poskytnuta. Ani tak však byt nevyklidila a žalobci nepředala. Dle žalobce byl postup žalobce zcela transparentní a v souladu s rozhodnutím, kterým se stanoví závazný postup při pronajímání bytů ve vlastnictví žalobce. Žalovaná byt neužívala, umožnila jeho užívání jiným osobám a žalobci ani neoznámila zvýšení počtu osob žijících v bytě. Přestože se žalobce snažil vyjít žalované vstříc, tato byt dosud nevrátila.

4. Při svém rozhodování vycházel soud z důkazů, které měl k dispozici. Tyto pak hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti a vyvodil z něho tyto skutkové a poté i právní závěry.

5. Soud má z výpisu z katastru nemovitostí pro katastrální území adresa, LV č. hodnota, za prokázané, že žalobce je vlastníkem pozemku parc. č. Anonymizováno v katastrálním území adresa, jehož součástí je stavba č. p. Anonymizováno bytový dům.

6. Z nájemní smlouvy ze dne 7. 12. 2023 má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s žalobcem platnou nájemní smlouvu ohledně předmětného bytu na dobu určitou do 3. 11. 2025. V čl. II. odst. 2) dané smlouvy bylo sjednáno, že se nepoužije ust. § 2285 občanského zákoníku. V této smlouvě nebyla uvedena žádná osoba spolužijící. V čl. IV. odst. 3) této smlouvy byla vymezena povinnost nájemce oznamovat písemně pronajímateli bez zbytečného odkladu zvýšení počtu osob žijících v bytě. Z nedílné přílohy této smlouvy – rozhodnutí, kterým se stanoví domovní řád, bylo zjištěno, že tímto rozhodnutím byla upravena pravidla pro nájemce bytů v daném domě.

7. Z dopisu ze dne 1. 10. 2025 má soud dále za prokázané, že žalobce žalované oznámil, že nájem daného bytu nebude prodloužen, tudíž skončí ke dni 3. 11. 2025 a že předmětný byt je žalovaná povinna vyklidit a odevzdat pronajímateli nejpozději k tomuto dni. Předmětný dopis žalovaná dle doložené doručenky převzala osobně na adrese adresa, kam má zřízenou dosílku. Dopis byl podepsán vedoucí odboru správy majetku města.

8. Z dopisu ze dne 29. 10. 2025 má pak soud za prokázané, že žalobce žalované k její žádosti o prodloužení nájmu bytu opakovaně sdělil, že trvá na vyklizení daného bytu. Dle předložené doručenky žalovaná i tento dopis převzala osobně na adrese adresa.

9. Z rozhodnutí, kterým se stanoví závazný postup při pronajímání bytů ve vlastnictví města Tábora soud zjistil, že v článku XIV. jsou vymezeny podmínky pro prodloužení nájmu sjednaného na dobu určitou. Dle toho o prodloužení nájmu rozhoduje vedoucí odboru správy majetku města a nájem lze prodloužit nejdéle na dobu pět let a to i opakovaně za splnění podmínek vymezených v bodě a) až d). Jednou z daných podmínek mimo jiné je, že nájemce byt užívá.

10. Ze zápisů z telefonického hovoru provedených žalobcem soud zjistil, že žalované byly sděleny zjištěné informace o neužívání daného bytu a že žije s partnerem a dítětem mimo adresa. Žalovaná v dubnu 2026 přislíbila byt vyklidit jejím bratrem, který tam dochází. Dále sdělila, že se toho času zdržuje v Anonymizováno. Ze zápisu z telefonického hovoru ze dne 3. 11. 2025 pak bylo zjištěno, že žalovaná byla upozorněna na nutnost odevzdání bytu. Byla jí na její žádost poskytnuta lhůta do 31. 12. 2025.

11. Z rodného listu vydaného Anonymizováno adresa má soud za prokázané, že žalované se dne 23. 2. 2025 narodil Anonymizováno syn jméno FO. Jako otec je v rodném listě zapsán jméno FO.

12. Právně byla věc posouzena v souladu s ust. § 1012 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), podle kterého má vlastník právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit. Dále soud věc právně posoudil i dle ust. § 2201 o. z., dle kterého se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle ust. § 603 o. z. práva a povinnosti zaniknou uplynutím doby, na kterou byly omezeny Dle ust. § 2285 o. z. pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Dle ust. § 2272 odst. 1 o. z. nájemce má právo přijímat ve své domácnosti kohokoli. Přijme-li nájemce nového člena své domácnosti, oznámí zvýšení počtu osob žijících v bytě bez zbytečného odkladu pronajímateli. Neučiní-li to nájemce ani do dvou měsíců, co změna nastala, má se za to, že závažně porušil svou povinnost. Dle ust. § 2269 odst. 1 o. z. ví-li nájemce předem o své nepřítomnosti v bytě, která má být delší než dva měsíce, i o tom, že byt mu bude po tuto dobu obtížně dostupný, oznámí to včas pronajímateli. Současně označí osobu, která po dobu jeho nepřítomnosti zajistí možnost vstupu do bytu v případě, kdy toho bude nezbytně zapotřebí; nemá-li nájemce takovou osobu po ruce, je takovou osobou pronajímatel. Dle odst. 2 daného ustanovení nesplní-li nájemce svou povinnost podle odstavce 1, považuje se toto jednání za porušení povinností nájemce závažným způsobem; to neplatí, nenastane-li z tohoto důvodu vážná újma.

13. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že v dané věci došlo k platnému skončení nájemního vztahu mezi žalobcem a žalovanou ohledně předmětného bytu, když nájem bytu skočil uplynutím doby, na kterou byl sjednán. Žalovaná tak pozbyla právo k užívání bytu ve vlastnictví žalobce, když žádné zákonné ustanovení neukládá pronajímateli povinnost nájem bytu opakovaně prodloužit. Ani z rozhodnutí, kterým se stanoví závazný postup při pronajímání bytů ve vlastnictví města Tábora, nevyplývá žádný právní nárok, na základě kterého by docházelo při splnění podmínek k automatickému nároku na prodloužení nájmu sjednaného na dobu určitou. Jsou v něm pouze vymezeny podmínky, za kterých lze nájem prodloužit s tím, že o prodloužení rozhoduje vedoucí odboru správy majetku města. Ačkoli si účastníci ve smlouvě vyloučili aplikaci ust. § 2285 o. z., i tak byla žalovaná řádně a včas upozorněna, že jí nájem bytu nebude prodloužen. Žalobce kontaktoval žalovanou opakovaně od dubna 2025. Nemohla tak legitimně prodloužení nájmu ani očekávat. Co se týče námitky rozporu postupu žalobce s dobrými mravy a faktu, že byt je jediným domovem pro žalovanou a její nezletilé dítě, pak soudu nezbylo než konstatovat, že z provedeného dokazování je zřejmé, že se žalovaná v podstatě od jeho narození (a minimálně do března 2026, kdy jí byl doručován rozkaz k vyklizení) zdržovala na adrese adresa v bydlišti otce nezletilého, když toto i sama sdělila jak žalobci, tak soudu. Z žádných důkazů pak nebylo prokázáno, že by žalovaná oznámila žalobci nezletilého syna jako dalšího člena své domácnosti, když smlouva je vedena pouze na její osobu bez osob spolužijících. Nelze pak než dospět k závěru, že žalovaná porušila podmínky nájmu stanovené jak v zákoně, tak ve smlouvě, neboť byt dlouhodobě neužívala a ani neoznámila zvýšení počtu osob spolužijících. Pokud se nyní žalovaná hájí tím, že byt je jediným zázemím pro ni a její nezletilé dítě, pak toto nemůže jít k tíži žalobce, když jej žalobci ani jako dalšího člena domácnosti vůbec nenahlásila a bydlení měla po celou dobu zřejmě zajištěno i spolu s nezletilým mimo město adresa. Soud při svém rozhodování neprováděl další dokazování ve vztahu k možnému porušení podmínek pro prodloužení nájmu ve vztahu k prodlení žalované s úhradou místního poplatku či údajného užívání bytu jinými osobami, když toto nemělo další vliv na výsledek tohoto řízení. Vzhledem k tomu, že žalovaná byt žalobce užívá bez jakéhokoli právního důvodu a dosud jej dobrovolně ani přes výzvy žalobce nevyklidila, uložil soud žalované tuto povinnost tímto rozsudkem. Lhůta k vyklizení bytu plyne z ust. § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 800 Kč představující zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč a náhradu hotových výdajů dle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. ve výši 450 Kč za každý ze čtyř provedených úkonů (předžalobní výzva, návrh ve věci samé, vyjádření k podanému odporu ze dne 15. 4. 2026 a účast na jednání dne 24. 6. 2026) dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle ust. § 89a exekučního řádu. Při stanovení výše paušální náhrady hotových výdajů nezastoupeného účastníka vyšel soud z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2025, ve věci sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, podle kterého je § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu, neaplikovatelný pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny. Současně se podepsaný soud ztotožnil se závěrem, že nelze připustit nerovné zacházení s účastníky zastoupenými zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a účastníky takovým zástupcem nezastoupenými, a proto žalované jako nezastoupenému účastníku přiznal srovnatelnou náhradu ve výši 450 Kč za jeden úkon, která by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem v souladu s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif).

Proti tomuto rozsudku je přípustné podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho stejnopisu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích prostřednictvím Okresního soudu v Táboře.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.