OSTC 10 C 128/2022-24

Okresní soud v Tachově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ zastoupená údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený JUDr. jméno jméno, Ph.D., se sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 13 310 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 310 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 13 310 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 10 286,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 13 310 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně byla vyzvána k úhradě této částky žalovaným úřadem, a to konkrétně jeho organizační složkou pobočka obec. Žalobkyně obdržela výzvu žalované ze dne datum. Požadavek žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce odmítla, požadovanou částku 13 310 Kč žalované však nedopatřením uhradila dne datum. Žalovaná se snažila danou situaci legalizovat tím, že předložila žalobkyni dodatek ke kupní smlouvě. Žalobkyně dodatek odmítla podepsat a prostřednictvím svého právního zástupce zaslala žalované dne datum předžalobní výzvu, kterou žádala vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 13 310 Kč do 10 dnů. Lhůta uplynula datum, žalovaná na ni výzvu nereagovala. Žalobkyně je proto nucena postupovat cestou soudní a žádat i přiznání úroku z prodlení od datum, tj. ode dne následujícího po splatnosti její pohledávky.

2. Žalovaná ve svém odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne datum uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává, žalobu považuje za nedůvodnou a neoprávněnou. Navrhuje, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl. Dále uvedla, že jako prodávající převedla do vlastnictví žalobkyně kupní smlouvou číslo pozemky, a to pozemky parcelní číslo to vše v katastrální uzemí, územní celek. Kupní cena předmětu koupě byla stanovena v uvedené kupní smlouvě číslo na základě znaleckého posudku číslo znalce jméno příjmení v celkové výši 3 350 Kč. Ze znaleckého posudku č. anonymizováno číslo, zpracovaného anonymizováno 6 slov obec anonymizována dvě slova – anonymizována dvě slova obec, bylo zjištěno, že ocenění dle posudku číslo není správné a převáděné pozemky mají být správně oceněny tak, že celková kupní cena za předmět koupě má být ve výši 16 660 Kč. Rozdíl v neprospěch žalované činí částku 13 310 Kč. Žalovaná dovozuje, že ve vztazích, kdy je realizována povinnost převést pozemky zákonem stanovenému okruhu osob a za zákonem definovaných podmínek, nedisponuje stát, resp. žalovaná, autonomií vůle. V případě, že kupující nabyde pozemky za cenu nižší, než jaká měla být stanovena podle zákona, vzniká mu tím bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat. Žalovaná vyzvala žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 13 310 Kč a ta na základě výzvy úhradu požadované částky provedla. Žalovaná má za to, že za situace, kdy z revizního posudku bylo zjištěno, že předmětnými smlouvami došlo k převodu pozemků v hodnotě vyšší než zákonné (za ujednanou cenu na základě revizního posudku), učinila tak žalovaná mimo rámec zákona, a proto i bez právního důvodu, čímž se kupující na úrok žalované bezdůvodně obohatil, a žalovaná má proto legitimní právo bezdůvodné obohacení vymáhat a přijmout.

3. Při ústním jednání konaném dne datum žalobkyně i žalovaná na svých stanoviscích setrvali. Za nesporné označili, že došlo k úhradě částky 13 310 Kč, a to žalobkyní vůči žalované. Rovněž uvedli za nesporné, že Žalobkyně je dle katastru nemovitostí vlastníkem předmětných dvou nemovitostí. Na závěr právní zástupce žalobkyně na podané žalobě setrval a ztotožnil se stanoviskem soudu. Navrhl proto žalobě vyhovět a žalobci přiznat náhradu nákladů řízení. Právní zástupce žalovaného odkázal na své vyjádření. Zopakoval, že v daném případě není dána na straně žalovaného autonomie vůle. Žalovaný byl povinen převést pozemky za obvyklou cenu, byla však stanovena cena nižší. Žalobkyně na výzvu k uzavření dodatku smlouvy nereagoval, požadovaný doplatek kupní ceny však uhradila. Přijetím doplatku kupní ceny tedy žalované nevzniklo bezdůvodní obohacení, neboť ta je oprávněným příjemcem doplatku. Žaloba na vydání bezdůvodné ho obohacení není důvodná, proto ji navrhuje zamítnout a žalovanému přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

4. Ze smlouvy číslo bylo zjištěno, že mezi žalovanou jako prodávajícím a žalobkyní jako kupujícím byla uzavřena kupní smlouva, na základě které prodávající (žalovaná) prodává kupujícímu (žalobkyni) pozemky, a to pozemky parcelního čísla číslo a číslo, oba v katastrální uzemí, územní celek, zapsané u stát. instituce, stát. instituce, na list vlastnictví. Celková kupní cena za předmět koupě byla stanovena na částku 3 350 Kč a byla dle smlouvy žalované uhrazena žalobkyní před jejím podpisem. Ze smlouvy rovněž soud zjistil, že smluvní strany prohlásily, že s obsahem smlouvy souhlasí a že tato smlouva je shodným projevem jejich vážné a svobodné vůle, na důkaz toho připojili své podpisy. Ze znaleckého posudku ev. číslo znalce jméno příjmení, z doplňku číslo ke znaleckému posudku ev. číslo ze dne datum a z doplňku číslo ke znaleckému posudku ev. číslo ze dne datum, vyplývá, že na základě tohoto znaleckého posudku byla stanovena kupní cena předmětných nemovitostí na částku 3 350 Kč. Z revizního znaleckého posudku č. anonymizováno číslo soud zjistil, že úkolem znalce bylo provedení revize znaleckého posudku ke znaleckému posudku číslo znalce jméno příjmení. Ze závěru tohoto posudku vyplývá, že znalecký posudek číslo nebyl zpracován správně ani z metodického, ani z věcného hlediska. Výsledná indikace ceny obvyklé je od indikace revizním znaleckým posudkem odchýlena o 500 %, což je o 490 % více, než je přípustná deviace ve smyslu Mezinárodních norem pro oceňování majetku. Z předložené kopie přípisu ze dne datum plyne, že žalovaná zaslala žalobci návrh dodatku číslo ke kupní smlouvě číslo. Z této listiny vyplývá, že důvodem k vypracování dodatku bylo doplacení kupní ceny na základě výzvy k vydání bezdůvodného obohacení ze dne datum. Z předžalobní výzvy ze dne datum plyne, že žalobkyně vyzvala žalovanou k vrácení uhrazené částky ve výši 13 310 Kč, kterou uhradila na výzvu žalované ze dne datum, a navrhl mimosoudní vyřešení sporu.

5. Na základě provedeného dokazování, má soud za prokázané, že předmětné nemovitosti specifikované jak v žalobě, tak v předmětné kupní smlouvě jsou ve vlastnictví žalobkyně. Ten je nabyl na základě uváděné kupní smlouvy za sjednanou kupní cenu. Předmětná kupní smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní a žalovanou, byla podepsána, obsahuje veškeré obligatorní náležitosti, které kupní smlouva má obsahovat. Dle názoru, který publikoval jako předběžný již v průběhu jednání, ve shodě s odvolacím soudem, publikovaným např. ve věci sp. zn. 15Co 217/2021, 15Co 221/2021 nebo 61Co 189/2021, má soud za prokázané, že předmětná kupní smlouva je platná. Jako takovou jsou strany smlouvy povinny se jí řídit a to bez ohledu na následné zjištění žalované – převádějícího, že ujednaná cena předmětných pozemků byla nižší, než byla v místě a čase cena obvyklá (jak např. uvedl odvolací soud v rozhodnutích sp. zn. 10Co 227/2021, 15Co 221/2021 nebo 61Co 189/2021). Žalobkyně měla legitimní očekávání, že předmětná smlouva je platná a že ujednání v ní obsažená jsou neměnná. Je tak na místě i ochrana dobré víry žalobkyně v předmětný převod pozemků a respektování obecné občanskoprávní zásady, že smlouvy se mají dodržovat, zakotvené v úvodním ustanovení občanského zákoníku. Skutečnost, že žalovaný byl povinen převést předmětné pozemky na uživatele těchto pozemků – žalobkyni, když zákon současně stanovil povinnost převést tyto pozemky za cenu obvyklou, je v podstatě specifickým případem podmíněné zákonné povinnosti žalované (svobodná vůle dosavadního vlastníka pozemku s ním disponovat je omezena projevem vůle dosavadního uživatele získat koupí do svého majetku), nikoli ekvivalentem vydání náhradního pozemku (náhrady za odňaté a nevydané věci) v restituci (jak např. uvedl odvolací soud v rozhodnutích sp. zn. 61Co 189/2021. Obvyklá cena v daném případě byla stanovena znaleckým posudkem a následná změna její výše či výpočtu její výše nemůže mít vliv na uzavření předmětné smlouvy, její platnost, ujednání o ceně jakožto obligatorní náležitosti kupní smlouvy jako takové (jak např. uvedl odvolací soud v rozhodnutích sp. zn. 10Co 227/2021, 15Co 217/2021, 15Co 221/2021 nebo 61Co 189/2021. Cena, která byla sjednaná v předmětné kupní smlouvě, činí 3 350 Kč.

6. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měla po právu plnit sám.

7. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v daném řízení nebylo prokázáno, z jakého důvodu mělo dojít k navýšení sjednané kupní ceny. Pokud tedy žalobkyně na výzvu žalované uhradila dodatečně další částku jako tzv. doplatek kupní ceny, a pokud žalovaná tuto částku přijala, je soud přesvědčen, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Žalovaná totiž neměla žádný právní důvod pro to, aby předmětnou částku převzala, držela jí a nevrátila ji zpět žalobci nejpozději na základě jeho výzvy.

8. Ve vztahu k argumentaci strany žalované s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1089/2010 a sp. zn. 28 Cdo 1623/2019 má soud za to, že tato nejsou pro danou věc relevantní, a nejedná se o rozhodnutí, která by byla předmětnému řízení přiléhavá. Ve shodě s odvolacím soudem v dříve proběhlých řízení podepsaný soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1693/2009, dle něhož, jestliže strany dodrží povinnosti, které jim ukládá ustanovení § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, znalci poskytnou potřebnou součinnost a ani jinak nepřípustně neovlivní jeho závěry, následně zjištěná nesprávnost hodnoty převáděného majetku, určené znalcem ve znaleckém posudku, nemá za následek neplatnost uzavřené smlouvy pro rozpor s ustanovením § 196a odst. 3 obchodního zákoníku. Byť v tomto řízení byla řešena jiná problematika, povinnost při převodu majetku dle § 196a odst. 3 obchodního zákoníku, stanovit hodnotu převáděné věci znaleckým posudkem, i v tomto případě byly shodně jako v této věci zákonem upraveny podmínky pro stanovení kupní ceny, byť odlišným způsobem. Zákon o oceňování majetku zákon č. 151/1997 Sb. sice konkrétní postup, jak má žalovaná obvyklou cenu zjišťovat, nestanoví, v praxi je však běžné, že obvyklá cena je určována znaleckým posudkem, tak jak tomu bylo i v právě projednávané věci. Soud proto nevidí důvod odchýlit se od původně stanovené ceny znaleckého posudku (nebo tuto cenu navyšovat) na základě znaleckého posudku, vypracovaného až po uzavření kupní smlouvy, zvláště když ani ve vztahu ke kupní smlouvě není namítána její neplatnost a soud její neplatnost rovněž neshledal.

9. Ve smyslu výše citovaných ustanovení tak má soud za prokázané, že přijetím částky 13 310 Kč bez právního důvodu se žalovaná na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatila a že je tedy namístě, aby jí bezdůvodné obohacení vydala. Výrokem I. proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla s vrácením bezdůvodně přijaté částky v prodlení, přiznal soud žalobci i úroky z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb..

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud výrokem II. podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 10 286,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 310 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 840 Kč ve výši 1 646,40 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.