OSTC 10 C 311/2025-34

Okresní soud v Tachově rozhodl soudcem Mgr. Petrem Kleinem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně, se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená Jméno Zástupce, advokátkou se sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované, bytem Adresa žalované, ⟪LB:lb_004⟫ o 10 113,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 10 113,40 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 10 113,40 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 113,40 Kč s příslušenstvím, konkrétně se zákonným úrokem z prodlení z částky 10 113,40 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, a dále náhradu nákladů řízení ve výši 8 023,70 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že pohledávka vůči žalované byla nejprve na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2025 postoupena společností právnická osoba. společnosti právnická osoba., a následně byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 3. 2025 postoupena žalobkyni, tj. společnosti Jméno žalobkyně, a.s. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 9. 11. 2023 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytl žalované úvěr v celkové výši 12 140 Kč. Žalovaná úvěr čerpala, avšak poskytnuté peněžní prostředky řádně a včas nevrátila, v důsledku čehož došlo k zesplatnění úvěru dne 17. 4. 2024. Žalobkyně uvedla, že žalovaná ke dni podání žaloby uhradila na pohledávku částku 2 026,60 Kč a po zohlednění této úhrady činí výše uplatněného nároku 10 113,40 Kč. Současně žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok žalobkyně z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje, aby byl nárok v rozsahu žalované jistiny posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť prostředky byly žalované prokazatelně poskytnuty na její bankovní účet. K příslušenství žalobkyně uvedla, že žalovaná byla na splnění dluhu opakovaně vyzývána, úvěr byl zesplatněn dne 17. 4. 2024 a žalovaná se dostala do prodlení dne 18. 4. 2024, od kterého žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení.

2. Ve věci byla žalovaná vyzvána usnesením, doručeným jí dne 16. 2. 2026 do vlastních rukou prostřednictvím datové schránky, aby ve smyslu ust. § 114b, § 115a a § 153 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) podal vyjádření ve věci samé k žalobě, a to s poučením o možnosti vydat rozsudek pro uznání v případě, že vyjádření podáno nebude. Do dne vydání rozhodnutí vyjádření podáno nebylo. S ohledem na to, že stanovisko žalované neobdržel, a na poučení, kterého se jí dostalo, bylo možno o návrhu rozhodnout rozsudkem pro uznání dle § 153a odst. 3 o. s. ř., neboť nečinnost žalované fikci, že nárok, který je proti ní uplatňován, uznává, umožňuje a nejedná se o věc, v níž nelze uzavřít a schválit smír. S ohledem na nutnost přezkoumat splnění povinností věřitele podle zákona o spotřebitelském úvěru a provést spotřebitelský přezkum smluvních podmínek však soud k vydání rozsudku pro uznání nepřistoupil.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Na základě předložených důkazů má soud za prokázané, že dne 9. 11. 2023, dne 4. 1. 2024 a dne 5. 2. 2024 byly z majetku původního věřitele žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 12 140 Kč. Z odpovědi společnosti právnická osoba. na svou žádost soud zjistil, že na účet č. č. účtu byla dne 9. 11. 2023 připsána částka 10 140 Kč, dne 4. 1. 2024 částka 1 000 Kč a dne 5. 2. 2024 další částka 1 000 Kč, ve všech případech od společnosti právnická osoba.. Z listiny označené jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“ plyne, že jako klient je v ní uvedena žalovaná Jméno žalované, r. č. RČ, s adresou adresa. Dokument je koncipován jako revolvingový spotřebitelský úvěr poskytovaný distančním způsobem, se sjednáním bezhotovostního poskytnutí plnění na bankovní účet klienta odpovídající účtu č. č. účtu. Z předložené kopie občanského průkazu č. hodnota soud zjistil, že identifikační údaje uvedené ve smluvní dokumentaci odpovídají údajům žalované. Ze „Smlouvy o postoupení pohledávek“ uzavřené mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a společností právnická osoba. jako postupníkem soud zjistil, že jejím předmětem bylo postoupení portfolia pohledávek identifikovaných v příslušném seznamu pohledávek. Ze „Smlouvy o postoupení pohledávek“ uzavřené mezi společností právnická osoba. jako postupitelem a žalobkyní Jméno žalobkyně, a.s. jako postupníkem pak plyne, že jejím předmětem bylo postoupení pohledávek specifikovaných v seznamu pohledávek tvořícím přílohu smlouvy a že smlouva upravuje přechod práv k jednotlivým pohledávkám na postupníka. Z žalobkyní předložených listin dále plyne, že mezi postoupenými pohledávkami byla vedena také pohledávka za žalovanou Jméno žalované vyplývající ze smlouvy č. hodnota. Z „Oznámení o postoupení pohledávky“ soud zjistil, že žalované bylo oznámeno postoupení pohledávky ze společnosti právnická osoba. na společnost právnická osoba. a následně na žalobkyni. Z „Výzvy k úhradě před podáním žaloby“ plyne, že právní zástupce žalobkyně žalovanou vyzval k úhradě pohledávky nabyté postoupením. Výzva vychází z tvrzení o poskytnutí finančních prostředků žalované a z tvrzeného prodlení s jejich vrácením. Z podacího dokladu připojeného k žalobě soud zjistil, že předžalobní výzva byla žalované odeslána před podáním žaloby.

5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měla po právu plnit sám.

Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

Podle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (1) Věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. (2) Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. (3) Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla hodnota a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

6. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba., IČ IČO, uzavřel se žalovanou dne 9. 11. 2023 Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota ve smyslu § 2395 občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Předmětem smlouvy byl revolvingový spotřebitelský úvěr poskytovaný distančním způsobem prostřednictvím elektronické platformy věřitele. Smlouva byla uzavřena elektronicky, žalovaná byla identifikována prostřednictvím údajů uvedených při registraci, občanského průkazu č. hodnota a bankovního účtu č. č. účtu. Součástí procesu uzavření smlouvy bylo rovněž využití systému Kontomatik k získání údajů o bankovním účtu žalované. Smluvní dokumentace obsahuje náležitosti předpokládané zákonem o spotřebitelském úvěru, včetně smluvních podmínek, informací o zpracování osobních údajů a dalších dokumentů předkládaných při sjednávání spotřebitelského úvěru. Smlouva dále obsahovala ujednání o úroku ve výši 1,25 % denně, zákonném úroku z prodlení, smluvních sankcích a právu spotřebitele odstoupit od smlouvy ve lhůtě 14 dnů. Dále má soud za prokázané, že žalované byly předchůdcem žalobkyně skutečně poskytnuty finanční prostředky v celkové výši 12 140 Kč. Dne 17. 4. 2024 byl úvěr pro prodlení žalované zesplatněn. Žalobkyně tvrdila, a obsah listinných důkazů to potvrzuje, že ke dni podání žaloby žalovaná uhradila částku 2 026,60 Kč. Nesplacená část jistiny tedy činí 10 113,40 Kč. Žalovaná byla na vzniklý dluh opakovaně upozorňována a byla vyzvána k jeho úhradě. Prokázáno bylo, že pohledávka byla nejprve postoupena společností právnická osoba. společnosti právnická osoba. na základě smlouvy o postoupení pohledávek, a následně byla postoupena žalobkyni Jméno žalobkyně, a.s., na kterou přešla předmětná pohledávka včetně jejího příslušenství. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a žalovaná tak byla o změně věřitele řádně vyrozuměna. Dne 2. 6. 2025 byla žalovaná prostřednictvím právního zástupce žalobkyně podle § 142a o. s. ř. vyzvána k úhradě dluhu před podáním žaloby.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných, spolehlivých, přiměřených a aktuálních informací získaných od spotřebitele, popřípadě z příslušných databází umožňujících posouzení jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Posouzení úvěruschopnosti musí být provedeno před uzavřením smlouvy a důkazní břemeno o splnění této povinnosti nese věřitel.

1.1. Žalobkyně v řízení tvrdila, že právní předchůdce žalobkyně úvěruschopnost žalované řádně posuzoval. Tvrdila zejména, že byly provedeny kontroly příslušných registrů klientských informací, že žalovaná poskytla údaje o svých příjmech a že byl využit systém Kontomatik umožňující přístup k bankovním údajům klienta. Současně uvedla, že interní metodika právního předchůdce žalobkyně pracovala s rozdílem mezi příjmy a výdaji klienta a že klientovi musela po úhradě závazků zůstat minimální rezerva odpovídající životnímu minimu. Podle tvrzení žalobkyně byla úvěruschopnost žalované shledána dostatečnou pro poskytnutí úvěru.

1.2. Z předložených podkladů soud zjistil, že žalovaná pobírala invalidní důchod ve výši 8 669 Kč měsíčně. Současně z výpisu ze systému Kontomatik plyne, že na její účet byly krátce před uzavřením posuzované smlouvy připsány další úvěrové prostředky, a to dne 27. 9. 2023 částka 15 000 Kč od společnosti právnická osoba, dne 6. 11. 2023 částka 5 000 Kč od společnosti právnická osoba a dne 7. 11. 2023 další částka 5 000 Kč od téže společnosti. Uvedené skutečnosti byly zachyceny přímo ve výpisu z účtu, který měl právní předchůdce žalobkyně podle vlastních tvrzení při rozhodování o poskytnutí úvěru k dispozici.

1.3. Soud proto přistoupil k vlastnímu přezkumu údajů vyplývajících z předložených listin. Z doloženého invalidního důchodu ve výši 8 669 Kč měsíčně a ze skutečnosti, že životní minimum jednotlivce v rozhodném období činilo přibližně 4 860 Kč, vyplývá, že po odečtení samotného životního minima zůstával žalované disponibilní příjem přibližně ve výši 3 809 Kč měsíčně. Již z tohoto jednoduchého výpočtu je patrné, že ekonomická situace žalované byla výrazně limitovaná a vyžadovala pečlivé vyhodnocení všech jejích stávajících závazků, zejména dalších úvěrů zachycených ve výpisu z účtu.

1.4. Přestože žalobkyně tvrdila existenci interních postupů a metodiky pro posuzování úvěruschopnosti, nepředložila v řízení žádný dokument umožňující zpětně přezkoumat konkrétní úvahu právního předchůdce žalobkyně o schopnosti žalované úvěr splácet. Nebyl předložen žádný scoring, výsledek registrů, interní schvalovací protokol, výpočet příjmů a výdajů ani jiný podklad zachycující postup věřitele při posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud tak nemohl ověřit, jakým způsobem byly při schvalování úvěru vyhodnoceny další úvěrové závazky žalované, které byly z dostupných podkladů zjevné. Dospěl proto k závěru, že nebylo prokázáno splnění povinnosti původního věřitele řádně posoudit úvěruschopnost žalované podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Jelikož nepředložila žádný dokument umožňující zpětně přezkoumat úvahu původního věřitele o schopnosti žalované úvěr splácet, nelze učinit závěr, že zákonná povinnost byla splněna.

8. Soud následně ex officio posoudil, zda vyhovění žalobě není v rozporu s povinností poskytovat spotřebitelce ochranu podle práva Evropské unie.

1.1. Z judikatury Soudního dvora Evropské unie (zejména C‑618/10 Banco Español de Crédito, C‑415/11 Aziz, C‑76/19 a C‑487/21) vyplývá, že v řízeních týkajících se spotřebitelských úvěrů je soud povinen z úřední povinnosti přezkoumat i taková smluvní ujednání, která se formálně týkají ceny, úroku či platebních mechanismů, pokud z jejich povahy může plynout významná nerovnováha v neprospěch spotřebitele. Soud proto přezkoumal ujednání o výši úroku, povaze denního úročení a skutečných ekonomických dopadech na žalovanou.

1.2. Povinnost přezkumu se netýká pouze formální srozumitelnosti ujednání, ale i jejich ekonomické transparentnosti – spotřebitel musí být schopen s přiměřenou rozumností pochopit skutečné dopady úročení, zejména je‑li úrok vyjadřován denní sazbou, která v ročním ekvivalentu vede k mimořádně vysokému zatížení (§ 1813 o. z.). Směrnice 93/13/EHS i judikatura Soudního dvora Evropské unie ukládají soudu povinnost zhodnotit, zda je ujednání nejen srozumitelné jazykově, ale i pochopitelné z hlediska ekonomického dopadu na spotřebitele.

1.3. Z předložených důkazů plyne, že smluvní úrok činil 1,25 % denně, což v přepočtu odpovídá přibližně 456 % ročně. Tato sazba je podle názoru soudu extrémně vysoká, mnohonásobně převyšuje sazby považované v soudní praxi za obvyklé, a pohybuje se výrazně i nad hranicí sazeb, které byly v rozhodovací praxi soudů již dříve označeny za odporující dobrým mravům. Již sazby v rozpětí přibližně 120 až 150 % ročně byly označovány za nemravné. Sazba odpovídající přibližně 456 % ročně jde ještě výrazně nad toto rozpětí a vytváří tak nepochybně pro spotřebitele neúnosnou ekonomickou zátěž.

1.4. Denní úročení má navíc kumulativní charakter, neboť úrok narůstá každý den ze stejné jistiny, aniž by byla jistina postupně umořována automatickým splátkovým kalendářem. Ačkoli smlouva obsahovala možnost předčasného splacení, tato možnost nevyvažuje povahu denního extrémně vysokého úročení, které vede k rychlé akumulaci dluhu, a spotřebitelka nemůže reálně předvídat dlouhodobé ekonomické důsledky takové sazby. Úroková konstrukce se tak odchyluje od standardního modelu úvěru a svou materiální podstatou odpovídá spíše likvidačnímu cenovému ujednání, které zneužívá finančně slabší postavení spotřebitele.

1.5. Soud proto uzavřel, že ujednání o denním úroku 1,25 % je zneužívající podmínkou ve smyslu § 1813 o. z. a směrnice 93/13/EHS, neboť způsobuje zjevnou a nepřiměřenou nerovnováhu práv a povinností mezi stranami a odporuje principům poctivého obchodního styku. Materiální dopad úročení je v rozporu s dobrými mravy (§ 580 o. z.), a proto se jedná o ujednání, které nemůže požívat právní ochrany.

9. Závěr o neunesení důkazního břemene ohledně posouzení úvěruschopnosti žalované a závěry plynoucí z evropského spotřebitelského přezkumu vedou soud k tomu, že žalobkyni nelze poskytnout ochranu v rozsahu nároků přímo odvozovaných od úvěrové smlouvy. Tím však není dotčena otázka, zda žalované bylo fakticky poskytnuto plnění, které je povinna vydat podle pravidel o bezdůvodném obohacení. Soud se proto dále zabýval otázkou existence a rozsahu majetkového prospěchu získaného žalovanou.

1.1. Žalobkyně v žalobě výslovně uvedla, že nebude-li soud považovat nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje, aby byla pohledávka v rozsahu jistiny posouzena jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že z majetkové sféry právního předchůdce žalobkyně byly žalované poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 12 140 Kč a že žalovaná z nich uhradila pouze částku 2 026,60 Kč. Současně soud dospěl k závěru, že žalobkyně v řízení předloženými smlouvami o postoupení pohledávek a navazujícími listinami osvědčujícími přechod předmětné pohledávky na žalobkyni a tím prokázala i svou aktivní legitimaci. Rozdíl mezi částkou 12 140 Kč a 2 026,60 Kč, rovnající se částce 10 113,40 Kč, zůstal v majetkové sféře žalované. V tomto rozsahu se žalovaná na úkor žalobkyně obohatila získáním majetkového prospěchu, který dosud nevydala. Jelikož je tedy dle ust. § 2991 občanského zákoníku povinna tento neoprávněný majetkový prospěch žalobkyni vydat, žaloba je v plném rozsahu důvodná.

1.2. Vzhledem k tomu, že žalovaná bezdůvodné obohacení nevydala ani po zesplatnění pohledávky a následných výzvách k plnění, dostala se do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal dle § 1970 občanského zákoníku i právo na úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., počítané z částky 10 113,40 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 113,40 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu v Tachově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.