OSTC 4 C 230/2026-12

Okresní soud v Tachově rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Edlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 45 485,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 000 Kč od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 15 485,16 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 15 485,16 Kč od datum do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 32 % náhrady nákladů řízení ve výši 1 657 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce Jméno advokátky.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 454,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Okresního soudu v Tachově č. ú. 3703 – 723 401/0710, variabilní symbol var. symbol.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 45 485,16 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.AnonymizovánoAnonymizovánocAnonymizováno (dříve Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno.lAnonymizovánoAnonymizováno., dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpal žalovaný úvěr v konečné výši 45 485,16 Kč. Tento úvěr měl být splacen nejpozději dne datum (dále jen „smlouva“). Žalovaný o úvěr zažádal prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce, kde se zaregistroval zadáním osobních údajů, zaslal právnímu předchůdci žalobce žádost o úvěr a po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh úvěrové smlouvy. Úvěruschopnost žalovaného ověřoval právní předchůdce žalobce výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji a tato částka se musí rovnat minimálně životnímu minimu. Dále byl žalovaný lustrován z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Žalovaný úvěr neuhradil a byl upomínán k úhradě dluhu, naposledy předžalobní upomínkou právního zástupce žalobce ze dne datum. Pohledávka vůči žalovanému byla postoupena žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum.

2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval. Žalobce i žalovaný dali souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.

4. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce a žalovaná uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne datum smlouvu, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr až do výše 30 000 Kč s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úrok byl sjednán ve výši 146,949 % ročně, RPSN činilo 299,98 %. Úvěr byl splatný nejpozději do datum. Dle sdělení ČSOB, a.s. byla na účet žalovaného připsána částka 30 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci. Žalovaný byl upomínán k úhradě, naposledy právním zástupcem žalobce dne datum, kdy bylo žalovanému rovněž oznámeno postoupení pohledávky.

5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.

8. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

10. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, roční úroková sazba činila 146,949 % ročně a RPSN 299,98 %.

13. Soud uzavírá, že žalobce před uzavřením smlouvy splnil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Z provedených důkazů vyplynulo, že vycházel z konkrétních a ověřených údajů o příjmech, výdajích, existujících závazcích a platební morálce žalovaného, nikoli pouze z jeho neověřeného prohlášení. Takový postup odpovídá požadavku odborné péče formulovanému judikaturou (Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka). Žalobce současně unesl důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti, neboť předložil konkrétní podklady k posouzení úvěruschopnosti, a nelze proto dovodit porušení zákonné povinnosti se sankčními následky podle § 87 citovaného zákona (Rozsudek Soudního dvora EU ve věci C-449/13).

14. Soud však považuje smlouvu za neplatnou z důvodu ujednání o výši smluvního úroku. Výše úroku byla sice sjednána transparentně, avšak ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Je třeba podotknout, že ačkoliv úvěr byl poskytován nebankovní institucí, je zcela zřejmé, že sjednaný úrok několikanásobně převyšuje výši obvyklé úrokové míry. Smluvní pokuta pak byla sjednaná v nejvyšší přípustné výši dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud soud zhodnotil tyto okolnosti ve svém souhrnu, dospěl k závěru, že posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. Smlouva o úvěru je proto absolutně neplatným právním jednáním také dle § 580 o. z.

15. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč a ze strany žalovaného nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by byla uhrazena na smlouvu o revolvingovém úvěru jakákoliv částka. Tato skutečnost nevyplývá ani z listin předložených žalobcem. K úhradě proto zbývá částka nesplacené jistiny ve výši 30 000 Kč. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta jako nedůvodná.

16. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce měl v řízení úspěch v 66 % a neúspěch ve 34 %, má proto nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 32 % (66 – 34). Náklady řízení se skládají ze soudního poplatku ve výši 1 820 Kč dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), odměny advokáta za 3 úkony právní služby (za převzetí věci, předžalobní upomínku a žalobu á 700 Kč) dle § 14b odst. 1 AT, celkem ve výši 2 100 Kč a 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 AT. Advokátka žalobce je registrována k placení daně z přidané hodnoty, a ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. bylo tedy počítáno i s právem na náhradu této daně ve výši 21 % z odměny advokátky a náhrady hotových výdajů s výjimkou soudního poplatku, jehož úhrada je osobní povinností žalobce. Celková výše nákladů řízení činí 5 178,50 Kč, z čehož 32 % činí 1 657 Kč. Z rozhodovací praxe je soudu známo, že žaloby podávané jménem žalobce jsou prakticky totožné (formulářové) a množství úprav textu s ohledem na množství produktů, ve kterých dlužné plnění vymáhá, není natolik odlišné. Listiny dokládané k žalobám jsou přinejmenším obdobné a obsah žalob (návrhů na vydání elektronického platebního rozkazu) je v podstatě měněn pouze v rozsahu označení žalovaného, označení čísla úvěrové smlouvy (smlouvy), výše poskytnutého úvěru a jeho splatnosti. Z tohoto důvodu bylo o nákladech řízení rozhodováno podle § 14b AT.

17. Výrokem IV. bylo rozhodnuto o povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek za řízení dle Položky 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci k soudnímu exekutorovi.