OSTC 4 C 247/2026-18

Okresní soud v Tachově rozhodl soudkyní Mgr. Kateřinou Edlovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: ⟪LB:lb_002⟫ Jméno žalobce., Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: ⟪LB:lb_005⟫ Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení 14 496 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ohledně částky 4 496 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 14 200,11 Kč od datum do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Tachově doplatek soudního poplatku za řízení ve výši 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet č. č. účtu variabilní symbol var. symbol.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 950 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce Jméno advokátky.

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 496 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že společnost Anonymizováno´Anonymizováno Anonymizováno sAnonymizovánoAnonymizováno.Anonymizováno., Anonymizováno IČO, (dále jen „právní předchůdce žalobce“) uzavřela se žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru č. spisová značka, kterou poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Ve Smlouvě se žalovaný zavázal uhradit poplatek za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč a úrok ve výši 295, 89 Kč. Splatnost úvěru byla sjednána na datum. Pohledávka žalobce se skládá z jistiny ve výši 10 000 Kč, poplatku za sjednání úvěru ve výši 4 200,11 Kč a smluvního úroku ve výši 295,89 Kč. Žalovaný neuhradil na svůj dluh žádnou částku. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Pokud byl soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požadoval žalobce žalovanou částku jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dále žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce prověřil úvěruschopnost žalovaného doložením výplatních pásek za 2 měsíce, výpisem z bankovního účtu anebo daňového přiznání a dále byla provedena lustrace ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, BRKI atd). Žalobce v podané žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání.

2. Žalovaný na výzvu, která mu byla doručena dne datum, aby se ve smyslu § 114a o.s.ř. vyjádřil k žalobě a aby soudu sdělil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, nereagoval. Žalovaný tak dal taktéž souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.

3. Žalovaný netvrdil ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázal ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobcem.

4. Soud má za prokázané, že mezi společností Emma´s credit s.r.o., IČ IČO a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl sjednán na dobu 30 dnů do datum, když poplatek za sjednání úvěru byl v případě řádného splacení úvěru sjednán ve výši 2 520,07 Kč a v případě prodlení s vrácením úvěru ve výši 4 200,11 Kč. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 295, 89 Kč s tím, že úroková sazba byla ve smlouvě uvedena ve výši 36 % ročně a RPSN 1946,31 % ročně. Ze zprávy právnická osoba. má soud za prokázané, že na účet žalovaného byla poukázána platba 10 000 Kč dne datum. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum žalobci. Žalovaný byl upomínán k úhradě právním zástupcem žalobce dne datum.

5. Usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka vyzval soud žalobce k označení a doložení důkazů ohledně jeho tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného při poskytování předmětného úvěru. Žalobce však na tuto výzvu nereagoval a neoznačil a nedoložil žádné důkazy.

6. Z veřejně dostupné databáze ČNB soud zjistil, že úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu činila v únoru 2025, tj. v době uzavření smlouvy, průměrně 8,28 % ročně.

7. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

9. V řízení žalobce smlouvou o postoupení pohledávek prokázal, že je ve sporu aktivně legitimován.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“)se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnosti spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2).

13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ust. § 2395 a násl. o. z., na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr na 30 dnů ve výši 10 000 Kč, když žalovaný se ve smlouvě zavázal zaplatit poplatek za sjednání úvěru v případě řádného splacení úvěru ve výši 2 520,07 Kč a v případě prodlení s vrácením úvěru ve výši 4 200,11 Kč a dále úrok z úvěru ve výši 295, 89 Kč. Tyto poplatky za sjednání úvěru dle názoru soudu nepředstavují nic jiného než úroky, tj. úplatu za poskytnutí peněz. Uvedený úrok ve výši 36 % ročně, tak ve skutečnosti představuje úrok ve výši 343 % ročně a jde dle § 580 o. z. o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy. V době uzavření smlouvy, tj. únoru 2025, činila dle statistiky ČNB úroková sazba korunových úvěrů poskytovaných domácnostem v ČR na spotřebu průměrně 8,28 % ročně. Bylo by tak možné akceptovat trojnásobek, tj. 24,28 % p. a. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Částka, která měla být zaplacena v souvislosti s poskytnutým úvěrem, nebyla sjednána transparentně a byla sjednána ve výši výrazně přesahující obvyklou úrokovou míru při uzavírání úvěrových smluv s bankovními institucemi. Posuzovaná smlouva o úvěru je jednáním, které se příčí dobrým mravům, kdy obsah spotřebitelské smlouvy vytváří zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou ochranu. V daném případě nelze oddělit ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy, soud tedy shledal celou uzavřenou smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle ustanovení § 580 o. z.

15. V daném případě žalobce ani na výzvu soudu neoznačil a nedoložil žádné důkazy, ze kterých by bylo možné dokázat tvrzení uvedené v žalobě, že při uzavírání smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobce úvěruschopnost žalovaného. V tomto směru tedy žalobce neunesl důkazní břemeno. Smlouva o úvěru je proto neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Jelikož soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatné právní jednání, může se žalobce domáhat poskytnutých peněžních prostředků jako bezdůvodného obohacení z titulu plnění bez právního důvodu. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný neuhradil na tuto částku nic. Soud proto žalobě vyhověl ohledně nesplacené jistiny ve výši 10 000 Kč. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka se uvádí, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Soud současně nemá k dispozici žádné konkrétní a aktuální údaje o příjmu žalovaného, jeho výdajích, vyživovacích povinnostech ani dalších sociálních a majetkových poměrech, z nichž by bylo možno učinit individualizovaný závěr o jeho možnostech splácet poskytnutou jistinu a soud tak pro absenci jakýchkoli skutkových podkladů nemohl určit dobu plnění podle konkrétních osobních a majetkových poměrů žalovaného jinak, než stanovením lhůty k plnění, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

17. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku může žalobci vzniknout teprve od okamžiku, kdy se žalovaný dostane do prodlení s vrácením jistiny ve smyslu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru; výzva věřitele k vrácení jistiny z neplatné smlouvy sama o sobě prodlení nezakládá, srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka. Za tohoto stavu nelze dovodit, že by se žalovaný dostal do prodlení již před vydáním rozhodnutí soudu, ale naopak prodlení žalovaného doposud nenastalo. Žalobci tak může vzniknout právo na zákonný úrok z prodlení teprve od prvního dne následujícího po (případném) marném uplynutí lhůty k plnění určené ve výroku I tohoto rozsudku a následně se takového úroku může domáhat novou žalobou. Ve zbývající části soud s ohledem na shora uvedené závěry žalobu zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

18. O nákladech řízení bylo rozhodováno podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce se domáhal zaplacení částky 14 496 Kč, přičemž mu byla přiznána částka 10 000 Kč. Ve věci tak měl úspěch v rozsahu 69 %, zatímco žalovaný v rozsahu 31 %. Žalobci proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náleží náhrada nákladů řízení odpovídající jeho čistému úspěchu, tj. v rozsahu 38 %. Náklady žalobce činily celkem 2 500 Kč, sestávající ze soudního poplatku 1 000 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč a tří režijních paušálů po 100 Kč; zástupce žalobce není plátcem DPH. Sazba odměny a paušální náhrada výdajů se řídí § 14b advokátního tarifu. Žalobci proto náleží náhrada nákladů řízení ve výši 950 Kč (38 % z 2 500 Kč).

19. O povinnosti žalobce doplatit soudní poplatek bylo rozhodnuto podle zákona o soudních poplatcích. Předmětem řízení bylo peněžité plnění ve výši 14 496 Kč. Soudní poplatek za návrh na zahájení řízení proto činí podle položky 1 sazebníku částku 1 000 Kč. Protože žalobce za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu již zaplatil 800 Kč a elektronický platební rozkaz nebyl vydán z důvodu, že nároku žalobce nebylo možné v plné výši vyhovět, přičemž soud v řízení pokračuje, bylo třeba žalobci doměřit poplatek do výše poplatku podle položky 1 sazebníku, tedy částku 200 Kč.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost uložená tímto rozsudkem, lze podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci k soudnímu exekutorovi.