OSTP 25 C 209/2022-195

Okresní soud v Teplicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Jany Hackerové a přísedících Ing. Milana Fábery a Mgr. Zbyňka Šimbery ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ zastoupená advokátem Mgr. Ing. jméno příjmení ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_006⟫ o určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru

I. Žaloba o určení, že okamžité zrušení pracovního poměru datované datum učiněné žalovanou je neplatné, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 19 932,5 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud určil, že okamžité zrušení pracovního poměru učiněné žalovanou přípisem datovaným datum je neplatné. Tvrdila, že účastníci uzavřeli dne datum pracovní smlouvu, kterou se žalobkyně jako zaměstnanec zavázala pro žalovanou jako zaměstnavatele vykonávat závislou pracovní činnost na pozici administrativního pracovníka, přičemž žalovaná se zavázala hradit žalobkyni mzdu, tuto povinnost však počínaje mzdou za prosinec 2019 řádně neplnila. Žalobkyně dne datum zaslala žalované výzvu k úhradě dlužných mezd, žalovaná na ni reagovala účelovým okamžitým zrušením pracovního poměru, podle kterého se žalobkyně od prosince 2019 nedostavuje do místa výkonu práce, neplní své povinnosti a je jí vykázána neomluvené absence. Tato tvrzení jsou nepravdivá, neboť žalobkyně po celou dobu své pracovní povinnosti plní a pracovní úkoly, které jí žalobkyně zadala, vykonávala. Ostatně žalovaná každý měsíc vystavovala žalobkyni výplatní pásky, kterými potvrzovala počet žalobkyní odpracovaných hodin a výši mzdy, na kterou má žalobkyně nárok. V některých měsících (konkrétně za leden 2020, květen až srpen 2021 a listopad a prosinec 2021) pak žalovaná mzdu žalobkyni vyplatila. Žalobkyně dopisem ze dne datum žalovanou informovala, že s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasí, považuje jej za neplatné a trvá na dalším zaměstnávání ze strany žalované. Žalovanou učiněné okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, neboť žalobkyně své pracovní povinnosti neporušila, dále pro rozpor s dobrými mravy, když žalovaná jej učinila v návaznosti na výzvu žalobkyně k vyplacení dlužných mezd, a rovněž z důvodu prekluze, neboť lhůta žalované ve smyslu ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce uplynula nejpozději v únoru 2020.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila. Uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum je platným právním jednáním. Žalobkyně se nejméně od prosince 2019 dosud nedostavovala do místa výkonu práce, nečerpala ve prospěch zaměstnavatele fond pracovní doby v rozsahu 40 hodin týdně a neplnila své pracovní povinnosti plynoucí ze sjednaného pracovního poměru. Nepodepsané vytištěné výplatní pásky nemohou její docházku na pracoviště prokázat, přičemž žalobkyně nespecifikuje jediný den v práci či pracovní činnost ve prospěch zaměstnavatele. Je nepravděpodobné, aby někdo dlouhodobě nedostával za vykonanou práci mzdu a ozval se až po několika letech. Pokud jde o tvrzenou prekluzi, nedocházení do práce je jevem trvajícím, okamžité zrušení pracovního poměru je tak možno učinit v jakékoliv fázi. Žalovaná dále doplnila, že žalobkyni u žalované nikdo nikdy neviděl, předmětná pracovní smlouva včetně jejího dodatku je simulovaným právním jednáním.

3. Z provedených důkazů soud dospěl k níže uvedených skutkovým zjištěním.

4. Z pracovní smlouvy ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu, podle které měla žalobkyně pro žalovanou vykonávat práci jako administrativní pracovnice s místem výkonu práce na adrese adresa žalované. Pracovní poměr měl trvat do datum. Obsahem dodatku k pracovní smlouvě ze dne datum bylo prodloužení trvání pracovního poměru na dobu neurčitou.

5. Z evidence docházky žalobkyně u žalované pro období od datum do datum vyplývá, že žalovaná ve vztahu k žalobkyni neevidovala v tomto systému žádné údaje o příchodu, odchodu, odpracované době, návštěvě lékaře, čerpané dovolené apod.

6. Z výplatních pásek za období od prosince 2019 do dubna 2022 bylo zjištěno, že žalovaná vystavovala žalobkyni výplatní pásky, ve kterých uváděla údaje o žalobkyní odpracovaných dnech, resp. hodinách, čerpané dovolené a výši mzdy za příslušné období.

7. Emailem ze dne datum účetní žalované jméno příjmení požádala mimo jiné jméno příjmení o sdělení emailu, který chce využívat pro zasílání výplatní pásky. Z emailů odeslaných jméno příjmení vyplývá, že tato v období od datum do datum zasílala blíže neurčené výplatní lístky na email jméno příjmení.

8. Z výpisů z účtu Ing. jméno příjmení za období od 1. 5. číslo do datum, od datum do datum a za únor 2022 vyplývá, že žalovaná zaplatila převodem na tento bankovní účet ve dnech datum, datum, datum, datum, datum, datum a datum vždy po třech částkách. Z výpisů ze sporožirového účtu Ing. jméno příjmení za měsíce listopad 2015, červenec 2017, květen 2018 a únor 2019 soud zjistil, že žalovaná uhradila převodem na tento bankovní účet ve dnech dne datum, datum, datum a datum vždy po dvou, příp. třech částkách.

9. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období roku 2020 a 2021 ve vztahu k žalobkyni jako poplatníku daně bylo zjištěno, že žalovaná prostřednictvím účetní jméno příjmení vystavila toto potvrzení ve dnech datum a datum.

10. Ze zápisu z jednání jednatelů ze dne datum a interního předpisu žalované ze dne datum soud zjistil, že u žalované mají zaměstnanci používat čipovou kartu nebo čip k evidenci docházky, resp. vykázání začátku a konce pracovní doby na určeném docházkovém terminálu, včetně čerpání přestávky na jídlo a oddech.

11. Předžalobní výzvou ze dne datum žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné mzdy za období od prosince 2019 do dubna 2022. Výzva byla doručena žalované dne datum, jak soud zjistil z doručenky datové zprávy.

12. Přípisem ze dne datum žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní okamžitě ruší pracovní poměr založený pracovní smlouvou ze dne datum, neboť ze strany žalobkyně došlo k porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když žalobkyně se počínaje měsícem prosinec 2019 do současnosti nedostavovala do místa výkonu práce a nečerpala ve prospěch zaměstnavatele fond pracovní doby v rozsahu 40 hodin týdně, současně neplnila své pracovní povinnosti plynoucí ze sjednaného pracovního poměru, přičemž od prosince 2019 je jí vykazována neomluvená absence. Přípis byl doručen žalobkyni dne datum, jak bylo zjištěno ze shodných tvrzení účastníků (§ 120 odst. 3 o. s. ř.).

13. Přípisem ze dne datum žalobkyně sdělila žalované, že obdržela okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum, které je neplatné, neboť informace v něm obsažené jsou nepravdivé. Přípis byl doručen žalované dne datum, jak bylo zjištěno z doručenky datové zprávy.

14. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že svědek je manžel žalobkyně a společník žalované, ve které pracoval jako obchodní ředitel. Žalobkyně byla u žalované zaměstnána od roku 2009, kdy se s ostatními společníky domluvili, že budou zaměstnávat své rodinné příslušníky. Pracovní smlouva žalobkyně byla obdobnou pracovní smlouvou, jaká byla uzavřena i s ostatními rodinnými příslušníky společníků, kdy šlo o paní příjmení, jméno příjmení a jméno příjmení. Jednalo se o formální akt, aby byli zaměstnaní, přičemž od počátku bylo jasné, že nebudou docházet do práce a že budou pracovat z domova, což bylo takto domluveno mezi společníky. Pracovní činnost žalobkyně spočívala v tom, že z domova svědkovi zařizovala organizační záležitosti, vedla diář, upozorňovala jej na schůzky, připravovala údaje pro cestovní příkazy a dále řídila vozidlo, když jeli za zákazníky, např. do elektráren. Svědek má řidičské oprávnění. Diář byl ve formě úzké knížky, kde byl na jednom dvoulistě celý měsíc. Svědek žalobkyni údaje o schůzce sdělil s tím, ať mu to připomene. Svědek pracoval v sídle žalované, kde měl pracovní stůl a pracoval zde každý den. Schůzky si svědek sjednával sám. Do práce docházel obvykle v 7:30 hodin, vyřídil emaily a kolem 10:00 hodin odjížděl na dílnu či za zákazníky, někdy se vracel zpět. Žalobkyně byla doma, přičemž do sídla žalované v příjmení nechodila, neměla tam pracovní místo, což ostatně neměl žádný ze zaměstnanců z okruhu rodinných příslušníků společníků. Poté, co přijel domů, jela s ním žalobkyně za zákazníky. Během schůzky žalobkyně čekala v autě. Pracovala podle potřeby a odpracovaná doba žalobkyně nebyla nijak evidována. Pracovní prostředky jako propisovačku a papír do tiskárny svědek nosil domů. Žalobkyně neměla důvod, aby chodila do sídla žalované, nic tam nepotřebovala, v případě potřeby vše vyřídil svědek. Žalobkyně nikdy nečerpala dovolenou, účetní napsala dovolenou tak, aby byla vyčerpaná. Žalobkyně neměla firemní email, s nikým z žalované společnosti nekomunikovala. Firemní email nemají ani jiní zaměstnanci z okruhu rodinných příslušníků. Jiní zaměstnanci na ní kontakt neměli, pokud byla potřeba něco podepsat, dala to účetní svědkovi. Mzda žalobkyně byla vyplácena na účet svědka. V roce 2019 přestala žalobkyně dostávat mzdu, neboť firma neměla peníze na vyplacení mezd všech zaměstnanců a přednost dostali ostatní zaměstnanci. Soud dodává, že příjmení příjmení, který byl v minulosti jednatelem žalované, byl vyslechnut jako svědek podle § 126 odst. 1 až 3 o. s. ř, neboť zčásti vypovídal o okolnostech, které nastaly v době, kdy již statutárním orgánem žalované nebyl.

15. Z protokolu o jednání konaném dne datum ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že při jednání byl vyslechnut jako svědek příjmení jméno příjmení, přičemž uvedl, že je třetinovým společníkem žalované, kdy na začátku podnikání se se společníky dohodli, že zaměstnají své manželky. příjmení má takto rovněž svou manželku zaměstnanou, otec pana příjmení a pan příjmení mladší rovněž své manželky. Manželky jim pomáhají v podnikání. Nedohodli se, že by jejich činnost měli nějak vykazovat. Jeho manželka pracovala z domova. Není mu známo, co dělala žalobkyně pro pana příjmení. Žalovaná jemu a jeho manželce dluží na nevyplacených mzdách od prosince 2019 do současnosti, snaží se s žalovanou dohodnout, mzda za některé měsíce jim byla doplacena, s ním a jeho manželkou však pracovní poměr nebyl rozvázán. Z rodinných příslušníků společníků pracuje v sídle společnosti pan příjmení starší a pan příjmení mladší a bratr pana příjmení jméno. Manželky pana příjmení st. a pana příjmení ml. v sídle společnosti nepracují. Jeho manželka nemá firemní email a docházku do společnosti nevykazuje. Pan anonymizováno docházel do práce pravidelně, měl také na starosti dílnu v obec, kdy dojížděl během dne, přičemž odpoledne bylo zase jeho auto na parkovišti před firmou žalované. Někdy jezdil na pracovní schůzky mimo sídlo firmy, služebním vozem nedisponoval. Do sídla žalované žalobkyně možná někdy přišla na návštěvu za panem příjmení, určitě to však nebylo pravidelně. Žádný výstup z pracovní činnosti žalobkyně nikdy neviděl.

16. Z protokolu o jednání konaném dne datum ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že při jednání byla vyslechnuta jako svědkyně jméno příjmení, přičemž uvedla, že u žalované pracuje na pozici mzdová účetní od roku 2011. Žalobkyni nikdy neviděla a neví, na jaké pozici zde žalobkyně pracovala, pokud byla potřeba něco podepsat, obracela se na pana příjmení. Žalovaná zaměstnává asi 80 zaměstnanců a s většinou se setkává fyzicky, asi tři zaměstnance vůbec nevídá, kdy jde o žalobkyni, jméno příjmení a jméno příjmení. Dále uvedla, že vyhotovuje výplatní pásky, ty posílá emailem. Má pokyn od pana příjmení, že u žalobkyně má mzdu zpracovat, přestože v evidenci není nic vyznačeno, přičemž při výpočtu mzdy vychází z toho, jaký je fond pracovní doby v daném měsíci. Žalobkyně nikdy nebyla v pracovní neschopnosti a dovolená je jí na základě pokynu od pana příjmení v létě evidována jako čerpaná. U žalované pracují další administrativní pracovnice, jde o ženy, které nejsou na pozici uklízečka či jeřábnice. Ve firmě jsou zaměstnáni i řidiči, kteří mají referentské zkoušky. Neví nic o tom, že by žalobkyně pracovala jako řidič. Každý ze společníků má ve firmě zaměstnané své rodinné příslušníky, přičemž někteří skutečně vykonávají u žalované práci, jde o bratra jednatele, otce jednatele, občas jeho manželka, s tou si někdy posílá pracovní emaily. Manželku pana příjmení a žalobkyni nikdy neviděla, od té doby, co jméno příjmení pracuje u žalované, žalobkyně nikdy do práce nedocházela. Mzda žalobkyni nebyla vyplácena od roku 2019 na základě dohody společníků. příjmení jí pokyn, aby rozdělovala mzdy společníků a jejich rodinných příslušníků a mzdy ostatních zaměstnanců. Pokud mzda byla vyplacena, učinil tak jednatel žalované. Výplatní pásky na jméno žalobkyně od prosince 2019 vystavovala, odvody byly odváděny, v současnosti již nejsou z důvodu platební neschopnosti. Není jí známo, jakou práci vykonávají jméno a jméno příjmení, od nich také nedostává docházku. Na žalobkyni nemá žádný email ani jiný kontakt, vždy řeší vše přes pana příjmení a dokumenty pro žalobkyni posílá na email pana příjmení. Nikdy ji neviděla ani před sídlem firmy.

17. Soud dále k důkazu provedl emailovou komunikaci ze dne datum až datum, přehled neuhrazených mezd, emailovou komunikaci ze dne datum a ekonomický přehled, ze kterých však nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

18. Další navržené důkazy soud neprovedl z důvodu nadbytečnosti. Mezi účastníky především nebylo sporu o tom, že žalobkyně do místa výkonu práce v obec nedocházela (svědkyně příjmení příjmení a jméno příjmení či svědek jméno příjmení), přičemž ve vztahu k účetní jméno příjmení byl proveden důkaz listinou – protokolem z jednání ve věci spisová značka. Soud rovněž nepovažuje za relevantní, zda jméno příjmení a jméno příjmení pro žalovanou odváděly práci a co konkrétně činily (jejich výslechy jako svědkyň, evidence jejich docházky).

19. Provedené důkazy soud hodnotil samostatně i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž učinil tento závěr o skutkovém stavu:

Žalobkyně a žalovaná podepsaly dne datum smlouvu, podle které měla žalobkyně vykonávat pro žalovanou práci na pozici administrativního pracovníka s místem výkonu práce na výše popsané adrese v obec. Společníci žalované se tehdy dohodli, že zaměstnají své rodinné příslušníky. Uzavření pracovní smlouvy byl formální akt, žalobkyně od počátku neměla do místa výkonu práce docházet a vykonávat zde práci a ani tak nečinila. Žalobkyně dále neměla konkrétně rozvrženou pracovní dobu, její docházka či odpracovaná doba nebyla evidována, s výjimkou svého manžela jméno příjmení s nikým u žalované nekomunikovala a neměla podnikový email. Žalovaná vystavovala žalobkyni výplatní pásky, odpracovaná doba však byla účetní vyplněna podle fondu pracovní doby v daném měsíci. Dovolenou žalobkyně nečerpala, účetní ji strhla pouze formálně tak, aby byla vyčerpána. Manžel žalobkyně pracoval v sídle žalované, žalobkyně zde neměla pracovní místo. Žalobkyně pro manžela z domova prováděla úkony spočívající ve vedení diáře ve formátu knížky s kalendářním měsícem na dvoulistě, připomenutí schůzek, přípravy cestovního příkazu či případně řídila vozidlo. Výplatní pásky byly zasílány na email manžela žalobkyně. Mzda byla poukazována na účet vedený na jméno manžela žalobkyně, a to až do prosince 2019, kdy se z důvodu nepříznivé finanční situace společníci žalované dohodli, že nebudou vyplácet mzdy zaměstnancům z okruhu jejich rodinných příslušníků. Poté byla mzda vyplacena pouze sporadicky. Dne datum žalovaná doručila žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru odůvodněné tím, že žalobkyně se nejméně od prosince 2019 nedostavuje do práce. Žalobkyně s uvedeným nesouhlasila, což sdělila žalované přípisem ze dne datum.

20. Zjištěný skutkový stav soud posoudil po právní stránce podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ zákoník práce“), a to pokud jde o otázku vzniku pracovního poměru žalobkyně podle zákoníku práce ve znění účinném do 13. 9. 2009, a v souladu s ustanovením § 18 zákoníku práce ve znění účinném do 13. 9. 2009 rovněž podle níže uvedených ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“), když k uzavření pracovní smlouvy žalobkyně mělo dojít dne datum.

21. Podle § 34 obč. zák. právní úkon je projev vůle směřující zejména ke vzniku, změně nebo zániku těch práv a povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

22. Podle ustanovení § 2 odst. 4 zákoníku práce ve znění účinném do 13. 9. 2009 za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost. Podle § 3 tohoto zákona závislá práce může být vykonávána výlučně v pracovněprávním vztahu podle tohoto zákona, není-li upravena zvláštními právními předpisy. Základními pracovněprávními vztahy podle tohoto zákona jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

23. Soud v prvé řadě uzavřel, že žaloba byla podána včas ve smyslu ustanovení § 72 zákoníku práce, podle kterého lze neplatnost pracovního poměru okamžitým zrušením uplatnit u soudu nejpozději do 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit, neboť okamžité zrušení pracovního poměru bylo doručeno žalobkyni dne datum, přičemž žaloba byla podána dne datum. Z citovaných zákonných ustanovení dále vyplývá, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu, kterým jsou pracovní poměr a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr. Pracovní poměr se zakládá smlouvou mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, tj. pracovní smlouvou, která je ve smyslu ust. § 34 obč. zák. dvoustranným právním úkonem spočívajícím v souhlasném projevu vůle zaměstnavatele a zaměstnance směřujícím ke vzniku pracovního poměru, jehož obsahem je povinnost zaměstnavatele přidělovat zaměstnanci práci podle pracovní smlouvy, platit mu za vykonanou práci mzdu, vytvářet podmínky pro plnění pracovních úkolů a dodržovat ostatní pracovní podmínky stanovené právními předpisy, smlouvou nebo stanovené vnitřním předpisem, a povinnost zaměstnance podle pokynů zaměstnavatele konat osobně práce podle pracovní smlouvy v rozvržené týdenní pracovní době a dodržovat povinnosti, které mu vyplývají z pracovního poměru (§ 38 odst. 1 zákoníku práce). Pokud právní úkon nebyl učiněn vážně, je neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.) O takový případ jde například v případě projevu vůle učiněného v žertu, při hře, při výuce nebo za jiných podobných okolností, z nichž bylo zřejmé, že jednající ve skutečnosti nechtěl způsobit takové právní následky, které jsou s konkrétním projevem vůle spojeny nebo také v případě tzv. simulovaného právního úkonu (učiněného jen„ naoko“), kdy jednající strany navenek pouze předstíraly vůli právní úkon učinit a jejich projev vůle pro chybějící vážnost projevené vůle nesměřuje k vyvolání právních následků, které jsou s předstíraným projevem vůle spojeny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2609/2006 či také rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2020, sp. zn. 21 Cdo 2862/2019).

24. V projednávané věci měli účastníci dne datum uzavřít pracovní smlouvu, podle které měla žalobkyně jako zaměstnanec vykonávat pro žalovanou jako zaměstnavatele práci administrativní pracovnice s místem výkonu práce na výše specifikované adrese v obec. Žalovaná mimo jiné namítala, že šlo o simulovaný právní úkon, s čímž se soud ztotožnil. Z provedeného dokazování vyplývá, že při uzavření pracovní smlouvy mezi účastníky nebyla dána skutečná vůle obou stran ke vzniku pracovního poměru, neboť žalobkyně nikdy neměla docházet do sjednaného místa výkonu práce a vykonávat zde práci administrativního pracovníka, přičemž žalovaná nikdy neměla v úmyslu práci podle pracovní smlouvy žalobkyni přidělovat a vytvářet jí podmínky pro plnění pracovních úkolů. Smlouva byla uzavřena pouze formálně, přičemž vůle stran nepochybně nesměřovala k vyvolání právních následků, které jsou spojeny s uzavřením pracovní smlouvy, tj. k založení pracovního poměru ve smyslu ustanovení § 33 odst. 1 zákoníku práce, v rámci kterého by žalobkyně vykonávala pro žalovanou závislou práci s právy a povinnostmi zaměstnance a zaměstnavatele uvedenými v § 38 odst. 1 zákoníku práce. Žalobkyně se ostatně do sídla žalované k výkonu práce uvedené v pracovní smlouvě nedostavovala a žádnou práci tak nevykonávala, neměla zde pracovní místo a neměla jakkoliv rozvrženou a evidovanou pracovní dobu. Žalobkyně s žalovanou nijak nekomunikovala, neměla zřízený podnikový email, zaměstnanci žalované ji neznali, přičemž veškeré záležitosti za ni vyřizoval manžel, na jehož email byla také zasílána výplatní páska. Žalobkyně rovněž nevystupovala navenek jako zaměstnanec žalované (například nesjednávala manželovi schůzky). Žalobkyně tak nebyla nijak začleněna do podniku žalované a nebyla součástí organizace práce u žalované. Z výslechu svědka jméno příjmení bylo zjištěno, že žalobkyně pro něj doma vykonávala určité činnosti spočívající v připomenutí schůzky, vedení kalendáře ve formě malé knížky či přípravy podkladů pro cestovní příkaz apod., takové výkony však soud posuzuje toliko za běžnou výpomoc manželovi, nikoliv za výkon závislé práce v rozvržené pracovní době podle pracovní smlouvy, přičemž hodnocení těchto výkonů jako práce osobní asistentky soud považuje za zcela nadnesenou (viz průběh těchto činností, jak jej popsal svědek příjmení příjmení, a navíc za situace, kdy sám pracoval v sídle společnosti). Pokud žalobkyně řídila vozidlo manžela na schůzky, nešlo o práci, která byl odpovídala obsahu předmětné pracovní smlouvy. Na uvedeném pak ničeho nemění ani to, že žalovaná vystavovala žalobkyni výplatní pásky, ve kterých uváděla údaje o odpracované době, a že jí mzdu za některé měsíce také vyplácela, neboť z provedených důkazů je zřejmé, že rovněž tyto údaje byly uváděny pouze formálně podle fondu pracovní doby v daném měsíci bez ohledu na evidenci odpracované doby.

25. Ze shora uvedeného soud uzavřel, že pracovní smlouva ze dne datum je předstíraným právním úkonem, kterým nebyla projevena vážná vůle, když účastníci ve skutečnosti nechtěli způsobit takové právní následky, které jsou s uzavřením pracovní smlouvy spojeny, tj. založit pracovní poměr podle ustanovení § 33 odst. 1 zákoníku práce. Jedná se tedy o absolutně neplatný právní úkon, ze kterého pracovní poměr nevznikl. Protože k podání žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru ve smyslu ust. § 72 zákoníku práce je aktivně legitimován zaměstnanec, je hmotněprávním předpokladem úspěšnosti takové žaloby existence pracovního poměru mezi ním a zaměstnavatelem. V dané věci však pracovní poměr nevznikl a žaloba tak nemůže být úspěšná. Soud proto uzavřel, že podaná žaloba není důvodná, a ve výroku I. rozsudku ji zamítl.

26. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná a má proto právo na plnou náhradu svých nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů činí celkem 19 932,5 Kč a představuje odměnu za zastupování advokátem za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, účast u jednání dne datum, vyjádření žalované ze dne datum, účast u jednání dne datum, účast u jednání dne datum) v celkové výši 12 500 Kč (5 x 2 500 Kč) vypočtenou podle § 7, § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu, pět režijních paušálů po 300 Kč podle ustanovení § 13 odst. 4 advokátního tarifu, tj. celkem 1 500 Kč, cestovné za cestu k ústnímu jednání ve dnech datum, datum a datum na trase obec – obec a zpět (tj. celkem 94 km) v celkové výši 1 673,1 Kč (podle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném od 20. 8. 2022 činila náhrada za pohonné hmoty částku 380,7 Kč při průměrné spotřebě vozu 9,1 l benzínu 95 oktanů na 100 km a ceně 44,5 Kč a náhrada za užití vozu činila částku 441,8 Kč, tj. za cestu k jednání dne datum činilo cestovné celkem 822,5 Kč; podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činila náhrada za pohonné hmoty částku 352,4 Kč při průměrné spotřebě vozu 9,1 l benzínu 95 oktanů na 100 km a ceně 41,2 Kč a náhrada za užití vozu činila částku 488,8 Kč; za každou z cest k jednání ve dnech datum a datum tak cestovné činilo celkem 841,2 Kč; za cestu k jednání dne datum a datum byla přiznána žalované ½ těchto nákladů, neboť žalovaná cestovala ke zdejšímu soudu také z důvodu jednání konaného ve věci sp. zn. 25 C 208/2022), náhradu za promeškaný čas strávený cestou k ústnímu jednání dne datum, datum a datum ve výši 800 Kč (náhrada za promeškaný čas činila za každou z cest k jednání celkem částku 400 Kč za 4 započaté půlhodiny po 100 Kč podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu, za cestu k jednání dne datum a datum byla přiznána žalované ½ těchto nákladů, neboť žalovaná cestovala ke zdejšímu soudu také z důvodu jednání konaného ve věci sp. zn. 25 C 208/2022), a dále 21 % DPH ve výši 3 459,4 Kč. Protože byla žalovaná v soudním řízení zastupována advokátem, uložil soud žalobkyni povinnost, aby zaplatila podle § 149 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta. Lhůta k plnění v délce tří dnů byla soudem stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Teplicích. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.