OSTP 18 C 1/2026-49

Okresní soud v Teplicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Jitkou Škodovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 48 480 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 18 480 Kč se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení k rukám Jméno advokátky částku 2 179 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 48 480 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. hodnota uzavřené dne 10. 4. 2025 mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (právnická osoba.) s tím, že žalobce případně požaduje částku ve výši jistiny (30 000 Kč) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci vydal dne 10. 2. 2026 částečně vyhovující rozsudek, který nabyl ve vyhovující části ke dni 4. 3. 2026 právní moci a ohledně zamítavé části a náhrady nákladů řízení byl rozhodnutím Krajského soudu v adresa ze dne 23. 4. 2026 zrušen.

Ve věci bylo na řízeno na den 23. 6. 2026 jednání, ke kterému se účastníci nedostavili, žalobce s omluvou bez námitek s rozhodnutím v jeho nepřítomnosti, žalovaný bez omluvy, ač měl řádně doručeno, soud proto rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř., když vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč dne 10. 4. 2025 na základě úvěrové smlouvy č. hodnota uzavřené dne 10. 4. 2025. Z obsahu smluv o postoupení pohledávky ze dne 20. 7. 2025 a 24. 7. 2025 je zřejmé, že pohledávka za žalovaným byla postupně postoupena žalobci. Z dopisu ze dne 27. 8. 2025 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Z obsahu sdělení žalobce vyplývá, že původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného ze sdělení a informací poskytnutých klientem, aniž by si tyto informace prověřil a provedl lustraci z veřejně dostupných databází

Podle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. spisová značka povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.

Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před 28. 5. 2022 zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti. Od 28. 5. 2022 je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.

Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: Předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, kterou žalovaný včas nevrátil, a tudíž se bezdůvodně obohatil, když smlouva o úvěru je v důsledku neprokázání důkladného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s právní úpravou výše neplatná. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci, kterému byla pohledávka postoupena, dluží sumu 30 000 Kč, a proto soud uložil rozsudkem Okresního soudu v Teplicích č.j. spisová značka ze dne 10. 2. 2026 žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 o.z., který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Pokud žalobce požadoval více (poplatek 10 800 Kč, úrok 900 Kč, smluvní pokuta 6 780 Kč), byla v této části (v částce 18 480 Kč) žaloba jako nedůvodná zamítnuta. Žalobce u žalovaného dostupné údaje, znemožňující dovodit jeho bonitu pro jakýkoliv úvěr, vyhodnotil zjevně nesprávně. V tomto rozsahu žalobce neunesl důkazní povinnost, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumal řádně, když se k nařízenému jednání nedostavil a soud tak neměl možnost jej v tomto smyslu poučit, nadto bylo zřejmé, že i pokud tak činil, došel zcela zjevně k nesprávnému závěru. Navíc žalobce sám navrhl, že pokud soud dospěje k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, aby nárok žalobce posoudil podle § 2991 a násl. o bezdůvodném obohacení.

O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu poměrné části nákladů řízení žalobci, neboť byl ve sporu úspěšný z 62 % žalobou uplatněného nároku (byla mu přiznána částka 30 000 Kč s příslušenstvím rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 10. 2. 2026), žalovaný byl úspěšný v 38 % předmětu řízení; žalobci proto byla přiznána náhrada 24 % (62 mínus 38) jeho účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplacenými soudními poplatky ve výši 3 379 Kč, odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši 2 100 Kč za tři úkony právní pomoci (po 1. 1. 2025) stanovenou podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 100 Kč stanovenými podle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. (obdobné věci pro právní i skutkové stránce vedeny u zdejšího soudu např. pod sp.zn. spisová značka, spisová značka), odměnou za jeden úkon právní pomoci po 1 860 Kč dle § 7 cit. vyhl, jedním režijním paušálem po 450 Kč (za podání odvolání) dle § 13 cit. vyhl. a 21 % daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů ve výši 989 Kč, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Celkové náklady řízení žalobce představují částku 9 078 Kč a dvacetčtyři procent z těchto nákladů činí částku 2 179 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.

O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci náklady řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného.

Nebude-li dobrovolně splněna povinnost, lze navrhnout výkon rozhodnutí či nařízení exekuce.