OSTR 6 C 130/2017-315

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovaným: 1. právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ 2. celé jméno žalované, IČO ⟪LB:lb_006⟫ sídlem adresa žalované a žalované ⟪LB:lb_007⟫ oba zastoupeni advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_008⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_009⟫ o zaplacení částky 455 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba žalobce na stanovení povinnosti žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 455 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 16. 3. 2017 do zaplacení ve výši 8,05% se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení v částce 319 041 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaných.

1. za původní řízení před soudem I. stupně náklady ve výši 177 999 Kč stanovené výrokem II. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2019, číslo jednací 37Co 81/2019-206,

2. za odvolací řízení náklady ve výši 63 379 Kč stanovené výrokem III. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 17.9.2019, číslo jednací 37Co 81/2019-206.

3. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za zastoupení pouze 1. žalovaného při jednání soudu dne 27.1.2021 ve výši 10 140 Kč,

4. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (při zohlednění zastoupení celkem dvou žalovaných) ve výši 6x 8 112 Kč, za tři úkony právní služby (3x účast na jednání soudu),

5. 7x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby,

6. náhrada za promeškaný čas ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu za 16 započatých půlhodin v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 1 600 Kč,

7. náhrada cestovních výdajů za celkem 269,6 najetých kilometrů na trase obec – obec a zpět ke 4 jednáním soudu ve výši 4x 418 Kč při průměrné spotřebě užitého vozu 6,6 litrů motorové nafty /100 km.

8. Ze svědecké výpovědi jméno příjmení soud zjistil, že byl osloven p. příjmení s požadavkem na zhotovení střechy v obec, s tím souhlasil a tyto práce provedl, dostal za ně zaplaceno p. příjmení. O smlouvě mezi příjmení a žalobcem mu není ničeho známo. S paní celé jméno žalované ohledně rekonstrukce střechy nikdy nejednal, činil tak pouze s p. příjmení.

9. Z výpovědi svědka jméno příjmení soud zjistil, že se účastnil přestavby domu v obec, zde pan příjmení zadal práci p. příjmení, pro kterého svědek následně vykonával tesařské práce. O eventuální smlouvě o dílo žalobce s p. příjmení svědkovi není nic známo. Materiál dodával p. příjmení a platil jej, svědek dostal za práci zaplaceno od p. anonymizováno. Paní celé jméno žalované zná pouze od vidění z jiné stavební akce, přitom na domě v obec svědek nezaznamenal žádnou její činnost a nikdy ji tam neviděl.

10. Z výpovědi svědka jméno jméno soud zjistil, že asi pět let zpátky dělal u žalobce práce na domě v obec, jednalo se o kanalizační přípojku a poté vybudování přístřešku k domu. Svědek zde působil jako samostatná podnikající osoba, spolupracoval s p. příjmení, se kterým se jel v počátku na stavbu podívat. Na stavbě se řídil pokyny příjmení, co je třeba udělat, ten přitom většinu prací dělal s ním. Za práci svědkovi platil p. příjmení, přímé platby od žalobce svědek vyloučil. Svědek údajně byl vždy o toho, když se dělaly veškeré smlouvy. Je mu známo, že smluv zde bylo několik, všechno přitom řešil žalobce s p. příjmení. Někdy se smlouvy podepisovaly na místě, někdy je příjmení vozil s sebou. Svědek potvrdil, že smlouvy mu příjmení ukazoval, do detailu je však nečetl. Dále potvrdil, že příjmení vozil s sebou v autě razítko firmy anonymizováno, které snad používal ve smlouvách se žalobcem. Svědek dále sice potvrdil, že smluv mezi žalobcem a příjmení bylo více jak jedna, nevybavil si sice, co bylo obsahem smluv, ale potvrdil, že byly uzavřeny mezi žalobcem a právnická osoba. U těchto smluv, které viděl., jako zhotovitel figurovala pouze právnická osoba.

11. Pokud jde o dříve uplatněný důkazní návrh žalobce na vypracování znaleckého posudku za účelem stanovení ceny prací provedených v jeho prospěch svědkem příjmení, pak dle názoru soudu tento důkaz nemůže nikterak objasnit primární otázku samotné pasivní věcné legitimace žalovaných, proto jej soud i s ohledem na ekonomii řízení nepřipustil.

12. S výjimkou uvedeného znaleckého posudku a svědecké výpovědi jméno Rady, který již není žijící osobou, soud vyčerpal všechny důkazní návrhy žalobce a po jejich zhodnocení dospěl ke shodným závěrům jako v původním prvostupňovém řízení. K těmto opětovně konstatuje, že mezi žalobcem a žalovanými nedošlo k uzavření smlouvy o dílo a pokud bylo žalobcem plněno na jejich účet, jednalo se pouze o platební místo dohodnuté mezi žalobce a panem příjmení, který ve prospěch žalobce na základě ústní dohody prováděl práce na opravě domu v obec. Pokud jde o svědka příjmení, ten potvrdil, že veškeré prostředky poukázané žalobcem na tyto účty bezezbytku obdržel. Pokud jde o svědeckou výpověď manželky žalobce, z této je zřejmé, že na opravě domu se žalobce domluvil právě s p. příjmení, sepisovala se smlouva, jejíž obsah však svědkyně nezná, ačkoli jejímu uzavření byla údajně přítomna, příjmení přitom nepředkládal žádnou plnou moc. Konkrétní obsah těchto ujednání a zejména otázku smluvních stran neobjasnil ani svědek příjmení, z jeho výpovědi naproti tomu lze spolehlivě dovodit, že subdodavatelské práce na stavbě zadával a také platil příjmení, který také zajišťoval materiál. Pokud jde o svědeckou výpověď jméno jméno, pak i tento svědek potvrdil, že práce na stavbě řídil, zadával a platil příjmení. V části, ve které se svědek příjmení vyjadřoval potud, že žalobce podepisoval s příjmení písemnou smlouvu a těchto smluv bylo dokonce více, přičemž jednal za 1. žalovaného, jehož razítko měl vozit v autě, však soud hodnotil jeho výpověď se značnými rezervami danými minimálně tím, že na samotný obsah smlouvy či smluv si svědek nevybavil s tím, že se o něj ani nezajímal. jméno věrohodnosti jeho výpovědi soud též hodnotil v kontextu se skutkovými tvrzeními samotného žalobce, mezi kterými existence písemné smlouvy o dílo mezi stranami sporu absentuje. Dle názoru soudu korespondence 2. žalované, která ve družském poměru s p. příjmení vychovává společné děti, vedená se žalobcem a ve které sama 2. žalovaná hovoří o„ našich pracích“, nemůže mít žádnou důkazní relevanci, stejně jako jí potvrzené příjmové doklady o platbách žalobce (které jsou v řízení nesporné jak co do výše, tak co do způsobu úhrady na účet strany žalované). Bez právního významu pro posouzení věci též zůstává skutečnost, že na portálu MPSV má být p. příjmení uveden jako stavbyvedoucí právnická osoba, s.r.o., když tato sama o sobě žádným způsobem neprokazuje existenci smluvního vztahu mezi žalobcem a žalovanými, resp. fakt, že by v jednání vůči žalobci p. příjmení zastupoval právě stranu žalovanou, resp. některou z nich. Žalovaní tedy nemohou být pasivně legitimováni k vydání bezdůvodného obohacení tak, jak v žalobě tvrdí žalobce. Soud proto opětovně přistoupil k zamítnutí žaloby v plném rozsahu, a to včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení jako nároku akcesorické povahy.

13. O nákladech řízení soud rozhodoval za použití ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšným žalovaným přiznal proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:

14. Pokud jde o výdaje žalovaných v souvislosti s jejich předchozím právním zastoupením v původním řízení před soudem I. stupně a před soudem odvolacím:

15. Pokud jde o výdaje žalovaných v souvislosti s jejich zastoupením stávajícím právním zástupcem:

16. Náklady řízení uvedené pod body 3. – 7. jsou dále navýšeny o DPH v sazbě 21%, kterou je právní zástupce žalovaných povinen odvést dle zvláštního právního předpisu.

17. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaných nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu).

Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, resp. provedení exekuce.