OSTR 12 C 110/2020-267

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Coufalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o vyklizení nemovité věci ⟪LB:lb_006⟫ o vzájemném návrhu na určení vlastnictví k nemovitým věcem

I. Žalovaná je povinna do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku vyklidit pozemek p. číslo zapsaný na list vlastnictví pro obec a KÚ obec u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrálního úřadu okres.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení v částce 21 602 Kč, a to k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

III. Žaloba žalované na určení, že je vlastníkem: ⟪LB:lb_001⟫ - stavby bez čp./če., postavené na pozemku p. č. St. 274, ⟪LB:lb_002⟫ - stavby bez čp./če., postavené na pozemku p. č. St. 275 (kdy pozemek p. č. St. 274 – zast. plocha a nádvoří o výměře 44 m2 a pozemek p. č. St. 275 – zast. plocha a nádvoří o výměře 36 m2, byly geometrickým plánem číslo odděleny z pozemku parcelní číslo – ost. plocha, neplodná půda, ve vlastnictví žalobce), ⟪LB:lb_003⟫ - kopané studny, osazené ruční pumpou a šachtou pro uložení zahradních hadic, která je umístěna v severovýchodní části pozemku p. číslo vše v obci a k. ú. obec, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na nákladech řízení částku celkem 33 852 Kč, a to k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.

1. Podanou žalobou ze dne 25. 5. 2020 domáhal se žalobce stanovení povinnosti žalované vyklidit pozemek označený ve výroku I. rozsudku s odůvodněním, že k užívání pozemku v jeho vlastnictví nesvědčí žalované žádný právní titul a činí takto dlouhodobě bez právního důvodu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že byť jí žádný právní titul k užívání pozemku žalobce nesvědčí, dlouhodobě užívá jako vlastník na tomto pozemku rekreační objekty s příslušenstvím a takto činili i její právní předchůdci. Jelikož pak není schopna se s žalobcem na legalizaci staveb dohodnout, když tento jako vlastník pozemku nesouhlasí s umístěním staveb na svém pozemku a ona nemá dostatek listin prokazujících právo postavit stavby na pozemku cizího vlastníka, podala dne 8. 2. 2021 vzájemný návrh na určení vlastnictví k nemovitostem ve znění výroku III. rozsudku s tím, že jiným způsobem nelze docílit zápisu staveb do katastru nemovitosti.

3. Výlučné vlastnictví žalobce k vyklizovanému pozemku pak žalovaná učinila v průběhu řízení nesporným.

4. Soud, vycházeje z podané žaloby a vyjádření účastníků, provedl ve věci obsáhlé dokazování, a to zejména list vlastnictví pro obec a k. ú. obec, protokolem o kontrolní prohlídce stavebního úřadu ze dne 23. 5. 2019, sdělením stavebního úřadu ze dne 29. 11. 2019, výzvou žalobce ze dnů 13. 2. 2020 a 10. 3. 2020, reakcí žalované ze dnů 25. 2. 2020 a 28. 3. 2020, usneseními Okresního soudu v Třebíči č.j. 19 D 100/2020-48 ze dne 12. 11. 2020 a č.j. 19 D 100/2020-72 ze dne 25. 07. 2022, výpisem z KN, technickou zprávou ze dne 28. 1. 2021 – vypracovanou za účelem řádného vyznačení jednotlivých stavebních objektů na pozemku parcelní číslo v k.ú. obec pro účely následného zápisu staveb do KN, potvrzením o členském podílu jméno příjmení, otce žalované, na spoluvlastnictví předmětné rekreační chaty ze dne 30. 12. 1956, prohlášením jméno příjmení ze dne 14. 1. 2000, že je vlastníkem rekreační chyty, potvrzením jméno příjmení o darování rekreační chaty žalované – své dceři celé jméno žalované, ze dne 1. 1. 2007, přihláškou k odběru elektřiny rekreační chyty ze dne 9. 8. 1987, pokladní knihou (kniha veškerých příjmů a výdajů spoluvlastníků chaty) vedená od 1. 1. 1956, dopisem pr. zástupce žalobce ze dne 13. 2. 2020, odpovědí pr. zástupce žalované ze dne 25. 2. 2020, dopisem pr. zástupce žalobce ze dne 10. 3. 2020, odpovědí pr. zástupce žalované ze dne 28. 3. 2020, sdělením Stavebního úřadu v obec ze dne 29. 11. 2019, vyjádřením žalované k výzvě stavebního úřadu ze dne 23. 10. 2019, sdělením stavebního úřadu ze dne 4. 3. 2021, geometrickým plánem číslo ze dne 14. 5. 1990, stanovami ulice spolumajitelů chaty obec číslo okres okres dne 1. 3. 1966, nájemní smlouvou (opis) ze dne 28. 8. 1961, včetně přípisu JZD ze dne 28. 8. 1961, nájemní smlouvou (opis) ze dne 22. 6. 1976, přehledem příjmů a výdajů za léta 1956 1961 podle stavu k 26. červnu 1961, návrhem na sdružené pojištění rekreačních budov a domácnosti ze dne 23. 3. 1966, fakturami za elektřinu za období 1. 9. 1996 – 22. 8. 1997, 22. 8. 1997 – 19. 8. 1998, 19. 8. 1998 – 8. 9. 1999, posouzením tržní ceny nemovitých věcí – vypracováno Ing. jméno příjmení, realitní kancelář okres dne 2. 11. 2020 pro účely dědického řízení po zemř. jméno příjmení, průvodním a technickou zprávou, Posport stavby – vypracoval Ing. jméno příjmení dne 10. 8. 2018, usnesením Policie ČR, Obvodní oddělení Náměš nad Oslavou ze dne 9. 12. 1994 – vloupání do rekreačních chat, dopisem právnická osoba ohledně likvidace škody jméno příjmení z roku 1995, připojením se s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení ze strany jméno příjmení ze dne 17. 12. 2004 – škoda způsobená vloupáním do rekreační chaty, dopisem Moravského zemského archívu v obec ze dne 18. 10. 2019, včetně příloh a žádosti pr. zástupce žalované ze dne 10. 10. 2019, dopisem Moravského zemského archívu v obec, pracoviště okres, ze dne 9. 10. 2019, včetně příloh a žádosti pr. zástupce žalované ze dne 30. 9. 2019, dopisem (email) MÚ okres, ved. odboru výstavby Ing. jméno příjmení, Ph.D., ze dne 15. 10. 2019, včetně žádosti pr. zástupce žalované ze dne 2. 10. 2019, dopisem (email) Obce Pozďatín, starosty Ing. jméno příjmení, ze dne 16. 8. 2019, včetně žádosti pr. zástupce žalované ze dne 11. 7. 2019, dopisem (email) Obce Pyšel, starostky Mgr. jméno příjmení, ze dne 6. 9. 2019, včetně žádosti pr. zástupce žalované ze dne 27. 8. 2019, dopisem (email) příjmení 2000, paní jméno příjmení, oddělení správy pozemků, ze dne 30. 8. 2019, včetně žádosti pr. zástupce žalované ze dne 28. 8. 2019, dopisem (email) Obce Studenec, starosty jméno příjmení, ze dne 11. 6. 2019, včetně žádosti pr. zástupce žalované ze dne 28. 5. 2019, seznamem chat obec k datu 10. 8. 2004 – získáno od Stavebního úřadu Budišov, přiznáním k domovní dani na rok 1981 ze dne 15. 6. 1981, výslechy svědků – jméno příjmení, jméno příjmení, jméno příjmení, sdělením ze dne 12. 9. 2019 s kartou rekreační chaty.

5. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů učinil soud následující závěry o skutkovém stavu věci:

Žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parcelní číslo o výměře 2168 m2, ostatní plocha, zapsaného na list vlastnictví pro obec a k.ú. obec.

6. Na předmětném pozemku se nachází samostatně stojící stavba (která svým stavebně technickým uspořádáním odpovídá objektu pro rodinnou rekreaci), dřevěná přízemní stavba skládající se z ústředního prostoru pro přespávání v rámci rekreace, skladu nářadí a dřevníku a dále kopaná studna s betonovým poklopem. Vlastníkem těchto objektů je na základě výše citovaných usnesení OS v obec o projednání dědictví žalovaná. Žádná z těchto staveb pak není zapsána v katastru nemovitostí. Stavba chaty pro rodinou rekreaci byla postavena v roce 1956 celkem 13 tehdejšími zaměstnanci a funkcionáři MNV v obec Tyto osoby společně založily spolek nazvaný„ ulice spolumajitelů chaty obec číslo okres okres“. K datu 1. 3. 1966 měl tento spolek již jen 5 členů (spoluvlastníků chaty), přičemž v r. 1985 se stal na základě vypořádání zbylých 4 členů jediným vlastníkem otec žalované jméno příjmení. Tento od konce roku 1985 rekreační chatu se všemi součástmi a příslušenstvím výlučně užíval se svojí rodinou, v r. 2007 tuto daroval žalované. Ze sdělení odboru pro výstavbu správy rady Krajského národního výboru v obec ze dne 15. 5. 1956 vyplývá, že stavebníkem chaty bylo MNV v obec, stavba byla povolena jako provisorium a stavebník byl povinen kdykoliv z veřejných důvodů a bez náhrady stavbu odstranit a pozemek uvést do původního stavu. Jednalo se tedy o stavbu dočasnou, jak je uvedenou na evidenční kartě rekreačního zařízení z r. 1976. Ostatní stavby byly vybudovány na pozemku svépomocí, bez příslušné dokumentace.

7. Snahy žalované docílit zápis stavby pro rodinnou rekreaci stojící na pozemku žalobce do katastru nemovitostí úspěšné nebyly, neboť jak výše uvedeno, žalovaná nebyla schopna zajistit souhlas žalobce jako vlastníka pozemku s umístěním stavby a nemá k dispozici žádné listiny prokazující právo postavit stavbu na pozemku cizího vlastníka. Proto bylo řízení o její žádosti ze dne 26. 11. 2020 (na provedení zápisu vlastnického práva) příslušným Katastrálním úřadem dne 27. 11. 2020 zastaveno.

8. S ohledem na citovaná pravomocná rozhodnutí týkající se vlastnictví žalované ke stavbám na pozemku žalobce pak soud nepovažoval za nutné se dále konkrétně vyjadřovat k předloženým důkazům strany žalované, týkajícím se geneze výstavby staveb a jejich vlastnictví.

9. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě na vyklizení jako důvodné vyhovět.

10. Žalované nesvědčí žádný právní důvod k užívání pozemku p. číslo ve vlastnictví žalobce, činí takto dlouhodobě bez jeho souhlasu a žádné důvody, pro které by soud (i přes zjevný nedostatek formálního oprávnění žalované předmětný pozemek užívat) vyklizení nenařídil, nebyly v projednávané věci shledány. Takovéto důvody nelze ani spatřovat v tom, že je žalovaná vlastníkem staveb, jež se na pozemku nacházejí. Zde je třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. října 2003, sp. zn. 22 Cdo 396/2003, kde je uvedeno:„ žaloba na vyklizení pozemku je prostředkem, který poskytuje vlastníku pozemku ochranu proti tomu, kdo má neoprávněně na tomto pozemku umístěny věci movité, příp. tento pozemek užívá; nedotýká se věci nemovité, nacházející se na pozemku a náležející tomu, kdo má pozemek vyklidit.“

11. Žaloba na vyklizení je tak ve smyslu ust. § 1040 zák. č. 89/2012 Sb., zcela opodstatněná, a soud z výše uvedených důvodů žalobě výrok I. rozsudku vyhověl.

12. Ve světle cit. rozhodnutí NS ČR pak obecně není dle ust. § 80 písm. c) o.s.ř. dán naléhavý právní zájem žalované, aby soud v tomto řízení určil, že je vlastníkem nemovitostí uvedených ve výroku III. rozsudku. Vyklizení se týká pouze pozemku a nikoliv staveb náležejících tomu, kdo má pozemek vyklidit. Navíc v daném případě je nesporně na základě pravomocně skončeného dědického řízení vlastníkem těchto staveb žalovaná a navržené určení jejího vlastnictví sleduje pouze cíl jediný, a to zápis jejího vlastnického práva ke stavbám do katastru nemovitostí. Za situace, kdy se ve vztahu ke stavbě rekreačního objektu jednalo o stavbu dočasnou, která se v době výstavby dle tehdy platných právních norem nezapisovala do pozemkových knih, pak nelze nahrazovat tento,,nedostatek“ rozhodnutím soudu a obcházet tak zcela nutný souhlas vlastníka pozemku s legalizací těchto staveb formou zápisu cizí stavby stojící na jeho pozemku do katastru nemovitostí. To vše bez ohledu na to, zda vůbec lze v tomto konkrétním případě (mimo objektu rekreačního) reálně uvažovat (s ohledem na charakter ostatních objektů na pozemku a absenci jakékoliv dokumentace prokazující legálnost jejich výstavby) o jejich zápisu do katastru.

13. Z popsaných důvodů proto soud výrokem III. vzájemnou žalobu jako nedůvodnou zamítnul.

14. Ve vztahu k soudem zamítnutému vzájemnému návrhu žalované na určení vlastnictví pak soud žalobci přiznal náklady řízení, spočívající v navýšené odměně advokáta o 21% DPH, stanovené podle § 9 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. za 6 úkonů právní služby ve výši 6 x 3 100 Kč (8. 2. 2021 převzetí a příprava zastoupení, 5. 3. 2021 vyjádření žalobce k vzájemnému návrhu, 23. 9. 2021 účast na jednání před soudem, 3. 3. 2022 účast na jednání před soudem, 29. 3. 2022 vyjádření žalobce ve věci samé, 29. 9. 2022 účast na jednání před soudem) a 6 x 300 Kč režijních paušálů dle cit. advokátního tarifu a cestovného k jednání soudu ve dnech 23. 9. 2021, 3. 3. 2022 a 29. 9. 2022 za celkem 3 x 326,2 najetých km (Praha - Třebíč zpět) při spotřebě použitého vozu 6,7l číslo km a vyhláškové ceně (vyhl. č. 589/2020 Sb., č. 511/2021 Sb a č. 47/2022 Sb.) nafty motorové 27,20 Kč, resp. 47,10 Kč/1l, tedy cestovného ve výši 7 577 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu).

Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí.