OSTR 7 C 289/2021-73

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. Petrou Rutarovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o: náhradu materiální újmy v penězích ve výši 1 098 888,75 Kč z titulu nesprávného úředního postupu

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 1 098 888,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně od 13. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalované na náhradě nákladů řízení částku 2 005 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2. 11. 2021 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částky 1 098 888,75 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu náhrady škody způsobené průtahy v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 9 C 11/2011, před Krajským soudem v Brně pod sp. zn. 49 Co 328/2012, Nejvyšším soudem ČR pod sp. zn. 21 Cdo 518/2014 a v řízení o ústavní stížnosti vedené Ústavním soudem ČR (dále též jen„ ÚS“) pod sp. zn. II. ÚS 3350/15. Svoji žalobu odůvodnila tím, že v řízení před soudem první instance, před odvolacím a dovolacím soudem byla žalobkyně procesně úspěšná. Okresní soud v Třebíči zamítl žalobu podanou proti žalobkyni rozsudkem ze dne 31. 5. 2012, odvolací soud toto rozhodnutí potvrdil dne 12. 6. 2013 a dovolací soud dne 6. 8. 2015 dovolání v této věci zamítl. Nálezem ÚS ze dne 10. 2. 2017 však bylo rozhodnuto, že postupem obecných soudů došlo k porušení práva žalobkyně příjmení jméno příjmení, datum narození, na spravedlivý proces a práva na svobodnou volbu povolání a všechny napadená rozhodnutí obecných soudů byla zrušena jako nezákonná. V návaznosti na nález Ústavního soudu pak Okresní soud v Třebíči (dále též jen„ zdejší soud“) vydal dne 30. 3. 2017 rozsudek, kterým určil neplatnost výpovědi. Následně Ing. příjmení podala žalobu na náhradu ušlého výdělku, přičemž zdejší soud rozsudkem ze dne 18. 10. 2018 uložil žalobkyni povinnost uhradit Ing. příjmení částku 824 554 Kč s úrokem z prodlení z titulu ušlého výdělku. Řízení před obecnými soudy o určení neplatnosti výpovědi, kdy žalobkyně byla procesně úspěšná trvalo 4 roky a 1 den. Řízení před obecnými soudy, ÚS a navazující rozhodnutí o určení neplatnosti výpovědi trvalo celkem 5 let, 6 měsíců a 25 dní. Řízení o náhradě ušlého výdělku trvalo 1 rok a 16 dní. Soudy svým nesprávným postupem v řízení o určení neplatnosti výpovědi Ing. příjmení zatíženým průtahy a nesprávným právním hodnocením založily navyšování žalovatelné částky z titulu náhrady ušlého výdělku. Následně obecný soud svým postupem v řízení o náhradu ušlého výdělku založil navyšování příslušenství žalované částky. Tyto skutečnosti vedly ke vzniku újmy na straně žalobkyně, bez jejího zavinění a bez faktické moci nad výší vzniklé škody. Již samotné řízení před podáním ústavní stížnosti podléhalo značným průtahům, a to zejména s ohledem na fakt, že soudy opakovaně rozhodovaly ve prospěch žalobkyně. Žalobkyně tak nijak nepochybila, když jednala„ lege artis“ a s jejími právními závěry souhlasil okresní soud, odvolací soud i dovolací soud. Zvrat ve věci přinesl až překvapivý názor ÚS, který byl vysloven až 1 rok, 6 měsíců a 4 dny po zamítnutí dovolání. Pokud by obecné soudy rozhodovaly bez průtahů, mohlo dojít k právnímu hodnocení sporu ze strany ÚS dříve jak po 5 letech a vzniklá škoda by byla podstatně nižší. Žalobkyni tak byla v příčinné souvislosti v návaznosti na rozhodnutí zdejšího soudu sp. zn. 9 C 11/2011, rozsudkem zdejšího soudu č. j. 5 C 223/2017-120 ze dne 18. 10. 2018, uložena povinnost zaplatit Ing. příjmení částku 824 554 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady ušlé mzdy a dále též náklady řízení právního zástupce Ing. příjmení. Až v tomto řízení došlo po více jak 7 letech po podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi k vyčíslení vzniklé škody. Žalobkyně shledává takovou škodu za vzniklou v příčinné souvislosti s průtahy v řízeních a za neúnosnou zejména s ohledem na fakt, že po dobu 5,5 roků byla žalobkyně v domnění, že pracovní poměr Ing. příjmení po právu zanikl. Na základě uvedeného rozsudku uhradila žalobkyně řádně a včas částku 1 098 888,75 Kč, kterou žalobkyně považuje za škodu vzniklou okamžikem zaplacení, za níž jsou odpovědné příslušné soudy. Náhrada majetkové újmy byla u žalobkyně uplatněna dne 12. 5. 2021, přičemž ke dni podání žaloby o ní nebylo meritorně rozhodnuto.

2. K výzvě soudu žalobkyně při jednání konaném dne 6. 4. 2022 upřesnila svá žalobní tvrzení v tom směru, že žalobní nárok opírá o průtahy způsobené v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 9 C 11/2011 a řízení na ně navazující u soudů vyšších stupňů. Výše uplatňovaného nároku pak vyplývá z řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 223/2017.

3. Žalovaná nárok uplatněný žalobou neuznala a současně vznesla námitku promlčení ve vztahu k uplatněnému nároku s odůvodněním, že žalobkyně se o škodě dozvěděla nejpozději dne 21. 8. 2017, kdy bylo pravomocně rozhodnuto, že výpověď je neplatná. Již nejpozději tohoto dne tak žalobkyně věděla, že bude povinna uhradit Ing. příjmení i ušlou mzdu. Věděla tedy, že jí vznikla škoda a kdo za ni odpovídá. Je přitom nerozhodné, že žalovaná částka byla uhrazena dne 9. 11. 2018. S ohledem na nález ÚS byly obecné soudy povinny respektovat jeho právní závěry a žalobkyni (tehdy v pozici žalované) muselo být zřejmé, že v řízení bude neúspěšná. Žalobkyně však dobrovolně neuhradila ničeho, tato skutečnost jde k její tíži a nemůže být přičitatelná státu. Žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně dne 12. 5. 2021 uplatnila u žalované nárok na odškodnění ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. žádosti však nebylo vyhověno. Dle názoru žalované nelze v řízení vedeném u Okresního soudu v Třebíči vedeném pod sp. zn. 9 C 11/2011 a v navazujících řízeních před obecnými soudy konstatovat žádné průtahy, neboť žádný ze soudů nebyl procesně nečinný a procesní úkony byly prováděny průběžně. Žalovaná dále odkázala na rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva, která řešila obdobnou problematiku. Dle žalované navíc nebyly splněny zákonné podmínky pro vznik odpovědnosti dle zákona č. 82/1998 Sb. Řízení bylo vedeno před třemi stupni soudů a před ÚS v celkové délce 6 let. K žádným průtahům proto nedošlo.

4. Z výpisu denního pohybu na účtu vedeném na jméno žalobkyně u právnická osoba bylo zjištěno, že dne 9. 11. 2018 vyplatila na účet č. bankovní účet částku 824 554 Kč s popisem vyrovnání Ing. příjmení – jistina, a téhož dne na stejný účet vyplatila částku 182 475,75 Kč s popisem Ing. příjmení – příslušenství. Dne 21. 12. 2018 pak žalobkyně z téhož účtu zaslala na účet č. bankovní účet částky 83 584 Kč a 8 275 Kč s popisem náhrada nákladů řízení – Ing. příjmení. Jednalo se o náklady řízení právního zástupce Ing. příjmení a náklady řízení státu.

5. Další listinné důkazy prováděl soud ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 C 11/2011. Důkaz byl proveden všemi listinami zde založenými, nicméně níže soud konstatuje jen obsah těch nejpodstatnějších.

6. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 5. 8. 2011 domáhala se žalobkyně příjmení jméno příjmení určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru, kterou jí dala žalovaná (v tomto řízení žalobkyně) dne 2. 7. 2010. Usnesením ze dne 6. 9. 2011 vyzval soud žalobkyni k zaplacení soudního poplatku a následujícího dne vyzval žalovanou, aby se k podané žalobě vyjádřila. Žalovaná dne 21. 9. 2011 doplnila podklady a požádala o osvobození od soudních poplatků. Dne 12. 10. 2011 bylo soudu doručeno vyjádření žalované. První jednání ve věci bylo nařízeno dne 24. 10. 2011 na termín 8. 12. 2011. Jednání bylo odročeno z důvodu nemoci předsedkyně senátu – viz. čl. 26. Dne 19. 1. 2012 požádal soud o součinnost Pedagogickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Dne 18. 4. 2012 si soud vyžádal doplňující stanovisko stejné instituce. Dne 10. 5. 2012 bylo soudem nařízeno jednání na den 31. 5. 2012. Při tomto jednání bylo rozhodnuto tak, že žaloba na určení, že výpověď z pracovního poměru je neplatná se zamítá. Rozsudek ze dne 31. 5. 2012 byl rozeslán účastníkům v písemném vyhotovení dne 26. 6. 2012. Odvolání podané žalobkyní dne 19. 7. 2012 bylo protistraně zasláno dne 25. 9. 2012. Opatřením místopředsedkyně zdejšího soudu na čl. 59 byla z důvodu úmrtí vyřizující soudkyně věc přidělena dne 30. 10. 2012 senátu 5 C. Následujícího dne byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání Krajskému soudu obec. Odvolací soud dne 22. 5. 2013 nařídil jednání na den 5. 6. 2013. Jednání proběhlo a bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na 12. 6. 2013. Dne 11. 7. 2013 požádal předseda senátu odvolacího soudu o prodloužení lhůty k odeslání rozhodnutí v písemném vyhotovení, a to do 29. 7. 2013. Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu bylo rozesláno účastníkům dne 25. 7. 2013. Dne 26. 9. 2013 proti rozsudku odvolacího soudu podala Ing. příjmení dovolání. Usnesením zdejšího soudu ze dne 7. 10. 2013 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku. V reakci na to požádala o osvobození od soudních poplatků, přičemž dne 18. 10. 2013 jí zdejší soud zaslal prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech k vyplnění pro účely osvobození od soudních poplatků. Ing. příjmení je soudu dodala až dne 20. 11. 2013 a usnesením na čl. 112 ze dne 13. 1. 2014 jí bylo přiznáno od osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Dne 7. 2. 2014 byl spisový materiál doručen na podatelnu Nejvyššího soudu s předkládací zprávou pro rozhodnutí o dovolání. Z protokolu o vyhlášení rozsudku dovolacím soudem ze dne 6. 8. 2015 bylo zjištěno, že dovolání žalobkyně bylo zamítnuto. Spisový materiál včetně písemného vyhotovení rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015 byl zdejšímu soudu doručen 18. 8. 2015 s tím, aby stejnopisy rozhodnutí doručil zdejší soud účastníkům řízení, resp. jejich zástupcům. Rozsudky byly rozeslány dne 10. 9. 2015. Dne 14. 12. 2015 byl předmětný spis na písemnou žádost zapůjčen ÚS. Dne 19. 1. 2017 byl zdejší soud vyzván, aby se vyjádřil k podané ústavní stížnosti. Dne 24. 1. 2017 bylo požadované vyjádření odesláno na ÚS. Dne 14. 2. 2017 bylo zdejšímu soudu doručeno vyrozumění o termínu vyhlášení nálezu ÚS, a to na den 22. 2. 2017. Téhož dne byl zdejšímu soudu doručen nález sp. zn. II. ÚS 3350/15, z něhož vyplývá, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9 C 11/2011-50, rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 6. 2013, č. j. 49 Co 328/2012-78 a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2015, č. j. 21 Cdo 518/2014-117 bylo porušeno právo stěžovatelky (Ing. příjmení) na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 a právo na svobodnou volbu povolání podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Výrokem II. pak bylo rozhodnuto, že se uvedená rozhodnutí ruší. Dne 9. 3. 2017 zdejší soud nařídil ve věci jednání na 30. 3. 2017. Při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek, kterým bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná žalovanou (v tomto řízení žalobkyní) žalobkyni (Ing. příjmení) dne 2. 7. 2020, je neplatná. Žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení. Písemné vyhotovení rozsudku bylo účastníkům řízení rozesláno dne 30. 3. 2017 a rozhodnutí nabylo právní moci dne 10. 5. 2017. Žalovaná sice proti tomuto rozsudku podala odvolání, které však následně vzala zpět. Věc však musela být předložena k rozhodnutí Krajskému soudu v Brně. Předkládací zpráva je datována dnem 5. 6. 2017 Odvolací soud odvolací řízení zastavil usnesením ze dne 30. 6. 2017.

7. Ze spisu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 5 C 223/2017 bylo zjištěno, že dne 2. 10. 2017 podala Ing. příjmení žalobu na náhradu ušlého výdělku ve výši 796 350 Kč s příslušenstvím. Svůj žalobní návrh podáním ze dne 31. 10. 2017 rozšířila tak, že nově požadovala zaplacení částky 907 050 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Rozsudkem ze dne 18. 10. 2018 č. j. 5 C 223/2017-120 byla žalované (v tomto řízení žalobkyni) uložena povinnost zaplatit žalobkyni (Ing. příjmení) částku 824 554 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 82 496 Kč a dalších úroků z prodlení převyšujících přiznané úroky z prodlení, byla žaloba zamítnuta. Žalované byla dále uložena povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 83 584 Kč a České republice náhradu nákladů řízení ve výši 8 275 Kč.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil dle následujících zákonných ustanovení:

9. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále též jen„ OdpŠk“) platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle ust. § 32 odst.1 OdpŠk nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí.

15. Podle ust. § 32 odst. 2 OdpŠk nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

16. Podle ust. § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

17. Žalobkyně splnila podmínku ust. § 14 OdpŠk pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila.

18. V posuzovaném případě se žalobkyně domáhala náhrady škody, která jí měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení vedeného u Okresního soudu v Třebíči, Krajského soudu v Brně, u Nejvyššího soudu ČR a též u Ústavního soudu ČR. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu škody. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení; vznik škody a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou.

19. Soud nejprve posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci příjmení proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

20. Délka posuzovaného řízení činila 5 let, 9 měsíců a 5 dní, tj. od podání žaloby dne 5. 8. 2011 do právní moci konečného rozsudku ve věci ze dne 30. 3. 2017, č. j. 9 C 11/2011-146, tedy do 10. 5. 2017.

21. Posuzované řízení probíhalo před třemi stupni obecných soudů a též před soudem ústavním. Již samo řízení u několika stupňů soudní soustavy nutně muselo mít za následek prodloužení délky posuzovaného řízení. Ačkoli sice nelze klást k tíži účastníkům řízení, že využívají svých procesních práv daných jim vnitrostátním právním řádem, na druhou stranu ani nelze přičítat k tíži státu prodloužení délky řízení v důsledku nutnosti reagovat na takové návrhy či podání účastníků řízení (srov. sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu). Dvakrát rozhodoval ve věci samé soud prvního stupně, stejně tak soud odvolací (podruhé odvolací řízení zastavil), jednou soud dovolací a jednou soud ústavní. Dále je třeba hodnotit procesní postup soudů. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že byl postup soudů v posuzovaném řízení v drtivé většině plynulý a úkony byly činěny účelně a v přiměřených lhůtách. Nadto obecné soudy rozhodovaly opakovaně dle tehdy ustálené judikatury, přičemž jejich rozhodnutí byla vyšší instancí vždy potvrzena. Obecným soudům tak v tomto směru nelze ničeho vytýkat. Pouze v řízení před Nejvyšším soudem bylo rozhodnutí vydáno až 1 rok a 3 měsíce po předložení dovolání tomuto soudu. Ústavnímu soudu byl spis zapůjčen k rozhodnutí o ústavní stížnosti dne 14. 12. 2015, přičemž nález byl vyhlášen až dne 14. 2. 2017. S ohledem na způsob rozhodování však soud považuje za lhůty k rozhodnutí před Nejvyšším soudem a Ústavním soudem za přiměřené. Po zrušení všech předchozích rozhodnutí obecných soudů byl nový rozsudek ve věci vydán a věc pravomocně skončena velmi rychle.

22. Pokud se jedná o vznik škody, pak žalobkyně tvrdila a prokázala škodu ve výši 1 098 888,75 Kč. Uvedená částka představuje ušlý výdělek vyplacený Ing. příjmení ve výši 821 554 Kč, zákonný úrok z ušlého výdělku ve výši 182 475,75 Kč vyplacený Ing. příjmení, náklady řízení Ing. příjmení ve výši 83 584 Kč a náklady řízení státu ve výši 8 275 Kč. Povinnost zaplatit uvedenou částku byla žalobkyni uložena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 10. 2018. Uvedenou částku žalobkyně příjmení příjmení prokazatelně vyplatila ve dnech 9. 11. 2018 a 21. 12. 2018. S ohledem na žalovanou vznesenou námitkou promlčení se soud touto otázku zabýval a vyhodnotil, že nárok žalobkyně promlčen není. Škoda žalobkyni totiž vznikla až okamžikem vyplacení finančních prostředků z jejího účtu (tj. dnem 9. 11. 2018 jí vznikla škoda ve výši 1 006 999,70 Kč a dnem 21. 12. 2018 jí vznikla škoda ve výši 91 859 Kč) a nikoliv dnem 21. 8. 2017, který žalovaná spojuje s okamžikem právní moci rozhodnutí o neplatnosti výpovědi Ing. příjmení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2758/2004). Žaloba v projednávané věci byla přitom podána dne 2. 11. 2021, tedy před uplynutím promlčecí doby, která se navíc stavěla po dobu 6 měsíců, kdy žalovaná řešila žádost žalobkyně o náhradu škody.

23. S ohledem na shora uvedené nemá soud za prokázané, že by řízení ve věci určení neplatnosti výpovědi Ing. příjmení trvalo nepřiměřeně dlouho. Naopak vznik škody v žalované výši má soud za prokázaný. Co však není dáno zcela jednoznačně je příčinná souvislost mezi postupem soudů v této věci a vznikem škody. Ačkoli je třeba přisvědčit názoru žalobkyně, že při výpovědi dané Ing. příjmení postupovala v souladu s tehdy ustálenou judikaturou, když její postup tzv.„ posvětil“ jak soud prvního stupně, tak soud odvolací i dovolací, Ústavní soud následně vydal rozhodnutí, kterým ustálenou judikaturu výrazně změnil a v důsledku této skutečnosti musel své rozhodnutí ve věci zcela změnit též soud prvního stupně. Vznik škody na straně žalobkyně však nemá příčinu v postupu soudů, ale v tom, že výpověď daná Ing. příjmení byla od počátku neplatná. Soudu proto nezbylo, než podanou žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť nebyly naplněny zákonné podmínky pro přiznání nároku na náhradu škody dle zákona č. 82/1998 Sb.

24. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o.s.ř.“). žalovaná byla v řízení plně úspěšná má tudíž podle uvedeného zákonného ustanovení proti žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ust. § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal. Náklady řízení potom soud vyčíslil jako součet následujících položek: paušální částka náhrada výdajů nezastoupeného účastníka řízení dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 4 x 300 Kč (vyjádření k žalobě ze dne 7. 12. 2021, příprava na jednání soudu, účast u jednání dne 6. 4. 2022 a písemný závěrečný návrh), tj. celkem 1 200 Kč, cestovné ve výši 805 Kč za jednu cestu z Brna do Třebíče a zpět vozidlem Škoda Superb, registrační značka, k jednání konanému dne 6. 4. 2022 za celkem 123 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 5,1 l číslo km, použitém palivu motorová nafta s cenou dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. ve výši 36,10 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle téže vyhlášky ve výši 4,70 Kč/km

25. Lhůta k úhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.