OSTR 12 C 238/2022-198

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Rutarovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Česká whisky s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 1 344 150,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 1 344 150,78 Kč společně s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od 21. 12. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna uhradit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 182 109,21 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 13. 9. 2023 domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 1 344 150,78 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu vydání majetkového prospěchu, který žalovaný získal tím, že za něho žalobkyně zaplatila jeho původní dluh spočívající v úhradě uplatněné směnečné sumy. Žalovaný byl v postavení směnečného rukojmího, kterému byla ze strany společnosti právnická osoba. (dále též jen „MONETA“) předložena k placení vyplněná směnka, na jejímž základě byl žalovaný povinen plnit uplatněnou směnečnou sumu. Směnkou byl přitom zajištěn dluh společnosti Anonymizováno právnická osoba. (dále též jen „HN“) ze smlouvy o úvěru Expres Business č. tel. číslo ve výši 1 500 000 Kč. K zajištění tohoto dluhu byla ve prospěch úvěrujícího vystavena vlastní blankosměnka s doložkou „bez protestu“. Žalovaný coby jednatel společnosti HN byl v rámci směnečných vztahů zavázán jako směnečný rukojmí. V důsledku porušení podmínek úvěru, předložila MONETA vyplněnou směnku společnosti HN a žalovanému k zaplacení. Dne 3. 12. 2019 přistoupila žalobkyně k dluhu společnosti HN a žalovaného. Mezi stranami byl soudem schválen smír. Dne 25. 9. 2020 vydal Okresní soud v Třebíči pověření soudnímu exekutorovi pro vymožení povinnosti vyplývající z vykonatelného smíru. Vymáhaná povinnost byla splněna výlučně žalobkyní dne 18. 11. 2020. Motivací žalobkyně k tomuto postupu byly vzájemné vztahy mezi ní a žalovaným, kdy v nemovitostech žalovaného měla žalobkyně daňový sklad. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě způsobené škody předžalobní výzvou ze dne 12. 1. 2022, žalovaný však její nárok odmítl.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil, neboť dle jeho názoru žalobkyně plnila za žalovaného dobrovolně a je povinna svůj případný regresní nárok uplatnit vůči dlužníkovi, tj. společnosti Honest právnická osoba., nikoliv vůči žalovanému, neboť na jeho dluh neplnila. V případě, že tuto argumentaci soud nepřipustí, vznesl žalovaný vůči žalobkyni námitku započtení ve vztahu k dlužnému nájemnému v celkové výši 980 000 Kč za období prosinec 2018 až 30. 10. 2021. Nájemné mělo být hrazeno dle smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (daňového skladu) uzavřené dne 16. 3. 2015 mezi žalobkyní a žalovaným. Žalovaný dále uplatnil námitku započtení ve výši 342 500 Kč z titulu smluvní pokuty, která byla sjednána pro případ prodlení s placením nájemného ve výši 500 Kč za každý den prodlení za období od 15. 12. 2019 do 30. 10. 2021.

3. Podáním ze dne 28. 2. 2023 doplnila žalobkyně své kompenzační námitky o zákonné úroky z prodlení z dlužného nájemného v celkové výši 249 208,20 Kč s tím, že tyto námitky limituje žalovanou částku a nejedná se o protinávrh.

4. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku (dále jen „OR“) ke společnosti právnická osoba bylo zjištěno, že v období od 25. 11. 2014 do 30. 1. 2018 byl jejím jednatelem žalovaný.

5. Emailem ze dne 3. 12. 2019 sdělila advokátní kancelář Havel α Partners žalovanému, že souhlasí s přistoupením žalobkyně ke směnečnému dluhu, což následně stvrdil jméno FO jako jednatel žalobkyně, jejímž byl žalovaný tehdy zaměstnancem.

6. Návrhem ze dne 6. 12. 2019 navrhla MONETA jako věřitel, žalovaný jako dlužník 1. a žalobkyně jako dlužník 2. Obvodnímu soudu pro adresa schválení smíru dle ust. § 67 a násl. OSŘ. Podpisy na návrhu jsou úředně ověřeny. Usnesením uvedeného soudu č. j. spisová značka ze dne 6. 2. 2020 byl schválen smír, jímž se žalovaní zavázali zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1 091 262,26 Kč spolu s náhradou nákladů řízení ve výši 61 332,50 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100 000 K. Pro případ okamžité splatnosti uvedené částky se dále zavázali uhradit společně a nerozdílně úrok ve výši 6% p.a. z částky 1 073 045 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Výrok o schválení smíru nabyl právní moci dne 17. 3. 2020 a stal se vykonatelným dne 25. 4. 2020.

7. Dne 25. 9. 2020 vydal Okresní soud v Třebíči pověření soudního exekutora JUDr. jméno FO ve věci oprávněné Anonymizováno a povinných – žalobkyně a žalovaného k uspokojení pohledávky ve výši 991 262,26 Kč s příslušenstvím, nákladů nalézacího řízení ve výši 61 332,50 Kč, nákladů oprávněné v exekučním řízení a nákladů exekuce soudního exekutora. Vykonatelným titulem pro nařízení exekuce bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 2. 2020, č. j. spisová značka.

8. Příkaz k úhradě na č.l. 13 spisu byl u Komerční banky zadán dne 16. 11. 2020, a to na částku 1 417 333,78 Kč. Z výpisu denního pohybu na účtu č. č. účtu bylo zjištěno, že dne 18. 11. 2020 byla z tohoto účtu provedena odchozí úhrada v částce 1 417 333,78 Kč s poznámkou „exekuční příkaz, spisová značka. Z denního výpisu z téhož účtu ze dne 19. 3. 2021 bylo zjištěno, že uvedený účet je veden na jméno žalobkyně a že na něj tohoto dne byla připsána částka 73 183 Kč od tituly před jménem jméno FO.

9. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že žalovaný byl ke dni 26. 11. 2021 spoluvlastníkem nemovitostí zapsaných na LV č. hodnota pro obec adresa, k.ú. adresa.

10. Výzvou k náhradě škody a vydání bezdůvodného obohacení ze dne 6. 12. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného prostřednictvím právního zástupce k zaplacení celkové částky 4 203 440,22 Kč z titulu náhrady škody a bezdůvodného obohacení. Předžalobní výzvou ze dne 12. 1. 2022 pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě téže částky.

11. Z vyjádření k předžalobní výzvě ze dne 9. 2. 2022 vyplývá, že žalovaný nároky žalobkyně ani zčásti neuznává.

12. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího k podnikání na č.l. 38 spisu bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne 16. 3. 2015 mezi žalovaným jako fyzickou osobou a společností žalobkyně, jejímž byl tehdy žalovaný jednatelem. Předmětem nájmu byla nemovitost zapsaná v KN na LV č. hodnota pro obec adresa, k.ú. Podkláštěří. Nájemné bylo sjednané ve výši 28 000 Kč měsíčně. Počátek splatnosti byl stanoven na 1. 1. 2018, s tím, že od této doby bude nájemné hrazeno v pravidelných měsíčních splátkách nejpozději do 5. dne dalšího měsíce. V bodě IV.4. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení s placením nájemného ve výši 500 Kč za každý den prodlení.

13. Z výpovědi nájemní smlouvy ze dne 13. 10. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný ke dni 30. 10. 2021 vypověděl žalobkyni nájemní smlouvu ze dne 16. 3. 2015.

14. Dopisem ze dne 8. 12. 2022 vyzval žalovaný žalobkyni k úhradě smluvní pokuty ve výši 342 500 Kč s odkazem na smlouvu o nájmu ze dne 16. 3. 2015. Smluvní pokuta byla vyčíslena za období od 15. 12. 2019 do 30. 10. 2021 (685 dní x 500 Kč). Dle podacího lístku byla výzva žalobkyni odeslána dne 9. 12. 2022.

15. Na č.l. 43 je smlouva o půjčce ze dne 31. 12. 2019 uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným. V bodě 1. je uvedeno, že věřitel (žalobkyně) poskytl dlužníkovi (žalovanému) půjčku ve výši 2 528 566 Kč formou převodu závazku dřívějšího jediného společníka firmy právnická osoba pana Jméno zainteresované osoby 0/0 do půjčky dle této smlouvy v pozici dlužníka. V bodě 2. se dlužník zavázal splácet půjčku v pravidelných měsíčních splátkách po 28 000 Kč s tím, že tyto splátky jsou výsledkem započtení závazků věřitele vůči dlužníkovi na základě nájemní smlouvy v objektu dlužníka na adrese adresa. Půjčka byla sjednána jako bezúročná. Na půjčce jsou 3 nečitelné podpisy a pod nimi jsou za věřitele uvedena jména jméno FO a jméno FO a jako dlužník je uveden Jméno zainteresované osoby 0/0. Soudu byla předložena prostá kopie smlouvy s kopií razítka o úředním ověření.

16. Z účastnické výpovědi jméno FO bylo zjištěno, že je jednatelem žalobkyně. Po jeho nástupu do firmy byla sjednána smlouva o půjčce popsaná v předchozím odstavci. Dohoda byla uzavřena v baru, v nemovitosti jméno FO. Jakým způsobem byla smlouva podepsána si nevzpomíná, neví kdy a jak ji podepsal žalovaný. Uzavírali spolu více dohod. Fungovalo to tak, že vypracovali nějaký dokument, zaslali jej žalovanému mailem a ten pak dokument podepsal. V souvislosti s uzavřením smlouvy o půjčce žádné peníze v hotovosti ani na účet žalovaného nepřevedl. Smlouva se uzavírala proto, aby sedělo účetnictví ve firmě.

17. Z výpovědi jméno FO bylo zjištěno, že již nějakou dobu není jednatelem žalobkyně, ale v minulosti jím byl. Smlouvou o půjčce byl řešen závazek z peněz, které si žalovaný v předchozím období půjčil z firmy pro vlastní potřebu. Smlouvou byla stvrzena výše částky a způsob, jakým bude uhrazena. Fakticky se jednalo o uznání závazku žalovaného vůči žalobkyni. V té době byl žalovaný zaměstnancem žalobkyně. Smlouva byla uzavřena v Třebíči. Smlouvu obdržel podepsanou z emailu žalovaného, jednalo se o scan smlouvy s podpisem žalovaného. K dohodě o obsahu smlouvy došlo dne 31. 12. 2019, avšak k jejímu podpisu nikoliv. On a jméno FO smlouvu podepsali až poté, co ji obdržel již podepsanou od žalovaného. Domnívá se, že následně se podepisoval i originál smlouvy. Závazek uvedený ve smlouvě o půjčce vznikl za dobu jednatelství žalovaného ve firmě, jednalo se o nakládání s prostředky firmy.

18. Z výpovědi svědka jméno FO bylo zjištěno, že od roku 2018 má ve firmě žalobkyně majetkovou účast, figuruje zde jako tichý společník bez jakékoliv rozhodovací pravomoci. O obsahu smlouvy o půjčce se jednalo velmi dlouho. Není si vědom, že by byl přítomen podpisu žalovaného. Podepisovala se kvanta dokumentů, žalovaný s tímto souhlasil. Neměl tehdy peníze. Na to kdo a kdy předmětnou smlouvu podepisoval si svědek nepamatoval. Jednání o smlouvě probíhalo bez právníků. Ústní jednání se většinou odehrávala v baru nebo později v kanceláři pana jméno FO. Jednání o smlouvě se vedla na konci roku 2019, asi na Silvestra.

19. Na č.l. 63 spisu je založen email zaslaný dne 6. 5. 2020 z adresy e-mail jméno FO. Předmětem je smlouva o půjčce. Přílohou je soubor formátu IMG. Na následujícím č.l. je pak scan smlouvy s podpisem žalovaného.

20. Z úplného výpisu z OR k firmě žalobkyně bylo zjištěno, že funkce žalovaného jako jednatele této firmy zanikla ke dni 27. 9. 2018.

21. Žalobou ze dne 14. 3. 2022 podanou ke Krajskému soudu v Brně domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 2 859 289,44 Kč z titulu náhrady škody, která jí vznikla v souvislosti s porušením povinnosti žalovaného jednat s péčí řádného hospodáře. V žalobě jsou přitom specifikovány jednotlivé neoprávněné výběry finančních prostředků z účtu firmy, kdy byl žalovaný jejím jednatelem.

22. Z přehledu ostatních závazků žalobkyně v období od 1. 1. 2018 do 31. 12. 2018 vyplývá, že za pronájem skladu bylo uhrazeno celkem 336 000 Kč. Na č.l. 86 – 108 spisu jsou výpisy z účtu žalobkyně vedeného u UniCredit Bank dokládající jednotlivé platby nájemného převodem na účet. V případě částky 28 000 Kč, která měla být uhrazena dne 24. 1. 2018 se však jednalo o výběr z bankomatu a částka 196 000 Kč byla vybrána v hotovosti dne 28. 8. 2018.

23. Z výpisu z účetního deníku žalobkyně na č.l. 109 vyplývá, že ke dni 1. 1. 2019 měla žalobkyně pohledávku za žalovaným ve výši 3 273 566,37 Kč, dále že ke dni 31. 12. 2019 byla zaúčtována částka – 336 000 Kč za nájem poskytnutý k podnikání za období 1-12/2019 jako zápočet pohledávky za žalovaným a dále že ke dni 31. 12. 2019 byla zaúčtována půjčka žalovanému ve výši 2 528 566,37 Kč na základě smlouvy ze dne 31. 12. 2019.

24. Z výpisů z účtů žalobkyně vedených u právnická osoba, UniCredit Bank a Raiffeisen Bank založených ve spise na č.l. 111- 179 jsou patrné pohyby na těchto účtech za období od ledna do listopadu 2018.

25. Po provedeném dokazování má soud za zjištěný následující skutkový stav: Žalovaný byl v letech 2014 až 2018 jednatelem společnosti Honest Direction a v letech 2015 až 2018 též jednatelem žalobkyně. Advokátní kancelář Havel α Partners potvrdila emailem, že souhlasí s přistoupením žalobkyně ke směnečnému dluhu žalovaného a jméno FO jako jednatel žalobkyně toto stvrdil emailem ze dne 3. 12. 2019. Na návrh žalobkyně, žalovaného a společnosti právnická osoba vydal dne 6. 12. 2019 Obvodní soud pro adresa usnesení, kterým schválil smír, jímž se žalovaní zavázali zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně částku 1 091 262,26 Kč spolu s náhradou nákladů řízení ve výši 61 332,50 Kč v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100 000 Kč. Pro případ okamžité splatnosti uvedené částky se dále zavázali uhradit společně a nerozdílně úrok ve výši 6% p.a. z částky 1 073 045 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Výrok o schválení smíru nabyl právní moci dne 17. 3. 2020 a stal se vykonatelným dne 25. 4. 2020. Z výpisů z účtů žalobkyně vedených u UniCredit Bank, MONETA Money Bank a Raiffeisen Bank za období leden až listopad 2018 jsou patrné jednotlivé transakce, který byly prováděny v době, kdy jednatelem žalobkyně byl žalovaný. Z účetních dokladů žalobkyně je patrné, že ke dni 31. 12. 2019 se zaúčtovalo několik transakcí tak, aby účetnictví firmy bylo v pořádku. Dne 25. 9. 2020 Okresní soud v Třebíč nařídil exekuci podle vykonatelného exekučního titulu, a to usnesení o schválení soudního smíru, které vydal dne 6. 2. 2020 Obvodní soud pro Prahu 1. Pověřen vedením exekuce byl soudní exekutor JUDr. Lukáš Jícha. Dne 16. 11. 2020 zadala žalobkyně příkaz k úhradě částky 1 417 333,78 Kč s poznámkou, že se jedná o úhradu uvedeného exekučního příkazu. K převodu finančních prostředků došlo dne 18. 11. 2020. Dne 19. 3. 2021 obdržela žalobkyně na svůj účet od soudního exekutora Lukáše Jíchy zpět částku 73 183 Kč. Celkově tak soudnímu exekutorovi uhradila částku 1 344 150,78 Kč. Z výpisu z KN bylo zjištěno, že žalovaný byl v roce 2021 vlastníkem nebytových prostor, které žalobkyně na základě smlouvy o nájmu ze dne 16. 3. 2015 užívala jako daňový sklad. Nájemné ve smlouvě bylo sjednáno ve výši 28 000 Kč měsíčně s tím, že hrazeno bude až od ledna 2018. Ve smlouvě byla též sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každý den prodlení s úhradou nájemného. Žalovaný nájemní smlouvu vypověděl ke dni 30. 10. 2021 a dne 8. 12. 2022 vyzval žalobkyni k úhradě smluvní pokuty ve výši 342 500 Kč. Žalobkyně přitom žalovaného již dne 6. 12. 2021 vyzvala k náhradě škody a vydání bezdůvodného obohacení v celkové výši 4 203 440,22 Kč. Dne 14. 3. 2022 podala žalobkyně u Krajského soudu v Brně žalobu, kterou se požalovaném domáhá zaplacení částky 2 859 289,44 Kč z titulu náhrady škody, které vznikla porušením povinností žalovaného jednat s péčí řádného hospodáře v době, kdy byl jednatelem žalobkyně.

26. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“).

Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Podle § 1892 odst. 1 o. z. kdo bez dlužníkova souhlasu ujedná s věřitelem, že za dlužníka splní jeho dluh, stává se novým dlužníkem vedle původního dlužníka a je spolu s ním zavázán společně a nerozdílně.

Podle § 1872 odst. 1 o. z. je-li několik dlužníků zavázáno plnit společně a nerozdílně, jsou povinni plnit jeden za všechny a všichni za jednoho. Věřitel může požadovat celé plnění nebo jeho libovolnou část na všech spoludlužnících, jen na některých, nebo na kterémkoli ze spoludlužníků.

Podle § 1875 o. z. má se za to, že podíly na dluhu u všech spoludlužníků jsou v jejich vzájemném poměru stejné.

Podle § 1876 odst. 2 věty první o. z. vyrovnal-li spoludlužník více, než činí jeho podíl, náleží od ostatních spoludlužníků náhrada.

Podle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

Podle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

Podle § 617 odst. 2 o. z. i po uplynutí promlčecí lhůty se strana může dovolat svého práva při započtení, pokud mohlo být k započtení přistoupeno kdykoli před uplynutím promlčecí lhůty.

27. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba je zcela nedůvodná. Soud od počátku řízení dal žalobkyni najevo, že dle jeho názoru se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 29 ICdo 19/2013. Ačkoliv byl vydán v poměrech starého občanského zákoníku, lze jej dle názoru soudu použít i za účinnosti o. z. Toto rozhodnutí se týká regresního vztahu mezi přistoupivším dlužníkem a dlužníkem původním a jeho právní věta zní: „Přistoupením k závazku podle § 533 obč. zák. se nový věřitel stává dlužníkem vedle původního dlužníka. Vzniká nejen vztah mezi věřitelem a novým dlužníkem, ale rovněž vztah mezi oběma dlužníky. V rámci tohoto vztahu mají dlužníci mezi sebou (není-li dohodnuto něco jiného nebo neplyne-li něco jiného z právního předpisu nebo rozhodnutí soudu) stejný podíl na dluhu a splněním dluhu věřiteli nad rámec tohoto podílu vzniká splnivšímu dlužníku právo regresu vůči dlužníkům ostatním. Výše regresu je rozdílem mezi tím, co dlužník skutečně plnil, a tím, jaká byla výše jeho podílu na společném dluhu. O případ bezdůvodného obohacení nejde, neboť i přistoupivší dlužník plnil svůj dluh (jeho dluhem se stal přistoupením k závazku), a proto nový dlužník právo na vydání bezdůvodného obohacení nemá (má pouze nárok na regres).“

28. Judikatura, na kterou odkazuje žalobkyně není přiléhavá, neboť řeší vzájemné nároky v případě převzetí dluhu. U převzetí dluhu přitom (na rozdíl od přistoupení k závazku) absentuje zákonná úprava, jak se má původní dlužník vypořádat s tím, kdo za něj dluh převzal. U přistoupení k dluhu, však zákon tuto úpravu obsahuje, a to v citovaném § 1876 odst. 2 o.z. Za situace, kdy mezi účastníky nebylo dohodnuto, kdo má jakou část dluhu uhradit, vychází se z toho, že každý má uhradit jednu polovinu. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila částku 1 344 150,78 Kč, tedy o 622 075,39 Kč více, než činil její podíl. Proto by měla právo, aby jí žalovaný tuto částku uhradil. Žalovaný však zcela po právu provedl započtení pohledávky ve vztahu ke dlužnému nájemnému. Nájemní smlouva přitom nebyla žalobkyní nijak zpochybněna. Naproti tomu existenci smlouvy o půjčce ze dne 31. 12. 2019 o obsahu tvrzeném žalobkyní nemá soud za prokázanou. Žalobkyně tvrdila, že nájemné nebylo hrazeno z důvodu půjčky, kterou žalobkyně žalovanému poskytla dle tvrzené smlouvy s tím, že nájemné a splátky půjčky byly vzájemně započteny. Žalovaný zpochybnil svůj podpis na tomto dokumentu a žalobkyně k prokázání svých tvrzení navrhla vyslechnout současného a bývalého jednatele společnosti (jméno FO a jméno FO) a svědka jméno FO, který ve společnosti žalobkyně má majetkovou účast. Výpovědi slyšených osob se rozcházely v podstatných okolnostech, např. okamžiku uzavření smlouvy, způsobu jejího uzavření atd. Žalobkyně navíc od počátku tvrdila, že smlouva byla uzavřena písemně, avšak z provedených výslechů vyplynulo, že tomu mohlo být spíše ústně, ale toto žalobkyně nikdy netvrdila. Nikdo ze slyšených osob přitom neviděl, že by žalovaný předmětnou smlouvu skutečně podepsal. Originál smlouvy žalobkyně nepředložila. S ohledem na shora uvedené soud existenci písemné smlouvy ze dne 31. 12. 2019 za prokázanou nemá, a proto se ani nezabýval jejím právním posouzením. Z téhož důvodu pak soud neakceptoval argumentaci žalobkyně, že nájemným měla být uhrazena půjčka, resp. dluh žalovaného vzniklý vůči společnosti v důsledku neplnění povinnosti dobrého hospodáře. Obdobnou částku, kterou měla půjčka ze smlouvy ze dne 31. 12. 2019 představovat, uplatňuje nyní žalobkyně po žalovaném u Krajského soudu v Brně právě z titulu porušení povinnosti řádného hospodáře. Je tedy zřejmé, že ani sama žalobkyně si vlastně není jistá, co a z jakého právního titulu po žalovaném v jednotlivých řízeních vlastně požaduje. Pokud se jedná o námitku promlčení vznesenou žalobkyní ohledně dlužného nájemného, pak tato se neuplatní s odkazem na cit. ust. § 617 odst. 2 o. z. Žalobkyně za žalovaného uhradila v exekuci žalovanou částku v listopadu 2020, přičemž dlužné nájemné bylo započteno až za období od prosince 2018, a není proto promlčeno. S ohledem na vše shora uvedené nezbylo soudu než žalobu zamítnout jako celek.

29. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalovanému přiznal proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek:

 odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále též jen „AT“) ve výši 10 x 13 700 Kč za deset poskytnutých úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 9. 12. 2022, účast u jednání dne 13. 2. 2023, porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 20. 2. 2023, doplnění tvrzení a kompenzačních námitek ze dne 28. 2. 2023, účast u jednání soudu dne 29. 3. 2023 přesahující 2 hodiny, porada s klientem přesahující 1 hodinu dne 3. 4. 2023, doplnění tvrzení a návrhy důkazů ze dne 11. 4. 2023, účast u jednání dne 24. 5. 2023), celkem 137 000 Kč

 10 x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 3 000 Kč,

 náhrada za promeškaný čas strávený cestou ke třem jednáním soudu a zpět (adresa a zpět) v rozsahu 24 půlhodin, tj. 24 x 100 Kč, celkem 2 400 Kč,

 cestovné ve výši 2 701,16 Kč za cestu z Prahy do Třebíče a zpět vozidlem BMW Gran Tourer, RZ SPZ, za 350,2 km (zpáteční cesta) při průměrné spotřebě 6,1 l/100 km, použitém palivu benzin (95 oktanů) s cenou dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. ve výši 41,20 Kč za litr a náhradě za použití vozidla dle téže vyhlášky ve výši 5,20 Kč/km, a to celkem za tři cesty k jednáním soudu konaným ve dnech 13. 2. 2023, 29. 3. 2023 a 24. 5. 2023, tj. celkem 8 103,48 Kč (3 x 2 701,16 Kč).

30. Shora přiznané náklady řízení jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“), neboť právní zástupce žalovaného je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. DPH zde činí částku 31 605,73 Kč.

31. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalovaného nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobkyně povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.