OSTR 6 C 211/2024-62

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem Mgr. JUDr. Janem Hurdíkem, PhD. ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Anonymizováno., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, Anonymizováno zastoupený opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 493 554,16 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 493 554,16 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 23 942,44 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 673,19 Kč, s úrokem ve výši 9,99% ročně z částky 488 752,16 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00% ročně z částky 488 752,16 Kč od 13. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 99 097,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. soudní poplatek ve výši 19 743 Kč,

2. odměna advokáta ve smyslu vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 6 x 10 300 Kč za šest úkonů právní služby,

3. 3x 300 Kč a 3x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby,

4. náhrada za promeškaný čas za 4 započaté půlhodiny v jednotlivé výši 100 Kč, celkem ve výši 400 Kč, náhrada cestovních výdajů ve výši 1 133 Kč za 156 najetých kilometrů k jednání soudu (vyhl. č. 475/2024 Sb.).

5. Žalovaný ani nadále v řízení před soudem I. stupně nikterak nezpochybnil, že jako dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobce – právnická osoba. – dne 28.10.2022 smlouvu o úvěru č. Anonymizováno na sjednaný úrok ve výši 9,99% ročně, na jejímž podkladě mu byl bankou poskytnut úvěr ve výši 514 000 Kč, který se zavázal splatit formou 96 pravidelných měsíčních splátek ve výši 7 796,80 Kč. Žalovaný se zavázal tyto měsíční splátky poukazovat vždy ke každému 20. dni v měsíci, a to spolu s měsíčním poplatkem za pojištění ve výši 686 Kč. Žalovaný také nezpochybnil, že tuto povinnost splácet úvěr porušil a splátky úvěru s jeho sjednaným příslušenstvím nezasílal řádně a včas. Soud měl dále k dispozici tvrzení žalobce o tom, že banka jako jeho právní předchůdce vzhledem k porušení smluvních podmínek žalovaného přistoupil v souladu s produktovými podmínkami dne 19.12.2023 k zesplatnění úvěru. Nesporným zůstalo nakonec i tvrzení žalobce o výši dluhu žalovaného vyplývajícího z projednávané smlouvy ve spojení s obchodními podmínkami předchůdce žalobce, resp. skutečnost, že projednávaný závazek dosud řádně nesplnil.

6. Po provedeném řízení soud opětovně dospěl k závěru, že žaloba je v plném rozsahu důvodná.

7. Za nesporného skutkového stavu věci potud, že žalovaný jako dlužník uzavřel s právním předchůdcem žalobce písemně úvěrovou smlouvu v podobě specifikované výše i potud, že následně neplnil své závazky z ní plynoucí, tedy především řádně úvěr sjednaným způsobem splácet, a i pokud jde o samotnou výši dosud nesplaceného závazku, zůstalo na soudu, aby se vypořádal s námitkami žalovaného, totiž že úroky včetně zákonného úroku z prodlení spojené s tímto závazkem jsou nepřiměřené a měly by být soudem sníženy, předchůdce žalobce řádně nezkoumal bonitu žalovaného před případným poskytnutím úvěru a rovněž tak by měla být korigována přiznaná výše nákladů řízení. Ke tvrzení žalovaného o tom, že neobdržel výzvu právního předchůdce žalobce k úhradě dlužných pohledávek spojenou s předčasným splacením celého úvěru soud předně uvádí, že toto tvrzení považuje za krajně nepravděpodobné a účelové, a to i s ohledem na to, že samotnému soudu se v řízení opakovaně nepodařilo žalovaného nijak kontaktovat, což vyústilo v nutnost ustanovit mu pro řízení opatrovníka. U banky pak rozhodně nelze tento postup v příkrém rozporu s jejími smluvními podmínkami spočívající v samovolném bezdůvodném předčasném splacení úvěru považovat za přirozený a účelný, když naopak jej soud s ohledem na obchodní podstatu úvěrování shledává krajně nelogickým. Pokud jde o námitku žalovaného ve vztahu k nepřiměřenosti sjednaných úroků z úvěru v kombinaci s nyní požadovaným úrokem z prodlení, pak soud s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 1.7.2010, sp. zn. I ÚS 728/10, konstatuje, že součet žalobou uplatněného úroku z prodlení ve výši 15% ročně a smluveného úroku z úvěru ve výši 9,99% ročně představuje v daném případě pro žalovaného celkové úrokové zatížení ve výši 24,99% ročně, resp. 0,068% denně, a tedy takové úrokové zatížení, které ani zdaleka nedosahuje limitu vysloveného Ústavním soudem v podobě 0,5% (jen smluvního úroku!) denně. Již jen z tohoto pohledu dle názoru soudu I. stupně uvedená námitka nemůže obstát. Pokud jde o úvěruschopnost žalovaného a otázku, zda se jí předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru dostatečně zabýval, pak soud předně zohlednil nesporné tvrzení žalobce o tom, že celý úvěr byl použit na úhradu dřívějších závazků žalovaného, měsíční splátky žalovaného před poskytnutím úvěru činily 16 835,47 Kč a posléze již jen 7 796,80 Kč. Již jen z tohoto pohledu je zřejmé, že finanční situace žalovaného v podobě jeho měsíčního splátkového zatížení se v důsledku poskytnutí projednávaného úvěru nemohla ztížit. Nadto právní předchůdce žalobce, jak žalovaný nezpochybnil a jak vyplývá z podrobného písemného vyjádření žalobce, kromě informací od samotného žalovaného aktivně vyhledával relevantní skutečnosti rozhodné pro posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, zjistil přitom mimo jiné celkovou sumu měsíčních splátek žalovaného ve výši 36 238 Kč a příjmů žalovaného v době posouzení žádosti o úvěr v částce 82 052,01 Kč. Přitom vycházel i z běžného účtu žalovaného, a to i při posouzení výdajů žalovaného za období posledních tří měsíců před uzavřením smlouvy, zohlednil částku životního minima a počítal i s částkou normativních nákladů na bydlení. V řízení tak nezbývá než uzavřít, že předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru posoudil schopnost žalovaného splácet s odbornou péčí a postupoval zcela v souladu s ustanovením § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Pokud jde konečně o otázku nákladů řízení a požadavku žalovaného na jejich snížení, pak soud odkazuje na ustanovení § 150 občanského soudního řádu, dle kterého lze takto učinit pouze v případě, že jsou tu důvody hodné zvláštního zřetele, které ovšem z povahy věci nejsou dány jen tím, že by pro toho kterého účastníka náklady představovaly ekonomickou zátěž. Jelikož žalovaný právě takové důvody v řízení v zásadě netvrdil, přistoupil soud na podkladě ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu k rozhodnutí, kterým ve věci úspěšnému žalobci přiznal plnou náhradu nákladů řízení ve smyslu jejich specifikace uvedené níže.

8. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21% jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobce je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.

9. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ve lhůtě do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči ve třech vyhotoveních (ustanovení §§ 201 a 204 odst. 1 občanského soudního řádu).

Odvolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné (ustanovení § 202 odst. 3 občanského soudního řádu).

Nebude-li povinnost uložená tímto rozhodnutím dobrovolně splněna, lze navrhnout soudní výkon rozhodnutí, resp. provedení exekuce.