OSTR 5 C 105/2026-31

Okresní soud v Třebíči rozhodl samosoudcem JUDr. Janem Tesařem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobců: a) Jméno žalobce A, narozená Datum narození žalobce A bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_002⟫ b) Jméno žalobce B, narozený Datum narození žalobce B bytem Adresa žalobce A ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovanému: Jméno žalovaného., IČO IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_005⟫ zastoupený advokátem Jméno advokáta ⟪LB:lb_006⟫ sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_007⟫ o vyloučení věcí z exekuce

I. Z exekuce vedené proti povinnému jméno FO, nar. datum, bytem adresa, ve prospěch žalovaného jako oprávněného pod sp. zn. spisová značka u Exekutorského úřadu adresa, soudního exekutora tituly před jménem jméno FO, na základě pověření Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 1. 2026, sp. zn. spisová značka, jsou vyloučeny movité věci sepsané pod položkami 1 až 12 v soupisu movitých věcí ze dne 18. 2. 2026.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. České republice se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice soudní poplatek ve výši 2 000 Kč na účet Okresního soudu v Třebíči do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2026 domáhali vydání rozhodnutí, kterým budou z exekuce vedené proti povinnému jméno FO, narozenému datum, bytem adresa, ve prospěch žalovaného jako oprávněného na základě pověření Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 1. 2026, sp. zn. spisová značka, u Exekutorského úřadu adresa soudního exekutora tituly před jménem jméno FO (dále jen exekuce) vyloučeny movité věci sepsané pod položkami 1 – 12 soupisu movitých věcí provedeného v jejich bydlišti zaměstnanci exekutora dne 18. 2. 2026. Žalobu odůvodnili tím, že povinný, který je jejich synem, se od října 2025 zdržuje v jejich domácnosti na adrese adresa, jedná se o dům s pečovatelskou službou ve vlastnictví adresa. Povinnému umožnili se u nich zdržovat poté, co se ocitl bez jakýchkoli finančních prostředků a možnosti pořídit si vlastní bydlení. Do soupisu movitých věcí ze dne 18. 2. 2026 byly pod položkami 1 - 12 pojaty movité věci v jejich společném jmění manželství pořízené dlouho předtím, než umožnili povinnému bydlet u nich, u dvou věcí se pak jedná o věci jejich vnuka, který si je u nich ponechal. Žalobci podali soudnímu exekutoru návrh na vyškrtnutí předmětných movitých věcí ze soupisu, nicméně tento návrh byl jeho usnesením ze dne 24. 3. 2026 zamítnut s odůvodněním, že žalobci dostatečně neprokázali svoje vlastnické právo k předmětným movitým věcem.

2. Žalovaný ve svém vyjádření zejména zdůraznil, že mu nebyl soudním exekutorem návrh na vyškrtnutí předmětných movitých věcí ze soupisu zaslán a neměl vliv na postup exekutora. Dále uvedl, že závěr o tom, kdo je vlastníkem předmětných movitých věcí, lze učinit pouze po komplexním a pečlivém zvážení všech skutkových okolností věci, které je v kompetenci soudu.

3. Žalobci i žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 25. 6. 2026 nedostavili a nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání, přestože k němu byli řádně předvoláni. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

4. Z usnesení soudního exekutora tituly před jménem jméno FO ze dne 24. 3. 2026, č.j. spisová značka, vzal soud za prokázané, že tímto usnesením byl zamítnut návrh žalobců na vyškrtnutí předmětných movitých věcí pojatých do soupisu protokolem ze dne 17. 2. 2026 s tím, že vlastnické právo povinného jméno FO, narozeného datum, bytem adresa, k těmto věcem nebylo vyvráceno. Soud dále provedl dokazování výpovědí svědkyně jméno FO a písemným vyjádřením této svědkyně a sousedky žalobců Anonymizováno. Tato žalobci navržená svědkyně se z jednání soudu omluvila pro kolizi s dědickým řízením a vzhledem k níže uvedenému nepovažoval soud výpověď této svědkyně za nezbytnou. Z výpovědi svědkyně i prohlášení Anonymizováno vzal soud za prokázané, že žádná z předmětných movitých věcí není ve vlastnictví povinného jméno FO, neboť nemá důvod o správnosti jejich tvrzení pochybovat. Sepsané movité věci jsou převážně zařízením a vybavením domácnosti (obývací stěna, konferenční stolek, křeslo, dva televizory, vysavač, šicí stroj, obraz), přičemž nelze logicky předpokládat, že by žalobci před příchodem syna neměli byt zařízený a s těmito věcmi se k nim stěhoval zadlužený a zjevně nemajetný povinný mající trvalé bydliště na adrese ohlašovny. Všechny věci byly zjevně pořízeny dávno před nastěhováním povinného a vzhledem k jejich stáří nelze klást k tíži žalobců, že nedisponují doklady o pořízení těchto věcí.

5. Podle § 267 o.s.ř. lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí tohoto zákona.

6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobci prokázali, že jsou ve společném jmění manželů vlastníky předmětných movitých věcí kromě dvou (notebook a tablet pod položkami 1 a 3 soupisu), které si u nich nechal jejich vnuk. Rozhodně se nejedná o věci ve vlastnictví povinného a soud proto žalobě na vyloučení předmětných věcí z exekuce vyhověl.

7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšným žalobcům. Těm však žádné náklady řízení nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. O nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti s přiznáním svědečného svědkyni jméno FO ve výši 1 035 Kč rozhodl soud dle § 148 odst. 1 za použití § 150 o.s.ř., podle kterých by obecně měl tyto náklady hradit ve věci neúspěšný žalovaný. Soud však dospěl k závěru, že se žalovaný na vzniku sporu nijak nepodílel, neměl možnost ovlivnit postup exekutora, a jsou tak dány důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání práva na náhradu řízení státu.

8. Protože byli žalobci soudem osvobozeni od placení soudních poplatků, přešla vyhovujícím rozsudkem dle § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění poplatková povinnost na žalovaného, u kterého předpoklady pro osvobození od soudních poplatků splněny nejsou. Soud proto rozhodl, že je žalovaný povinen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč stanovený dle položky 4.1 písm. c/ přílohy k sazebníku soudních poplatků státu zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na účet Okresního soudu v Třebíči.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Třebíči do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí nebo exekuci.