OSTU 114 C 1/2023-101

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o 110 295,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41.765,99 Kč do 1 roku od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 51.939,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 7. 2022 do zaplacení, co do smluvní pokuty ve výši 16.590,67 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41.765,99 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 61.042,01 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 238.464 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 3. 1. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 131.300 Kč s úrokem z prodlení, smluvní pokuty 23.282,40 Kč a úroku ve výši 75,91 % p. a. z částky 61.042,01 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky 238.464 Kč. K odůvodnění žaloby uvedl, že mezi účastníky byla dne 8. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru č. 9102272876, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 62.000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit s úrokem ve výši 75,91% p. a. ve 48 měsíčních splátkách po 4.718 Kč splatných do 22. dne v měsíci od února 2020. Součástí splátek byla i úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 578 Kč, když žalovaný při podpisu smlouvy podepsal zároveň přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Schopnost žalovaného úvěr splácet byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů. Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI. Žalovaný úvěr řádně nesplácel a ocitl se v prodlení s úhradou splátek. Žalovaný zaplatil od 12. 2. 2020 do 13. 9. 2021 celkem částku 20.234,01 Kč. Porušením smluvních podmínek vznikl žalobci nárok na smluvní pokutu ve výši 499 Kč (za splátku č. 11, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů) a došlo k zesplatnění úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy ke dni 7. 7. 2022. Podle bodu 6.4. smlouvy ke dni zesplatnění nesplacená jistina a nesplacené úroky se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 130.801,67 Kč. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodu 6.5 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se zaplacením nové jistiny ve výši 0,1 % z dlužné částky denně, kterou žalobce požadoval ve výši 23.282,40 Kč. Z nesplacené původní jistiny úvěru požadoval žalobce úrok za poskytnutí úvěru ve výši 75,91 % p. a. od 9. 7. 2022 do zaplacení, maximálně do doby, než celkový úrok dosáhne částky 238.464 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil ani na základě předžalobní výzvy, kterou mu žalobce zaslal.

2. Před vydáním platebního rozkazu vzal žalobce v rámci vyjádření ze dne 16. 1. 2023 žalobu zpět co částky 37.595 Kč s úrokem z prodlení, co do smluvní pokuty 6.691,73 Kč a co do úroku ve výši 40,91 % p. a. z částky 61.042,01 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení. Usnesením čj. 114 C 1/2023-62 ze dne 23. 1. 2023, které nabylo právní moci dne 22. 3. 2023, bylo řízení ve zpětvzatém rozsahu zastaveno. Předmětem řízení zůstalo zaplacení částky 93.705 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 7. 2022 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 16.590,67 Kč, úroku ve výši 35 % ročně z částky 61.042,01 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 238.464 Kč.

3. Vydaný platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení, jak byly v souvislosti se zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného dokládány a posuzovány výdaje žalovaného, popř. osob s ním žijících ve společné domácnosti (rozsudek Nejvyššího soudu čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023), a k označení a doložení důkazů k prokázání těchto tvrzení a žalobce byl poučen, že jinak nebude mít soud za prokázáno, že byla s odbornou péčí posouzena úvěruschopnost žalovaného, bude věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 9. 5. 2023, ve kterém zopakoval, že má za to, že úvěruschopnost žalovaného byla řádně posouzena. Schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla ze strany věřitele prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech plynulo, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 22.000 Kč, celkové měsíční výdaje žalovaného činily 4.410 Kč, volné zdroje ke splácení po odečtení tisícikorunové rezervy činily 16.590 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení činí 1.000 Kč (nájemné + inkaso), žalobce nemá k dispozici doklad o výši nájemného a nákladech souvisejících s bydlením. Žalovaný neuvedl žádnou osobu, ke které by měl vyživovací povinnost. Žalobce k vyjádření připojil stejné doklady, jako byly připojeny k žalobě.

5. K jednání dne 10. 7. 2023 se účastníci nedostavili, ač jim bylo řádně a včas doručeno předvolání (žalobci 11. 5. 2023, žalovanému 25. 5. 2023), proto soud dle § 101 odst. 3 o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil.

6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy návrhem smlouvy o úvěru ze dne 8. 1. 2020, včetně oznámení o schválení úvěru, přílohy č. 1, předsmluvního formuláře, splátkového kalendáře, prohlášení klienta, kopie občanského průkazu žalovaného a dokladů ohledně pojištění schopnosti splácet úvěr, hodnocením klienta, výpisy záznamů z registrů, pracovní smlouvou žalovaného a dohodou o změně pracovní smlouvy, potvrzením zaměstnavatele o příjmu žalovaného, částí výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2019, dokladem o vyplacení úvěru, kartou klienta, výzvou žalobce ze dne 7. 7. 2022, oznámením o zesplatnění úvěru ze dne 7. 7. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 14. 12. 2022, včetně podacího archu.

7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 8. 1. 2020 byla účastníky uzavřena smlouva o úvěru. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem. Ve smlouvě je odkaz na zákon o spotřebitelském úvěru a je k ní připojen formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 62.000 Kč, které byl žalovanému dne 14. 1. 2020 převeden bezhotovostně. Žalovaný se zavázal úvěr splatit společně se sjednaným úrokem a poplatkem za pojištění v měsíčních splátkách po 4.718 Kč splatných do 22. dne v měsíci od února 2020.

8. Dle žalobce žalovaný úvěr řádně nesplácel a ocitl se v prodlení s úhradou splátek (poprvé již s úhradou třetí splátky), zaplatil od 12. 2. 2020 do 13. 9. 2021 v nepravidelných platbách celkem částku 20.234,01 Kč. Žalobce dopisem ze dne 7. 7. 2022 oznámil žalovanému, že vzhledem k tomu, že se ocitl v prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů, došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k zaplacení celkové částky 131.300 Kč do 10 dnů od odeslání oznámení.

9. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. V souvislosti s uzavřením smlouvy provedl žalobce lustraci žalovaného v registrech s negativním výsledkem. Žalobce měl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného ze dne 14. 6. 2018 a dohodu o změně pracovní smlouvy žalovaného ze dne 12. 6. 2019, podle kterých byl pracovní poměr žalovaného u společnosti právnická osoba uzavřen na dobu určitou a prosloužen do 30. 6. 2020. Podle potvrzení zaměstnavatele dosahoval žalovaný měsíčního příjmu přes 23.000 Kč čistého. Dále získal od žalovaného část výpisu z účtu žalovaného vedeného u ulice anonymizováno za prosinec 2019, ze kterého je patrný pouze počáteční zůstatek účtu - 66,63 Kč, konečný zůstatek 259,18 Kč, celkové příjmy 21.990 Kč, celkové výdaje 21.664,19 Kč. Není patrno, z jakých položek výdeje sestávaly. V hodnocení klienta žalobcem je uvedeno, že žalovaný je svobodný, druhá osoba v domácnosti 0, počet dětí 0, splátky (úvěry, výživné, hypotéky) 0 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 1.000 Kč, celkové výdaje 4.410 Kč, příjmy 22.000 Kč, volné zdroje 16.590 Kč.

10. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru ze dne 8. 1. 2020 částku 62.000 Kč, která byla převedena žalovanému na účet. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení předložil shora uvedené doklady. Dle předložených dokladů měl žalovaný měsíční příjem přes 20.000 Kč, ale jeho finanční hospodaření bylo problematické. Podle části jediného výpisu z účtu za měsíc, který předcházel poskytnutí úvěru, měl žalovaný na účtu na počátku prosince 2019 záporný zůstatek, na konci měsíce minimální zůstatek, ze kterého by bylo nemožné hradit sjednané měsíční splátky úvěru. Rozhodně žalovanému nezůstávaly volné zdroje přes 16.000 Kč měsíčně, které jsou uvedeny v hodnocení klienta. Z výpisů není patrno, z čeho sestávaly výdaje žalovaného ve výši 21.664,19 Kč, které jsou podstatně vyšší, než výdaje 4.410 Kč uvedené v hodnocení klienta. Žalobce vyšel z toho, že náklady žalovaného na bydlení (nájem a inkaso) jsou 1.000 Kč měsíčně, aniž by se zabýval, zda takové náklady na bydlení v roce 2019 jsou reálné a aniž by byla dokládána jakýmkoliv způsobem jejich výše. Žádným způsobem nebyly prověřovány výdaje žalovaného, popř. osob s ním žijících ve společné domácnosti (pokud takové osoby se žalovaným žily). Žalobce soudu nedoložil ani celý měsíční výpis z účtu žalovaného, aby bylo patrno jeho finanční hospodaření. Žalobce byl soudem písemně vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného a byl poučen, že jinak nebude mít soud za prokázáno, že byla úvěruschopnost žalovaného posouzena s odbornou péčí. Na výzvu soudu žalobce pouze opakovaně předložil stejné doklady, jako připojil k žalobě.

13. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Taktomu bylo v případě žalovaného co do výdajů, když žalobce ověřil pouze příjmy žalovaného. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 je konstatováno, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotného žalovaného, natož osob případně s ním žijících ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Tomu odpovídá i skutečnost, že se žalovaný dostal do prodlení již s úhradou třetí splátky.

14. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 8. 1. 2020 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

15. Protože žalobce poskytl žalovanému částku 62.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalovaný dle žalobce zaplatil ve splátkách částku 20.234,01 Kč a v tomto rozsahu bezdůvodné obohacení zaniklo již před podáním žaloby. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by zaplatil více. Z částky 62.000 Kč tak zbývá zaplatit 41.765,99 Kč (62.000 – 20.234,01 Kč). Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaný částku převzal, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 1 rok od právní moci rozsudku. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 41.765,99 Kč ve výše uvedené lhůtě.

16. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky 51.939,01 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od 9. 7. 2022 do zaplacení, co do smluvní pokuty ve výši 16.590,67 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 41.765,99 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení a co do úroku ve výši 35 % ročně z částky 61.042,01 Kč od 9. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 238.464 Kč, byla žaloba zamítnuta.

17. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalovanému, který měl ve věci větší úspěch než neúspěch, náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat splnění návrhem na výkon rozhodnutí či exekuci.