OSTU 14 C 338/2023-24

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 21.050 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10.000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 11.050 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.000 Kč od 18. 10. 2022 do zaplacení se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 22. 9. 2023 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 10.000 Kč jako dlužné jistiny, částky 6.000 Kč jako poplatku za poskytnutí zápůjčky (obojí se zákonným úrokem z prodlení), částky 2.500 Kč za účelně vynaložené náklady a částky 2.550 Kč jako smluvní pokuty, vše na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaná uzavřela dne 11. 7. 2022 se žalobcem smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy byly žalované zaslány na účet peněžní prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala splatit částku 16.000 Kč (jistina + poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 6.000 Kč) ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky 17. 10. 2022. Před uzavřením smlouvy prověřil žalobce úvěruschopnost žalované. Žalovaná sjednanou částku neuhradila řádně a včas, nezaplatila žádnou částku. Žalobce se proto domáhá zaplacení částky 16.000 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2.500 Kč za 5 písemných výzev a smluvní pokuty sjednané dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,1 % z dlužné částky 10.000 Kč denně za dobu od 18. 10. 2022 do 18. 9. 2023 ve výši 2.550 Kč. Žalobce zaslal žalované předžalobní výzvu ze dne 8. 8. 2023.

2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalované.

3. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.

4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 1. 12. 2023, ve kterém uvedl, že v rámci prověření úvěruschopnosti žalované žalobce prověřil její příjmy a výdaje. Zjištění příjmů bylo provedeno dotazem na zdroj příjmů, kdy žalovaná uvedla, že je zaměstnána na plný úvazek na základě smlouvy na dobu neurčitou. Dotazem na výši příjmů a název zaměstnavatele bylo zjištěno, že měsíční příjem žalované u právnická osoba anonymizována dvě slova. činí 31.000 Kč. Příjmy žalované byly ověřeny na základě výplatních pásek za měsíce květen a červen 2022. Zjištění výdajů žalované bylo provedeno dotazem na výši výdajů, kdy žalovaná uvedla, že její měsíční výdaje činí 13.000 Kč, je svobodná, nemá nezletilé děti a bydlí v podnájmu. Vzhledem k tomu, že žalovanou tvrzené výdaje byly vyšší než částka nezabavitelného příjmu, která ke dni podání žádosti o půjčku činila 9.416 Kč, vzal žalobce v rámci vyhodnocení úvěruschopnosti žalované v úvahu výdaje uvedené žalovanou. Rozdíl příjmů a výdajů žalované činil 18.579 Kč, proto žalované byla poskytnuta zápůjčka ve výši 10.000 Kč ve formě tří měsíčních splátek po 5.333 Kč, což je částka, která se vejde do limitu 18.579 Kč.

5. K jednání dne 22. 1. 2024 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač jí předvolání se žalobou bylo doručeno do vlastních rukou dne 22. 12. 2023. Dle § 101 odst. 3 o. s. ř. soudu ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaná se tak k věci nevyjádřila.

6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o zápůjčce ze dne 11. 7. 2022, včetně všeobecných obchodních podmínek, mzdovými lístky žalované za květen a červen 2022, výpisem z exekučního rejstříku, výpisem z účtu o převodu částky 10.000 Kč, upomínkami žalobce žalované a předžalobní výzvou právní zástupkyně ze dne 8. 8. 2023, včetně podacího archu z téhož dne.

7. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 11. 7. 2022 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o zápůjčce. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem. Žalobce poskytl žalované převodem na její účet, jehož číslo je uvedeno ve smlouvě, téhož dne částku ve výši 10.000 Kč. Žalovaná se zavázala celkem vrátit částku 16.000 Kč ve třech splátkách (5.333 Kč, 5.333 Kč a 5.334 Kč) splatných do 31., 62. a 93. dne ode dne poskytnutí zápůjčky. Pro případ prodlení se zaplacením dlužné jistiny byla v čl. 2 sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byl sjednán paušální poplatek za každou písemnou upomínku ve výši 500 Kč. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované způsobem popsaným ve vyjádření ze dne 1. 12. 2023. Podle předložených dokladů byly před uzavřením smlouvy prověřeny příjmy žalované, kdy žalobce měl k dispozici doklady o výši mzdy žalované za 2 měsíce před uzavřením smlouvy. Žádným způsobem nebylo doloženo, že by byly prověřovány konkrétní výdaje žalované, žalobce vycházel pouze z prohlášení žalované o výši výdajů, které nebyly nijak dokládány. Žádné doklady k výši výdajů žalované nebyly soudu doloženy. Podle žalobce žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by platbu na úvěr provedla.

8. Žalobce se k jednání dne 21. 1. 2024 nedostavil, proto nemohl být poučen, že soud nemá z provedených důkazů za prokázané, že před uzavřením smlouvy mezi účastníky byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované co do výdajů.

9. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o zápůjčce částku ve výši 10.000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na účet žalované. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než mzdové lístky žalované za 2 měsíce a výpis z exekučního rejstříku, a to ani za situace, kdy byl soudem vyzván k předložení všech dokladů o prověřování úvěruschopnosti (včetně dokladů o výdajích) a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Dle předložených dokladů žalobce prověřil pouze příjmy žalované. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje žalované, popř. osob s ní žijících ve společné domácnosti. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná uzavírala velké množství úvěrových smluv, poskytnuté úvěry nesplácela, takže se věřitelé domáhají jejich zaplacení soudně (věc 16 C 85/20213 – úvěry ze dne 2. 12. 2021 a 8. 3. 2022, věc 14 C 145/2023 – úvěr ze dne 30. 12. 2021, věc 15 C 174/2023 – úvěr ze dne 9. 3. 2022, věc 9 C 214/2023 – úvěr ze dne 16. 6. 2022, věc 6 C 223/2023 – úvěr ze dne 10. 6. 2022, věc 6 C 279/2023 – úvěr ze dne 20. 6. 2022, věc 14 C 324/2023 – úvěr ze dne 4. 12. 2021, věc 15 C 328/2023 – úvěr ze dne 3. 2. 2022). Pokud by se žalobce zajímal např. o výpisy z účtu žalované, bylo by mu zřejmé, že žalovaná čerpá úvěry ve velkém množství a její finanční situace je problematická.

13. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Taktomu bylo v případě žalované co do výdajů. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 je konstatováno, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje ani samotné žalované, natož osob případně žijících s ní ve společné domácnosti. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. S tím koresponduje fakt, že žalovaná vůbec nezačala úvěr splácet.

14. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 11. 7. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.

15. Protože žalobce vyplatil žalované částku 10.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat.

16. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 10.000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaná neprokázala, že na smlouvu něco zaplatila. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, když žalovaná částku převzala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 3 měsíce od právní moci rozsudku. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 10.000 Kč ve výše uvedené lhůtě.

17. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě, proto co do částky 11.050 Kč (poplatek za poskytnutí zápůjčky, poplatky za upomínky a smluvní pokuta) byla žaloba zamítnuta. Protože žalovaná není s ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu shora doposud v prodlení, byla žaloba zamítnuta i co do požadovaného úroku z prodlení.

18. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce měl ve věci větší neúspěch než úspěch, proto mu požadovaná náhrada nákladů řízení nebyla přiznána ani částečně. Ve věci více úspěšné než neúspěšné žalované náklady řízení nevznikly, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.