OSTU 15 C 157/2020-457

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce číslo popisnéAdresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované číslo popisnéAdresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky B sídlem Adresa advokátky B ⟪LB:lb_004⟫ pro vypořádání podílového spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované k pozemku parc. č. St. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. číslo popisné, rod. dům, pozemku parc. č. číslo pozemku a pozemku parc. č. číslo pozemku, obec a k. ú. adresa, se zrušuje.

II. Z podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované se přikazují do výlučného vlastnictví žalované pozemek parc. č. St. Anonymizováno, jehož součástí je stavba č. p. číslo popisné, rod. dům, pozemek parc. č. číslo pozemku a pozemek parc. č. číslo pozemku, obec a k. ú. adresa.

III. Žalovaná je povinna vyplatit žalobci na vypořádání jeho podílu z podílového spoluvlastnictví částku ve výši 407 680 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši, která bude uvedena v samostatném usnesení.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení ve výši 11 229,50 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

Žalobce se v daném řízení domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k pozemku parc. č. St. Anonymizováno, jehož součástí je stavba: č. p. číslo popisné, rodinný dům, pozemku parc. č. číslo pozemku a k pozemku parc. č. číslo pozemku, to vše zapsáno na listu vlastnictví č. hodnota, vedeném Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště adresa, obec a katastrální území adresa (dále jen „předmětné nemovitosti“). V žalobě dále uvedl, že účastníci jsou bývalými partnery, kteří již nemají zájem setrvat ve spoluvlastnickém vztahu. Žalobce v minulosti nabídl žalované odkup jejího podílu za částku 1 100 000 Kč, kterýžto považoval za adekvátní. Žalovaná tuto nabídku nepřijala a následně požadovala vypořádací podíl ve výši 3 900 000 Kč (tuto výši neakceptoval žalobce). Žalobce dále v průběhu řízení podrobně popsal a vylíčil důvody, pro které by nemovitosti měly být přikázány do jeho výlučného vlastnictví (viz níže).

Žalovaná souhlasila s tím, že spoluvlastnictví účastníků je nefunkční s tím, že i ona má zájem toto vypořádat. Navrhla, aby předmětné nemovitosti byly přikázány do jejího výlučného vlastnictví s odůvodněním, že má zájem předmětné nemovitosti využívat a trávit tam volný čas se společným synem účastníků. Dodala, že žalobce má možnost využívat sousední nemovitost (na pozemcích, které původně spoluvlastnila i ona), která je ve fázi rozestavěnosti.

Rozsudkem č.j. 15 C 157/2020 – 334 ze dne 2.2.2023 soud zrušil podílové spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem, tyto přikázal do výlučného vlastnictví žalované, které uložil zaplatit žalobci vypořádací podíl v částce 392 000 Kč. Přikázání nemovitosti žalované bylo odůvodněno spravedlivým uspořádáním poměrů, které soud spatřoval v tom, že tímto rozhodnutím budou mít oba účastníci do budoucna zajištěnu možnost využívat poměrným způsobem původně rozlehlý komplex nemovitostí, který v roce 2010 společně zakoupili; nikdo tak nebude zkrácen na tom, že by přišel o možnost žít (ať již trvale či jen přechodně) v lokalitě adresa (k tomuto je soud opakuje genezi vlastnictví k nemovitostem v lokalitě adresa: Účastníci, žijící tehdy v družském poměru, si společně pořídili na základě kupní smlouvy ze dne 10. 7. 2010 pozemek p. č. St. Anonymizováno o výměře 191 m2, jehož součástí je rodinný dům čp. číslo popisné, a dále pozemek p. č. číslo pozemku o výměře 1 080 m2 a pozemek p. č. číslo pozemku o výměře 7 432 m2, to vše v katastrálním území a obci adresa; každý z nich nabyl podíl v rozsahu ideální ½. Sjednaná kupní cena činila 2 300 000 Kč a na její úhradu plnila žalovaná z vlastních zdrojů 1 100 000 Kč a žalobce z vlastních zdrojů 500 000 Kč a na zabývajících 700 000 Kč si vzal hypoteční úvěr. Následně došlo k rozdělení pozemku p. č. číslo pozemku na pozemky p. č. číslo pozemku o výměře 2 102 m2, p. č. číslo pozemku o výměře 1 975 m2 a p. č. hodnota o výměře 3 355 m2. Účastníci zamýšleli vybudovat na nově vzniklém pozemku p. č. číslo pozemku rodinný dům z peněžitých prostředků získaných z hypotečního úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaná v té době pečovala v rámci rodičovské dovolené o nezletilého syna účastníků Anonymizováno, nar. 13. 1. 2013, nebylo lze jinak, aby smlouvu o hypotečním úvěru uzavřel na straně dlužníka pouze žalobce. Kupní smlouvou ze dne 19. 12. 2016 převedla žalovaná na žalobce svůj podíl o velikosti ideální ½ k pozemku p. č. číslo pozemku za kupní cenu 80 000 Kč; žalobce dosud kupní cenu žalované neuhradil. Kupní smlouvou ze dne 31. 1. 2017 pak žalovaná převedla na žalobce svůj podíl o velikosti ideální ½ k pozemku p. č. číslo pozemku za kupní cenu 120 000 Kč; ani tato kupní cena dosud nebyla zaplacena. Obvyklá cena celého pozemku p. č. číslo pozemku přitom činila k datu prodeje 1 850 000 Kč a obvyklá cena celého pozemku p. č. číslo pozemku představovala rovněž k datu prodeje 650 000 Kč. Obvyklá cena pozemku p. č. St. Anonymizováno, jehož součástí je rodinný dům čp. číslo popisné, a pozemku p. č. číslo pozemku a číslo pozemku činila k datu rozhodnutí o věci samé 4 900.000 Kč). Soud proto při stanovení vypořádacího podílu (přiměřené náhrady) nepracoval pouze s obvyklou cenou předmětných nemovitostí, ale zohlednil i obvyklou cenu oddělených pozemků p. č. číslo pozemku a číslo pozemku k datu úplatného převodu podílu žalované na žalobce ve výši 1 850 000 Kč a 650 000 Kč. Prodala-li žalovaná svůj podíl žalobci za pouhých 200 000 Kč, tj. 6,25x levněji, jevilo se býti spravedlivým pokrátit vypořádací podíl (přiměřenou náhradu) ve výši 2 450 000 Kč (4 900 000: 2) právě o koeficient 6,25 na konečných 392 000 Kč.

Výše uvedený rozsudek napadl žalobce odvoláním. Odvolací soud (usnesení č.j. spisová značka) se plně ztotožnil se soudem prvního stupně stran způsobu vypořádání spoluvlastnictví a přikázání předmětných nemovitostí do výhradního vlastnictví žalované (§ 1147 o. z.). Konstatoval, že zde „Není žádného rozumného a z hlediska spravedlivého uspořádání vzájemných vztahů účastníků k předmětným nemovitostem důvodu, pro který by měl žalobce zcela opanovat naprosto všechny nemovité věci, které účastníci původně získali do rovno dílného spoluvlastnictví na základě kupní smlouvy ze dne 10. 7. 2010. Po následném oddělení pozemků p. č. číslo pozemku a p. č. číslo pozemku z pozemku p. č. číslo pozemku a po jejich převodu do vlastnictví žalobce nabyl žalobce co do výměry 61,25 % pozemků. Soud prvního stupně zcela správně argumentoval, že přikázáním předmětných nemovitostí do výlučného vlastnictví žalované bude nastolen stav, kdy oba účastníci budou moci užívat pozemky a na nich stojící stavby (žalobce rozestavěný penzion a žalovaná rodinný dům čp. číslo popisné) ve adresa, ať již k trvalému bydlení či rekreaci. Sluší se poukázat na princip zásluhovosti, kdy kupní cenu dle kupní smlouvy ze dne 10. 7. 2010 zapravili účastníci přibližně stejným dílem. Žalobcova námitka, že je v domě čp. číslo popisné přihlášen k trvalému pobytu a je zde sídlo jeho obchodních společností, je z hlediska vypořádání spoluvlastnictví irelevantní. Jde o záležitost ryze administrativního charakteru a tak, jak se zde žalobce přihlásil k trvalému pobytu a nahlásil zde sídlo obchodních společností, stejně tak jednoduše se přihlásí na jiném místě.“

Odvolací soud rozsudek zrušil primárně pro „neaktuálnost“ obvyklé ceny v době rozhodování o odvolání žalobce (poukázal na nutnost aktualizovat obvyklou cenu vypořádávaných nemovitostí); současně se vyjádřil k soudem učiněné modifikaci vypořádacího podílu v neprospěch žalobce, a soudu vytkl, že tak učinil bez náležitého vyhodnocení otázky skutečné vůle účastníků – zda tato nesměřovala „dobrovolně a svobodně“ k neobvykle nízké ceně (kterážto navíc nebyla podle všeho ani nikdy uhrazena).

Soud se proto v dané fázi řízení zabýval znovu otázkou obvyklé ceny vypořádávaných nemovitostí a tím, zda jsou na straně účastníků dány důvody pro to, aby jako přiměřená náhrada byla stanovena částka v jiné výši, než odpovídá výši spoluvlastnického podílu žalobce (50%).

Ze znaleckého posudku vypracovaného právnická osoba (pozn. soudu: původní znalec ing. jméno FO s ohledem na vážné zdravotní problémy uvedl, že není schopen aktualizaci posudku realizovat) vyplynulo, že od doby posledního rozhodnutí se cena nemovitosti zvýšila z 4 900 000 Kč na částku 5 096 000 Kč.

Podle § 1147 věty první o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům.

Za odnětí vlastnického práva ke spoluvlastnickému podílu přináleží spoluvlastníkovi náhrada, kterou zákonná úprava vymezuje jako přiměřenou, aniž by stanovila kritéria a hlediska pro určení její přiměřenosti.

Modifikace výše náhrady soudem. „Soud nemusí stanovit náhradu ve výši dle zjištěné obvyklé ceny, nýbrž ji s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu může zvýšit či naopak snížit, ba pokud by přiznání jakékoliv náhrady bylo v rozporu s dobrými mravy, ji nemusí přiznat vůbec; snížení s odkazem na § 2 odst. 3 je však výjimečným postupem zohledňujícím mimořádné okolnosti případu (NS 22 Cdo 2908/2015). Důvodem pro modifikaci výše náhrady budou především negativní okolnosti, např. zavrženíhodné jednání spoluvlastníka vůči dalším spoluvlastníkům či vypořádání nemovitostí, za něž již spoluvlastník dostal náhradu na základě dohody o vypořádání SJM s tím, že tato dohoda nebyla následně vložena do KN (NS 22 Cdo 5348/2016 či 22 Cdo 6058/2017).“ Občanský zákoník, 2. vydání (2. aktualizace, 2023): P. Coufalík

Žalovaná v letech 2016 a 2017 převedla vlastnické právo ke svému podílu o velikosti ½ na pozemcích parc. č. číslo pozemku a číslo pozemku za částku 200 000 Kč, ač hodnota těchto pozemků v uvedených letech byla podstatně vyšší – konkrétně šlo o částku 1 250 000 Kč (50% odpovídající podílu ½ z celkové ceny ve výši 2 500 000 Kč zjištěné znalcem ing. jméno FO). Jinak řečeno, žalovaná prodala pozemky 6,25 x levněji než byla jejich obvyklá cena. Ve svém doplnění ze dne 22.2.2024 žalovaná uvedla, že „platnost uvedených smluv nezpochybňuje, důvody, které ji vedly k uzavření těchto zcela nevýhodných smluv, již podrobně vylíčila (viz- tehdejší emailová komunikace mezi účastníky) – důvodem byla skutečnost, že ona, jako prodávající a žalobce, jako kupující byli partneři, společně vychovávali společného malého syna a společně plánovali na převáděných pozemcích stavět své nové společné bydlení. Ano, kdyby bývala byla věděla, že relativně krátce po těchto převodech dojde k rozpadu jejich vztahu, jistě by postupovala jinak. Vztahy mezi účastníky jsou od jejich rozchodu víceméně po celou dobu vypjaté a soudní řízení ohledně nezletilého syna Anonymizováno bylo pro žalovanou velmi stresující a neměla tedy sílu vstupovat do jiného sporu se žalobcem. Nicméně tyto skutečnosti nic nemění na tom, že žalobce takto nabyl 60% původní rozlohy nemovitostí původně nabytých do podílového spoluvlastnictví žalobce a žalované, tehdy koupených rovným dílem a rovným dílem také zaplacených! S přihlédnutím ke všem konkrétním okolnostem daného případu – tj. způsob nabytí (50:50; původní rozsah dle nabývacího titulu z roku 2010!), zaplacení kupní ceny (opět rovným dílem; opět nelze odhlédnout, že šlo o cenu za původní celek), společné plány, jak s nemovitostmi naložit - které vedly k rozdělení a „prodeji“ pozemků žalobci za zlomek tehdejší obvyklé (tržní) ceny, v tom okamžiku již na pozemku formálně právně ve výlučném vlastnictví žalobce, využívání nemovitosti žalovanou k rekreaci, v čemž jí bylo žalobce do jisté míry šikanózním způsobem zabráněno – je nutné při respektování základního principu dobrých mravů dojít k závěru, že v této věci byly naplněny důvody k tomu, aby finanční kompenzace na vypořádacím podílu při přikázání nemovitostí žalované nebyla žalobci přiznána; viz NS 22 Cdo 692/2019.“ Konečnou úvahu o výši kompenzace ponechala na uvážení soudu s tím, že je připravena vyplatit vypořádací podíl i za situace, kdy by kompenzace nebyla přiznána v žádné míře.

Soud, shodně jako v řízení, které předcházelo vydání rozsudku č.j. spisová značka, dospěl k závěru, že má-li rozsudek akceptovat jak hledisko zákonnosti, tak i hledisko spravedlnosti, nelze postupovat jinak než vypořádací podíl modifikovat. Není přitom rozhodné, zda žalovaná namítala či namítá neplatnost kupních smluv uzavřených v době partnerského soužití se žalobcem. Konečně pak k autonomii vůle, resp. ke smluvní svobodě zmíněné v usnesení odvolacího soudu soud dodává, že právě tato v sobě (z hlediska teorie práva) zahrnuje čtyři základní varianty chování – autonomii volby, zda právní jednání vůbec učiním, autonomii výběru adresáta právního jednání, autonomii volby obsahu právního jednání a autonomii volby formy právního jednání. Tak, jak uvedla žalovaná ve svém doplnění ze dne 22.2.2024 a v při jednáních soudu, účastníci byli partneři, vychovávali společné dítě a měli společné plány. Žalovaná nebyla tím, kdo inicioval sepis kupních smluv, kdo si „vybíral“ osobu kupujícího a nebyla ani tím, kdo se podílel jakkoliv na jejich obsahu; tyto kupní smlouvy neuzavírala s cizí osobou, nýbrž s osobou blízkou, které důvěřovala. Toto všechno byly okolnosti, které zmíněnou autonomii vůle v mnohém ovlivnily. Soud proto shodně jako v původním řízení modifikoval vypořádací podíl a to zcela stejnou metodikou, tedy aktuální obvyklou cenu odpovídající vypořádacímu podílu žalobce (5 096 000 Kč/2 = 2 548 000 Kč) vydělil koeficientem 6,25; výsledný vypořádací podíl tak činí částku 407 680 Kč. Lhůta k vyplacení byla stanovena v délce 15 dní, kteroužto soud považuje za přiměřenou s ohledem na její výši. Oba účastníci v roce 2010 investovali do koupě nemovitosti přibližně stejnou částku. Jako spravedlivé uspořádání poměrů – po rozdělení podílového spoluvlastnictví – se soudu jeví, aby každý z nich získal nemovitosti v přibližně stejné hodnotě. Žalovaná získává nemovitost v hodnotě hodnota mil. Kč – hodnota předmětných nemovitostí po odečtení vypořádacího podílu, žalobce za svůj vklad získává nemovitost v aktuální přibližné hodnotě přesahující 6 mil. Kč (viz. str. 18 ZP ing. jméno FO, který cenu p.p.č. číslo pozemku stanovil k datu vyhotovení posudku, tj. k 24.5.2021, na částku 650 000 Kč a cenu p.p.č. číslo pozemku na částku 5 400 00 Kč; součet činí 6 050 000 Kč, když tato aktuální cena se bude pohybovat s ohledem na datum vyhotovení posudku v částkách ještě vyšších o 5-15%). Na tomto je zřejmé, že je to žalovaná, kdo oproti žalobci nadále ztrácí (částku cca 1,5 mil. Kč), resp. je to žalovaná, kdo svůj vnos zhodnotil méně než žalobce. Tento stav si již musí nést jako důsledek svého jednání, které se po rozpadu vztahu účastníků ukázalo jako dostatečně neobezřetné.

O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s a aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soudu, která se nyní přiklání k principu, že v případě iudicia duplex (např. řízení o vypořádání spoluvlastnictví) má být pravidlem nepřiznání náhrady nákladů žádnému z účastníků řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. (nález ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 404/22, dostupný na www.usoud.cz). Je-li procesní postup některého účastníka řízení šikanózním výkonem práva, obstrukčním chováním stěžujícím včasné vynesení soudního rozhodnutí anebo zneužitím procesních práv, lze rozhodnout podle § 142 odst. 3 o. s. ř., a tedy uložit jednomu z účastníků nahradit náklady řízení druhého spoluvlastníka. Soud musí podrobně vyložit důvody pro použití uvedeného ustanovení, neboť v opačném případě takové rozhodnutí soudu porušuje ústavně zaručené právo na ochranu vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. (nález ze dne 5. 4. 2022 sp. zn. IV. ÚS 404/22, dostupný na www.usoud.cz).

Česká republika na nákladech státu vynaložila ve fázi řízení do doby vydání rozsudku č.j. spisová značka, za znalecký posudek částku 26 285 Kč – usnesení čl. 182 (znalečné vyplacení ing. jméno FO) a dále za jeho účast při jednání soudu dne 22. 2. 2022 částku 2 174 Kč – usnesení č. l. 213; celkem tak stát na nákladech řízení vynaložil částku 28 459 Kč. Žalovaná zaplatila zálohu ve výši 3 000 Kč, kterážto jí byla započtena na náklady státu, které by měly jít poměrně k její tíži, tj. na polovinu uvedených nákladů, tedy na částku 14 229,50 Kč – 3 000 Kč = 11 229,50 Kč.

Žalobci bude uložena povinnost hradit jak polovinu uvedených nákladů, tj. částku 14 229,50 Kč, tak náklady na vyhotovení nového znaleckého posudku a na znalečné vyúčtované v souvislosti s žalobcem vyžádaným výslechem zástupce znalecké kanceláře. Soud uvádí, že uvedené náklady nemusely vzniknout, nebylo-li by chování žalobce, které soud shrnuje následovně: 9.11.2021 byl soudu doručen znalecký posudek ing. jméno FO, přičemž dne 22.2.2022 znalec při jednání soudu odpověděl na všechny otázky soudu a účastníků (vč. stvrzení „aktuálnosti“ ceny k datu podání výpovědi u soudu), v jeho výpovědi nebyly žádné rozpory a soud byl připraven na základě tohoto precizně zpracovaného znaleckého posudku vydat meritorní rozhodnutí u jednání, které bylo nařízeno na den 26.5.2022. Před konáním tohoto jednání vzal žalobce žalobu zpět, a následné další kroky žalobce – odvolání a ústavní stížnost – zapříčinily to, že další jednání soudu se uskutečnilo až dne 2.2.2023, tedy téměř po roce od výpovědi znalce ing. jméno FO u soudu (a s odstupem více než jednoho roku od data zpracování posudku). Byl to sám žalobce, kdo zapříčinil „zestárnutí“ znaleckého posudku, proto soud neshledává žádného důvodu, aby žalovaná jakkoliv participovala na nákladech na nový znalecký posudek a na výdaje spojené s účastní zástupce znalecké kanceláře u soudního jednání dne 21.10.2024. O nákladech, které půjdou k tíži žalobce tak bude rozhodnuto samostatným usnesením (poté, co bude známa výše nákladů na znalečné za účast ing. jméno FO u jednání dne 21.10.2024).

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.