OSTU 9 C 331/2021

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Suchánkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 1/0 bytem Adresa zainteresované osoby 1/0 zastoupený advokátem Jméno zástupce zainteresované osoby 1/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 1/0 ⟪LB:lb_004⟫ pro zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, a to k pozemku parc. č. St. Anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 147 m2, jehož součástí je stavba: adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, a k pozemku parc. č. Anonymizováno – zahrada o výměře 71 m2, zapsaným na LV č. hodnota katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, Katastrálním pracovištěm adresa pro obec a katastrální území adresa, se zrušuje.

II. Nemovité věci – pozemek parc. č. St. Anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 147 m2, jehož součástí je stavba: adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, a pozemek parc. č. Anonymizováno – zahrada o výměře 71 m2, zapsané na LV č. hodnota katastru nemovitostí vedeného Katastrálním úřadem pro Anonymizováno, Katastrálním pracovištěm adresa pro obec a katastrální území adresa, se přikazují do vlastnictví žalovaného.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na vzájemné vypořádání částku 1 457 500 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení 34 708 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Trutnově státem zálohované náklady řízení 6 800 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou dne 26. 11. 2021 žalobkyně navrhla zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem specifikovaným ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyni svědčí spoluvlastnický podíl o velikosti ideální 1/4 na uvedených nemovitostech, zatímco žalovaný je spoluvlastníkem v rozsahu ideálních 3/4. V domě oba účastníci žili jako manželé a vedli zde rodinnou domácnost, nicméně v souvislosti s rozvratem manželství a následným rozvodem došlo na začátku dubna 2020 k odstěhování žalobkyně, která od té doby plně uspokojuje své bytové potřeby jinde. Výlučným uživatelem nemovitostí se tak stal žalovaný jako majoritní spoluvlastník. Obě strany v souvislosti s ukončením manželského soužití jednaly o majetkovém vypořádání, nicméně shody nebylo dosaženo. Žalobkyně navrhovala, aby si nemovitosti v souladu s původním záměrem převzal do výlučného spoluvlastnictví jako celek žalovaný, tedy aby převzal její spoluvlastnický podíl o velikosti ideální jedné čtvrtiny a vyplatil jí odpovídající vypořádací podíl. Žalovaný trval na komplexním vypořádání, a to včetně SJM a dalších majetkových vztahů, což žalobkyně z věcných důvodů odmítla. Proto pak žalobkyně vyzvala i prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného, který na poslední e-mailovou výzvu, která byla výslovně označena jako předžalobní, nereagoval. Žalobkyně nechtěla setrvávat ve spoluvlastnictví a navrhla proto jeho zrušení. Dále navrhla přikázání nemovitostí do vlastnictví žalovaného oproti zaplacení vypořádacího podílu, jehož výše měla být určena z obecné ceny nemovitostí zjištěné soudním znalcem. V průběhu řízení podáním ze dne 16. 11. 2022 žalobkyně uvedla, že předmětná nemovitost je reálně dělitelná, tedy že je možné předmětnou budovu rozdělit na dvě bytové jednotky, kdy menší z nich odpovídá svojí rozlohou spoluvlastnickému podílu žalobkyně. Žalobkyně navrhla rozdělení budovy na bytové jednotky tak, že žalobkyně by si ve vlastnictví ponechala bytovou jednotku v přízemí domu a část sklepa, která svojí rozlohou odpovídá spoluvlastnickému podílu žalobkyně. Žalobkyně poukázala na zákonem stanovené závazné pořadí způsobů vypořádání, kdy primárním způsobem vypořádání spoluvlastnictví je rozdělení společné věci, a až sekundárním způsobem je přikázání společné věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu. Poté, kdy soudem ustanovený znalec tituly před jménem jméno FO konstatoval, že se v domě nacházejí prostory mající povahu jednotek a kdy tyto jednotky popsal, žalobkyně podáním ze dne 9. 7. 2024 sdělila, že náklady, jež by musely být za účelem reálného vyčlenění jednotek ještě vynaloženy, jsou příliš vysoké. Od tohoto způsobu vypořádání tedy žalobkyně ustoupila a nadále na něm netrvala. právnická osoba s původní žalobou tedy navrhovala, aby soud po zrušení spoluvlastnictví nemovitosti přikázal do výlučného vlastnictví žalovaného oproti vyplacení vypořádacího podílu, jehož výše měla být určena dle dodatku č. 1 znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO č. 31/3686/2022, který byl zdejšímu soudu doručen dne 4. 4. 2023.

2. Žalovaný v průběhu celého řízení souhlasil s původním návrhem žalobkyně, aby nemovitosti byly po zrušení spoluvlastnictví přikázány do jeho výlučného vlastnictví oproti vyplacení vypořádacího podílu, který by měl dle posudku tituly před jménem jméno FO činit 1 457 500 Kč. Žalovaný požadoval, aby mu bylo umožněno tento vypořádací podíl splatit ve dvou až třech splátkách splatných do konce listopadu 2024. S návrhem na vyčlenění jednotek, který žalobkyně učinila v průběhu řízení, žalovaný nesouhlasil. Vyčlenění jednotek považoval objektivně za nemožné. Zároveň namítal, že tomuto uspořádání odporují mimořádně konfliktní vztahy účastníků.

3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovitých věcí zapsaných na LV číslo hodnota katastru nemovitostí pro obec a katastrální území adresa. Konkrétně jde o pozemek parc. č. St. Anonymizováno – zastavěná plocha a nádvoří o výměře 147 m2, jehož součástí je stavba: adresa, č. p. Anonymizováno, rodinný dům, a pozemek parc. č. Anonymizováno – zahrada o výměře 71 m2. Žalovaný je spoluvlastníkem ideálních tří čtvrtin celku, žalobkyně je spoluvlastnicí ideální jedné čtvrtiny celku (viz výpis z katastru nemovitostí č.l. 6). Žalobkyně se stala spoluvlastnicí na základě darovací smlouvy ze dne 23. 9. 2003, kterou jí žalovaný ideální čtvrtinu předmětných nemovitých věcí daroval (viz smlouva č.l. 88).

4. Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 16 C 90/2020 soud zjistil, že k uzavření sňatku účastníků došlo dne 14. 10. 2006. Manželství účastníků pak bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 29. 10. 2020, který téhož dne nabyl právní moci.

5. Znaleckým posudkem číslo 31/3686/2022, který vypracoval tituly před jménem jméno FO, soudní znalec v oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí, byla zjištěna obvyklá cena sporných nemovitých věcí. Znalec tuto cenu určil na 5 600 000 Kč. Konstatoval, že dům č. p. Anonymizováno není vertikálně reálně dělitelný (viz znalecký posudek č.l. 40).

6. Na základě výzvy soudu zpracoval znalec tituly před jménem jméno FO doplněk číslo 1 znaleckého posudku, který byl zdejšímu soudu doručen dne 4. 4. 2023. V rámci tohoto doplňku znalec dovodil, že v období od vypracování původního znaleckého posudku dne 29. 4. 2022 došlo ke změně obvyklé ceny, která ke dni 3. 4. 2023 činí 5 830 000 Kč (viz č.l. 68).

7. Z výpovědi znalce tituly před jménem jméno FO při jednání soudu dne 3. 11. 2023 bylo zjištěno, že vývoj cen na trhu s nemovitostmi je kontinuálním procesem. Pokud by měl určit aktuální obvyklou cenu, musel by v podstatě zpracovat nový doplněk posudku. Z jeho hlediska se však na trhu s nemovitostmi v Trutnově za uplynulou dobu nestalo nic tak významného, co by mělo být důvodem pro nějakou razantní změnu obvyklé ceny, kterou určil doplňkem posudku. Při určení obvyklé ceny vycházel ze skutečně realizovaných cen. V dodatku posudku jsou odkazy na konkrétní vkladová řízení, která byla zdrojem pro použité ceny.

8. Soud ve věci provedl i další důkazy, ze kterých však se zřetelem k vývoji procesních stanovisek účastníků nevycházel. Šlo zejména o znalecký posudek znalce tituly před jménem jméno FO, znalce z oboru ekonomika – ceny a odhady nemovitostí. Znalec tituly před jménem jméno FO dovodil, že se v domě č.p. Anonymizováno nacházejí prostorově oddělené části (byty či nebytové prostory), které by bylo možno z technického hlediska považovat za jednotky ve smyslu ust. § 1158 a § 1159 o. z. Aby bylo dosaženo uvedeného stavu, bylo by nutno vynaložit náklady v odhadované výši 650 000 Kč. Pro případ, že by uvedené úpravy byly provedeny, provedl znalec pojmenování a označení jednotlivých bytů číslem a umístěním s určením účelu užívání, určil a popsal společné části se zřetelem k jejich stavební, technické nebo uživatelské povaze. Dále v souladu s ust. § 1166 odst. 3 o. z. zpracoval půdorysy všech podlaží určující polohu bytů a nebytových prostorů a společných částí domu a uvedl údaje o podlahových plochách jednotek. Protože účastníci nakonec dospěli ke shodě ohledně způsobu vypořádání zrušeného spoluvlastnictví, když navrhli přikázání nemovitostí žalovanému za náhradu, byly závěry znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO pro rozhodnutí ve věci irelevantní. Stejně tak byl irelevantní důkaz obsahem spisu zdejšího soudu sp. zn. 9 C 118/2020, jímž měly být zjištěny právně významné skutečnosti o konfliktností vztahů mezi účastníky.

9. Dle § 1140 odst. 1, 2 o. z. nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

10. Dle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

11. Dle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

12. Žalobkyně v určité fázi řízení navrhovala, aby soud v souladu s ust. § 1165 o. z. rozhodl o vzniku jednotek v domě č.p. Anonymizováno, přičemž jednotky poté měly být přikázány oběma účastníkům. Platí přitom, že rozdělení věci, jímž se rozumí i rozhodnutí o vzniku jednotek a o jejich přikázání spoluvlastníkům, je privilegovaným způsobem vypořádání spoluvlastnictví (viz § 1147 věta prvá o. z.). Se zřetelem k výši nákladů na stavební úpravy, které by bylo nutno provést, aby o vzniku jednotek mohlo být rozhodnuto, však žalobkyně od svého návrhu ustoupila a navrhla přikázání nemovitostí do vlastnictví žalovaného. Tím tedy dala najevo, že ve spoluvlastnictví nechce nadále setrvávat. právnická osoba s ust. § 1140 odst. 1 o. z. tak nepřipadalo v úvahu vydání rozhodnutí o vzniku jednotek, i když tento způsob vypořádání nebyl dle znalce tituly před jménem jméno FO z technického hlediska vyloučen. Podle § 154 odst. 1 o.s.ř. je pro rozsudek rozhodující stav v době jeho vyhlášení. Soud proto ve shodě s procesními stanovisky účastníků v době vydání tohoto rozhodnutí rozhodl o zrušení spoluvlastnictví a o přikázání nemovitých věcí do vlastnictví žalovaného, a to za náhradu. Výše této náhrady byla určena v souladu se závěrem doplňku znaleckého posudku tituly před jménem jméno FO, který určil obvyklou cenu nemovitostí ke dni 3. 4. 2023 na 5 830 000 Kč. Dle soudu přitom znalec svůj závěr o obvyklé ceně logicky a srozumitelně odůvodnil, a to jak v rámci doplňku znaleckého posudku, tak i při výpovědi před soudem. Znalec vycházel ze skutečně realizovaných cen prodejů nemovitostí. Obvyklé ceně nemovitostí jako celku ve výši 5 830 000 Kč tedy odpovídá náhrada za podíl žalobkyně ve výši 1 457 500 Kč. Soud určil přiměřenou lhůtu k zaplacení této částky. Žalovaný v průběhu řízení (při jednání dne 3. 11. 2023) doložil, že disponoval částkou 1 800 003 Kč (viz č. l. 94). V další fázi řízení přitom se zřetelem k tehdejšímu procesnímu stanovisku žalobkyně existovala reálná možnost způsobu vypořádání spočívajícího v rozhodnutí soudu o vzniku jednotek. V takovém případě by vyplacení vypořádacího podílu v částce pohybující se kolem 1 500 000 Kč vůbec nepřipadalo v úvahu. Dle soudu tak je logické, že žalovaný mohl s prostředky, které měl prokazatelně k dispozici dne 3. 11. 2023, naložit jinak. O skutečnosti, že žalobkyně opětovně trvá na přikázání nemovitostí žalovanému za přiměřenou náhradu, se žalovaný dozvěděl pouhých několik dnů před jednáním soudu nařízeným na den 17. 7. 2024. Za tohoto stavu tak je dle soudu namístě, aby byla určena přiměřeně delší lhůta k zaplacení vypořádacího podílu. Za takovou soud považuje lhůtu dvou měsíců. Na straně druhé dle soudu nebyly důvody pro rozložení plnění do splátek, z nichž poslední by byla splatná až 4 měsíce po vyhlášení tohoto rozhodnutí.

13. Při rozhodování o nákladech řízení soud respektoval stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023 sp. zn. Pl. ÚS-st. 59/23. V něm se mj. uvádí: „V řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, majícím povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Je proto obecným východiskem pro rozhodování o nákladech řízení souladným s ochranou vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 a práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže by pro to byly dány zvláštní důvody.“ Z odůvodnění stanoviska Ústavního soudu mj. vyplývá, že jsou i nadále aplikovatelná pomocná kritéria individuálního posouzení vzniku práva na náhradu nákladů řízení, která formuloval Nejvyšší soud například v usnesení č. j. 22 Cdo 2816/2017-1276 ze dne 5. 10. 2017. V tomto rozhodnutí se uvádí: „Mezi individuální okolnosti konkrétní věci, které by měl soud zvažovat, patří i procesní aktivita účastníků v průběhu řízení, jakož i jejich postoje a snaha, popřípadě její absence, o konstruktivní přístup k rychlému a hospodárnému projednání a rozhodnutí věci, tedy i ochota či neochota o smírné vyřešení věci v průběhu řízení.“ V odstavci 43. odůvodnění Stanoviska pléna Ústavního soudu se dále uvádí: „Přesto Ústavní soud nevylučuje, že ve výjimečném případě, kdy jeden z účastníků obstruuje a nepostupuje konstruktivně z hlediska hospodárného skončení řízení, bude vhodné aplikovat § 142 odst. 3 o. s. ř. a takovému účastníku povinnost k náhradě nákladů řízení uložit; přijaté stanovisko nezabraňuje soudu ani zohlednit rozhodující skutečnosti v rámci individuálního posouzení věci. Z hlediska ústavněprávní ochrany svobodného výkonu vlastnického práva každého jednotlivce – i každého spoluvlastníka – ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny nicméně Ústavní soud považuje za odpovídající, aby takový přístup byl v daném typu řízení výjimkou a nesení břemene vlastních nákladů řízení pravidlem (§ 142 odst. 2 o. s. ř.).“

14. Dle soudu nelze dovodit, že by se v posuzované věci ze strany žalobkyně jednalo o obstrukční přístup. Navrhla-li žalobkyně v průběhu řízení vypořádání rozhodnutím soudu o vzniku jednotek, pak navrhla vypořádání reálným dělením, tedy prvním zákonem stanoveným způsobem. Soud přitom neshledal důvody, pro který by byl tento způsob vypořádání bez dalšího vyloučen. Takovým důvodem jsou zejména existující konfliktní vztahy mezi účastníky. Hypotetická možnost komplikací při budoucí údržbě a správě domu nemůže sama o sobě vyloučit dělení domu na jednotky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2007, sp. zn. 22 Cdo 3242/2007). Soud navíc v posuzované věci neshledal vztahy mezi účastníky natolik konfliktními, aby bylo možno dělení domu na jednotky bez dalšího vyloučit. To také bylo důvodem, pro který soud prováděl důkazy k tomu, zda je dělení domu na jednotky technicky možné (znalecký posudek tituly před jménem jméno FO). Žalobkyně od svého návrhu na rozdělení domu na jednotky ustoupila až poté, kdy znalec tituly před jménem jméno FO dovodil, že by bylo nutno vynaložit náklady na vyčlenění jednotek v řádu statisíců korun. Výše nákladů pro rozdělení je přitom relevantním kritériem pro rozhodování o tomto konkrétním způsobu vypořádání zaniklého spoluvlastnictví (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2009, sp. zn. 22 Cdo 2474/2006). Lze tedy shrnout, že zdejší soud neshledal okolnosti, pro které by se v posuzované věci měl odchýlit od pravidla, že v tomto typu řízení žádný z účastníků nemá právo na náklady řízení. Z uvedených důvodů soud rozhodl, jak je ve výroku IV. uvedeno.

15. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V posuzované věci bylo znalci tituly před jménem jméno FO zaplaceno znalečné v celkové výši 13 600 Kč (8 200 Kč + 4 500 Kč + 300 Kč). Znalci tituly před jménem jméno FO pak bylo zaplaceno znalečné 45 908 Kč. Celkem tak bylo na znalečném oběma znalcům zaplaceno 59 508 Kč. Na úhradu znalečného byly v plném rozsahu použity zálohy složené žalobkyní ve výši 8 000 Kč a 10 000 Kč. Ze strany státu tak bylo celkem zaplaceno 41 508 Kč. Na tuto částku má stát podle § 148 odst. 1 o.s.ř. právo vůči účastníkům řízení, z nichž ani jeden nesplňuje předpoklady pro případné osvobození od soudních poplatků.

16. Bez určení obvyklé ceny sporných nemovitostí znalcem tituly před jménem jméno FO by ve věci vůbec nemohlo být rozhodnuto. Znalečné vyplacené tituly před jménem jméno FO by tak mělo být uhrazeno rovným dílem oběma účastníky. Z toho důvodu soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit státu částku odpovídající polovině znalečného vyplaceného tituly před jménem jméno FO, tj. částku 6 800 Kč (polovina částky 13 600 Kč). Naproti tomu znalecký posudek tituly před jménem jméno FO měl sloužit k prokázání toho, zda lze provést vypořádání rozdělením na jednotky, jak v určité fázi řízení navrhovala žalobkyně. Provedení tohoto důkazu nebylo třeba pro způsob vypořádání, který konzistentně v průběhu celého řízení navrhoval žalovaný. Byť soud konstatoval, že návrh žalobkyně na vypořádání rozdělením domu na jednotky byl legitimní a jeho uplatnění v konkrétní fázi řízení nelze považovat za obstrukční, bylo by vůči žalovanému nepřiměřenou tvrdostí, pokud by měl hradit náklady spojené s vypracováním posudku tituly před jménem jméno FO, který navíc při rozhodování ve věci samé vůbec nebyl použit. Soud tudíž považoval za spravedlivé, aby zbývající část státem zálohovaných nákladů řízení ve výši 34 708 Kč zaplatila žalobkyně. Z uvedených důvodů soud rozhodl, jak je ve výrocích V. a VI. uvedeno. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.