OSTU 30 C 110/2025-64

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Řezníčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO: IČO žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení částky 15 642,10 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 15 642,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od 20. 2. 2025 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 15 642,10 Kč jako smluvní pokuty za období od 2. 8. 2022 do 12. 6. 2023 na základě smlouvy o úvěru č. 9103103209. Uvedla, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o úvěru nic nezaplatila, a to ani poté, co bylo platebním rozkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 10. 2022, č. j. spisová značka, rozhodnuto o povinnosti žalované zaplatit mj. smluvní pokutu za dobu prodlení žalované do 1. 8. 2022 ve výši 6 359,90 Kč.

2. Žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Ve věci se nevyjádřila ani písemně.

3. Na základě účastníky předložených listin dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním:

Mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 26. 11. 2021 uzavřena smlouva o úvěru (č. l. 9-11), na základě které se žalobkyně zavázala žalované poskytnout částku 46 000 Kč a žalované se zavázala úvěr vrátit a zaplatit celkovou částku 129 312 Kč ve 48 splátkách po 3 070 Kč (splátka zahrnovala i pojištění). V bodě 6.5. smlouvy bylo ujednáno, že pokud žalovaná nezaplatí po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru (dosavadní jistina a úroky) v den zesplatnění úvěru, je povinna žalobkyni zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. Dopisem ze dne 23. 3. 2022 (č. l. 12) žalobkyně úvěr zesplatnila. Dlužná částka ke dni zesplatnění úvěru činila zejména 45 782,62 Kč na jistině a 7 357,07 Kč na úroku. Platebním rozkazem Okresního soudu v Trutnově ze dne 26. 10. 2022, č. j. spisová značka (č. l. 13), soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit částku 52 294 Kč s příslušenstvím, částku 6 359,90 Kč, ostatní příslušenství a náhradu nákladů řízení. K úhradě nyní žalobou nárokované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou ze dne 3. 2. 2025.

4. K výzvě soudu, jakým způsobem žalobkyně prověřila schopnost žalované úvěr splácet, žalobkyně předložila občanský průkaz žalované (č. l. 19-20), dále formulář hodnocení klienta (č. l. 21), v němž žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ve výši 22 200 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 603 Kč. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) soud zjistil, že žalovaná měla podle tohoto registru nízké riziko nesplacení úvěru. V registru SOLUS evidována nebyla. Z historie pohybů na účtu žalované (č. l. 23) soud zjistil, že žalobkyně ověřovala příjmy žalované, a to tak, že zjistila průměrnou výši příjmu žalované za měsíce srpen až listopad 2021 ve výši 21 724,25 Kč. Z přihlášky do pojištění (č. l. 29) soud zjistil, že žalovaná uzavřela pojištění schopnosti splácet úvěry, kdy měsíční výše splátky činila 376 Kč.

5. Z výpisu z účtu žalované č. 15042000 vedeného u právnická osoba. (č. l. 39-50) soud zjistil, že žalovaná obdržela dne 22. 10. 2021 půjčku od společnosti Anonymizováno ve výši 100 000 Kč. Z tohoto výpisu soud rovněž ověřil, že žalovaná od žalobkyně obdržela dne 26. 11. 2021 částku 46 000 Kč.

6. Z dalších v řízení provedených důkazů soud nezjistil pro posouzení věci žádná významná skutková zjištění.

7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1, odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.

10. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně:

Žaloba není důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o zápůjčce, byť formálně označené jako smlouva o úvěru. Žalovaná byla v období od 2. 8. 2022 do 12. 6. 2023 v prodlení se splácením pohledávek z uvedené smlouvy, což bylo podle smluvních ujednání sankcionováno smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (jistiny a úroků).

14. Žalobkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalované. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru výslovně předepisuje poskytovateli spotřebitelského úvěru zkoumat jak příjmy, tak výdaje úvěrovaného, a tyto údaje je podle shora citované judikatury povinen poskytovatel úvěru ověřit. Žalobkyně však v případě uzavírání smlouvy s žalovanou řádně ověřovala pouze příjmy, nikoliv výdaje. Žalobkyně sice předložila soudu obsáhlé vyjádření týkající se způsobu, jakým prověřovala úvěruschopnost žalované, přesto však v tomto vyjádření absentuje jakýkoliv doklad o prověření výše výdajů žalované. Žalobkyně se spokojila s pouhým prohlášením žalované, které však není podle citované judikatury dostatečné. Nelze ani souhlasit s tvrzením žalobkyně, že výdaje žalované neměla jak ověřit. Typickým způsobem, jakým lze výdaje úvěrovaného ověřit, je právě (kompletní, nikoliv informativní) výpis z účtu úvěrovaného, z nějž by byly patrné pohyby na účtu (tedy i výdaje žalované). Bylo by z něj dále možné zjistit i závazky žalované, mj. zejména to, že si žalovaná půjčila od společnosti Zonky částku 100 000 Kč (tedy že má minimálně tento závazek, který bude muset splácet). Žalobkyně pak neověřovala ani to, zda výdaje na bydlení uvedené žalovanou odpovídají skutečnosti (nezjistila a neověřila, zda žalovaná bydlí ve vlastním či nájemním bydlení apod.). Vyžádání si výpisu z účtu úvěrovaného a ověření, zda úvěrovaný bydlí ve vlastním (obstaráním výpisu z katastru nemovitostí) či nájemním (vyžádáním nájemní smlouvy) bydlení pak soud považuje při poskytování spotřebitelských úvěrů za zcela základní povinnosti, bez nichž v zásadě nelze nikdy uzavřít, že by poskytovatel úvěru prověřil úvěruschopnost spotřebitele řádně. Nejedná se přitom s ohledem na právě uvedené o nepřiměřené povinnosti, které by poskytovatel úvěru nemohl splnit.

15. Protože žalobkyně uvedeným požadavkům na řádné prověření úvěruschopnosti žalované nedostála, tak soud uzavřel, že smlouva o úvěru je podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná, k čemuž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat zaplacení smluvní pokuty, protože jde o nárok, který má v neplatné smlouvě svůj základ. Proto soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

16. Pro úplnost soud dodává, že nebyl v projednávané věci podle § 159a odst. 4 o. s. ř. vázán jakýmkoliv posouzením co do (ne)platnosti smlouvy provedeným v řízení u zdejšího soudu, jehož výsledkem bylo vydání platebního rozkazu dne 26. 10. 2022, č. j. spisová značka. V této věci totiž ve výroku nebyla řešena otázka (ne)platnosti úvěrové smlouvy, ale konkrétní nárok žalobkyně na zaplacení pohledávky. Pro soud je však závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4088/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98). Jedinou výjimkou je situace u zamítavého výroku, u něhož je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí (33 Cdo 1074/1998). V projednávaném případě byl nadto vydán platební rozkaz, u něhož je z povahy věci vyloučena jakákoliv závaznost posouzení (předběžné) otázky přímo neřešené ve výroku platebního rozkazu pro soud rozhodující v jiné věci, neboť jde o typ rozhodnutí, které neobsahuje odůvodnění a které je vydáváno primárně na základě žalobcem tvrzených skutečností, tj. sporné otázky nejsou předmětem dokazování v pravém slova smyslu. Za této situace je ze shodných důvodů omezen i dosah principu legitimního očekávání upraveného v § 13 o. z., byť je nepochybně povinností soudu odchylné rozhodnutí oproti v minulosti vydanému platebnímu rozkazu řádně a přesvědčivě odůvodnit. I když tedy byla smluvní pokuta za odlišné období shora citovaným platebním rozkazem žalobkyni v minulosti přiznána, mohl soud projednávanou věc rozhodnout odlišně, a to z důvodů uvedených výše.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto právo by sice podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčilo žalované, která byla v řízení procesně úspěšná, avšak byla v řízení nečinná a žádné náklady, které by bylo třeba nahrazovat, jí nevznikly, a proto bylo na místě rozhodnout o nákladech řízení způsobem uvedeným shora.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové prostřednictvím Okresního soudu v Trutnově.