OSTU 15 C 287/2025-42

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 18 260 Kč s příslušenstvím – úvěr

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

a) částky ve výši 4 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 14 000 Kč od 14. 4. 2024 do zaplacení

b) částky ve výši 4 260 Kč, se žaloba zamítá.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u soudu dne 15.8.2025 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 18 260 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 4 260 Kč z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 10.12.2023, na jejímž základě poskytla žalovanému převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba, částku ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 9. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 10.4.2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 13.4.2024 a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 14.4.2024. Žalovaný na dluh ničeho nezaplatil.

2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena na adresu jeho bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobkyně s uvedeným postupem souhlasila již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.

3. Soud v řízení provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní smlouvou o spotřebitelském úvěru, kopií občanského průkazu žalovaného, výpisy z účtu žalovaného za období červen 2023 až srpen 2023 (prověřování úvěruschopnosti), výpisy z účtu žalobkyně, na jejichž základě dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

4. Mezi účastníky řízení prostřednictvím prostředků komunikace na dálku na webových stránkách žalobkyně způsobem popsaným v žalobě uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem na účet žalovaného postupně ve dnech úvěr s možností opakovaného čerpání splacené částky úvěru (revolvingový úvěr) v celkové výši 10 000 Kč na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 9. dni v měsíci, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, jistinu úvěru (splatnou zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy) a dále pro případ prodlení se splácením v úvěru smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný je ve smlouvě identifikován jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem bankovního účtu.

5. K posouzení úvěruschopnosti žalobkyně uvádí, že před uzavřením smlouvy prověřila s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet úvěr. Toto prověření provedla jednak lustrací ve veřejně dostupných databázích (ISIR, CEE, SOLUS, NRKI, BRKI), jednak posouzením dokladů předložených žalovaným, konkrétně výpisu z jeho bankovního účtu za období tří měsíců před uzavřením smlouvy o úvěru. Z těchto výpisů soud zjistil, že příjmy žalovaného nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů (alespoň těch vyplývajících z uvedených výpisů) a že část prostředků byla vynakládána na hazardní hry – opakovaně se na výpisech objevuje poznámka „Anonymizováno“. Podle tvrzení žalobkyně žalovaný na úvěr ničeho nezaplatil. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil ani neprokazoval, že by na úvěr provedl jakoukoliv platbu, případně že by žalobou uplatněná částka byla zcela uhrazena.

6. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném ke dni uzavření posuzované smlouvy), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému na základě smlouvy o úvěru celkem částku 10 000 Kč, která byla žalovanému postupně převedena na účet uvedený ve smlouvě. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě i s ohledem smluvní dokumentaci vztahující se ke spotřebitelskému úvěru se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném smluvním vztahu vystupovala v postavení podnikatele, tedy silnější smluvní strany, žalovaný v postavení spotřebitele.

10. Soud dovodil, že ze strany žalobkyně nebyly řádně splněny povinnosti vyplývající z ustanovení § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy. Tvrzení žalobkyně vztahující se k posouzení úvěruschopnosti jsou značně obecného rázu a nebyla postačující k tomu, aby z nich soud učinil odpovídající skutková zjištění vztahující se k posouzení úvěruschopnost. Z předloženého výpisu z účtu žalovaného naopak vyplývá, že žalovaný byl před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy dlouhodobě nesolventní. Jeho příjmy nepostačovaly k pokrytí jeho výdajů a žalovaný hrál i hazardní hry (v červnu činily příjmy 36 690,60 Kč a výdaje činily 38 707,03Kč, obdobně tomu bylo i v měsíci červenci a v srpnu). Je s podivem, že ač byl úvěr poskytnut v prosinci 2023, výpisy za září–listopad 2023 již dlužník nepředložil. Současně z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní nevyplývá, zda žalobkyně zjišťovala osobní, majetkové a rodinné poměry žalovaného, tj. zda žije sám či s dalšími osobami, jaké jsou jeho výdaje na bydlení, na splácení stávajících závazků apod. Soud tak za dané situace nemá prokázáno, že úvěr byl poskytnut v rozsahu odpovídajícím možnostem žalovaného, resp. že žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr řádně splácet. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že na poskytnutou částku neuhradil ničeho. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, kde je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprověřila řádně schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C-679/18). Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o úvěru shora uvedená dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v neplatné smlouvě.

11. Soud dále nad rámec shora uvedeného dospěl po posouzení vzájemných práv a povinností účastníků vyplývajících z úvěrové smlouvy k závěru, že smlouvu je třeba posoudit jako neplatnou rovněž z důvodu jejího zjevného rozporu s dobrými mravy, pro zcela zjevnou disproporci výše vzájemného plnění, ke kterému se smluvní strany podle smlouvy zavázaly. Žalobkyní požadovaný úrok z úvěru ve výši 40% měsíčně (odpovídající roční sazbě 480%) a RPSN ve výši 5521,73% jsou požadavky, které se zcela zjevně vymykají běžně požadovaným úrokům a nákladům souvisejícím s poskytnutím úvěru, ocitají se hrubě za hranou dobrých mravů a jsou zjevně lichevního charakteru. Nic na tom nemění fakt, že žalobkyně požadovala kapitalizovaný úrok toliko za dva měsíce. Hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je tak zcela neadekvátní a v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutého na základě smlouvy žalobkyní. Takové právní jednání žalobkyně nemůže požívat právní ochrany. Vzhledem k tomu, že neplatné části právního jednání nelze v daném případě ve smyslu § 576 o. z. oddělit od jeho ostatního obsahu, postihuje neplatnost smlouvu jako celek.

12. Protože žalobkyně poskytla žalovanému částku 10 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 10 000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný netvrdil a neprokázal, že by něco zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitnul v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou jeho reálné možnosti, byla lhůta k plnění stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku. Žalobkyně se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora uvedených není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto co do částky jdoucí nad rámec požadované jistiny a co do požadovaného úroku z prodlení byla žaloba zamítnuta.

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 10 000 Kč, neúspěšná byla co do částky 8 260 Kč a úroků z prodlení, které ke dni vyhlášení rozsudku dosáhly min. výše 3 586,88 Kč. Poměr úspěchu a neúspěchu byl tak zcela vyrovnaný; proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.