OSTU 15 C 71/2026-38

Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Michaelou Koblasovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 28 563,08 Kč s příslušenstvím - úvěr

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 038,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 20 524,18 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 483,31 Kč, s úrokem ve výši 11,50 % ročně z částky 25 518,08 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 746,97 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 28 563,08 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobkyně se domáhala, aby žalovaná zaplatila dlužnou částku vzniklou ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7012189674 uzavřené dne 19. 12. 2020. Tvrdila, že žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu vyčerpala celkem 139 544 Kč a na úvěr uhradila celkem 131 505,10 Kč, avšak své splátkové povinnosti neplnila řádně a včas, v důsledku čehož žalobkyně úvěr dne 14. 10. 2025 zesplatnila a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky. Jelikož žalovaná na výzvu nereagovala a po zesplatnění již žádnou úhradu neuhradila, evidovala žalobkyně vůči žalované pohledávku ve výši 28 563,08 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 25 518,08 Kč, poplatků ve výši 196 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 1 200 Kč a smluvních pokut ve výši 1 649 Kč. Vedle toho žalobkyně požadovala zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 483,31 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 746,97 Kč. Současně se domáhala zaplacení smluvního úroku z dlužné jistiny od 20. 1. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 28 563,08 Kč od 20. 1. 2026 do zaplacení. Žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované a postupovala v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru.

Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru č. 7012189674 řádně posoudila úvěruschopnost žalované prostřednictvím výpočtu maximálního limitu splátky (MLS) a prověřením údajů v registrech. Při výpočtu MLS vycházela z příjmu žalované ve výši 25 000 Kč, zohlednila životní minimum žalované a dvou vyživovaných dětí, splátky jiných úvěrů ve výši 1 853 Kč a navrhovanou splátku úvěru 600 Kč, přičemž zbývající MLS žalované činil 16 414 Kč. Současně posuzovala i domácnost žalované, jejíž celkové příjmy činily 60 000 Kč, a dospěla k závěru, že zbývající MLS domácnosti činí 37 368 Kč. Žalobkyně zdůraznila, že využívá statistické modely a systém credit scoringu, které podle jejího názoru spolehlivě vyhodnocují schopnost klienta úvěr splácet. Uvedla rovněž, že prověřila žalovanou v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž nezjistila žádné závazky po splatnosti ani jiné skutečnosti, které by poskytnutí úvěru bránily. Ze zprávy NRKI podle žalobkyně vyplynulo, že žalovaná měla jiné úvěrové závazky se splátkami ve výši 1 853 Kč měsíčně, které byly do posouzení zahrnuty. Žalobkyně dále namítala, že s ohledem na ochranu osobních údajů nemůže samostatně ověřovat příjmy dalších členů domácnosti a musí vycházet z údajů sdělených žadatelem. Na podporu svého tvrzení o řádném posouzení úvěruschopnosti žalobkyně poukázala také na skutečnost, že žalovaná úvěr splácela od ledna 2021 do června 2025, tedy přibližně čtyři a půl roku, což podle ní svědčí o tom, že byla schopna úvěr řádně splácet.

Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.

Soud rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, zejména smlouvy o revolvingovém úvěru, úvěrových podmínek, přehledu čerpání a úhrad, výzvy k úhradě celé dlužné částky, karty klienta, úvěrové zprávy z Nebankovního registru klientských informací a dalších listin založených ve spise. Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 19. 12. 2020 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná vyčerpala finanční prostředky v celkové výši 139 544 Kč a na jejich úhradu zaplatila částku 131 505,10 Kč. Existence smluvního vztahu mezi účastníky, jakož i rozsah čerpání a provedených úhrad, nebyly mezi účastníky sporné.

Dle § 78 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jeho povinností stanovených tímto zákonem. Podle § 78 odst. 2 písm. b) poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.

Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

Jelikož se v projednávané věci jedná o spotřebitelský úvěr, zabýval se soud z úřední povinnosti otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Důkazní břemeno ohledně splnění této povinnosti nese žalobkyně. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně neprokázala, že by úvěruschopnost žalované posoudila na základě dostatečných, spolehlivých a ověřených údajů o jejích skutečných příjmech a výdajích. Z předložených listin ani z doplnění žaloby nevyplývá, že by žalobkyně disponovala výplatními páskami, potvrzením zaměstnavatele, výpisy z bankovního účtu nebo jinými objektivními doklady o příjmech žalované. Žalobkyně pouze uvedla, že při výpočtu maximálního limitu splátky vycházela z příjmu žalované ve výši 25 000 Kč, aniž doložila, jak byl tento údaj ověřen.

Žalobkyně současně neprokázala ani dostatečné zjištění výdajové stránky rozpočtu žalované. Z jejího vyjádření plyne, že při posouzení vycházela především z interního scoringového modelu, statistických údajů o životním minimu a normativních nákladech na bydlení a z údajů deklarovaných samotnou žadatelkou, aniž by doložila zjištění a ověření skutečných výdajů žalované. Nadto zohlednila příjem ostatních členů domácnosti ve výši 35 000 Kč, přičemž sama uvedla, že tento údaj nijak neověřovala a vycházela pouze z tvrzení žalované. Soud nepřehlédl, že žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR a zohlednila závazky zjištěné z registrů, prověření registrů ani využití interního statistického modelu však nemůže nahradit ověření skutečných příjmů a výdajů spotřebitele. Konečně soud dodává, že následné splácení úvěru samo o sobě neprokazuje řádné posouzení úvěruschopnosti, neboť ta musí být posuzována ke dni uzavření smlouvy na základě tehdy zjištěných a ověřených údajů.

Soud proto uzavírá, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně řádného posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy, a jsou tak dány následky předvídané v § 87 odst. 1 ZSÚ. Žalovaná je proto povinna vrátit pouze poskytnutou jistinu, nikoli sjednané úroky ani jiné náklady úvěru.

Z celkové částky vyčerpané žalovanou ve výši 139 544 Kč uhradila žalobkyni již 131 505,10 Kč, takže neuhrazený zůstatek jistiny činí 8 038,90 Kč. Žalobkyně sice dovozovala existenci neuhrazené jistiny ve výši 25 518,08 Kč ze způsobu započítávání jednotlivých plateb, když část uhrazených prostředků započetla na úroky, poplatky, smluvní pokuty a další náklady úvěru, avšak vzhledem k závěru soudu o nedostatečném posouzení úvěruschopnosti žalované bylo možno přiznat pouze dosud nevrácenou část skutečně poskytnuté jistiny. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl.

Požadavek žalobkyně na zaplacení částky přesahující neuhrazenou jistinu, zahrnující smluvní úroky, poplatky, náklady spojené s vymáháním, smluvní pokuty, kapitalizované úroky a další příslušenství, není vzhledem k výše uvedenému důvodný. V této části proto soud žalobu zamítl.

O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla úspěšná pouze v části uplatněného nároku. Žalované podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů říze

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.