OSTU 19 C 259/2025-63

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 18 242,70 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 999,98 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 10 092,89 Kč, co do úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 378,78 Kč od 5. 4. 2025 do zaplacení a co do částky 149,83 Kč se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu 24. 9. 2025 se žalobce domáhal proti žalovanému zaplacení celkem částky 18 092,87 Kč s úrokem z prodlení shora, sestávající z jistiny ve výši 7 999,98 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,90 Kč, smluvního úroku ve výši 9 714,09 Kč, poplatku za službu „Anonymizováno Anonymizováno“ 54,90 Kč a poplatku za službu „Anonymizováno“ 165 Kč a smluvní pokuty ve výši 149,83 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 4. 12. 2024 uzavřena distančním způsobem na adrese www.Anonymizováno.cz smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. 25191800 až do výše 45 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit žalobci poplatek za vyplacení tranše věru, sjednaný úrok a dále s poplatky za zvolené služby. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalovaného informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Následně žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information Service Provider, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Smlouva se žalovaným byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaný jednoznačně identifikoval. Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. č. účtu prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce takto: dne 4. 12. 2024 v částce 8 000 Kč. Dle žalobce žalovaný na úvěr zaplatil 0,02 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 smlouvy žalobce vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 4. 4. 2025. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 5. 4. 2025. Žalobce proto požaduje žalobou zaplacení částky 18 092,87 Kč sestávající z jistiny ve výši 7 999,98 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 158,90 Kč, smluvního úroku ve výši 9 714,09 Kč, poplatku za službu „Klidné spaní“ 54,90 Kč a poplatku za službu „Presto“ 165 Kč. Žalobce je dále oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně částky, ohledně níž je žalovaný z prodlení. Žalobce ji požaduje pouze za dobu od 4. 1. 2025 do 4. 4. 2025 ve výši 149,83 Kč. Žalovanému byla odeslána předžalobní výzva ze dne 5. 8. 2025.

2. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným spolu se žalobou žalovanému na adresu jeho trvalého pobytu dle evidence obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 18. 12. 2025 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení k prověřování úvěruschopnosti žalovaného a dále označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 12. 11. 2025, kde v podstatě jen zopakoval svá tvrzení obsažená v žalobě a popsal způsob získání a ověření výpisu z běžného účtu žalovaného, který dodatečně předložil k důkazu.

4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou revolvingovém spotřebitelském úvěru „Anonymizováno Anonymizováno“ č. 25191800 ze dne 4. 12. 2024 včetně všeobecných obchodních podmínek, informací o spotřebitelském úvěru pro spotřebitele, souhlasu se zpracováním osobních údajů, autorizace ověření totožnosti a předpisu denních splátek, pravidly pro prověřování úvěruschopnosti, výpisem o posouzení úvěruschopnosti, listinou označenou „Identifikované příjmy“, výpisem z běžného účtu žalovaného za období od 4. 12. 2023 do 4. 12. 2024, přehledem bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, emailem z 4. 4. 2025 – výzvou k úhradě dluhu, předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025, včetně dokladu o odeslání.

5. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 4. 12. 2024 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalovanému revolvingový bezúčelový úvěr s postupným čerpáním do výše 45 100 Kč za sjednaný úrok ve výši 1,016 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem svého účtu. Smlouva je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru a jsou k ní připojeny informace o spotřebitelském úvěru. Splatnost první denní splátky úvěru byla 30. den od poskytnutí úvěru, tj. 3. 1. 2025. Dle přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli žalovaný z úvěru vyčerpal dne 4. 12. 2024 částku 8 000 Kč. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalovaného. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného je 32 827 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je 20 000 Kč, celkový počet členů ve společné domácnosti 3, počet nepracujících členů ve společně hospodařící domácnosti je 1. Výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem nebyla dle výpisu o posouzení úvěruschopnosti uvedena. Dále dle tohoto výpisu je stanovena rezerva pro výdaje 600 Kč, vypočítané minimální výdaje 6 080 Kč a disponibilní příjem 13 900 Kč. Z dodatečně předloženého výpisu z běžného účtu žalovaného soud zjistil, že žalovaný měl pravidelný příjem od společnosti právnická osoba. v průměrné výši cca 33 000 Kč. Současně však měl dlouhodobě, a to řadu měsíců před poskytnutím úvěru, celou řadu závazků z úvěrů např. u společnosti právnická osoba, Anonymizováno právnická osoba., právnická osoba., právnická osoba a dále opakované a časté půjčky od fyzické osoby. Z výpisu z účtu pak nelze identifikovat náklady na bydlení žalovaného. Pouze náklady na stravu, pohonné hmoty apod.

6. Žalobce poskytl žalovanému převodem na jeho bankovní účet č. č. účtu dne 4. 12. 2024 v částce 8 000 Kč Podle žalobce žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 0,02 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 12. 7. 2025 vyzval žalobce žalovaného k úhradě částky 18 907,70 Kč a nákladů právního zastoupení. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by zaplatil na úvěr více, než tvrdí žalobce.

7. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru z 4. 12. 2025 částku 8 000 Kč. S ohledem na označení žalovaného ve smlouvě se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Z provedeného dokazování soud zjistil, že žalobce sice ověřil příjem žalovaného, avšak zcela ignoroval z výpisu z účtu žalovaného plynoucí neúměrné a soustavné výdaje na půjčky a úvěry, které musí vést zcela nepochybně k závěru o předlužení žalovaného v době trvající řadu měsíců před poskytnutím úvěru. Současně z provedeného dokazování nevyplývá, že by žalobce zjišťoval a ověřil např. tak zásadní životní výdaj jako je výdaj na bydlení žalovaného nebo počet jeho vyživovacích povinností.

10. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Tak tomu bylo v případě žalovaného. Takovýto závěr není v rozporu ani se závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13, který hovoří právě o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. I v bodě 37., na který žalobce konkrétně odkazuje, Soudní dvůr EU konstatuje, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Za určitých okolností tak není nutno provádět další vyhledávání v databázích. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru řádně nezjišťoval a neověřil konkrétní výdaje (např. na bydlení a peněžité závazky) ani samotného žalovaného, natož osob s ním žijících ve společné domácnosti. Současně řádně nevyhodnotil informace, které měl k dispozici z výpisu z běžného účtu žalovaného vypovídající o předlužení žalovaného. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. S tím koresponduje fakt, že žalovaný na poskytnutou částku uhradil jen zcela mizivou částku.

11. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 8 000 Kč bylo vráceno 0,02 Kč. Proto žalobci z titulu bezdůvodného obohacení soud přiznal částku 7 999,98 Kč. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že „důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena v souladu s § 160 o.s.ř. na 3 dny od právní moci rozsudku.

12. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 doposud v prodlení, proto ve zbylém rozsahu byla žaloba výrokem II. rozsudku zamítnuta.

13. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce byl úspěšný pouze částečně. Porovná-li se tedy původně vymáhaná částka (18 242,70 Kč) s částkou, která byla žalobci přiznána (7 999,98 Kč), nelze než dovodit, že žalobce byl v řízení z větší části neúspěšný, proto by měl žalovaný právo na poměrnou část nákladů řízení. Žalovanému však dle obsahu spisu v řízení žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.