OSTU 19 C 296/2025-40

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 21 273,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8 400 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Co do částky 12 873,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 362,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 622,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 400 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 8 400 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou dne 27. 8. 2025 se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky ve výši 21 273,99 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 362,90 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 622,67 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 400 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení a s úrokem ve výši 14,75 % ročně z částky 8 400 Kč od 29. 4. 2025 do zaplacení.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa, a žalovanou došlo dne 30. 3. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779291436. Dle smluvního ujednání byly nedílnou součástí této smlouvy smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel náležitě ověřil schopnost žalované spotřebitelský úvěr splácet. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce rovněž částku 8 469 Kč. Tato částka představovala součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 4 971 Kč (úroková sazba 14,75 % p. a. sjednaná na straně 2 smlouvy), částky za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a z částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 998 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 356 Kč. Poslední splátka měla být uhrazena dne 28. 3. 2024. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka z její strany byla zaplacena dne 4. 4. 2023. v důsleku porušení smluvní povinnosti žalované řádné splácet dlužnou částku byla žalovaná povinna platit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž se dostala do prodlení. Žalovaná ke dni 3. 9. 2023 dlužila na jistině 8 400 Kč a na poplatku 7 873,99 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy se všemi právy s ní spojenými byla ze strany společnosti právnická osoba postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni 28. 4. 2025. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Po postoupení pohledávky nebylo na dluh uhrazeno nic. Žalobce požadoval jistinu 8 400 Kč, poplatky 7 873,99 Kč a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč, která představovala součet postoupené smluvní pokuty ve výši 4 104,93 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 16 273,99 Kč ode dne následující po postoupení, tj. od 29. 4. 2025 do 21. 6. 2025. Příslušenství pohledávky představoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a kapitalizovaný úrok z dlužné jistiny za dobu do postoupení pohledávky žalobci, dále zákonný úrok z prodlení a sjednaný úrok z dlužné jistiny za dobu do úplného zaplacení dluhu.

3. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobcem písemně vyzvána k úhradě dlužných částek předžalobní výzvou k plnění, avšak bezvýsledně.

4. K posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl následující. Právní předchůdce žalobce, společnost právnická osoba jako poskytovatel zápůjčky (úvěru), splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Zákaznické kartě z 30. 3. 2023 a ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“, konkrétně z výplatních pásek žalované 01/23 a 02/23. Současně si právní předchůdce žalobce z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla, zejména že je zaměstnána na plný pracovní úvazek jako obsluha broušení u zaměstnavatele People facility, s.r.o., její měsíční příjem činí částku 32 663 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce k názoru, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku (úvěr) je dostatečná. Žalovaná svým podpisem na zákaznické kartě potvrdila úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů.

5. Žaloba s doplněním společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu jejího bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 22. 12. 2025. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání.

6. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi žalovanou a společností právnická osoba, IČO IČO, se sídlem adresa došlo dne 30. 3. 2023 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 779291436. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, což žalovaná potvrdila svým podpisem na smlouvě. Za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, tj. do 28. 3. 2024 se žalovaná zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce úrok v pevné výši 4 971 Kč. Žalovaná se dále zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce paušální ceny za plnění a za služby související s poskytnutím tohoto úvěru, a to poplatek za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatek za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 998 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 469 Kč se žalovaná zavázala uhradit v 52 týdenních splátkách po 356 Kč a poslední splátce po 313 Kč. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Uhradila pouze celkem částku 1 600 Kč, což vyplývá z platební historie.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 4. 2025 postoupil původní věřitel pohledávku za žalovanou žalobci. O postoupení pohledávek byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 28. 4. 2025.

8. Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 až 3 cit. zák. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

Dle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhané pohledávky byly postoupeny původním věřitelem. Postoupení pohledávek bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek se seznamem postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní upomínkou ze dne 29. 7. 2025, v níž byla žalovaná o postoupení pohledávek rovněž informována.

10. Soud se dále v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobce před uzavřením úvěrové smlouvy splnil povinnosti vyplývající ze shora uvedeného ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. V posuzovaném případě žalobce doložil žádost žalované o úvěr ze dne 30. 3. 2023, ze které vycházel při posuzování úvěruschopnosti žalované a ze které vyplývá následující. Dle Zákaznické karty - Žádosti o spotřebitelský úvěr měla žalovaná příjem z pracovního poměru 7 664 Kč. To mělo být doloženo výplatními páskami 01/23 a 02/23. Dále žalovaná uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč, které nebyly nijak specifikovány ani doloženy a žalobce je navíc zcela v rozporu s uvedenou Zákaznickou kartou zahrnul ve svém doplnění žaloby ze dne 30. 11. 2025 do příjmu žalované. Ze zákaznické karty se přitom jednoznačně podává, že žalovaná jiný příjem, než ve výši 7 664 Kč, nemá. Současně žalovaná uvedla, že je svobodná, nemá žádné vyživovací povinnosti, bydlí v nájmu a její odhadované měsíční výdaje jsou 4 300 Kč. Nemá žádné interní ani externí splátky ani kreditní kartu. Nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce skutečně ověřil výši příjmů žalobkyně, neboť tvrzené výplatní nebyly soudu doloženy. Nebylo ani tvrzeno, ani prokázáno, že by právní předchůdce žalobce jakkoli prověřoval výši běžných životních výdajů žalované, natož osob žijících s ní případně ve společné domácnosti..Současně uvedená výše měsíčních výdajů žalované ve výši 4 300 Kč je nereálná s ohledem na to, že žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu. Dle názoru soudu její uvedený měsíční příjem nestačil ani na běžné životní výdaje, natož na splátky poskytnutého úvěru. Žalovanou uváděné další čisté příjmy domácnosti nebyly nijak specifikovány ani doloženy.

11. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech; nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků či úpadců. V rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je konstatováno, že „pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví, „že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, přičemž Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. V posuzovaném případě právní předchůdce žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval výdaje ani samotné žalované natož osob s ní žijících ve společné domácnosti. Současně žalobce nedoložil ani doklady, ze kterých měl právní předchůdce žalobce ověřit příjmy žalované. Vzhledem k uvedenému závěru nelze než dovodit, že předmětná smlouva o úvěru uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla neplatným právním jednáním. Žalobce tak může požadovat pouze vrácení jistiny, která byla žalované poskytnuta a která dosud nebyla vrácena. Konkrétně jde o částku 8 400 Kč (10 000 Kč – 1 600 Kč). Soud proto žalobci přiznal částku 8 400 Kč (výrok I.). Ve zbývajícím rozsahu pak žalobu zamítl (výrok II.).

12. Výše uvedený závěr o nesplnění povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka se současně projeví i v rozhodnutí o lhůtě k plnění a o úroku z prodlení. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 se mj. uvádí: Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud proto žalobu zamítl i v části o požadovaný úrok z prodlení. Žalovaná se v prodlení ocitne až v případě, že dlužnou jistinu nezaplatí v soudem stanovené lhůtě.

13. V posuzované věci byla žalovaná nečinná. Netvrdila a neprokázala, jaké jsou její možnosti stran vrácení poskytnuté jistiny. Za tohoto stavu soud rozhodl o povinnosti žalované zaplatit dlužnou částku ve lhůtě stanovené podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

14. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 8 400 Kč bez příslušenství. Žalovaná byl naopak úspěšná co do částky 12 873,99 Kč bez příslušenství. Tedy ve věci úspěšnější žalovaná by měla dle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci nárok na poměrnou část jemu důvodně vzniklých nákladů řízení. Žalované však dle obsahu spisu v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení výrokem III. rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.