OSTU 19 C 297/2025-59

Soud:
Okresní soud v Trutnově
Spisová značka:
19 C 297/2025-59
Datum rozhodnutí:
2026-02-10
ECLI:
ECLI:CZ:OSTU:2026:19.C.297.2025.59

Okresní soud v Trutnově rozhodl soudkyní Mgr. Pavlou Ondráčkovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení částky 59 430 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 000 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.

II. Co do částky ve výši 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 000 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení a co do smluvní pokuty ve výši 17 430 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 29. 9. 2025 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 59 430 Kč, a to částky 30 000 Kč jakožto nezaplacené jistiny poskytnutého úvěru, částky 12 000 Kč jakožto kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru a částky 17 430 Kč jakožto kapitalizované smluvní pokuty z prodlení ve výši 0,1 % denně s úhradou jistiny ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od 11. 11. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy, tj. do data 14. 6. 2025 a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 42 000 Kč od 11. 11. 2023 do zaplacení.

2. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.Anonymizováno.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jeho uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelskému účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobci fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobce vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného.

3. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobci výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Ze strany žalobce nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu (37257), který žalovaný vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky dne 7. 6. 2023, 8. 6. 2023, 28. 6. 2023, 10. 7. 2023, 14. 7. 2023 a 18. 7. 2023 uzavřel s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 110533. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve dnech 7. 6. 2023, 8. 6. 2023, 28. 6. 2023, 10. 7. 2023, 14. 7. 2023 a 18. 7. 2023, a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného č. č. účtu, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu var. symbol, jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle odst. 2.1.6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 7. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy o úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobcem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne 7. 11. 2023 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru v souladu s čl. VI smlouvy o úvěru, a to ke dni 10. 11. 2023 a byl vyzván k jeho úhradě, avšak bezvýsledně. Nereagoval platbou ani na předžalobní upomínku odeslanou dne 14. 6. 2025. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru, který nastal 10. 11. 2023. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 denně z jistiny za každý kalendářní den v období od data prodlení 11. 11. 2023 do data odeslání předžalobní výzvy 14. 6. 2025. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí 17 430 Kč.

4. V případě, že by soud neměl nárok žalobce na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobce, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.

5. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. K žalobě se vyjádřil tak, že žalobou uplatněný nárok neuznává a navrhuje žalobu zamítnout v plném rozsahu, když žalovaný považuje žalobou uplatněný nárok za rozporný s dobrými mravy. Navíc žalobce zcela nedostatečné posoudil úvěruschopnost žalovaného, kdy nebyla úvěruschopnost žalovaného dostatečně zkoumána ani co do splátek ostatních dluhů, které žalovaný v době sjednávání úvěrové smlouvy s žalobcem již byl povinen hradit, ani co do běžných výdajů, které byl žalovaný povinen hradit, stejně tak jako co do příjmů žalovaného a rozdílu mezi těmito veličinami. Kromě toho byl žalovaný žalobcem úmyslně uveden v omyl. K otázce prověřování úvěruschopnosti žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018. Uvedl, že jeho případě byla data, z nichž měl žalobce dospět k jednoznačnému závěru o nemožnosti žalovaného úvěr splácet, pro žalobce jednoduše dostupná z dlužnických registrů. Žalobce však na řádnou kontrolu a analýzu těchto dat, stejně jako na doložení příjmových a výdajových poměrů žalovaného, zjevně rezignoval, pročež je předmětná úvěrová smlouva neplatná a žalovaný proto vznáší námitku její neplatnosti. Dále odkázal závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 3. 2021, č.j. 23 ICdo 56/2019-87 a závěry Ústavního soudu ČR vyjádřené v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019.

6. Dále žalovaný uvedl, že předmětná smlouva o úvěru je od počátku neplatná jako celek pro svůj rozpor s dobrými mravy rovněž proto, že žalobce jakožto profesionál ve svém oboru, prostřednictvím úvěrové smlouvy zjevně zneužil právo na úkor žalovaného – jakožto slabší smluvní strany, což vyplývá z celkového smluvního konstruktu a kontraktačního procesu smlouvy o úvěru, která obsahuje mnoho zcela jednostranně ve prospěch žalobce výhodných a naopak v neprospěch žalovaného flagrantně nevýhodných smluvních ujednání, která ve svém souhrnu jednoznačně musí vést k závěru, že smlouva je neplatná jako celek pro svůj rozpor s dobrými mravy a porušení zákazu zneužití práva.

7. Konečně žalovaný dodal, že mezi stranami již v předmětné věci bylo dojednáno narovnání, kdy právní zástupkyně žalobce pověřila právního zástupce žalovaného vypracováním příslušné dohody o narovnání dle dohodnutých a odsouhlasených parametrů, kterou právní zástupce žalovaného vypracoval a odeslal protistraně ke schválení. Následně protistrana návrh dohody schválila a požádala o zaslání podepsané verze dohody o narovnání žalovaným. Žalovaný žalobci podepsanou dohodu o narovnání zaslal. Žalobce však navzdory uvedenému dohodu nepodepsal a podal proti žalovanému předmětnou žalobu k soudu.

8. Žalobce se k odporu žalovaného přes výzvu soudu nijak nevyjádřil, k nařízenému jednání se omluvil. S ohledem na nepřítomnost žalobce na jednání mu nemohl soud dát poučení dle § 118a občanského soudního řádu o potřebě doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů k otázce prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru.

9. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 7. 6. 2023 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena úvěrová smlouva č. 110533, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše 30 000 Kč. Žalovanému byly ze strany žalobce poskytnuty ve dnech 7. 6. 2023, 8. 6. 2023, 28. 6. 2023, 10. 7. 2023, 14. 7. 2023 a 18. 7. 2023 peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím webové stránky www.Anonymizováno.cz, na níž žalovaný vyplnil registrační formulář, odsouhlasil smluvní dokumentaci a dokončil svou registraci zadáním verifikačním SMS kódem v žádosti o úvěr. Zároveň poskytl fotokopii svého dokladu totožnosti a uhradil ověřovací platbu, když variabilním symbolem bylo jeho rodné číslo. Žalobce dle svého tvrzení ověřil schopnost žalovaného úvěr splácet v databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI a současně vyžádáním bankovních výpisů z účtu žalovaného. Žalovaný se zavázal dle čl. 2.1.6 smlouvy o úvěru uhradit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovanému byl revolvingový úvěr poskytnut na dobu neurčitou, přičemž žalovaný měl splácet dle odst. 2.1.7. vždy k 7. dni v měsíci úrok z jistiny přirostlý za uplynulé období a jistinu zcela či částečně kdykoliv za trvání smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek. Upomínkou ze dne 7. 11. 2023 informoval žalobce o zesplatnění úvěru k témž dni. Předžalobní výzvou ze dne 14. 6. 2025, která byla žalovanému odeslána téhož dne, žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 99 527,93 Kč. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 7. 6. 2023, potvrzení o provedených platbách na účet žalovaného, oznámení o zesplatnění úvěru, předžalobní výzvy a podacího poštovního lístku. Žalovaný v řízení učinil nesporným poskytnutí částky 30 000 Kč na základě předmětné úvěrové smlouvy a taktéž učinil nesporným to, že na uvedený úvěr neuhradil ničeho.

10. Z periodického výpisu z účtu žalovaného u právnická osoba. č. účtu č. účtu za období od 18. 2. 2023 do 17. 5. 2023, kterým žalobce dokládal prověření úvěruschopnosti žalovaného, soud zjistil, že měsíční výdaje žalovaného vyplývající z těchto výpisů ve všech třech měsíčních obdobích přesahovaly jeho příjmy. Jeho pravidelným měsíčním příjmem byla nemocenská ve výši cca 14 000 Kč. Žalovaný si dle výpisu opakovaně bral mikroúvěry u společnosti právnická osoba. a společnosti Anonymizováno Anonymizováno, přičemž zjevně ani takto získané prostředky nestačily pokrýt výdaje žalovaného.

11. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (zejm. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, rozsudek sp. zn. 33 Cdo 656/2024 ze dne 31.7.2024) se má za to, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Požadavek posuzování úvěruschopnosti dlužníka předpokládá ověření údajů, které věřitel získal od dlužníka, přičemž je povinností věřitele zjišťovat a verifikovat nejen pravidelné měsíční příjmy, ale rovněž pravidelné měsíční výdaje a nepostačí pouze „fiktivní“ výdaje dovozované ze statistických modelů a publikovaných údajů o životním minimu. Podle závěrů rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 je třeba úvěruschopnost zkoumat v závislosti na konkrétních okolnostech každého jednotlivého případu a prohlášení spotřebitele nutno podepřít doklady.

13. Na podkladě zjištěného skutkového stavu a jeho právního posouzení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Úvěrovou smlouvu soud posoudil jako smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to zejména s ohledem na povahu subjektů, které do smluvního vztahu vstupovaly a rovněž s ohledem na obsah ujednaných závazků. Ostatně smlouva sama je označena jako smlouva o spotřebitelském úvěru. S ohledem na výsledky provedeného dokazování soud z úřední povinnosti dovodil, že úvěrová smlouva je neplatná, neboť žalobce řádně nesplnil povinnost prověřit schopnost žalovaného úvěr splácet; splnění této povinnosti dané ZSÚ je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jako podklady, z nichž žalobce ověřil příjmové a výdajové poměry žalovaného, byly soudu předloženy pouze výpisy z bankovního účtu žalovaného za období od 18. 2. 2023 do 17. 5. 2023. Z těchto výpisů vyplývá, že žalobce neměl dostatečné příjmy k splácení úvěru, měl řadu stávajících mikroúvěrů a jeho příjmy nestačily k pokrytí jeho výdajů. Z výdajových položek na výpisech současně nelze zjistit, jaké jsou běžné měsíční výdaje žalovaného na živobytí, jako jsou náklady na bydlení, energie, stravu, léky apod. Z ničeho nevyplývá, že by žalobce zjišťoval případné vyživovací povinnosti žalovaného a poměry osob žijících s žalovaným ve společné domácnosti. Pokud by žalobce vycházel pouze z uvedených výpisů z účtu žalovaného, musel by nutně dojít k závěru, že žalovaný není schopen úvěr splácet. Takto žalobce nemohl vyhodnotit, že žalovaný je úvěruschopný. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nebylo tedy postupováno řádně a ve smyslu zákona, když žalobce si počínal velmi neobezřetně až lhostejně ve vztahu k zjištěním, které lze seznat z předložených výpisů z účtu žalovaného z období bezprostředně před uzavřením úvěrové smlouvy. Žalobce nijak nedoložil, že by žalovaný byl dotazován na své stávající závazky. Rovněž není dokladováno, jaké údaje žalobce zjistil z veřejných registrů. Ze shora uvedených důvodů tedy nelze považovat povinnost žalobce danou ustanovením § 86 ZSÚ za řádně splněnou. Úvěrová smlouva je tedy neplatná, soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti, přičemž plnění, které si strany z titulu takto neplatné smlouvy poskytly, je třeba vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení.

14. Nadto je třeba konstatovat, že hodnota plnění, k němuž se žalovaný zavázal na základě úvěrové smlouvy je v hrubém nepoměru k hodnotě protiplnění poskytnutých na základě téhož smluvního ujednání žalobce. Tato zjevná disproporce vzájemných smluvních práv a povinností dosahuje intenzity zjevného rozporu s dobrými mravy, který je způsobilý založit rovněž neplatnost smlouvy podle ust. § 580, § 588 občanského zákoníku. Sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně představují tak vysoké částky, že lze předjímat, že při jejich absenci by úvěr nebyl poskytnut.

15. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatného právního jednání – bez právního důvodu částku 30 000 Kč. Žalovaný na tuto částku neuhradil ničeho. V této výši tak na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen žalobci vydat. Žaloba je tedy důvodná pouze v části, v níž se žalobce domáhá vrácení toho, co bylo žalovanému z titulu neplatné smlouvy o úvěru poskytnuto a žalovaným doposud nevráceno, přičemž soud v uvedeném rozsahu žalobě výrokem I vyhověl. Ve zbývající části soud žalobu výrokem II. jako nedůvodnou zamítl, neboť jde o plnění vyplývající z neplatně sjednané smlouvy, kterých se žalobce nemůže platně domáhat.

16. Soud zamítl žalobu též v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.

17. S ohledem na dobu, kdy žalovaný částku 30 000 Kč, resp. jednotlivé platby v celkové konečné výši 30 000 Kč, převzal a s přihlédnutím k výši přiznaného bezdůvodného obohacení soud stanovil lhůtu k úhradě dlužné jistiny v délce 3 měsíců od právní moci rozsudku. Dle názoru soudu i s ohledem na obsah předžalobních jednání účastníků jde o lhůtu přiměřenou možnostem žalovaného.

18. O nákladech řízení účastníků soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobce byl v řízení úspěšný co do částky 30 000 Kč a neúspěšný co do částky 29 430 Kč a příslušenství. Poměr úspěchu a neúspěchu účastníků v řízení je proto téměř shodný, resp. rozdíl je jen nepatrný. Proto soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že ji nepřiznal žádnému z účastníků.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení dvojmo ke zdejšímu soudu. O odvolání rozhoduje Krajský soud v Hradci Králové.

Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.