OSUH 9 C 19/2020-43

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně ⟪LB:lb_002⟫ bytem adresa žalobkyně ⟪LB:lb_003⟫ zastoupená JUDr. Zdeňkou Pechancovou ⟪LB:lb_004⟫ advokátkou se sídlem Luhačovice, Masarykova 175 ⟪LB:lb_005⟫ proti ⟪LB:lb_006⟫ žalované: Česká republika – Ministerstvo spravedlnosti, IČO 00025429, ⟪LB:lb_007⟫ se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16 ⟪LB:lb_008⟫ zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, ⟪LB:lb_009⟫ IČO 69797111 ⟪LB:lb_010⟫ sídlem Praha 2, Rašínovo nábřeží 390/42 ⟪LB:lb_011⟫ o zaplacení částky ve výši 60 000 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky ve výši 35.875 Kč.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 24.125 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 35.875 Kč za dobu od 14. 2. 2020 do

26. 6. 2020, s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky 24.125 Kč od

14. 2. 2020 do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 19.393 Kč k rukám zástupkyně žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku ve výši částka spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 148/2009. K odůvodnění podané žaloby zejména uvedla, že dne datum podala žalobkyně ke zdejšímu soudu žalobu o vypořádání společného jmění manželů (dále případně jen SJM). V žalobě řádně označila veškerá aktiva a rovněž pasiva tvořící zaniklé SJM a poukázala na to, že účastníci se mimosoudně o vypořádání SJM nedohodli, a je tedy třeba, aby o vypořádání SJM rozhodl soud. Řízení bylo pravomocně skončeno až na základě usnesení o schválení smíru mezi účastníky ze dne 22. 5. 2019 č.j. 5 C 148/2009-723, kdy žalobkyně musela logicky učinit určité ústupky, aby mohlo dojít ke smírnému vyřešení věci. Podle žalobkyně trvalo řízení nepřiměřeně dlouhou dobu, kdy žalobkyně již od žalované obdržela odškodnění za nepřiměřenou délku tohoto řízení za dobu od jeho zahájení do července 2015, kdy jí byl nárok na nemajetkovou újmu za toto období ze strany žalované vyplacen. Žalobkyně však dosud nepožadovala nárok za období od července 2015 do skončení řízení shora citovaným usnesením zdejšího soudu o schválení smíru. Podle žalobkyně bylo třeba i tuto další část trvání řízení odškodnit, když i nadále podle ní trval nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení, které fakticky trvalo od března 2009 od května 2019 tj. více jak 10 let. Žalobkyně poukazovala na to, že v průběhu těchto 10 let nebyla věc rozhodnuta, přičemž k ukončení tohoto řízení došlo až na základě aktivity účastníků a jejich smírným ukončením sporu, kdy soud schválil jimi navržený smír. Žalobkyně měla za to, že došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod s tím, že jí tímto nesprávným úředním postupem vznikla nemajetková újma. Žalobkyně uplatnila u žalované svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, v platném a účinném znění, (dále jen OdpŠk), dne datum. Věc byla u žalované vedena pod sp.zn. MSP2054/2019-ODSKODSK/2. V době podání žaloby však Ministerstvo spravedlnosti ČR nevydalo žádné stanovisko, nijak se k této žádosti žalobkyně nevyjádřilo a žalobkyně tak byla nucena se náhrady škody domáhat u zdejšího soudu, neboť ve lhůtě

6 měsíců (tj. ve lhůtě do datum) nebyl její nárok plně či alespoň částečně ze strany žalované uspokojen. Žalobkyně pak požadovala částku ve výši částka. Řízení totiž i dále pokračovalo poté, kdy byla žalobkyně odškodněna žalovanou za předchozí fázi řízení od podání žaloby do července 2015, a to právě od července 2015 další cca 4 roky, když usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne datum ve vztahu k výroku I. a datum ve vztahu k výrokům II. a III. Žalobkyně tak požadovala základní částku ve výši částka za každý další rok řízení od července 2015 do jeho skončení. Za adekvátní délku takového řízení přitom i přes složitost případu považovala maximálně 2 roky.

2. Za žalovanou příjmení republiku v této věci jednala její organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, a to podle § 6 odst. 2 písm. a) OdpŠk, neboť k tvrzené újmě mělo dojít v rámci soudního řízení o podané civilní žalobě před zdejším soudem, který tak byl i místně příslušný pro projednání a rozhodnutí o podané žalobě.

3. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná činila nesporným, že žalobkyně u ní podáním ze dne datum uplatnila tvrzený nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou vyčíslila ve výši částka. Svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy pak žalobkyně opírala o nesprávný úřední postup zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp.zn. 5 C 148/2009. Žalovaná tento nárok posoudila a shledala, že celková délka tohoto řízení vedeného před zdejším soudem nebyla přiměřená. Z tohoto důvodu pak žalobkyni byla způsobena nemajetková újma, za níž jí bylo žalovanou přiznáno přiměřené zadostiučinění spočívající v přiznání částky ve výši částka, kterou žalovaná žalobkyni vyplatila, byť již po podání žaloby. Ještě předtím však žalobkyně svůj obdobný nárok vznesla prostřednictvím žádosti doručené žalované dne datum, kdy jí žalovaná přiznala a vyplatila částku částka s tím, že v tomto případě, jakož i identicky v této projednávané věci, žalovaná snížila požadovanou částku nemajetkové újmy o 30 % z původně požadované částky, byť souhlasila s žalobkyní v zásadní otázce týkající se nepřiměřeně dlouhé doby trvání soudního řízení. K tomuto snížení přistoupila žalovaná z toho důvodu, že vzala v potaz složitost projednávané věci, stejně tak i podíl žalobkyně na celkové délce řízení. Složitost řízení spatřovala žalovaná především po skutkové stránce, když předmětem řízení bylo vypořádání zaniklého SJM. V tomto řízení bylo prováděno rozsáhlé dokazování, bylo vypracováno větší množství znaleckých posudků. Opakovaně bylo rozhodováno o znalečném za vypracované znalecké posudky, a to i u odvolacího soudu. Řízení pak bylo komplikováno podle žalované také přístupem žalovaného, který neposkytl znalci součinnost, a byla mu ukládána ze strany nalézacího soudu i pořádková pokuta. Žalobkyně se pak na délce řízení podle žalované také částečně podílela. Žádala o odročení jednání, stejně tak žádala o prodloužení lhůty k vyjádření. Mezi účastníky pak probíhala i mimosoudní jednání, přičemž podle žalované pak logicky časové období takových jednání nelze klást k tíži státu. Pokud šlo o význam řízení pro žalobkyni, ten byl žalovanou hodnocen jako standardní. Žalovaná při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které žalobkyně žádala za období od července 2015 do skončení řízení v červenci 2019, postupovala tedy tak, že zhodnotila celkovou dobu řízení, kterou vyhodnotila jako nepřiměřenou. Od částky přiměřeného zadostiučinění, které by dle názoru žalované žalobkyni náleželo za celou délku řízení, byla odečtena částka, která již byla žalobkyni uhrazena v lednu 2016 a žalobkyni tedy byla přiznána zbývající částka ve výši částka, kterou také žalovaná žalobkyni vyplatila. Celkově žalovaná vyplatila žalobkyni částku ve výši částka, která byla zcela přiměřená a dostačující k odčinění nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení.

4. Žalobkyně pak podáním ze dne datum vzala žalobu částečně zpět co do částky ve výši částka, přičemž však nebyla schopná v tomto podání specifikovat řádně okamžik úhrady této částky, neboť tato částka byla žalobkyni ze strany žalované přiznána v rámci stanoviska žalované, které jí bylo doručeno dne datum. Při jednání konaném dne datum pak doplnila, že i ve stejný den tj. datum žalovaná uvedenou částku uhradila a z tohoto důvodu tedy žalobkyně omezila částečně žalobu co do této částky a nadále požadovala přiznat částku ve výši částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. S ohledem k tomuto dispozitivnímu úkonu žalobkyně tedy soud v intencích tohoto částečného zpětvzetí žaloby rozhodl o částečném zastavení řízení co do částky ve výši částka postupem podle § 96 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ). (výrok I.)

5. Soud nařídil ve věci jednání na den datum, k němuž se dostavila jak zástupkyně žalobkyně, tak i žalovaná, přičemž při tomto jednání provedl dokazování především obsahem spisu zdejšího soudu sp.zn. 5 C 148/2009, když toto dokazování bylo prováděno obsahem jednotlivých relevantních listin ze svazku III. tohoto spisu, a to s ohledem na období, za které bylo ze strany žalobkyně požadováno přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení tj. za období od července 2015 do vydání usnesení o schválení smíru respektive do pravomocného skončení věci tímto usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 5. 2019 č.j. 5 C 148/2009-723. Soud pak rovněž v rámci dokazování vyšel i z nesporných tvrzení ze strany účastníků řízení, když taková nesporná tvrzení považoval v souladu s § 120 odst. 3 OSŘ za svá vlastní skutková zjištění, k nimž tedy nebylo třeba provádět dokazování.

6. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů – jednotlivých listin obsažených primárně ve spisu zdejšího soudu sp.zn. 5 C 148/2009, jeho svazku III. (dále jen spis) – a nesporných tvrzení účastníků následující skutková zjištění:

7. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, jak dlouho trvalo řízení ve věci sp.zn. 5 C 148/2009 vedené u zdejšího soudu, kdy žaloba byla ke zdejšímu soudu žalobkyní podána dne datum a řízení bylo skončeno usnesením o schválení smíru mezi účastníky ze dne 22. 5. 2019 č.j. 5 C 148/2009-723 s tím, že usnesení o schválení smíru nabylo právní moci dne datum ve vztahu k výroku I. a datum ve vztahu k výrokům II. a III. Stejně tak se účastníci shodovali i v tom, že žalobkyně požadovala nejprve přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení za dobu od podání žaloby ke zdejšímu soudu do konce června 2015. Podáním doručeným Ministerstvu spravedlnosti dne datum uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka, přičemž žalovaná jí přiznala nárok na částku ve výši částka. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla nejprve k základní částce ve výši částka s tím, že za 1 rok řízení žalobkyni přiznala částku ve výši částka. Za první dva roky pak žalovaná žalobkyni přiznala částku v poloviční výši. I v tomto prvním případě odškodnění pak byla základní částka snížena s ohledem na značnou složitost věci a částečný podíl žadatelky na délce řízení o 30 %. Toto bylo zjištěno i ze stanoviska žalované ze dne 28. 1. 2016 č.j. MSP-2084/2015-ODSKODSK/10. Stejně tak nebylo sporu o tom, že žalobkyně uplatnila další nárok na zaplacení částka jako zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení od července 2015 do pravomocného skončení řízení vedeného před zdejším soudem pod sp.zn. 5 C 148/2009, když uvedené bylo možno zjistit i ze stanoviska žalované ze dne 24. 6. 2020 č.j. MSP-2054/2019-ODSKODSK/4. I v tomto stanovisku bylo uvedeno, jak žalovaná postupovala, když při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění zohlednila stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne datum, sp.zn. Cpjn 206/2010, které bylo vydáno v zájmu sjednocení rozhodování soudů prvních stupňů a soudů odvolacích o otázce postupu při stanovení přiměřeného zadostiučinění podle ustanovení § 31a OdpŠk. Při stanovení konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná nejprve k základní částce částka s tím, že za 1 rok řízení náleží částka částka, přičemž za první dva roky náleží částka v poloviční výši (tj. částka). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci a podíl žadatelky na délce řízení o 30 %. Po zhodnocení všech okolností byla odpovídající výše zadostiučinění v penězích v předmětné věci za celou délku řízení částka. Vzhledem k tomu, že bylo již žalobkyni poskytnuto zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka, zbývalo k vyplacení pouze částka (viz níže)

8. Soud pak provedl s ohledem na kontinuitu spisového materiálu i listinné důkazy vztahující se k období před datem datum, nicméně z těchto listin nebylo zjištěno nic zásadního ve vztahu k předmětu řízení, nadto uvedené období již bylo pokryto předchozím odškodněním nemajetkové újmy žalobkyně ze strany žalované. V tomto případě se pak tedy jednalo o vyjádření se k reviznímu ZP číslo ze strany Ing. jméno příjmení, referát nařízení jednání na den datum ze dne datum a protokol o jednání soudu ze dne datum, kdy právě z tohoto protokolu o jednání soudu ze dne datum soud zjistil, že při tomto jednání byl k důkazu čten pouze znalecký posudek a vyjádření znalce příjmení jméno příjmení k reviznímu znaleckému posudku vypracovanému znaleckým ústavem právnická osoba, přičemž žalobkyně požadovala výslech zpracovatele revizního znaleckého posudku Ing. obec a požádala o možnost se vyjádřit ke stanovisku Ing. Dohnala. V této souvislosti bylo jednání odročeno na neurčito z důvodu poskytnutí lhůty k vyjádření právní zástupkyně žalobkyně a následnému výslechu znalce příjmení jméno, přičemž žalobkyni byla poskytnuta lhůta 30 dnů k písemnému vyjádření k vyjádření znalce příjmení příjmení. Vyjádření ze strany žalobkyně bylo pak soudu doručeno datum, jak soud zjistil z č.l. 402-404 spisu. Jednání pak trvalo pouze od 9:00 hodin do 9:36 hodin a k jednání nebyl volán ani zpracovatel revizního znaleckého posudku Ing. příjmení. Vyjádření žalobkyně bylo doručeno znalci

Ing. Dohnalovi, který doručil dne datum své vyjádření ze dne datum.

9. Ze sdělení žalobkyně (její zástupkyně) o zadání dalších podkladů ze dne datum bylo zjištěno, že tato požádala o prodloužení lhůty k vyjádření ke stanovisku znalce, kdy jí toto bylo doručováno dne datum. V dalším vyjádření ze strany zástupkyně žalobkyně ze dne datum (č.l. 412-416 spisu) byl zdejší soud upozorněn, že žalobkyně předložila svůj revizní znalecký posudek odpovídající § 127a OSŘ a žalobkyně tedy navrhovala soudu, aby k tomuto důkazu takto i přistupoval a rozhodoval případně na jeho základě, pokud nezadá vlastní revizní znalecký posudek. Soud pak znovu postupoval tak, že„ pouze“ přeposílal jednotlivá vyjádření a jednání bylo nařízeno až na datum, z něhož se však omluvil Ing. jméno příjmení jako zpracovatel revizního znaleckého posudku předkládaného žalobkyní, jak soud zjistil z jeho omluvy účasti z jednání soudu dne datum. Z protokolu o jednání soudu dne datum bylo zjištěno, že při tomto jednání bylo čteno k důkazu vyjádření žalobkyně, vyjádření znalce, vyjádření žalobkyně, vyjádření znalce příjmení příjmení a dále bylo vyhlášeno usnesení, že jednání se odročuje na neurčito z důvodu nemoci Ing. jméno příjmení s tím, že byla stanovena kalendářní lhůta

2 měsíce právě s ohledem na onemocnění znalce.

10. Žalobkyně pak dne datum soudu sdělila svým podáním z tohoto data, že Ing. příjmení zemřel.

11. Následně pak, jak bylo prokázáno z úředního záznamu o telefonické urgenci celé jméno žalobkyně (na č.l. 425 spisu), žalobkyně dne datum urgovala vydání usnesení o ustanovení nového znalce. Odpovědí ze dne datum pak znalecký ústav právnická osoba reagoval na dotaz soudu ze dne datum, kterou potvrdil, že lze podat revizní znalecký posudek při jednání i jiným znalcem, avšak požadoval zaslání dotazů předem. Soud pak vyzval účastníky k formulování otázek na znalecký ústav zpracovávající revizní znalecký posudek dne datum, kdy na toto reagovala žalobkyně (její zástupkyně) ve vyjádření ze dne datum, avšak nikoliv žalovaný, který byl o toto urgován ještě datum. Soud pak dne datum nařídil jednání na den datum, jak projednávající soud zjistil z referátu o nařízení jednání na den datum (na č.l. 437). Z protokolu z jednání ze dne datum (na č.l. 443-444 spisu), bylo zjištěno, že byl vyslechnut znalec k vypracovanému a žalobkyní předloženému reviznímu znaleckému posudku, avšak byl slyšen jako svědek a tedy i nesprávně poučen. Při tomto jednání bylo vyhlášeno usnesení, že se jednání odročuje na neurčito za účelem vypracování revizního znaleckého posudku znaleckým ústavem. Usnesením ze dne datum (na č.l. 445-446) bylo rozhodnuto o ustanovení znaleckého ústavu právnická osoba za účelem vyhotovení revizního znaleckého posudku k posudkům Ing. jméno příjmení a právnická osoba s.r.o. V této souvislosti byla žalobkyně vyzvána k zaplacení zálohy k provedení důkazu ve výši částka, přičemž tato záloha z její strany byla uhrazena dne datum. Usnesení bylo doručeno žalobkyni dne datum. Znaleckému ústavu pak bylo usnesení doručeno datum a spis byl doručován znaleckému ústavu dne datum, jak bylo opět soudem ze spisu zjištěno.

12. Ze sdělení ze strany zpracovatele revizního znaleckého posudku bylo zjištěno, že revizní znalecký posudek měl být soudu doručen do datum s ohledem na stanovenou 60 denní lhůtu k jeho vypracování. Revizní znalecký posudek číslo byl doručovaný soudu datum. Soud pak vydal usnesení o znalečném ze dne datum

(na č.l. 473-474). Proti tomuto usnesení podala odvolání dne datum žalobkyně (na č.l. 476). Jak dále soud zjistil, spis s tímto odvoláním byl doručen Krajskému soudu v obec, pobočka ve obec, dne datum, jak vyplynulo z doručenky a z předkládací zprávy k rozhodnutí o odvolání. Dne datum byl zdejšímu soudu doručen zpět spis i s rozhodnutím ze strany Krajského soudu v obec, pobočka ve obec, kdy usnesením ze dne 29. 11. 2016 č.j. 59 Co 430/2016-479 bylo změněno odvoláním napadnuté usnesení zdejšího soudu tak, že byla znaleckému ústavu právnická osoba, který vypracoval revizní znalecký posudek, přiznáno znalečné v celkové výši částka oproti původně přiznané částce ve výši částka.

13. Dne datum bylo nařízeno jednání soudu na den datum. Ze žádosti o odročení jednání ze dne datum (na č.l. 485 spisu) soud zjistil, že o odročení požádal žalovaný prostřednictvím jeho zástupce. I přes tuto žádost bylo jednání konáno, kdy z protokolu o jednání ze dne datum, soud zjistil, že se nikdo nedostavil, ale při tomto jednání bylo do protokolu vyhlášeno usnesení, že se jednání odročuje na den datum v 14:00 hod. za účelem opětovného předvolání účastníků z důvodu nemoci žalovaného.

14. Žalobkyně sdělila v podání ze dne datum doručeným soudu dne datum, jak vyplývá z č.l. 491, že„ odročení jednání ze dne datum bylo nedůvodné, neboť žalovaný byl na firmě, je zde jeho osobní vozidlo, za kterým měl nachystané na odtah osobní auto. O týden později datum v době, kdy byl také v pracovní neschopnosti, organizoval na své firmě práci s jeřábem

(viz 3x foto)“. V této souvislosti žalobkyně soudu založila na č.l. 492-499 fotografie žalovaného z inkriminované doby, aby takto prokázala, že tento nebyl práce neschopen.

15. Usnesením ze dne datum (na č.l. 500 spisu) soud požádal ošetřující praktickou lékařku žalovaného, MUDr. jméno příjmení, aby soudu sdělila, ke kterému dni byla ukončena dočasná pracovní neschopnost žalovaného jméno příjmení. Tato výzva byla doručena dne datum s tím, že lékařka MUDr. jméno příjmení dne datum soudu sdělila, že žalovaný byl v pracovní neschopnosti od datum do datum.

16. Bez vyzvání pak došlo ze strany žalovaného k doplnění skutkových tvrzení ze dne datum ze strany žalovaného a k předložení znaleckého posudku vypracovaného Ing. jméno příjmení číslo 2017 (na č.l. 504-521) k ohodnocení družstevního bytu číslo nacházejícího se v budově adresa v Uherském Brodě na ulici Luhanova.

17. Žalobkyně se pak k tomuto znaleckému posudku vyjádřila dne datum (na č.l. 522-523 spisu), přičemž s tímto nesouhlasila s ohledem na nesprávně zvolený okamžik ohodnocení předmětné bytové jednotky s ohledem k tomu, že se jednalo o bytovou jednotku v družstevním vlastnictví (o družstevní byt). K tomuto se ještě vyjádřil znalec příjmení příjmení v doplňku k znaleckému posudku, podle něhož byla i tak cena bytové jednotky stejná.

18. Soud pak konal další jednání dne datum jak bylo zjištěno z protokolu o jednání ze dne datum (na č.l. 525). Při tomto jednání byly čteny k důkazu znalecké posudky – revizní znalecký posudek číslo ze dne datum (na č.l. 450-469) a znalecký posudek

Ing. příjmení (na č.l. 504-521), dále vyjádření žalobkyně. Při tomto jednání byl dále doplněn do spisu doplněk soudního znalce příjmení jméno příjmení s tím, že dále zde bylo uvedeno, že právní zástupce žalovaného sdělil také své stanovisko k požadavkům žalobkyně. Zároveň zde vznikl spor ohledně uplatnění konkrétních položek po lhůtě 3 let od data právní moci rozsudku o rozvodu manželství. Soud sdělil svůj názor na znalecký posudek vypracovaný Ing. příjmení, předkládaný žalovaným, přičemž bylo zdůrazněno ze strany zástupce žalovaného, že podle něj původní znalecký posudek vypracovaný na základě zadání soudu v roce 2011 již není použitelný vzhledem k uplynutí delší doby. Soud pak jednání odročil na neurčito z důvodu nutnosti vypracování doplňku znaleckého posudku na ocenění bytové jednotky.

19. Podáním ze dne datum pak žalovaný požádal o ocenění členských práv a podílu v bytovém družstvu SBD PANORAMA k datu datum.

20. Zástupkyně žalobkyně soudu doručila dne datum rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR týkající se lhůty k vypořádání SJM a postupu při oceňování členského podílu v bytovém družstvu a také urgenci nařízení jednání ze dne datum (na č.l. 532), kde mj. uvedla, že nebyl důvod zadávat doplněk znaleckého posudku k ocenění bytové jednotky - družstevního bytu číslo nacházejícího se v budově adresa v Uherském Brodě na ulici Luhanova, pro které nebylo nařízeno jednání a požádala soud, aby se do 14 dnů nařídilo jednání a ve věci bylo rozhodnuto. Soud však nechal vypracovat znalecký posudek na ocenění členských práv a povinností k družstevnímu bytu (na č.l. 535-545), vypracoval usnesení o znalečném ze dne datum (č.l. 547) a následně dne datum nařídil jednání na den datum, jak bylo zjištěno z referátu ze dne datum.

21. Soudu byla dne datum v 9:35 hodin osobně na podatelnu soudu doručena žádost o odročení jednání ze strany žalovaného jméno příjmení, kde bylo uvedeno, že příjmení příjmení je pro onemocnění dočasně práce neschopen, toto bylo doručeno soudu tedy v den jednání, které mělo být v 12:00 hodin. K žádosti bylo doručeno i rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti vystavené MUDr. jméno příjmení.

Z protokolu o jednání ze dne datum (na č.l. 563) pak soud zjistil, že bylo vyhlášeno usnesení o odročení jednání na den datum v 9:30 hod. za účelem opětovného předvolání účastníků. Žalobkyně pak soudu dne datum doručila i závěrečný návrh v elektronické podobě. S ohledem na odročení jednání pak žalobkyně dne datum doručila soudu další důkazy a další návrhy ohledně splátek úvěru ve vztahu k bytu a rovněž nájmu. Navrhla i doplnění revizního znaleckého posudku ze strany znaleckého ústavu právnická osoba Soud nechal vypracovat doplněk znaleckého posudku ze strany právnická osoba, znaleckého ústavu (č.l. 636-640), který byl datum doručen soudu. Jednání soudu dne datum muselo být z důvodu onemocnění soudce zrušeno.

22. 5. 2019 č.j. 5 C 148/2009-723. Chování poškozeného tj. i žalobkyně během řízení je vždy třeba posuzovat jako celek. V průběhu řízení činí účastník řízení řadu úkonů, které mohou na celkovou délku řízení působit jak pozitivně, tak negativně. K nárůstu celkové délky řízení přispěje poškozený negativně zejména svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů, opakované podávání předběžných opatření, apod.). Potud se jedná o„ průtahy“ vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk způsobené účastníkem řízení, které je třeba zohlednit jak při posuzování délky řízení, tak při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Soud měl za to, že žalobkyně dostatečně aktivně přistupovala k tomu, aby řízení bylo vedeno ze strany soudu bez průtahů a snažila se aktivně žádat soud o další procesní úkony, především o nařízení jednání. Nelze vyčítat žalobkyni, jestliže podala v inkriminovaném období například odvolání, požádala o lhůtu k vyjádření či požádala z důvodu rodinné dovolené její zástupkyně či z důvodu onemocnění její zástupkyně o odročení jednání, jestliže objektivně jinak postupovat ani nemohla, jak soud popsal výše.

23. Ze žádosti ze dne datum (na č.l. 652 spisu) doručované soudu dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně žádala o nařízení jednání v co nejkratší lhůtě a rozhodnutí věci z důvodu vyhotovených znaleckých posudků a jejich zastarání.

24. Zdejším soudem došlo pak k rozhodnutí o přidělení věci ode dne datum soudkyni JUDr. jméno příjmení (na č.l. 654 spisu). Následně se opět dotázala žalobkyně na termín nařízení jednání emailem ze dne datum, přičemž soud nařídil jednání dne datum na den datum (na č.l. 658 spisu). Z protokolu o jednání ze dne datum (na č.l. 665 spisu) bylo zjištěno, že jednání bylo odročeno na neurčito za účelem doplnění dokazování dle návrhu právní zástupkyně žalobkyně, neboť žalobkyně nesouhlasila s tím, jak byl soudem nastíněn možný smír mezi účastníky.

25. Byl vypracován dodatek číslo ze dne datum revizního znaleckého posudku

(na č.l. 670-676), který byl soudu doručen dne datum. Následně bylo dne datum vyhotoveno usnesení ze dne datum o přiznání znalečného za dodatek číslo ze dne datum revizního znaleckého posudku. Žalobkyně pak soud požádala dne datum o lhůtu 1 měsíce z důvodu zadání znaleckého posudku ze strany žalobkyně jinému znalci, neboť nesouhlasila s revizním znaleckým posudkem a jeho dodatkem číslo. Následně pak žalobkyně sdělila soudu dne datum, že souhlasí s revizním znaleckým posudkem a jeho dodatkem číslo kdy tento byl jiným znalcem shledán jako zcela bezproblémový. S ohledem k této skutečnosti pak navrhla rozdělení věcí a vypořádání SJM. Žalovaný k urgenci ze strany soudu pak učinil sdělení ze dne datum (na č.l. 692), kdy učinil ve věci závěrečný návrh. Soud toto doručoval žalobkyni (její zástupkyni), kdy zároveň s tímto nařídil jednání na den datum.

26. Žalobkyně prostřednictvím její zástupkyně požádala soud o odročení jednání z důvodu plánované zahraniční dovolené připadající na termín jednání do datum do datum přípisem ze dne datum.

27. Jednání bylo odročeno na den datum a z protokolu o jednání ze dne datum bylo zjištěno, že při jednání bylo vyhlášeno usnesení o odročení jednání na den datum za účelem poskytnutí lhůty k uzavření smíru.

28. Jednání dne datum nebylo konáno s ohledem k žádosti o odročení nařízeného jednání z důvodu nemoci zástupkyně žalobkyně ze dne datum. Došlo tedy k jeho odročení na den datum, avšak bylo opět odročeno z důvodu žádosti zástupce žalovaného na datum. Při jednání dne datum bylo soudu předloženo (na č.l. 716-721 spisu) znění uzavřeného smíru a v rámci jednání dne datum došlo usnesením vyhlášeným při tomto jednání ke schválení smíru navrženého účastníky, jak mohl soud bezpečně zjistit z protokolu o jednání ze dne datum. Usnesení o schválení smíru ze dne 22. 5. 2019 č.j. 5 C 148/2009-723 bylo dne 18. 6. 2019 rozesíláno zástupcům účastníků řízení a dne datum požádala žalobkyně o vyznačení doložky právní moci (PM) na tomto usnesení a k její žádosti ze dne datum bylo žalobkyni usnesení o schválení smíru s doložkou PM doručováno do její datové schránky dne datum.

29. 1. 2014, sp.zn. 30 Cdo 3378/2013), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za

4 úkony právní služby po částka, tj. částka (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT), dále v cestovních nákladech cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne datum z obec do obec a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši částka za takto uskutečněnou cestu (osobní automobil BMW X1, registrační značka, palivo nafta motorová, cena částka za 1 litr, sazba náhrady 4,20 Kč/km, počet km za jednu cestu 32,5 km tj. celkem za cestu tam i zpět

65 km), náhradě za promeškaný čas ve výši částka za 4 půlhodiny za cestu k jednání soudu tj. za cestu tam i zpět (§ 14 odst. 1, odst. 3 AT). Odměna zástupkyně žalobkyně a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ v částce částka Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku částka Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, když soud musel zohlednit postavení žalované jakožto orgánu státní moci s tím, že jakákoliv uložená povinnost a její splnění podléhají konkrétním procesům jejich realizace a pariční lhůta stanovená v obvyklé délce tří dnů by byla pro žalovanou komplikovaně splnitelná, respektive by byla lhůtou nesplnitelnou. obec plnění pak bylo soudem stanoveno podle

§ 149 odst. 1 OSŘ (výrok III.)

30. Celkově tak řízení trvalo od podání žaloby ze strany žalobkyně dne datum do jeho pravomocného skončení dne datum ve vztahu k výroku I. a datum ve vztahu k výrokům II. a III. 10 let a téměř 4 měsíce, přičemž od datum (včetně) do jeho skončení (pravomocného) k datu datum pak trvalo 4 roky a 5 dnů, když předchozí délka řízení již byla žalovanou na základě žádosti žalobkyně odškodněna částkou ve výši částka na základě žádosti doručené žalobkyní žalované dne datum, kterou žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka. Při stanovení této konkrétní výše zadostiučinění dospěla žalovaná k základní částce ve výši částka s tím, že za 1 rok řízení žalobkyni přiznala částku ve výši částka. Za první dva roky pak žalovaná žalobkyni přiznala částku v poloviční výši. I v tomto prvním případě odškodnění pak byla základní částka snížena s ohledem na značnou složitost věci a částečný podíl žadatelky na délce řízení o 30 %, jak bylo možno zjistit ze stanoviska žalované ze dne 28. 1. 2016 sp.zn. MSP-2084/2015-ODSKODSK/10. V případě žádosti žalobkyně doručené žalované dne datum, pak žalobkyně uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného před Okresním soudem v Uherském Hradišti pod sp.zn. 5 C 148/2009 jako soudem I. stupně. Zadostiučinění požadovala za období od července 2015 do skončení řízení, přičemž žalovaná dospěla k tomu, že základní částka byla stanovena za celou délku řízení ve výši částka s tím, že za 1 rok řízení náleží částka částka, přičemž za první dva roky náležela žalobkyni částka v poloviční výši

(tj. částka). Tato základní částka pak byla snížena s ohledem na složitost projednávané věci a podíl žadatelky na délce řízení o 30 %. Po zhodnocení všech okolností byla odpovídající výše zadostiučinění v penězích v předmětné věci za celou délku řízení stanovena žalovanou na částka. Vzhledem k tomu, že bylo již žalobkyni poskytnuto zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši částka, zbývalo k vyplacení pouze částka, když tuto částku žalovaná uhradila po podání žaloby až dne datum. Důvod pro snížení požadované částky o 30 % žalovaná spatřovala v podílu žalobkyně na délce řízení a v tom, že řízení bylo složité, a to zejména po skutkové stránce.

31. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

32. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

33. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

34. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak dále zákonodárce stanovil, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

35. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

36. V řízení byly zjištěny všechny prvky odpovědnostního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou podle příslušných ustanovení OdpŠk, tedy existence odpovědnostního titulu v podobě objektivní skutečnosti ve vztahu k nepřiměřené délce soudního řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 5 C 148/2009, kdy předmětem tohoto řízení bylo vypořádání zaniklého SJM účastníků, přičemž žalobkyně byla i v tomto řízení v postavení žalobkyně. Dále žalobkyně svůj nárok řádně uplatnila u žalované, která pak tento její nárok řádně neprojednala ve lhůtě do 6 měsíců, což ostatně ani sama žalovaná nijak nesporovala. Soud je tedy toho názoru, že žalobkyní uplatněný nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku civilního řízení je co do základu oprávněný, když ostatně toto ani nijak nezpochybňovala žalovaná.

37. Na rozdíl od žalované soud nebyl přesvědčený o tom, že by snad žalovaná nějak zásadně vstupovala v tomto řízení do jeho průběhu a z důvodu jejího (obstrukčního) jednání by docházelo k průtahům v řízení respektive k prodlužování soudního řízení. Soud musel zdůraznit, že již v době od datum dále se jednalo o řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, byť lze souhlasit s žalovanou, že řízení nebylo po skutkové stránce jednoduché, což lze ostatně říci v drtivé většině případů o všech řízeních o vypořádání zaniklého SJM. Na složitost věci nemá zpravidla výše požadovaného plnění vliv. Jinak řečeno, z hlediska posouzení složitosti věci je právně nevýznamná pouhá skutečnost, zda jde o peněžité plnění v řádech desítek či miliónů korun. Oproti tomu je však podstatné například to, zda šlo o věc skutkově složitou v závislosti na rozsahu předmětu řízení, zda šlo o věc složitou z hlediska důkazního ve vztahu k velkému množství důkazních prostředků a jejich povaze či jejich obtížné dosažitelnosti. V tomto kontextu je soud přesvědčen, že jistě bylo možné v řízení vedeném pod sp.zn. 5 C 148/2009 postupovat koncentrovaněji (nikoliv ve smyslu § 118b odst. 1 OSŘ, když řízení bylo zahájeno před novelou OSŘ č. 7/2009 Sb., která je účinná až k datu datum, pozn. soudu), kdy především měl postupovat tak, že měl jednoznačně vymezit předmět vypořádání SJM, kdy soud může vypořádat jen ten majetek či hodnoty tvořící společné jmění manželů, které účastníci řízení navrhli k vypořádání soudním rozhodnutím do tří let od jeho zániku. (podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 2674/2012, ze dne 25. 2. 2014) Nebylo by pak nutné, aby řízení trvalo po tak dlouhou dobu a především by účastníci byli nuceni jednoznačně položky k vypořádání vymezit daleko dříve a nebylo by ani možné, aby neustále uváděli účastníci nová tvrzení. Postup soudu by v řízení měl být plynulý, prostý období nečinnosti a směřující k rozhodnutí věci. Nečinnost soudu přitom nelze odůvodnit nadměrným zatížením konkrétního soudce, nemocí, či špatným personálním, popř. technickým vybavením soudů, neboť je úkolem státu zorganizovat své soudnictví způsobem, který zaručí, že právo účastníků řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě nebude porušováno.

38. Jestliže pak žalovaná poukazovala na složitost věci, pak jistě pro složitost věci rovněž svědčí počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla rozhodována, s přihlédnutím k případnému předcházejícímu řízení před správním orgánem, jsou-li předmětem jeho rozhodování stejná práva a povinnosti, která jsou následně předmětem soudního řízení (nebude sem spadat povinné předběžné uplatnění nároku např. ve smyslu § 14 OdpŠk, neboť při něm správní orgán o právech účastníků nijak nerozhoduje). Nicméně nelze bez dalšího konstatovat a usuzovat na složitost věci z toho důvodu, že ve věci bylo rozhodováno i soudem odvolacím. Žalobkyně sice v posuzovaném období v jednom případě podala odvolání proti usnesení o znalečném, leč její odvolání znamenalo pouze to, že spis byl v krátké době odeslán k odvolacímu soudu a tento ve velmi krátké době rozhodl. Jak mohl totiž soud zjistit, spis s odvoláním byl doručen Krajskému soudu v obec, pobočka ve obec, dne datum, a již dne datum byl zdejšímu soudu doručen zpět spis i s rozhodnutím ze strany Krajského soudu v obec, pobočka ve obec, kdy usnesením ze dne 29. 11. 2016 č.j. 59 Co 430/2016-479 bylo změněno odvoláním napadené usnesení zdejšího soudu tak, že bylo znaleckému ústavu právnická osoba, který vypracoval revizní znalecký posudek, přiznáno znalečné v celkové výši částka oproti původně přiznané částce ve výši částka. Bylo pak možné také konstatovat, že odvolání je bytostným právem účastníka řízení, a jistě se ani nejednalo o účelové odvolání žalobkyně, jestliže i odvolací soud výši přiznaného znalečného snížil. V tomto kontextu samozřejmě bylo také třeba upozornit na to, že trvání odvolacího řízení se týkalo procesní otázky, nikoliv věci samé, přičemž toto odvolací řízení nijak významně neovlivnilo celkovou délku řízení. Stejně tak soud nepovažoval v období od datum za podíl na délce řízení ani další procesní kroky žalobkyně, která pouze reagovala na průběh řízení a pouze jednala v intencích smyslu tohoto řízení a jeho významu pro její osobu. Ostatně sama žalobkyně opakovaně urgovala nařízení jednání a snažila se aktivně přistupovat k tomuto řízení, což nebylo možno říct bez dalšího o chování druhého účastníka, žalovaného jméno příjmení (viz níže)

39. Nelze pak ani bagatelizovat význam řízení pro žalobkyni, tedy hovořit o tom, že by byl zanedbatelný. Soud si je sice vědom určitého významového rozlišení vyššími soudy, kdy však také vždy musí být každé řízení před soudem, lhostejno zda trestní či civilní, posuzováno individuálně ve vztahu k žadateli o přiměřené zadostiučinění. Jistě pak význam takového řízení o vypořádání SJM není nijak umenšen tím, že se v zásadě jedná„ pouze“ o majetek. Stejně tak se tento význam řízení nemohl postupem času pro žalobkyni snižovat, naopak i podle toho, jak žalobkyně v řízení postupovala, opakovaně urgovala nařízení jednání, svědčilo o tom, že pro ni toto řízení mělo jistě velký význam.

40. Stejně tak se nijak žalobkyně významně nepodílela na celkové délce řízení, ani na délce řízení od datum do pravomocného skončení k datu datum, jednáním spočívajícím v žádostech o prodloužení lhůty a v případech odročování jednání z důvodů ležících výhradně na straně žalobkyně či její zástupkyně. V období od datum požádala žalobkyně ve dvou případech o odročení jednání. Stejně tak požádala soud o lhůtu k vyjádření, avšak jak bylo již výše konstatováno, pak takové žádosti rezultovaly spíše ze způsobu vedení řízení ze strany soudu. Bylo totiž nutné zdůraznit, že i jednání, která se sice konala za účasti účastníků řízení a jejich zástupců nebyla v podstatě připravena tak, aby bylo možno konstatovat, že mohla vůbec řádně směřovat ke skončení řízení. Ostatně za dobu 4 let a 5 dnů (doba od datum do datum) bylo fakticky soudem jednáno 6x, když však některá z těchto jednání mohla být jistě pečlivěji připravena a soud si mohl vymezit předmět řízení a vyjasnit si, co má být předmětem řízení. Ostatně již dříve měl také upozornit účastníky na to, že lze vypořádat pouze takové položky ze zaniklého SJM, které byly uplatněny účastníky ve lhůtě 3 let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství a pak ani jiné nepřipouštět, neprovádět k nim jakákoliv dokazování, jak již soud výše uvedl. Jistě mohl soud daleko dříve vyhodnotit všechny znalecké posudky, aby nemuselo docházet k zadání vypracování jejich dodatků v případě„ zastarání“ původních závěrů, když toto bylo zapříčiněno právě délkou řízení a i tímto se řízení prodlužovalo, což jistě nemohlo jít k tíži žalobkyně (účastníků). Stejně tak za spíše nestandardní bylo možno považovat odročování jednání na neurčito, pakliže se nejednalo o zadávání znaleckých posudků. I v případě jednání datum, které bylo odročeno na neurčito z důvodu onemocnění znalce příjmení jméno příjmení ze znaleckého ústavu právnická osoba, mohl soud reagovat dříve na tuto skutečnost, neboť mu toto bylo sděleno již datum a jistě mohl soud požádat jiného zaměstnance znaleckého ústavu o podání znaleckého posudku, což nakonec z důvodu úmrtí znalce soud učinil, avšak později při jednání dne datum.

41. K tíži žalobkyni pak nemohlo jít ani to, že se žalovaný podle přesvědčení soudu podílel na celkové délce řízení, když opakovaně žádal o odročení jednání, dokonce v den nařízeného jednání, přičemž mu soud vždy vyhověl. Stejně tak žalovaný neposkytoval soudu potřebnou součinnost, což se rovněž projevilo v délce řízení, neboť soud bez rozumného důvodu opakovaně urgoval jeho vyjádření, aniž by takové vyjádření bylo z pohledu řízení zásadní, kdy místo toho mohlo být nařízeno jednání.

42. Fakticky soud v rámci projednávání této žaloby neshledal v řízení žádné významné průtahy, avšak znovu musel konstatovat, že celková délka řízení byla nepřiměřená. Je zcela nepřijatelné, aby v poměrech právního státu, kterým jistě Česká republika je, bylo civilní řízení o vypořádání zaniklého SJM vedeno po tak dlouhou dobu, když se na této délce řízení nijak či pouze nevýznamně podílela právě žalobkyně, což platilo jednoznačně i pro období od datum do právní moci usnesení o schválení smíru mezi účastníky ze dne

43. Stejně tak nemohl soud souhlasit, že by snad měl zohledňovat jednání mezi účastníky, kdy se nejednalo například o postup soudu, kterým by nebylo v řízení po delší dobu z jeho strany ničeho činěno jen z důvodu žádosti účastníků, kteří by jednali o možném smírném řešení věci. Takové období, prokazatelně pouze v době od datum do datum respektive do datum jistě opět nemohlo znamenat v kontextu celkové délky řízení žádné významné prodloužení řízení. Ostatně i jednání dne datum bylo spíše jednáním, které soud nařídil pro vymezení si stanovisek mezi účastníky a neprováděl ani při tomto jednání žádné dokazování a právě k žádosti účastníků pak jednání odročil na datum respektive dále až na den datum, kdy došlo ke schválení smíru.

44. Soud pak s ohledem na učiněná skutková zjištění i závěr o skutkovém stavu shora, dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala v tomto řízení jako účastník aktivně, nijak se významně nepodílela na celkové délce řízení a nebylo pak ani rozumného důvodu, aby byla jí požadovaná částka krácena o 30 %, když ani tento krok žalované nebyl nijak řádně vysvětlen, pouze žalovaná argumentovala obecnými vyjádřeními o složitosti projednávané věci apod.

45. Žalobkyně pak požadovala žalobou zaplacení částky ve výši částka za dobu od datum do pravomocného skončení řízení dne datum respektive do datum jako (přiměřeného) zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení, když o tomto nemohlo být sporu, přičemž soud je přesvědčen, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele (tedy i žalobkyni) morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě není třeba po stěžovateli vyžadovat. V tomto řízení pak bylo jednoznačně vyvráceno, že by snad žalobkyně svým chováním jakkoliv významně přispěla k délce řízení a jestliže i sama žalovaná souhlasila s tím, že částka za každý rok řízení by měla být stanovena ve výši částka, pak požadovaná částka žalobkyní za 4 roky činila právě částka, aniž by bylo třeba tuto jakkoliv krátit, jak to učinila žalovaná. Pro určení výše přiměřeného zadostiučinění bylo možno vycházet ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010. Jestliže pak žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne datum, mělo být o její žádosti ze strany žalované rozhodnuto ve lhůtě 6 měsíců tj. ve lhůtě do datum. Pokud pak nárok žalobkyně nebyl plně uspokojen v této lhůtě, dostala se žalovaná i do prodlení s plněním vůči žalobkyni od data datum, kdy soud zohlednil provedenou úhradu částky ve výši částka ze strany žalované dne datum. Prodlení pak soud posuzoval podle příslušného ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (NOZ), kdy podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V tomto případě tedy žalobkyně byla zcela úspěšná z hlediska jejího požadavku na zaplacení částky ve výši částka spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum, kdy tedy v průběhu řízení po podání žaloby žalovaná dne datum uhradila částku částka a soud tedy rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky částka za dobu od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 10,25 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, když lhůtu ke splnění povinnosti stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ s ohledem na postavení žalované tj. orgánu státu a procesů při schvalování úhrady jakýchkoliv částek. (výrok II.)

46. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá OSŘ. V tomto případě byla žalobkyně plně úspěšná, když za její úspěch bylo možno považovat i uhrazení částky ve výši částka žalovanou až po podání žaloby, o níž žalobkyně logicky částečně omezila svůj nárok, když v takovém případě právě podle § 146 odst. 2 věta druhá OSŘ platí, že byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení). Tak soud žalobkyni přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši částka, dále v odměně zástupkyně žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty částka tj. částka, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 4 úkony právní služby tj. částka (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, dále jen AT), když na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty právě podle AT přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) AT (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.