OSUH 4 C 119/2020-97

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní JUDr. Jaroslavou Hamadovou ⟪LB:lb_001⟫ v právní věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_003⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ zastoupen advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 290 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá zaplacení částky 290 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 290 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení v částce 96 632 Kč k rukám titul jméno příjmení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce navrhl, aby žalovanému byla stanovena povinnost zaplatit žalobci částku 290 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 290 000 Kč od datum do zaplacení a náklady řízení. Žalobu zdůvodnil tím, že žalobce uzavřel s žalovaným dne datum kupní smlouvu, na jejímž základě měl nabýt od žalovaného vlastnické právo k použitému značka automobilu anonymizována dvě slova číslo, registrační značka, právnická osoba, za dohodnutou kupní cenu 290 000 Kč zaplacenou žalovanému v hotovosti při podpisu kupní smlouvy.

Po několika měsících na základě kupní smlouvy ze dne datum údaj o čase rok žalobce prodal předmětný automobil společnosti právnická osoba, která vozidlo prodala společnosti právnická osoba právnická osoba, sídlo, země. Ve země při užívání vozidla společností právnická osoba právnická osoba bylo následně zjištěno, že vozidlo pochází z trestné činnosti. Po zajištění vozidla nechal Policajný Zbor Slovenské republiky vypracovat znalecký posudek ze dne datum, jehož závěrem bylo zjištění, že příjmení karoserie není původní.

Původní výrobní číslo karoserie bylo z karoserie odstraněno mechanickým způsobem a na upravený povrch bylo dodatečně vyhotoveno nové příjmení jak shora uvedeno.

Podle zjištění policie bylo vozidlo s původním příjmení odcizeno původnímu majiteli v roce rok. Na základě těchto skutečností podala společnost právnická osoba proti žalobci celé jméno žalobce u Okresního soudu ve obec žalobu, ve které se domáhala vrácení kupní ceny, neboť žalobce na ni nemohl převést vlastnické právo k vozidlu, jehož původ byl v trestné činnosti. název soudu zavázal žalobce celé jméno žalobce k zaplacení kupní ceny spolu s ročním zákonným úrokem vč. nákladů řízení. Rozsudek soud v obec č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí nabyl právní moci dne datum. Na základě tohoto rozsudku žalobce splnil povinnost zaplatit rozsudkem uloženou částku společnosti právnická osoba V návaznosti na popsané řízení u soud ve obec, žalobce v této věci poukázal na to, že kupní smlouva uzavřená mezi ním, jako kupujícím, a žalovaným celé jméno žalovaného, jako prodávajícím, je absolutně neplatná, neboť žalovanému nikdy nesvědčilo vlastnické právo k vozidlu a nemohl jej tedy na žalobce kupní smlouvou převést. Žalobci tedy vzniká právo na vydání plnění z absolutně neplatné kupní smlouvy, tedy vrácení uhrazené kupní ceny. Jedná se o tzv. synallagmatický závazek, tedy vrácení vzájemného plnění na základě neplatné kupní smlouvy, nicméně v daném případě bylo plnění žalobce vrátit osobní automobil realizováno tím, že vozidlo bylo vydáno Policii Slovenské republiky v souvislosti s šetřením trestné činnosti krádeže předmětného vozidla.

2. O žalobě rozhodl soud elektronickým platebním rozkazem ze dne datum.

Proti platebnímu rozkazu si v zákonné lhůtě podal žalovaný odpor, takže platební rozkaz byl zrušen. Odpor proti platebnímu rozkazu žalovaný zdůvodnil tím, že žalovaný celé jméno žalovaného nikdy neuzavřel kupní smlouvu s žalobcem ohledně předmětného sporného automobilu. Žalovaný toto vozidlo prodal přímo autobazaru název v obec za 265 000 Kč, která mu byla ihned v hotovosti na místě vyplacena. Žalovaný není schopen upřesnit,kdy k tomuto prodeji došlo, kupní smlouvu k dispozici nemá. Dále žalovaný poukázal na to, že žalobce mohl již datum, tj. před 7 lety, uplatit vůči žalovanému svůj nárok, když měl v ruce důkazy svědčící o tom, že vozidlo pochází z trestné činnosti z roku rok. V této souvislosti poukázal na dopis, který mu žalobce před 7 lety zaslal.

Žalovaný vznesl námitku promlčení uplatněného nároku.

3. K námitce promlčení žalobce uvedl, že žalovaný při prodeji vozidla nejednal v dobré víře, věděl, že je pouze fiktivním či evidenčním vlastníkem vozidla a ve vztahu k žalobci nelze hovořit o jiném než úmyslném jednání.„ O kratší než 10-ti leté promlčecí lhůtě tedy nelze uvažovat“.

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující skutkový vztah: ze spisu soud anonymizováno ve obec sp. zn. spisová značka bylo zjištěno, že dne datum podala společnost právnická osoba, obec žalobu proti žalovanému celé jméno žalobce o zaplacení částky 364 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že kupní smlouvou ze dne datum koupila od celé jméno žalobce motorové vozidlo značka automobilu, anonymizováno 6 slov za dohodnutou cenu 360 000 Kč. V březnu v roce rok bylo zmíněné vozidlo policií v obec zajištěné, neboť bylo zjištěno, že vozidlo pochází z trestné činnosti. právnická osoba tedy odstoupila od kupní smlouvy s celé jméno žalobce a žalobou se domáhala vrácení kupní ceny ve výši 364 000 Kč. Rozsudkem soud ve obec ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací byla žaloba zamítnuta, pro nedostatek aktivní legitimace žalobce. Rozsudkem soud v obec ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Dalším rozsudkem soud ve obec ze dne datum byla žaloba opět zamítnuta, na základě opětovného odvolání vydal rozsudek soud v obec dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací, přičemž tímto rozsudkem uložil žalovanému celé jméno žalobce povinnost zaplatit žalobci částku 364 000 Kč s ročním úrokem z prodlení od datum do zaplacení. Na rozsudku byla původně vyznačena právní moc dne datum. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že odvolací soud dospěl k závěru, že kupní smlouva uzavřená mezi účastníky právnická osoba a celé jméno žalobce je absolutně neplatná pro počáteční nemožnost předmětu plnění a žalobci vzniklo právo na vrácení kupní ceny.

5. Proti tomuto rozsudku bylo žalovaným celé jméno žalobce podáno dovolání doručené soud anonymizováno ve obec dne datum O dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací tak, že rozsudek soud v obec ze dne datum zrušil a vrátil soud v obec k dalšímu řízení. Konečně rozsudkem soud v obec ze dne datum rozhodnutí č. j. číslo jednací byl rozsudek okresního soudu ze dne datum z části zrušen a řízení zastaveno a z části potvrzen a z části změněn. V odůvodnění tohoto rozsudku, které navazuje na listinné důkazy založené ve spise vyplývá, že sporné vozidlo bylo dne datum odcizeno neznámým pachatelem. Zmíněné vozidlo ovšem s jiným příjmení bylo evidováno datum na osobu jméno příjmení, který je bezdomovcem. Ten uvedl, že ho kontaktovala osoba, kterou zná pod jménem jméno, aby na sebe napsal auto. Dostavil se tedy na policii v obec, podepsal nějaké papíry o dovozu a přihlášení a smlouvu o zákonném pojištění. Začátkem roku rok ho stejná osoba kontaktovala za účelem prodeje vozidla, opět se dostavil do budovy policie a podepsal papíry o odhlášení. Od datum byl jako vlastník evidován jméno příjmení, který vypověděl, že vozidlo nikdy nevlastnil, neužíval, bylo na něho pouze napsané, o což ho požádal jméno příjmení. jméno příjmení uvedl, že auto koupil od jemu neznámého muže v obec Kupní smlouva nebyla sepsána. Asi po roce ho předal nějaké osobě v České republice, jméno si nepamatuje. K rozsudku název soudu ve sporu mezi žalobkyní právnická osoba a žalovaným celé jméno žalobce je dále uvedeno zdůvodnění, za jakých okolností mezi těmito účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy dne datum.

6. Krajský soud dospěl k závěru, že„ na straně žalovaného lze dovodit s ohledem na okolnosti uzavření kupní smlouvy dobrou víru, že vozidlo kupuje od vlastníka, žalovanému byly předloženy doklady prokazující evidenci vozidla v ČR, osvědčení o provedení státní technické kontroly, jednal přímo s osobou, která byla jako vlastník zapsána v dokladech a ověřil si předmětné vozidlo v evidenci odcizených vozidel s negativním výsledkem“.

Dle evidence bylo vozidlo v ČR užíváno prvním uživatelem po dobu nejméně dvou let a žalovaný tak neměl důvod pochybovat o tom, že je prodávající jeho vlastníkem a je oprávněn k jeho převodu. Tímto se však žalovaný nestal vlastníkem předmětného vozidla, ale pouze jeho oprávněným, resp. poctivým držitelem, když předmětné vozidlo bylo na žalovaného převedeno od nevlastníka. Tuto dobrou víru ohledně nabytí vozidla nelze dovodit u právních předchůdců žalovaného, kdy se jednalo o vozidlo kradené a žádný z předcházejících zapsaných vlastníků či uživatelů nemohl být s ohledem na okolnosti nabytí v dobře víře, že vozidlo nabývá od skutečného vlastníka, když chyběla vůbec vůle nabýt vozidlo do svého vlastnictví a k uzavírání smluv docházelo, aniž by se evidovaní vlastníci jakýmkoliv způsobem zabývali okolnostmi nabytí vlastnického práva od svých předchůdců. Kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je tak absolutně neplatná, a tito jsou povinni si vrátit vše, co bylo z této smlouvy plněno. Žalobkyni vznikl nárok na vrácení zaplacené kupní ceny v žalované výši. V řízení bylo prokázáno, že po nabytí právní moci dříve vydaného rozsudku odvolacího soudu byla ze strany žalovaného uhrazena požadovaná částka vč. příslušenství.

7. Pokud jde o důkazy předložené v tomto řízení, jedná se především o kupní smlouvu ze dne datum, podle které celé jméno žalovaného, jako prodávající, a celé jméno žalobce, jako kupující, uzavřeli kupní smlouvu o prodeji ojetého osobního automobilu, jak je specifikován ve smlouvě, a to za sjednanou kupní cenu 290 000 Kč. Ze smlouvy vyplývá, že kupní cena byla vyplacena v hotovosti. Zároveň byl předložen také výdajový pokladní doklad ze dne datum, ve kterém je uvedeno že celé jméno žalobce vyplatil celé jméno žalovaného částku 290 000 Kč v hotovosti za značka automobilu, anonymizována dvě slova, registrační značka.

8. Platnost obou těchto dokladů žalovaný zpochybnil s poukazem na to, že na smlouvě není jeho podpis a na výdajovém pokladním dokladu neví, jestli se jedná o jeho podpis.

Žalovaný ve své výpovědi dne datum uvedl, že ho požádal jeho dřívější známý z vojny, jméno příjmení,„ jestli by si auto mohl napsat na sebe“. Uvedl, že si nepamatuje, že by podepisoval nějakou kupní smlouvu, na základě které by měl získat do svého vlastnictví sporný automobil. Skutečnost, že byl od roku rok registrovaný jako majitel vozidla, údajně na něj neměl žádný dopad, neboť vozidlo neviděl, neužíval. Potvrdil, že s panem příjmení byl na STK ve obec, nevzpomněl si, jestli byl na Městském úřadě k registraci vozidla. Někdy v roce rok ho opět navštívil pan příjmení s tím, že má zájem auto prodat. Ještě s panem celé jméno svědka jeli do autobazaru v obec, přijeli pro žalovaného s tím, že k prodeji vozidla je nutný jeho občanský průkaz. V autobazaru mu bylo údajně řečeno, že vozidlo se prodává autobazaru a„ že má něco podepsat“.

Uvedl, že neví, jestli auto vůbec někomu prodal a komu, neviděl, že by někdo někomu předával kupní cenu 290 000 Kč Pan jméno ho údajně informoval tak, že automobil je prodán autobazaru. O tomto svém tvrzení předložil listinu označenou jako Potvrzení o prodeji ojetého motorového vozidla, ve které autobazar obec potvrzuje, že sporné vozidlo bylo prodáno dne datum v provozovně celé jméno svědka – autobazar anonymizováno.

9. Žalobce jako účastník řízení potvrdil, že v roce rok, kdy došlo ke koupi sporného auta, byl zaměstnancem autobazaru název v obec. Dne datum sporný automobil koupil sám jako fyzická osoba, neboť autobazar anonymizováno, jemuž bylo vozidlo nabízeno, o koupi zájem nemělo. S nabídkou prodeje autobazaru přijeli dva muži, z nichž jeden mluvil slovensky. Poté, kdy majitel autobazar anonymizováno o koupi automobilu neprojevil zájem a naopak o koupi projevil zájem žalobce, byl žalobce informován tak, že majitelem je pan celé jméno žalovaného. příjmení celé jméno žalovaného poté tito muži přivezli, došlo k uzavření smlouvy, kterou dle tvrzení žalobce žalovaný pan celé jméno žalovaného podepsal a žalovanému žalobce předal částku 290 000 Kč. Po koupi auta od pana celé jméno žalovaného mu prodávající předal malý a velký technický průkaz. Žalobce také potvrdil, že v souvislosti se sporem u soud ve obec zaplatil na účet společnosti právnická osoba částku 555 000 Kč dne datum.

Tato skutečnost byla ověřena pokladním dokladem obec spořitelny, z něhož bylo zjištěno, že z účtu žalobce byla uvedená částka zaslána společnosti právnická osoba

10. Ke sporným údajům o tom, zda byl automobil žalovaným dne datum prodán žalobci, případně jak tvrdil žalovaný, že byl prodán autobazar anonymizováno, byly provedeny ještě další účastníky navržené důkazy. autobazar anonymizováno písemně potvrdil, že s celé jméno žalovaného dne datum ani nikdy jindy neuzavřel kupní smlouvu na značka automobilu, anonymizována dvě slova, tak jak je označen v žalobě. Jako svědek byl vyslechnut provozovatel autobazar anonymizováno celé jméno svědka, který jednoznačně vyloučil, že by autobazar sporný automobil od pana celé jméno žalovaného vykoupil, uvedl, že v době, kdy mělo dojít k prodeji automobilu, pobýval v země, potvrdil, že telefonicky jednal s žalobcem, který ho informoval o nabídce sporného vozidla pro autobazar, nicméně svědek uvedl, že o auto zájem nemá, a jestli žalobce chce, ať si auto koupí sám. Výpověď tohoto svědka je v rozporu s výpovědí svědků celé jméno svědka a jméno příjmení, kteří organizovali jak prodej sporného automobilu žalovanému panu příjmení, tak následně převod auta od pana celé jméno žalovaného dle tvrzení obou těchto svědků příjmení jméno.

11. Pro posouzení nároku žalobce bylo třeba nejdříve vyhodnotit, zda vůbec mezi účastníky došlo k uzavření kupní smlouvy, neboť jak výše uvedeno, žalovaný tuto skutečnost zpochybňoval a poukazoval na to, že sporný automobil prodal autobazar anonymizováno.

Ze zprávy stát. instituce, odboru dopravních a správních agend, ze dne datum, která je založena ve spise vsetínského soudu, bylo zjištěno, že sporné vozidlo bylo poprvé zaevidováno dne datum a od datum do datum byl jako vlastník zapsán celé jméno žalovaného, který požádal o schválení technické způsobilosti vozidla. K samotnému převodu vozidla na celé jméno žalovaného došlo za velmi podivných okolností, které celé jméno žalovaného v řízení u soud ve obec popsal jako svědek a v tomto sporném řízení jako účastník uvedl, že vůbec neví, jak se auto dostalo ze země do země, požádal ho kamarád ze Slovenska, aby„ auto koupil na sebe“. Auto vůbec neviděl, neví, jestli podepsal nějakou kupní smlouvu, neví, kdo byl druhým účastníkem kupní smlouvy, auto nikdy k dispozici neměl, kupní cenu neplatil. Za obdobně nejasných okolností došlo za 2 roky poté, tedy v roce rok, k převodu evidovaného vlastníka celé jméno žalovaného na dalšího nabyvatele, kterým dle provedených důkazů dle názoru soudu je žalobce celé jméno žalobce O uzavření smlouvy mezi těmito účastníky byla předložena kupní smlouva, dále doklad o zaplacení kupní ceny a výpověď svědka, provozovatele autobazar anonymizováno, který potvrdil, že autobazar se nestal nikdy vlastníkem sporného automobilu, automobil od celé jméno žalovaného nekoupil. Výpovědi svědků jméno celé jméno svědka a pana příjmení o tom, že automobil prodali autobazar anonymizováno, soud neuvěřil, kupní smlouva o prodeji autobazar anonymizováno předložena nebyla, existenci takové smlouvy autobazar anonymizováno zcela odmítl.

12. Z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že návrh žalobce na vrácení uhrazené kupní ceny by byl důvodný, neboť uzavřená kupní smlouva mezi účastníky je od počátku absolutně neplatná. S ohledem na dobu uzavření kupní smlouvy je nutné posoudit její platnost podle Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb., účinného do 31.12.2013. Žalovaný se nemohl stát řádným vlastníkem předmětného vozidla a nemohl tak převést na žalobce více práv, než mu fakticky náleželo. Soud se zcela ztotožňuje se závěry obsaženými v rozsudku soud v obec ze dne datum, podle kterých bylo jednoznačně prokázáno, že předmětné vozidlo bylo v roce rok odcizeno a následně došlo k úpravě jeho příjmení kódu. S takto pozměněným identifikačním údajem bylo vozidlo následně od datum registrováno ve země. Z výpovědí osob, které byly evidovány jako vlastníci předmětného vozidla, popř. které ho fakticky užívaly, jednoznačně vyplývá, že žádná z těchto osob nemohla být v dobré víře, že předmětné vozidlo řádně nabyla a že je jeho oprávněným uživatelem. Ani žalovaný takovouto osobou nemohl být, s přihlédnutím k okolnostem, za kterých se stal evidenčním vlastníkem vozidla.

Bylo prokázáno, že teprve žalobce byl první osobou, která měla vůbec vůli nabýt předmětné vozidlo do svého vlastnictví a toto užívat, když předcházející uživatelé a zapsaní vlastníci si řádným způsobem neověřovali okolnosti nabytí a převodu předmětného vozidla, o toto se vůbec nezajímali, kupní smlouvy měly být uzavírány, aniž by zapsaní vlastníci měli vůbec vůli a možnost vozidlo jakkoliv užívat a s tímto nakládat. Okolnosti za jakých docházelo k uzavírání dřívějších kupních smluv, týkajících se předmětného vozidla, dobrou víru dřívějších uživatelů a zapsaných vlastníků prakticky vylučují. Teprve u žalobce lze dovodit s ohledem na okolnosti uzavření kupní smlouvy dobrou víru, že vozidlo kupuje od vlastníka. Žalobci byly předloženy doklady prokazující evidenci vozidla v ČR, osvědčení o provedení STK, jednal přímo s osobou, která byla jako vlastník zapsána v dokladech a žalobce neměl důvod pochybovat o tom, že prodávající je vlastníkem vozidla a je oprávněn k jeho převodu. Žalobce se však vlastníkem vozidla nestal, když předmětné vozidlo bylo na žalobce převedeno od nevlastníka. Dobrou víru ohledně nabytí vozidla nelze dovodit u právních předchůdců žalobce, kdy se jednalo o vozidlo kradené, a žádný z předcházejících zapsaných vlastníků či uživatelů vč. žalovaného nemohli být s ohledem na okolnosti nabytí v dobré víře, že vozidlo nabývají od skutečného vlastníka. Chyběla vůbec vůle nabýt vozidlo do svého vlastnictví a k uzavírání smluv docházelo, aniž by se evidovaní vlastníci jakýmkoliv způsobem zabývali okolnostmi nabytí vlastnického práva od svých předchůdců. Kupní smlouva uzavřená mezi účastníky je tedy absolutně neplatná a žalobci by vznikl nárok na vrácení zaplacené kupní smlouvy ve smyslu § 457 občanského zákoníku. Ze strany žalobce došlo ke splnění jeho synallagmatického závazku spočívající ve vrácení předmětného vozidla.

Podle judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2432/99 nebo 25 Cdo 663/2005) dovodila, že kupující, jenž přijal plnění z neplatné smlouvy, splní povinnost vydat věc ve smyslu ustanovení § 457 občanského zákoníku i tím, že koupenou věc vydá nikoliv prodávajícímu, nýbrž vlastníku věci, prostřednictvím příslušného státního orgánu (např. orgánu činného v trestním řízení), a to i orgánu cizího státu, jehož je vlastník věci občanem. V daném případě bylo prokázáno, že předmětné vozidlo bylo vydáno Policii země v souvislosti se šetřením v trestné činnosti krádeže předmětného vozidla.

13. Přestože smlouva je mezi účastníky neplatná a nárok na vrácení kupní ceny žalobci by byl dán, jak výše uvedeno, vznesl v souzené žalovaný námitku promlčení.

14. Podle § 100 odst. 1 občanského zákoníku právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 – 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

Podle odst. 2 promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického.

Tím není dotčeno ustanovení § 105.

15. Podle § 101 občanského zákoníku, pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

16. Podle § 107 odst. 1 občanského zákoníku, právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Podle odst. 2, nejpozději se právo na vydání plnění bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za 10 let ode dne, kdy k němu došlo.

Podle odst. 3, jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle nich dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.

17. Citovaná zákonná ustanovení upravují běh subjektivní promlčecí lhůty a objektivní promlčecí lhůty. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí nejpozději za 10 let ode dne, kdy k němu došlo. Subjektivní promlčecí lhůta je dvouletá a tato lhůta začíná plynout od okamžiku, kdy se oprávněný dověděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, resp. kdy se o ní dozvědět měl a mohl. Okolnostmi rozhodnými pro počátek běhu u subjektivní promlčecí lhůty jsou vědomost ochuzeného o bezdůvodném obohacení a o osobě povinné k jeho vydání. Objektivní promlčecí lhůta začíná plynout od okamžiku vzniku bezdůvodného obohacení, tj. den následující po dni, kdy obohacený získal majetkový prospěch. Subjektivní promlčecí lhůta běží v rámci objektivní promlčecí lhůty. Odst. 2 ustanovení § 107 občanského zákoníku upravuje desetiletou objektivní promlčecí lhůtu, která se aplikuje tehdy, když bezdůvodné obohacení bylo způsobeno úmyslně, tj. obohacený věděl, že svým jednáním se bezdůvodně obohatí nebo věděl, že svým jednáním může způsobit bezdůvodné obohacení. I v případě úmyslně způsobeného bezdůvodného obohacení plyne v rámci objektivní promlčecí lhůty subjektivní promlčecí lhůta, která trvá dva roky. Právo na vydání bezdůvodného obohacení se promlčí, když uplyne jedna z uvedených lhůt, tedy jestliže uplyne subjektivní promlčecí lhůta, právo se promlčí bez ohledu na to, že objektivní promlčecí lhůta ještě neuplynula.

18. V souzené věci byla žaloba o zaplacení podána u soudu dne datum.

Už dopisem ze dne datum sdělil tehdejší právní zástupce žalobce příjmení jméno příjmení, advokát, žalovanému informace o probíhajícím sporu u soud anonymizováno ve obec a upozornil žalovaného na skutečnost, že„ bude-li prokázáno, že původ vozidla je skutečně z trestné činnosti a můj klient bude povinen zaplatit společnosti právnická osoba žalovanou částku, tak můj klient skutečně nemohl vozidlo prodat společnosti x právnická osoba a ani jej nemohl od Vás zakoupit, protože ani Vy jste nemohl u takového vozidla převést na mého klienta vlastnické právo k vozidlu a v takovém případě by Vám vznikla povinnost vrátit mému klientovi částku 290 000 Kč“. Žalobce už v roce rok měl vědomost o tom, že v případě neúspěchu ve sporu u soud ve obec by požadoval vrácení kupní ceny po žalovaném. Žalobce byl skutečně ve sporu u soud ve obec neúspěšný a soud v obec rozsudkem ze dne datum uložil celé jméno žalobce povinnost zaplatit částku 364 000 Kč. Žalobce tuto částku zvýšenou o úroky a náklady řízení v celkové výši 555 000 Kč na účet společnosti právnická osoba dne datum zaplatil. Nejméně od tohoto okamžiku začala žalobci plynout subjektivní dvouletá promlčecí lhůta, ve které měl možnost svůj nárok vůči žalovanému u soudu uplatnit. Žalobu podal až v roce rok, tedy asi rok po uplynutí subjektivní dvouleté promlčecí lhůty a nárok tedy je promlčen. Poukaz žalobce na to, že ze strany žalovaného došlo úmyslně ke způsobení bezdůvodného obohacení a tudíž platí desetiletá promlčecí lhůta, jsou pro posouzení nároku bez významu. Jak výše uvedeno v rámci objektivní lhůty plyne lhůta subjektivní a i v případě úmyslně způsobeného bezdůvodného obohacení plyne v rámci objektivní promlčecí lhůty subjektivní promlčecí lhůta, která trvá dva roky a k promlčení dojde, i když uplyne jedna z uvedených lhůt. Soud tedy žalobu zamítl z důvodu promlčení uplatněného nároku.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že úspěšnému žalovanému byla přiznána náhrada nákladů řízení. Náklady řízení představuje: ⟪LB:lb_001⟫ - odměna právního zástupce žalovaného za 8 úkonů právní pomoci po 9 460 Kč, tj. 75 680 Kč podle ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., ⟪LB:lb_002⟫ - náhrada hotových výdajů za 8 úkonů po 300 Kč podle ustanovení § 13 citované vyhlášky, ⟪LB:lb_003⟫ - cestovné zástupce žalovaného v celkové částce 981 Kč, ⟪LB:lb_004⟫ - náhrada za promeškaný čas ve výši 800 Kč, ⟪LB:lb_005⟫ - a 21 % DPH z odměny a náhrad v částce 16 771 Kč.

Náklady řízení v celkové výši 96 632 Kč je žalobce povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

Mimosmluvní odměna byla přiznána za každý z následujících úkonů právní služby: ⟪LB:lb_001⟫ - převzetí a příprava zastoupení – podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 199/96 Sb., ⟪LB:lb_002⟫ - podání ve věci samé – odpor proti platebnímu rozkazu ze dne datum a odůvodnění ze dne datum – podle § 11 písm. d),

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím zdejšího soudu, a to ve dvou vyhotoveních.

Nebudou-li povinnosti stanovené tímto rozsudkem plněny včas a dobrovolně, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.