OSUH 6 C 281/2020-237

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o určení spoluvlastnického práva k nemovitosti

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že účastníci jsou spoluvlastníky nemovité věci – stavby adresa, způsob využití rodinný dům, stojícího na pozemku p. číslo o výměře 518 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, v obci a k.ú. část obce, zapsané na list vlastnictví vedeném stát. instituce, stát. instituce, a to každý v rozsahu id. ½, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 330 184,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že účastníci jsou vlastníky nemovité věci – stavby adresa, způsob využití rodinný dům, stojícího na pozemku p. číslo o výměře

518 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, v obci a k.ú. část obce, zapsané na list vlastnictví vedeném stát. instituce, stát. instituce, a to každý v rozsahu id. ½. Uvedl, že stavbu budovali společně od roku rok společně s rodinnými příslušníky. Jako výlučný vlastník byla v katastru nemovitostí vedena žalovaná. Po dobu společného soužití žalobce právní vztah k domu neřešil, požadoval, aby bylo sepsáno souhlasné prohlášení o spoluvlastnictví domu. K tomu však nedošlo. Stav zapsaný ve veřejném seznamu tedy neodpovídá stavu faktickému.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznává, nesouhlasí s jeho tvrzeními přednesenými v žalobním návrhu. Žalobce za celou dobu trvání partnerského soužití tuto otázku nikterak neřešil, stav zapsaný v katastru nemovitostí nikdy nerozporoval. Žalovaná má tedy za to, že v daném případě nemůže být dán naléhavý právní zájem domáhat právního určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není. Vůlí jejího dědečka, který jí daroval pozemek, na kterém předmětná nemovitost stojí, bylo darovat nemovitosti výhradně žalované, nikoli také žalobci do podílového spoluvlastnictví. Byla to žalovaná, kdo stavbu iniciovala a vyřizovala veškerá veřejnoprávní povolení, stanoviska apod. Smlouvu o dílo na zhotovení projektové dokumentace uzavírala žalovaná, komunikace probíhala také prostřednictvím žalované. Žalovaná z drtivé většiny stavbu financovala, kdy na zaplacení stavby čerpala žalovaná hypoteční úvěr, přičemž úvěrová smlouva byla jejím výlučným závazkem. Úhrady za jednotlivé stavební práce má žalovaná řádně zdokumentovány a disponuje příslušnými doklady prokazujícími vynaložení výlučných prostředků žalované na stavbu domu. Žalobce a žalovaná nikdy neuzavřeli žádnou dohodu ohledně tvrzeného spoluvlastnictví k této stavbě. Jediná dohoda, která mezi žalobcem a žalovanou sjednána byla, že žalobce může v tomto domě bydlet, což také ve skutečnosti bylo skutečně realizováno, tedy žalobce byl na základě souhlasu ze strany žalované oprávněn v domě ve výlučném vlastnictví žalované bydlet a tento užívat, avšak nikoli v právním postavení spoluvlastníka. Otázka vlastnického práva žalobce k této stavbě nebyla nikdy předmětem jakékoli dohody mezi žalobcem a žalovanou. Žalovaná však prokazatelně neměla zájem na tom, aby věc byla ve spoluvlastnictví a od počátku bylo jasné, že žalovaná nemá zájem na společném vlastnickém právu, jelikož prokazatelně věděla o exekucích vedených na majetek žalobce. Žalovaná nepopírá, že žalobce vynaložil při stavbě určité finanční prostředky, avšak nikoli 60 % jak uvádí žalobce, aniž by toto jakkoli důkazně podložil. Žalovaná odhaduje výši vynaloženého plnění žalobce na částku maximálně 1 milion korun českých.

3. Soud učinil následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z katastru nemovitostí k datu datum, že žalovaná je evidována jako výlučný vlastník pozemku p. číslo o výměře 518 m2, jehož součástí je stavba adresa, způsob využití rodinný dům, stojícího na pozemku p. číslo o výměře 518 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, v obci a k.ú. část obce, zapsané na list vlastnictví vedeném stát. instituce, stát. instituce. Nemovitost věci zatěžuje zástavní právo smluvní do výše 2 050 000 Kč.

5. Z návrhu na úpravu majetkových poměrů ze dne datum, že žalovaná vyzvala žalobce k mimosoudnímu jednání.

6. Z předžalobní výzvy ze dne datum, že žalovaná vyzvala žalobce k vyklizení rodinného domu.

7. Z žaloby o vyklizení ze dne datum, že žalovaná podala proti žalobci žalobu na vyklizení nemovitosti.

8. Z rozhodnutí stát. instituce ze dne datum, že místem trvalého pobytu žalobce je sídlo ohlašovny.

9. Z protokolu o jednání ze dne datum v řízení vedeném zdejším soudem pod sp. spisová značka číslo, že žalobce při svém výslechu prohlásil, že rodinný dům považuje za společný.

10. Z výzvy ze dne datum, že žalovaná vyzvala žalobce k odvezení věcí z původního společného bydliště.

11. Z emailů a dokladů, že s žalobcem i žalovanou bylo jednáno ohledně objednání materiálu na stavbu rodinného domu a byly na jeho jméno vystaveny faktury na materiál.

12. Z darovaní smlouvy ze dne datum, že žalované byl darován pozemek p. číslo zahrady p. číslo rodinného domu adresa v k.ú. část obce, územní celek, vedeno na LV číslo.

13. Z rozhodnutí stát. instituce ze dne datum, že byla povolena stavba rodinného domu žalované. Stavební povolení bylo vydáno taktéž na jméno žalované.

14. Z odhadu ceny nemovitostí soud zjistil, že realitní kanceláře ohodnotili hodnotu rodinného domu v rozmezí od 5 400 000 Kč do 6 500 000 Kč.

15. Z výpovědi svědka jméno příjmení, že ten projektoval předmětný rodinný dům. Nevěděl, jaké jsou vztahy mezi účastníky, neví kdo co vnesl do stavby. Měl za to, že účastníci plánovali společnou budoucnost. Neměl informace o tom, kdo bude dům vlastnit.

16. Z výpovědi svědkyně jméno celé jméno žalované, že neví, jak se účastníci spolu dohodli. Bylo rozhodnuto, že pozemek bude darován pouze žalované, aby se případně účastníci nemuseli dělit s dětmi z prvního vztahu. Asi tehdy účastníci nechtěli, aby rodinný dům byl napsán na oba dva z nich. Jak byla stavba rodinného domu financována, konkrétně nevěděla. Potvrdila, že na stavbě pracovali jak účastníci, tak i širší rodina.

17. Z výpovědi svědka jméno příjmení, že žalobce měl v minulosti dluhy, které byly hrazeny prostřednictvím exekuce. Pozemek na stavbu domu byl výlučně žalované, stavba byla hrazena i z úvěru, který byl poskytnut žalované. Na stavbě pracovala širší rodina.

18. Z výpovědi jméno celé jméno žalované, že ta potvrdila, že žalovaná dostala od svého dědečka dům, jenž byl zbourán a na jeho místě postaven nový. Na stavbu rodinného domu měli účastníci vydělat v Irsku, následnou stavbu měli financovat z hypotéky. O vlastnickém právu k domu či dohodě mezi účastníky, nic neví.

19. Z oznámení soudního exekutora ze dne datum, že soudní exekutor zcela vymohl pohledávku proti žalobci na základě pověření zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací.

20. Z oznámení soudního exekutora ze dne datum, že soudní exekutor zcela vymohl pohledávku proti žalobci na základě pověření zdejšího soudu ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací.

21. Z oznámení soudního exekutora ze dne datum, že soudní exekutor zcela vymohl pohledávku proti žalobci na základě pověření zdejšího soudu č.j. číslo jednací.

22. Z vyrozumění ze dne datum, že bylo oznámeno nebytí právní moci usnesení o nařízení exekuce proti žalobci č.j. číslo jednací ze dne datum rozhodnutí.

23. Mezi účastníky bylo nesporné, že byli v minulosti druh a družka. Žalovaná byla výlučný vlastník pozemku p. číslo o výměře 518 m2, v obci a k.ú. část obce. Na tomto pozemku byl postaven rodinný dům, nyní evidován adresa. Tento dům byl postaven společnou prací účastníků a dalších členů rodiny žalované. Stavba byla zpočátku financována z peněz žalobce i žalované. Na dokončení rodinného domu žalovaná sjednala úvěr.

24. Návrhy na doplnění dalšího dokazování byly zamítnuty, neboť skutkový stav, nutný pro rozhodnutí soudu, byl provedeným dokazováním spolehlivě zjištěn.

25. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

26. Žalovaná je evidována jako výlučný vlastník pozemku p. číslo o výměře 518 m2, jehož součástí je stavba adresa, způsob využití rodinný dům, stojícího na pozemku p. číslo o výměře 518 m2, druh pozemku zastavěná plocha a nádvoří, v obci a k.ú. část obce, zapsané na list vlastnictví vedeném stát. instituce, stát. instituce. Nemovitost věci zatěžuje zástavní právo smluvní do výše 2 050 000 Kč. Účastníci byli bývalí druh a družka. V minulosti pracovali v zahraničí, kde našetřili blíže neurčenou částku peněz. Žalovaná od svého dědečka jméno příjmení dostala rodinný dům včetně pozemku p. číslo o výměře 518 m2, v obci a k.ú. část obce. Na tomto pozemku byl postaven rodinný dům, nyní evidován adresa, jako vlastník je evidována žalovaná. V letech rok rok byla proti žalobci vedena exekuční řízení, která byla skončena uhrazením dlužných částek v roce rok.

27. Soud podřadil věc pod následující právní ustanovení:

28. Podle § 80 o.s.ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

29. Podle § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

30. Jelikož ke vzniku spoluvlastnictví účastníků řízení k předmětnému domu mělo dojít před datum, postupoval soud při posouzení okolností rozhodných pro vznik podílového spoluvlastnictví podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.).

31. Po provedeném dokazování a podřazení pod příslušná zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobu je nutné zamítnout. Svou povahou byla soudem podaná žaloba vyhodnocena jako tzv. určovací žaloba podle § 80 o.s.ř. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu. Podmínkou úspěšnosti žaloby na určení je existence naléhavého právního zájmu na určení, tedy zda podání konkrétní určovací žaloby je efektivním způsobem, jak se domoci ochrany. Naléhavý právní zájem na určení vlastnictví k nemovité věci je dán, není-li žalobce, který o sobě tvrdí, že je vlastníkem nemovité věci evidované v katastru nemovitostí, v katastru zapsán jako její vlastník. Jelikož v řízení bylo prokázáno, že žalobce není jako spoluvlastník nemovité věci evidován a je jako výlučný vlastník evidována žalovaná, má soud za to, že je v tomto případě naléhavý právní zájem dán.

32. Mezi stranami bylo nesporné, že nemovitá věc, která je předmětem tohoto řízení, vznikla zhotovením, tedy vytvořením nové věci. Pro rozhodnutí ve věci a pro učinění závěru o tom, že žalobce je vedle žalované vlastníkem nemovité věci, je nutné začít od okamžiku vzniku předmětné rozestavěné stavby jako věcí způsobilých být předmětem občanskoprávních vztahů. Aby mohl být žalobce považován za vlastníka stavby, musel by prokázat jeho tvrzení, že to byl on, kdo spoluvlastnictví ke stavbě v uvedené době nabyl a pak si je uchoval.

33. Pro posouzení, zdali ke stavbě vzniklo výlučné vlastnictví či podílové spoluvlastnictví vícero osob, hraje důležitou roli otázka, jestli byla stavba postavena svépomocně nebo zdali byla postavena na základě smlouvy o dílo; v tomto případě se dle shodných tvrzení účastníků jednalo o první variantu.

34. Vlastnictví k nově zhotovené věci originárně nabývá ten, kdo ji vytvořil. Jde-li o stavbu, nabývá k ní takto vlastnictví stavebník v občanskoprávním smyslu, tedy ten, který stavbu uskutečnil s (právně relevantně projeveným) úmyslem mít ji pro sebe (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

35. Při posouzení vlastnických a jiných právních vztahů ke stavbě vzniklé společnou činností více osob je třeba vycházet z obsahu dohody uzavřené mezi těmito osobami. Taková dohoda, která nemusí být písemná (může být i ústní, popř. konkludentní), založí spoluvlastnictví, jen je-li z jejího obsahu (příp. s přihlédnutím k dalším zjištěným skutečnostem) zřejmé, že účastníci dohody chtěli založit spoluvlastnický vztah. Není třeba, aby se účastníci dohodli o výši podílů (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

36. To, že účastníci spolu zřizují stavbu, kterou hodlají společně užívat, je zpravidla důkazem o existenci konkludentní (mlčky, nevýslovně uzavřené) dohody o spoluvlastnictví stavby, nevyplývá-li z okolností věci něco jiného. Závěr o existenci takové dohody lze podle konkrétních okolností případu učinit i s ohledem na chování účastníků po dokončení stavby, například čestné prohlášení o spoluvlastnictví stavby (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka).

37. Žalobce tvrdil a mezi účastníky nebylo sporu o tom, že účastníci společně odjeli pracovat do Irska, aby vydělali peníze pro stavbu rodinného domu. Žalovaná výlučně vlastnila pozemek. Rodinný dům, který byl postaven, byl evidován v katastru nemovitostí výlučně na žalovanou. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že oba dva se na stavbě podíleli vlastní prací, se stavbou rodinného domu pomáhala i širší rodina. Nebylo mezi nimi ani sporu o tom, že část finančních prostředků na stavbu rodinného domu hradil žalobce. Bylo však mezi nimi sporu o tom, zda dům je ve výlučném vlastnictví žalované anebo zda spadá do jejich spoluvlastnictví.

38. Soud se proto zabýval zejména tím, jaká dohoda mezi účastníky byla v době zhotovení věci ohledně vzniku vlastnického práva ke zhotovované věci uzavřena. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla učiněna dohoda o tom, že„ dům bude napsána na žalovanou“ – tak vypověděli jak vyslechnutá svědkyně (matka žalované), tak zejména toto tvrdil i sám žalobce. Takové uspořádání je vlastně i potvrzeno samotnou žalovanou, která uvedla, že neměla od počátku zájem o spoluvlastnictví rodinného domu s žalobcem. Žalobce tvrdil, že důvodem, pro který měl být dům„ napsán“ pouze na žalovanou, byla skutečnost, že má děti z předchozího manželství a„ nechtěl, aby v případě, že by se s ním něco stalo, měly děti nárok na dědictví“. Žalovaná tvrdila, že neměla zájem o spoluvlastnictví zejména z toho důvodu, že žalobce měl v té době dluhy, které byly exekučně vymáhány. Jak bylo provedeným dokazováním zjištěno, proti žalobci byla opravdu již v době, kdy došlo k zahájení prací, vedena exekuční řízení, poslední byla ukončena v roce rok. Je tak uvěřitelné tvrzení žalované, že neměla zájem na spoluvlastnictví s žalobcem a že jeho dluhy mohly být i jeden z důvodů, proč byl dům evidovaný pouze na žalovanou. Soud nemá žádné pochybnosti o tom, že ani žalobce nechtěl být evidovaný jako spoluvlastník rodinného domu, byť uvádí důvody jiné. Avšak jeho pohnutka, proč s žalovanou toto dohodl, byť se může jevit minimálně jako neetická, nečiní dohodu o vlastnickém právu neplatnou.

39. Pokud byla tedy mezi účastníky uzavřena dohoda v tom smyslu, že„ dům bude napsán výlučně na žalovanou“, resp. že žalobce nebude veden jako vlastník v katastru nemovitostí, dle názoru soudu se nemůže jednat o nic jiného, než o uzavřenou dohodu o vlastnickém právu, resp. dohodu o tom, že výlučným vlastníkem nemovité věci bude pouze žalovaná a účastníci budou nemovitou věc pouze společně užívat. Prakticky se tedy tvrzení obou dvou stran v tomto směru nerozcházejí, ani jeden z nich vlastně nechtěli založit jejich spoluvlastnictví a soud nemá pochybnosti o pravdivosti těchto tvrzení.

40. O obsahu jejich dohody svědčí nepřímo i další jednání účastníků. Financování dalšího dokončení stavby bylo hrazeno prostřednictvím úvěru, kde byla vedena jako výlučný dlužník pouze žalovaná a jako ručitel vystupovali rodiče, žalobce účasten tomuto úvěru nebyl.

41. Jestliže žalobce tvrdil, že po dobu trvání jejich vztahu právní konsekvence k domu neřešil, avšak žalovaná mu měla již v roce rok přislíbit nápravu stavu poté, co jeho již zletilé děti prohlásily, že nebudou nárokovat žádný podíl na domě pro případ smrti žalobce, soud tomuto tvrzení neuvěřil, neboť z dokazování vyplynulo něco jiného. Za situace, kdy bylo v řízení prokázáno, že ještě v roce rok byla proti žalobci vedena exekuční řízení z důvodu neuhrazení jeho dluhů, má za to, že na straně žalované trvaly i nadále důvody, proč by nechtěla spoluvlastnictví s žalobcem založit a považuje proto toto tvrzení žalobce pouze za účelové. Je taktéž i otázkou, proč by účastníci, když na tomto byli dle žalobce dohodnuti, fakticky podle této dohody nepostupovali a až do roku rok, kdy došlo k ukončení jejich partnerského vztahu, byla nadále vedena jako výlučná vlastnice pouze žalovaná. Navíc sám žalobce uvedl, že mu žalovaná až v roce rok„ povolila“ trvalý pobyt v domě.

I toto naznačuje na pravdivost tvrzení žalované, že nechtěla být ohrožována exekucemi žalobce, a to až do té míry, že nesouhlasila s evidencí žalobce k trvalému pobytu v domě. Na jednání soudu dne datum již tvrdil, že se během vztahu snažil situaci řešit a chtěl dům přepsat, žalovaná se prý chtěla vdávat, což zase nechtěl on. Uvedl, že pak již situaci neřešili. I z tohoto vyjádření žalobce je nakonec patrno, že ve výsledku následně nedošlo mezi účastníky k žádné pozdější závazné dohodě či změně dohody. Z jednání stran je možné učinit tedy logický závěr o tom, že mezi účastníky platila dohoda uzavřená v době vzniku nemovité věci, nebyla jimi nijak změněna a tato dohoda účastníky i nadále zavazuje. Žalobě tudíž nemohlo být vyhověno.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 330 184,80 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 425 673 Kč sestávající z částky 30 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne datum, z částky 30 020 Kč za sepsání právního rozboru věci dle § 11 odst. 1 písm. h) a. t. ze dne datum, z částky 30 020 Kč za další poradu s klientem přesahující jednu hodinu dle § 11 odst. 1 písm. c) a. t. ze dne datum, z částky 30 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum, z částky 60 040 Kč (2 x 30 020 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum, z částky 30 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky 30 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum a z částky 30 020 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 272 880 Kč ve výši 57 304,80 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal další požadované náklady řízení, když je neshledal účelnými. přesahující 1 hodinu před každým jednání nebyla z důvodu obsahu daných jednání nutná a je na žalobkyni, aby tyto náklady nesla sama.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalobce povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalovaná domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.