OSUH 9 C 86/2020-46

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu ⟪LB:lb_001⟫ Mgr. Michala Tománka a přísedících Bc. Magdaleny Krčkové a Bc. Dušana Mikulce ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem Ing. Mgr. Bc. Václavem Holým ⟪LB:lb_003⟫ sídlem Petrská 1168/29, 110 00 Praha 1 ⟪LB:lb_004⟫ proti ⟪LB:lb_005⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_006⟫ zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ o neplatnost rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením,

I. Určuje se, že rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením listinou ze dne 12. 6. 2020, doručenou dne 16. 6. 2020 žalobci ze strany žalovaného, nazvanou„ Věc: Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele“, je neplatné.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 21.911,90 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum domáhal rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že rozvázání pracovního poměru okamžitým zrušením ze dne datum, které bylo žalobci ze strany žalovaného doručeno dne datum, je neplatné. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedl, že u žalovaného pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne datum s pracovním zařazením řidič nákladního motorového vozidla na dobu neurčitou. Žalovaný doručil dne datum žalobci okamžité zrušení pracovního poměru ze dne datum podle § 52 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění (dále jen ZPr), pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci spočívajících v tom, že žalobce se bez řádné omluvy nedostavil do zaměstnání ve dnech od datum do datum. Uvedený důvod pro okamžité zrušení pracovního poměru považoval žalobce za nedůvodný, neboť jeho absence v zaměstnání byl zcela důvodná, byla následně takto i zdůvodněna žalovanému, který však nereflektoval ani na sdělení ze strany žalobce ze dne datum, v němž požadoval po žalovaném další zaměstnávání a přidělování práce v souladu s uzavřenou pracovní smlouvou, neboť okamžité zrušení pracovního poměru považoval za neplatné. Důvodem pro jeho nepřítomnost v zaměstnání bylo uzavření škol s ohledem na epidemii Covid-19, kdy žalobce řádně oznámil překážku v práci spočívající v tzv. ošetřovném, kdy byl nucen zůstat v domácnosti s nezletilým synem. Tuto skutečnost sděloval žalobce již datum dispečerovi žalovaného.

Žalobce si zároveň vyřizoval žádost o ošetřovné při péči o dítě z důvodu uzavření školského zařízení. Dopisem ze dne datum byl vyzván žalovaným, aby mu nejpozději do tří dnů doručil žádost o ošetřovné potvrzenou příslušným školským zařízením, aby byl řádně doložen důvod jeho nepřítomnosti v zaměstnání. Vzhledem k tomu, že bylo třeba, aby žádost potvrdila základní škola, nebylo možné zaslat žalovanému kompletní žádost obratem. Základní škola obec potvrdila žádost o ošetřovné teprve dne datum. Prostřednictvím elektronické pošty pak dne datum žalobce obdržel od ředitele školy Mgr. příjmení podepsaný formulář (žádost o ošetřovné s elektronickým podpisem). E-mailem ze dne datum přeposlal žalobce školou potvrzenou žádost o ošetřovné žalovanému. Emailem z téhož dne žalovaný žádost o ošetřovné odmítl s odůvodněním, že není vyplněna v souladu se zákonem a pokyny ČSSZ. Téhož dne proto zaslal žalobce žalovanému elektronické dokumenty pro ČSSZ a dne datum zaslal žalovanému doplnění k žádosti o ošetřovné.

Na další emaily doručované ze strany žalobce pak žalovaný po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru ze dne datum nijak nereagoval a žalobce mu doručil e-mail ze dne datum, že vše doložil a řádně vyplněnou žádost o ošetřovné žalovanému v jeho sídle zanechal, když následně dne datum doručil žalovanému výkaz ošetřovného za červen 2020. Dne datum jej však žalovaný vyzval k řádnému doložení originálu výkazu o ošetřovném s tím, že nebude-li doložen originál listiny, obrátí se na žalovaný na příslušný orgán ČSSZ. Žalobce jej tak informoval, že i podle sdělení ČSSZ postačoval v inkriminované době formulář výkazu i v elektronické podobě. Žalobce byl přesvědčen, že nikdy nemohlo dojít k naplnění důvodu pro okamžité zrušení pracovního poměru, neboť zákonný důvod jeho absence v zaměstnání byl žalovanému řádně doložen, kdy o důvodu této absence byl žalovaný fakticky informován nejpozději k datu datum, přičemž i následně si musel být vědom existence důvodu spočívajícího v čerpání ošetřovného na nezletilé dítě. Žalobce splnil své povinnosti.

2. Žalovaný s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasil. Měl totiž za to, že k okamžitému zrušení pracovního poměru žalobce, založeného pracovní smlouvou ze dne datum, došlo z jeho strany důvodně a je platné. V okamžitém zrušení byl zcela jednoznačně skutkově vymezen důvod spočívající v řádně neomluvené absenci žalobce v zaměstnání od datum do datum, kdy okamžité zrušení pracovního poměru bylo řádně doručeno žalobci dne datum, což považoval žalovaný za nesporné tvrzení účastníků. Podle žalovaného jednání žalobce odpovídalo právní kvalifikaci ve smyslu ustanovení § 55 odst. 1 písm. b) ZPr, žalovaný totiž hodnotil nejen faktickou nepřítomnost žalobce v zaměstnání, ale i jednání žalobce bezprostředně předcházející ukončení výkonu práce, kdy toto hodnotil jako zvlášť hrubé porušení jeho pracovních povinností.

Žalobce jako řidič nákladního automobilu pracoval naposledy pro žalovaného dne datum. Do práce měl nastoupit dne datum v pondělí, avšak do práce nenastoupil, nebyl kontaktní. Dokonce měl žalovaný zjistit, že si žalobce vyklidil všechny své věci z nákladního vozidla, kterým jezdil pouze on. Dne datum žalobci volal jeho spolupracovník, avšak ani tomuto žalobce nesdělil žádné důvody pro absenci v zaměstnání. Žalovaný měl s absencí žalobce problém, protože musel hledat náhradní řešení vykrytí dopravy nasmlouvané s obchodními partnery. Když se konečně podařilo telefonicky se žalobcem kontaktovat, tento oznámil, že zůstává doma z důvodu ošetřování syna v nouzovém stavu. Protože do datum nepředložil žalobce žádost o ošetřovné, byl žalovaným tohoto dne písemně vyzván k neprodlenému doručení vyplněného a podepsaného formuláře, osvědčujícího zákonný důvod jeho předem neohlášené nepřítomnosti v zaměstnání. Současně byl upozorněn, že nouzový stav skončil k datu datum a pokud tedy nezletilý syn žalobce není nemocný, a nejsou splněna další kritéria daná aktuálními předpisy, pak by mu nárok na ošetřovné nemohl vzniknout. Předložení řádného důvodu pro nepřítomnost v práci měl žalobce doložit nejpozději do tří dnů. Protože do datum žalobce nic nedodal, bylo sepsáno okamžité zrušení pracovního poměru, a to se všemi zákonem požadovanými náležitostmi s tím, že pracovní poměr byl žalovaným zrušen ke dni datum. Pokud žalobce měl za to, že okamžité zrušení jeho pracovního poměru je neplatné, měl s odkazem na ustanovení

§ 69 odst. 1 ZPr bez zbytečného odkladu a písemně, oznámit zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával z důvodu neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru. Bezprostředně po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru pak žalobce emailem ze dne datum doručil žalovanému ofocenou vyplněnou žádost o ošetřovné, kterou datoval dnem datum, přestože potvrzení vyplnil ředitel školy až dne datum s tím, že škola byla uzavřena od datum„ dosud“, a to s odkazem na mimořádné opatření č. j. MZDR číslo 2020 MIN/KAN k ochraně zdraví před onemocněním Covid-19. Ač mu bylo doručeno okamžité zrušení pracovního poměru, žalobce podle žalovaného ničeho proti tomuto nenamítal a vyzval žalovaného k přidělování práce až dne datum, když předtím z jeho jednání nemohlo být zřejmé, že by s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasil. Žalovaný byl přesvědčen, že žalobce mu měl bez zbytečného odkladu oznámit, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával. Pouze v takovém případě platí právní fikce, že daný pracovní poměr trvá i nadále a zaměstnavatele je povinen mu platit náhradu mzdy do doby, kdy mu přidělí práci (nebo platně ukončí pracovní poměr). Přípis ze dne datum byl žalovanému doručen po více jak 5 týdnech od doručení okamžitého zrušení pracovního poměru.

V mezidobí dokonce žalobce žalovanému předložil k vyplnění potvrzení pro Úřad práce související s ukončením pracovního poměru, odevzdal věci. Žalovaný skutečně nemohl z jeho jednání usuzovat na nesouhlas s okamžitým zrušením pracovního poměru.

Žalobce neučinil bez zbytečného odkladu jakýkoliv krok, kterým by žalovaného upozornil na to, že trvá na dalším zaměstnáváním. Podle žalovaného pak pouze v takovém případě platí právní fikce, že daný pracovní poměr trvá i nadále a žalovaný by byl povinen platit žalobci náhradu mzdy do doby řádného přidělování práce. Žalovaný byl také přesvědčen o tom, že postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními ZPr, kdy ponechal na soudu a jeho posouzení, zda důvody v okamžitém zrušení PP ze dne datum uvedené, ve spojení s předloženými důkazy osvědčujícími pohnutky jednání žalobce, byly zvlášť hrubým porušením pracovních povinností žalobce tj. zejména řádně konat práci podle pokynů zaměstnavatele a dostavovat se do zaměstnání v souladu s ustanovením

§ 38 odst. 1 písm. b) ZPr. Na okraj uvedeného pak žalovaný doplnil, že pokud by případně soud dospěl k závěru, že intenzita porušení povinností zaměstnance nedosahovala potřebné výše a tuto záležitost mohl žalovaný řešit pouze výpovědí podle ustanovení

§ 52 písm. g) ZPr, tj. že okamžité zrušení pracovního poměru přípisem ze dne datum je neplatné, pak by pracovní poměr s odkazem na ustanovení § 69 odst. 3 písm. b) ZPr skončil dohodou ke dni, kdy měl být ukončen předmětným okamžitým zrušením.

3. Soud nařídil ve věci jednání na den datum, k němuž se dostavili oba účastníci, respektive jejich zástupci, přičemž soud mj. při tomto jednání informoval účastníky

(jejich zástupce) o výsledcích přípravy jednání a zároveň upozornil na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 21 Cdo 48/2015, z něhož mj. vyplývá, že zaviněné nesplnění povinností zaměstnance oznámit zaměstnavateli překážku v práci je pouze porušením pracovní povinnosti, nemá však bez dalšího za následek vznik neomluvené absence zaměstnance, rozhodující je existence samotné překážky v práci a její trvání. Jestliže tedy zaměstnanec, byť i dodatečně, prokáže, že překážka v práci na jeho straně po rozhodnou dobu objektivně existovala, nemůže být jeho případná nepřítomnost po dobu trvání prokázané překážky v práci hodnocena zaměstnavatelem jako neomluvená absence, když podle přesvědčení soudu bylo možno citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR vztáhnout i na projednávanou věc.

4. Na základě tohoto vysloveného předběžného právního názoru soudu, který je vázán se řídit rozhodnutími vyšších soudů ve skutkově a právně obdobných věcech, pak žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně uznal nárok uplatněný žalobou.

5. Podle ustanovení § 153a odst. 1 zákona č. 99/1963 SB., občanský soudní řád, v platném a účinném znění (dále jen OSŘ), platí, že uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání. Uzná-li žalovaný nárok proti němu žalobou uplatněný jen zčásti, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání, jen navrhne-li to žalobce. Podle odst. 2 téhož ustanovení pak dále platí, že rozsudek pro uznání nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (ustanovení § 99 odst. 1 a 2 OSŘ).

V odst. 4 uvedeného ustanovení § 153a OSŘ pak zákonodárce dále stanovil, že jen pro vydání rozsudku pro uznání nemusí být nařízeno jednání.

6. Soud se musel nutně zabývat povahou učiněného projevu ze strany žalovaného v rámci jednání dne datum, kdy nemohlo být pochyb o tom, že žalovaný vyslovil souhlas s podanou žalobou, byť uváděl, že takto činí z důvodu citovaného rozhodnutí Nejvyššího soud ČR. Uznáním nároku podle ustanovení § 153a OSŘ se rozumí procesní úkon žalovaného (tedy úkon adresovaný soudu), který může být učiněn v jakékoli přípustné formě (srov. § 41 odst. 2 OSŘ) a z jehož obsahu jednoznačně vyplývá, že žalovaný žalobní nárok zcela, z části, nebo v jeho základu uznává. Není přitom rozhodující, zda a jak je takový procesní úkon označen a zda uznání nároků je vyjádřeno právě tímto slovním spojením. Za takové situace tedy soud mohl uzavřít, vědom si případně dalších okolností z hlediska projednávané věci, že byly splněny podmínky pro rozhodnutí rozsudkem pro uznání, kdy za takové situace nebylo ani nutné poskytovat poučení ve smyslu ustanovení § 119a odst. 1 OSŘ a zároveň dávat prostor pro přednes závěrečných návrhů, jestliže zde bylo jasně vyjádřeno, že žalovaný nárok uplatněný žalobou uznal.

I pokud šlo o předmět tohoto řízení, pak podle přesvědčení soudu v tomto sporu bylo možno uzavřít smír, který by byl shodného znění, jako samotný výrok tohoto rozsudku a povaha věci tedy uzavření smíru nevylučuje. V soudní praxi nejsou pochybnosti o tom, že okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, které bylo doručeno zaměstnanci, nemůže být zaměstnavatelem dodatečně odvoláno (zrušeno, vzato zpět). Své účinky spočívající ve skončení pracovního poměru pozbývá jen na základě pravomocného rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru je neplatné, nebo na základě dohody o sporných nárocích (dohody o narovnání) uzavřené v průběhu řízení u soudu (jehož předmětem bylo určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru), v níž se účastníci dohodli, že jejich pracovní poměr po doručení okamžitého zrušení pracovního poměru trval a že bude trvat i nadále. Soud s ohledem na povahu řízení, na bezpečně projevený názor žalovaného, který uznal nárok uplatněný žalobou, rozhodl tak, že vyhověl podané žalobě a určil, že rozvázání pracovního poměru jeho okamžitým zrušením listinou ze dne datum, doručenou dne datum žalobci ze strany žalovaného, nazvanou„ Věc: Okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele“, je neplatné. (výrok I.)

7. Soud se musel z úřední povinnosti zabývat i tím, zda žaloba podaná žalobcem byla včasná z pohledu ustanovení § 72 ZPr, kdy platí, že neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. V tomto případě měl soud za to, že žaloba byla ze strany žalobce podána včasně, jestliže mu bylo okamžité zrušení pracovního poměru doručeno dne datum, pracovní poměr měl skončit k tomuto datu a žaloba byla soudu doručena dne datum.

8. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ. Plně úspěšnému žalobci přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši částka, a dále v odměně za zastupování advokátem za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty částka tj. částka, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 4 úkony právní služby tj. částka (ustanovení § 7 bod 5, ustanovení § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, dále jen AT, tj. za přípravu a převzetí zastoupení dne datum podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. a) AT, sepsání žaloby a její podání k soudu dne datum podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) AT a její doplnění ze dne datum podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. d) AT, účast u jednání soudu dne datum netrvající déle jak 2 hodiny podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. g) AT), v paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po částka, tj. částka (ustanovení § 11 odst. 1 písm. a), d), g), a ustanovení § 13 odst. 3 AT), náhradě cestovních výdajů za cestu advokáta osobním automobilem k jednání soudu dne datum z obec do obec a zpět vypočtenou podle ustanovení § 157 a § 158 ZPr ve výši částka za takto uskutečněnou cestu (osobní automobil příjmení příjmení jméno, registrační značka, palivo BA 95 B (benzin), cena částka za 1 litr, sazba náhrady 4,40 Kč/km v roce 2021, počet km za cestu k soudu 289 km tj. celkem za cestu tam i zpět 578 km), náhradu za ztrátu času advokáta za 15 půlhodin po částka (ustanovení § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT).

Odměna a náhrada pak byly navýšeny o DPH ve výši 21 % v souladu s ustanovením

§ 137 odst. 3 písm. a) OSŘ tj. o částka Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku částka Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, místo plnění podle ustanovení § 149 odst. 1 OSŘ je stanoveno k rukám advokáta, kdy pouze nedopatřením nebylo toto ve výroku fakticky uvedeno a nebylo takto soudem při jednání dne datum vyhlášeno. Lhůta k plnění byla stanovena v trvání 30 dnů, za nichž může dojít mezi účastníky k jednáním, která by podle přesvědčení soudu měla vyústit k rozumné dohodě o narovnání všech sporných otázek mezi účastníky, aby tak případně bylo zamezeno dalším soudním sporům mezi účastníky. (výrok II)

9. Soud pak ještě musel doplnit, že v řízení neshledal jakékoliv důvody zvláštního zřetele hodné, které by jej snad měly vést k tomu, že by při rozhodování o nákladech řízení rozhodoval ve smyslu ustanovení § 150 OSŘ, kdy institut moderace nákladů řízení ze strany soudu by měl být soudem užíván jen ve zcela výjimečných situacích hodných zvláštního zřetele, kdy podle přesvědčení soudu toto řízení sice bylo do jisté míry velmi specifické s ohledem na jeho povahu a především„ causu“, avšak ani tak se soud nedomníval, že by zde byl prostor pro uplatnění moderačního práva. Žalovaný totiž jistě mohl přistoupit k celé věci z pozice zaměstnavatele obezřetněji, kdy nebylo rozumného důvodu, aby ihned přistoupil k okamžitému zrušení pracovního poměru, byť i jednání žalobce bylo do určité míry poněkud nelogické a svým způsobem i zmatečné, leč jako právní laik postupoval ve zcela specifické situaci i podle pokynů od příslušného orgánu ČSSZ. Zároveň žalobce nemohl nijak ovlivnit rychlost, s jakou mu budou ze strany školského zařízení poskytnuty potřebné podklady, když však konkrétní další okolnosti, ohledně nichž nepanovala mezi účastníky shoda, zůstaly pouze v rovině tvrzení.

V tomto směru pak taková tvrzení ve vztahu k otázce trvání pracovního poměru a včasnosti oznámení žalobce trvání na dalším zaměstnávání mohou být podstatné pro jiné řízení, které by však nemuselo být v zásadě zahajováno, pakliže budou účastníci schopni věc vyřešit rozumně a spravedlivě mimosoudní cestou.

Proti tomuto rozsudku je možné podat odvolání ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti, a to ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání do výroku I. tohoto rozsudku lze podat pouze pro vady spočívající v tom, že nebyly splněny podmínky řízení, rozhodoval věcně nepříslušný soud prvního stupně, rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce nebo soud prvního stupně byl nesprávně obsazen, případně že existují skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.