OSUH 9 C 85/2022-49

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudcem Mgr. Michalem Tománkem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: osobní údaje žalované ⟪LB:lb_004⟫ se sídlem adresa státního zastupitelství, ⟪LB:lb_005⟫ zastoupená Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO, se sídlem adresa, ⟪LB:lb_006⟫ o zaplacení částky ve výši 103 193 Kč z titulu nemajetkové újmy způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 103.193 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 18.456 Kč k rukám zástupce žalobkyně, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. 7. 2009 č.j. 49 Co 430/2006-58, což však již nemohlo ničeho změnit na tom, že žalobkyně nesprávně žalovala žalovanou – nyní žalobkyni, když měla žalovat toho, kdo byl jejím zaměstnavatelem, respektive jeho právním nástupcem.

2. Za žalovanou příjmení republiku v této věci jednala její organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, a to podle § 6 odst. 2 písm. a) OdpŠk, neboť k tvrzené újmě mělo dojít v rámci soudního řízení o podané civilní žalobě před zdejším soudem, který tak byl i místně příslušný pro projednání a rozhodnutí o podané žalobě.

3. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní podáním ze dne datum uplatnila nárok na nemajetkovou újmu za porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení. K projednání žádosti došlo dne datum, když žalovaná konstatovala, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 141.213 Kč, když tuto částku také žalobkyni vyplatila. Žalovaná pak shrnula řízení vedené před zdejším soudem pod sp.zn. 6 C 270/2008, když především zdůraznila, že předmětem tohoto řízení zahájeného žalobou dne datum, o čemž ostatně také nepanoval spor mezi účastníky, bylo zaplacení částky ve výši 684.430 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu náhrady mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru, když žalobkyně byla v tomto řízení na straně žalované. Žalobkyně se o řízení dozvěděla doručením usnesení a žaloby dne datum, přičemž podle žalované od tohoto data mohla být v nejistotě stran výsledku řízení a mohla jí vzniknout nemajetková újma. Soudní řízení pak trvalo z hlediska žalobkyně od listopadu 2008 do prosince 2021, přičemž celková doba řízení činila 13 let a 1 měsíc. Řízení bylo vedeno ve třech stupních soudů a před Ústavním soudem ČR, kdy soud I. stupně (zdejší soud) rozhodoval třikrát, soud II. stupně taktéž třikrát, Nejvyšší soud dvakrát a Ústavní soud rovněž dvakrát. Žalobkyně pak citovala z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), přičemž dále zpochybňovala význam řízení pro žalobkyni. V tomto ohledu především poukazovala na to, že žalobkyně byla v původním řízení v postavení žalované. Zpochybňovala, že by snad žalobkyně byla vystavena nejistotě postupem obecných soudů, kdy podle žalované v tomto řízení nevyvinula žalobkyně v postavení žalované dostatečnou aktivitu směřující k urychlení řízení a k odstranění tvrzených prodlev v řízení, když nevyužila procesní možnosti spočívající například v podávání stížností na průtahy v řízení u příslušné předsedkyně soudu, nevyužila ani možnosti dané jí § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nedoručovala žádosti k rukám předsedkyně senátu projednávající věc, nečinila dotazy na stav řízení, když právě takový aktivní přístup by podle žalované svědčil spíše o významu řízení pro žalobkyni. Toto podle ní svědčilo spíše o menším významu řízení pro žalobkyni v postavení žalované. Žalovaná byla přesvědčena o složitosti řízení po stránce skutkové i právní, kdy bylo potřeba širšího dokazování, včetně řady listinných důkazů a výslechem svědků. Celková délka řízení sice byla žalovanou hodnocena jako nepřiměřená a proto poskytla žalobkyni odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 141.213 Kč, když vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp.zn. Cpjn 206/2010, a výši přiměřeného zadostiučinění stanovila podle algoritmu uvedeného v tomto rozhodnutí částkou 217.250 Kč, přičemž částka byla ponížena celkem o 35 %, když o 10 % byla snížena z důvodu složitosti řízení a o 25 % z důvodu projednání věci ve třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Zároveň nesouhlasila ani s nárokem na zákonný úrok z prodlení, neboť podle žalované nemohla být v prodlení již od data uváděného žalobkyní, neboť poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk.

4. Soud nařídil ve věci jednání na den datum, k němuž se dostavil jak zástupce žalobkyně, tak i žalovaná, přičemž při tomto jednání provedl dokazování především obsahem spisu zdejšího soudu sp.zn. 6 C 270/2008, když toto dokazování bylo prováděno obsahem jednotlivých relevantních listin tohoto spisu. Soud pak rovněž v rámci dokazování vyšel i z nesporných tvrzení ze strany účastníků řízení, když taková nesporná tvrzení považoval v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), za svá vlastní skutková zjištění, k nimž tedy nebylo třeba provádět dokazování, respektive tato korespondovala i s provedenými důkazy soudem.

5. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů – jednotlivých listin obsažených primárně ve spisu zdejšího soudu sp.zn. 6 C 270/2008 (dále jen spis) – a nesporných tvrzení účastníků následující skutková zjištění:

6. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, jak dlouho trvalo řízení ve věci sp.zn. spisová značka vedené u zdejšího soudu, kdy žaloba byla ke zdejšímu soudu žalobkyní jméno příjmení podána dne datum a řízení bylo skončeno k datu datum usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 10. 2021 č.j. 21 Cdo 3789/2020-441, kterým bylo odmítnuto dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve obec, ze dne 12. 2. 2019 č.j. 60 Co 354/2018-362 ve znění opravného usnesení ze dne 14. 2. 2019 č.j. 60 Co 354/2018-370, respektive v prosinci 2021, kdy Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalobkyně jméno příjmení.

7. Rozhodně pak nebylo mezi účastníky ani sporu o tom, že žalobkyně uplatnila u žalované podáním ze dne datum nárok na nemajetkovou újmu za porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení, když tato žádost byla evidována a žalovanou projednána pod č.j. spisová značka, když stanoviskem ze dne datum došlo tedy k projednání žádosti žalobkyně, když žalovaná konstatovala, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 141.213 Kč, když tuto částku také žalobkyni vyplatila. Žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp.zn. Cpjn 206/2010, a výši přiměřeného zadostiučinění stanovila podle algoritmu uvedeného v tomto rozhodnutí celkovou částkou 217.250 Kč, přičemž částka byla ponížena celkem o 35 %, když o 10 % byla tato částka snížena z důvodu složitosti řízení a o 25 % z důvodu projednání věci ve třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Za rok řízení byla žalobkyni poskytnuta částka ve výši 18.000 Kč. Uvedená částka pak tedy byla poskytnuta žalobkyni, přičemž žalovaná sdělila žalobkyni, že tímto považuje věc za vyřízenou a řízení o žádosti žalobkyně za ukončené.

8. Dále tedy soud s ohledem na předmět řízení provedl k důkazu obsah spisu zdejšího soudu sp.zn.. 6 C 270/2008, kdy ze žaloby ze dne datum bylo zjištěno, že tato byla ke zdejšímu soudu doručena dne datum, přičemž předmětem tohoto řízení byl nárok žalobkyně jméno příjmení na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru, když o tomto nároku, tedy o žalobě na neplatnost výpovědi z pracovního poměru bylo v době podání této žaloby nepravomocně rozhodnuto ve prospěch žalobkyně rozsudkem ze dne 16. 6. 2006 č.j. 6 C 384/2005-35 v řízení vedeném u zdejšího soudu pod uvedenou spisovou značkou. Žalobou se tak jméno příjmení domáhala po žalované (nyní žalobkyni) zaplacení částky v celkové výši 684.430 Kč se zákonným úrokem z prodlení, když bylo v žalobě v rámci petitu uvedeno, že teprve v průběhu řízení bude proveden přesný rozpis částek, z nichž se skládala žalovaná jistina.

9. Žaloba byla doručena žalované (nyní žalobkyni) spolu s usnesením zdejšího soudu ze dne 4. 11. 2008 č.j. 6 C 270/2008-11 dne 10. 11. 2008, jak bylo zjištěno z doručenky ze dne datum.

10. 4. 2015 č.j. 6 C 270/2008-244 (spolu s doručenkami ze dne datum a datum) pak byl k odvolání žalobkyně opětovně zrušen odvolacím soudem. K odvolání se vyjádřila na základě výzvy ze dne datum žalovaná podáním ze dne datum. Spis pak byl předložen odvolacímu soudu dne datum, jak bylo zjištěno z předkládací zprávy - předložení věci k rozhodnutí o odvolání spolu s razítkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve obec ze dne datum Krajský soud pak usnesením ze dne

11. Žalobkyně jméno příjmení podáním ze dne datum učinila návrh na přerušení řízení.

12. Soud toto doručil žalované dne datum, jak bylo zjištěno z doručenky zástupci tehdejší žalované, tedy nyní žalobkyně ze dne datum

13. Žalovaná se k tomuto vyjádřila obratem dne datum v rámci vyjádření žalované k návrhu na přerušení řízení ze dne datum, když ponechala na úvaze soudu, zda bude řízení přerušeno.

14. Teprve k datu datum došlo v řízení k zaplacení soudního poplatku ze strany žalobkyně, o čemž svědčil záznam o složení SOP ze dne datum.

15. Usnesením o přerušení řízení ze dne 23. 2. 2009 č.j. 6 C 270/2008-20 s doložkou právní moci (PM) dne datum zdejší soud přerušil řízení do pravomocného skončení řízení zdejšího soudu sp.zn. 6 C 384/2005.

16. Soud následně nařídil jednání na den datum, o čemž svědčil referát ze dne datum, když z protokolu o jednání ze dne datum bylo zjištěno, že při tomto jednání bylo provedeno dokazování a následně došlo k odročení jednání na neurčito, kdy bylo žalobkyni uloženo, aby do 10 dnů upřesnila název žalované s ohledem na námitky žalované (nyní žalobkyně).

17. Podáním ze dne datum došlo k upřesnění žaloby, když upřesnila označení žalované, kterou označila jako název žalobkyně, IČO, se sídlem adresa žalobkyně.

18. Žalovaná se vyjádřila k podané žalobě opakovaně, když ve vyjádření ze dne datum mj. namítala, že není pasivně legitimována v tomto řízení, když uváděla, že je zcela odlišným subjektem od původního zaměstnavatele, když tento byl zrušen k datu datum a žalovaná tak namítala, že je zcela odlišným subjektem, jinou organizací zřízenou Zřizovací listinou Města Uherské Hradiště usnesením zastupitelstva města Uherské Hradiště číslo ze dne datum s účinností od datum, tedy až po skončení pracovního poměru žalobkyně u jiné organizace. Žalovaná přiložila i kopii zřizovací listiny. K tomu učinila vyjádření žalobkyně ze dne datum, když s argumentací žalované nesouhlasila a trvala na tom, že na žalovanou přešla práva a povinnosti původního zaměstnavatele žalobkyně.

19. Další jednání bylo nařízeno na den datum, přičemž z protokolu o jednání ze dne datum bylo zjištěno, že soud provedl další důkazy vztahující se především k vyřešení otázky pasivní legitimace žalované. Soud jednání odročil na neurčito s tím, že zástupci žalobkyně uložil, aby se nejpozději do 10 dnů vyjádřil k podání žalované ze dne datum. Dne datum doručila žalobkyně své vyjádření ze dne datum, k němuž se opět vyjádřila žalovaná podáním - vyjádřením doručeným soudu dne datum.

20. 11. 2014 č.j. 21 Cdo 3229/2013-218 nabyl PM dne 12. 1. 2015.

21. 2. 2012 č.j. 6 C 270/2008-141. Věc byla předložena odvolacímu soudu k datu datum, jak vyplynulo z předkládací zprávy - předložení věci k rozhodnutí o odvolání spolu s razítkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve obec ze dne datum Odvolací soud věc vrátil bez věcného vyřízení s ohledem absence PM na usnesení ze dne 2. 7. 2012 č.j. 6 C 270/2008-154 a doručenek od tohoto usnesení.

Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne datum bylo zjištěno, že odvolací soud rozhodl ve věci rozsudkem ze dne 8. 11. 2012 č.j. 60 Co 300/2012-167, kterým potvrdil rozsudek soudu I. stupně. Žalobkyně podala proti tomuto rozsudku dovolání. Usnesením - výzvou ze dne 18. 3. 2022 č.j. 6 C 270/2008-181 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení SOP za podané dovolání. Ta dne datum požádala o osvobození od SOP, jak soud zjistil ze žádosti žalobkyně o osvobození od SOP pro dovolací řízení. K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne datum. Žalobkyně pak vrátila soudu přílohy dne datum. Dalším usnesením ze dne 23. 5. 2013 č.j. 6 C 270/2008-190 nebylo žalobkyni přiznáno osvobození od SOP za podané dovolání, proti kterému podala žalobkyně odvolání dne datum. Věc tak byla opět předložena odvolacímu soudu, jak soud zjistil z předkládací zprávy - předložení věci k rozhodnutí o odvolání spolu s razítkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve obec ze dne datum Odvolací soud usnesením ze dne datum zrušil napadené usnesení soudu I. stupně a vrátil věc k dalšímu řízení soudu nalézacímu, když toto usnesení nabylo PM dne datum. Soud pak usnesením ze dne datum osvobodil žalobkyni a předložil dne datum věc dovolacímu soudu, jak soud zjistil z předkládací zprávy - předložení věci k rozhodnutí o dovolání, kde je razítko Nejvyššího soudu ČR (NS ČR) ze dne datum. Žalobkyně podala i návrh na odklad vykonatelnosti. Z protokolu o vyhlášení rozsudku dovolacím soudem ze dne datum bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o zrušení rozsudků odvolacího soudu a zdejšího soudu s tím, že rozsudek NS ČR ze dne

22. Soud nařídil jednání na den datum, přičemž v mezidobí vzala žalobkyně žalobu částečně zpět podáním ze dne datum a usnesením ze dne 6. 9. 2011 č.j. 6 C 270/2008-99 bylo přiznáno svědečné požadované svědkyní příjmení při jednání dne datum.

23. Z protokolu o jednání ze dne datum bylo zjištěno, že byla při tomto jednání vyslechnuta žalobkyně, dále svědkyně jméno příjmení a usnesením bylo jednání odročeno na den datum za účelem přednesu závěrečných návrhů účastníků. Žalobkyně doručila závěrečný návrh ze dne datum v písemné podobě.

24. 9. 2015 č.j. 60 Co 258/2015-264 tedy rozsudek zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k dalšímu řízení.

25. Usnesením ze dne 2. 7. 2012 č.j. číslo jednací zrušil soud rozhodnutí ze dne

26. Již k datu datum bylo rozhodnuto, že věc bude přidělena nové předsedkyni senátu Mgr. Elišce Balážové, a to s ohledem k zániku funkce soudkyně JUDr. příjmení.

27. Další jednání pak bylo nařízeno na den datum s tím, že žalobkyně i žalovaná se vyjádřily k rozhodnutí NS ČR, když i nadále zastávaly i nadále stejný postoj ohledně pasivní legitimace žalované (nyní žalobkyně). Takto pak trvala na tom, že nikdy nemohla vstoupit do práv a povinností zaměstnavatele žalobkyně i žalovaná, což vyplývalo i z jejího dalšího vyjádření před jednáním dne datum.

28. Z protokolu o jednání ze dne datum vyplynulo především to, že soud provedl k důkazu rozhodnutí v řízení vedeném pod sp.zn. 6 C 384/2005 s tím, že jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den datum. Z protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne datum pak bylo zjištěno, že zdejší soud opětovně žalobu zamítl a rozhodl o povinnosti žalobkyně uhradit náklady řízení žalované. Rozsudek ze dne

29. Zdejší soud pak sdělil odvolacímu soudu přípisem, že je v jeho zrušujícím usnesení nesprávně označena žalovaná, nechť je tedy zváženo, zda bude nutné vyhotovit opravné usnesení. Zároveň zdejší soud nařídil jednání na den datum. Žalobkyně pak soudu doručila návrh na záměnu žalované spolu s usnesením odvolacího soudu, kterým byla provedena oprava označení žalované v záhlaví rozsudku odvolacího soudu ze dne

30. Z podání ze strany zástupce tehdejší žalobkyně příjmení příjmení bylo zjištěno, že tento opětovně navrhl přerušení řízení do pravomocného skončení věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 49 Co 430/2006.

31. Zdejší soud usnesením ze dne 19. 10. 2016 č.j. 6 C 270/2008-278 zamítnul návrh na přerušení řízení, přičemž toto usnesení nabylo právní moci dne datum.

32. V tomto řízení sp.zn. 6 C 270/2008 z důvodu délky řízení požádala žalobkyně o náhradu nemajetkové újmy z důvodu délky řízení, jak soud zjistil z vyjádření předsedy soudu ohledně žádosti na nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, když k tomuto se vyjádřila i projednávající soudkyně – předsedkyně senátu, která mj. uvedla, že řízení sp.zn. 6 C 270/2008 je neúměrně dlouhé, avšak podle přesvědčení předsedkyně senátu byla délka řízení z větší části zaviněna i samotnou žalobkyní, která nebyla schopná procesně reagovat, ač jí byl dáván ze strany soudu neustále a opakovaně prostor k doplnění tvrzení, zaplacení soudního poplatku, byla mnohokrát a opakovaně urgována ke splnění povinnosti. Předsedkyně senátu připustila i pochybení soudu v projednávané věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 6 C 384/2005, když odvolací soud vyhlásil rozhodnutí proti neexistujícímu subjektu, což podle předsedkyně senátu bránilo i rozhodnutí ve věci sp.zn. 6 C 270/2008.

33. Z důvodu nemožnosti účastnit se jednání jednoho z přísedících bylo jednání odročeno na dne datum, což bylo zjištěno i ze sdělení o odročení jednání nařízeného na den datum.

34. Dále učinila vyjádření žalobkyně, která poukazovala na procesní situaci i v řízení sp.zn. 6 C 384/2005, když opětovně navrhovala přerušení řízení do pravomocného skončení řízení sp.zn. 6 C 384/2005.

35. Rozhodnutím – usnesením ze dne 15. 3. 2017 č.j. 6 C 270/2008-307 bylo soudem rozhodnuto o přerušení řízení do PM rozhodnutí o návrhu žalobkyně ve věci

6 C 384/2005, když žalobkyně navrhla postup podle § 107a OSŘ.

36. Předsedkyně senátu pak vydala usnesení ze dne 31. 8. 2017 č.j. 6 C 270/2008-309, kterým rozhodla o pokračování řízení a zároveň jeho přerušení do pravomocného skončení řízení u dovolacího soudu ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 31. 5. 2017 č.j. 49 Co 430/2006.

37. Následně bylo nařízeno jednání na den datum a vydáno usnesení ze dne 12. 4. 2018 č.j. 6 C 270/2008-311 o pokračování řízení. Žalobkyně opětovně navrhla přerušení řízení podáním ze dne datum do pravomocného skončení řízení 6 C 384/2005. Žalovaná s tímto nesouhlasila a toto sdělila podáním ze dne datum.

38. Dalším usnesením ze dne 4. 6. 2018 č.j. 6 C 270/2008-317 soud zamítl návrh žalobkyně na přerušení řízení.

39. Z protokolu o jednání ze dne datum bylo zjištěno, že bylo doplněno dokazování s tím, že jednání bylo odročeno za účelem vyhlášení rozhodnutí na den datum. Následně byl tedy dne datum vyhlášen rozsudek, jak bylo zjištěno z protokolu o vyhlášení rozsudku ze dne datum.

40. Ze žádanky o prodloužení lhůty k vyhotovení a vypravení rozsudku ze dne datum bylo zjištěno, že lhůta k vyhotovení rozsudku byla prodloužena do datum.

41. Rozsudkem ze dne 15. 6. 2018 č.j. 6 C 270/2008-330 byla opětovně žaloba zamítnuta a bylo rozhodnuto o povinnosti žalobkyně uhradit náklady řízení žalované.

42. Žalobkyně pak opětovně podala odvolání dne datum. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila k podanému odvolání výzvou ze dne datum. Žalovaná tak učinila v podání ze dne datum. Z Předkládací zprávy - předložení věci k rozhodnutí o odvolání spolu s razítkem Krajského soudu v Brně, pobočka ve obec ze dne datum tak bylo zjištěno, že dne datum byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o odvolání žalobkyně. Odvolací soud nařídil jednání na den datum, přičemž při tomto jednání byl vyhlášen rozsudek odvolacího soudu ze dne 12. 2. 2019 č.j. 60 Co 354/2018-362, kterým bylo rozhodnuto o tom, že se rozsudek soudu I. stupně v napadeném zamítavém I. výroku potvrzuje, v napadeném II. výroku došlo ke změně ohledně nákladů řízení, a dále výrokem III. bylo rozhodnuto ohledně náhrady nákladů řízení před odvolacím soudem. Došlo pak především k významné změně ohledně nákladů řízení, když odvolací soud aplikoval postup podle § 150 OSŘ. Dále odvolací soud vydal ještě opravné usnesení k uvedenému rozsudku ze dne 14. 2. 2019 č.j. 60 Co 354/2018-370.

43. Zdejší soud byl požádán o zapůjčení spisu ze strany Ústavního soudu, na základě jeho žádosti ze dne datum.

44. Proti rozhodnutí odvolacího soudu pak podala dovolání žalobkyně dne datum

45. Ze sdělení ze dne datum ze strany Ústavního soudu ČR bylo zjištěno, že tento pouze informoval zdejší soud o rozhodnutí v 1. čtvrtletí roku 2020 Ústavní soud ČR odmítnul ústavní stížnosti obou účastníků.

46. Usnesením ze dne 24. 2. 2020 č.j. 6 C 270/2008-386 byla žalobkyně vyzvána k doplnění jejího dovolání a doložila plnou moc advokáta Mgr. příjmení k jejímu zastupování, což doložila k datu datum, jak soud zjistil ze sdělení - předložení plné moci ze strany zástupce žalobkyně

47. Následně byla vyzvána žalovaná k vyjádření se k podanému dovolání usnesením ze dne 27. 3. 2020 č.j. 6 C 270/2008-390, přičemž tato se vyjádřila k dovolání podáním ze dne datum, když k datu datum doložila plnou moc advokáta.

48. Soud předložil spis NS ČR dne datum, což bylo bezpečně zjištěno z Předkládací zprávy - předložení věci k rozhodnutí o dovolání s razítkem NS ČR ze dne datum.

49. Spis byl vrácen datum zdejšímu soudu s ohledem k tomu, že nebylo rozhodnuto o poplatkové povinnosti, a že je třeba vyzvat žalobkyni k zaplacení SOP za dovolání, a to s ohledem ke skutečnosti, že původní rozhodnutí ohledně osvobození žalobkyně se na toto dovolací řízení nevztahovalo. Usnesením ze dne datum byla žalobkyně vyzvána k zaplacení SOP. K této výzvě pak žalobkyně doručila soudu žádost o osvobození od SOP.

50. Zároveň byla soudu doručena žádost o zapůjčení spisu ze strany Obvodního soudu pro Prahu 2. Soud usnesením ze dne 3. 8. 2020 č.j. 6 C 270/2008-427 rozhodl o nepřiznání osvobození od SOP žalobkyni pro dovolací řízení. I proti tomuto rozhodnutí podala odvolání žalobkyně a dne datum byla věc předložena odvolacímu soudu k rozhodnutí o podaném odvolání. Usnesením ze dne 16. 9. 2020 č.j. 60 Co 205/2020-434 pak odvolací soud potvrdil usnesení zdejšího soudu o nepřiznání osvobození od SOP žalobkyni. Žalobkyně uhradila SOP datum a následně byla věc k datu datum věc doručena NS ČR, jak bylo zjištěno z Předkládací zprávy - předložení věci k rozhodnutí o dovolání s razítkem NS ČR ze dne datum. Usnesením ze dne 20. 10. 2021 č.j. 21 Cdo 3789/2020-441 bylo dovolání žalobkyně odmítnuto. Toto usnesení pak nabylo právní moci dne datum.

51. Soud shora uvedené a provedené důkazy hodnotil podle § 132 OSŘ, tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, když vyšel právě i z nesporných tvrzení účastníků. Pokud šlo o konkrétní listinné důkazy shora uvedené, pak žádný z účastníků nijak nenamítal pravost těchto důkazů, stejně tak nebrojil proti jejich věrohodnosti. Účastníci pak ani neměli jakékoliv návrhy na doplnění dokazování po té, kdy jim soud poskytl řádné poučení ve smyslu § 119a odst. 1 OSŘ. Soud pak podle jeho přesvědčení provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro posouzení oprávněnosti nároku uplatněného žalobou v tomto řízení, kdy nebylo třeba další důkazy obstarávat, nebylo třeba provádět rozsáhlejší dokazování.

52. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé, kdy tento závěr o skutkovém stavu věci vycházel ze skutkových zjištění soudu ze shodných tvrzení účastníků a z obsahu spisu sp.zn. 6 C 270/2008, přičemž tedy soud zcela jednoznačně zjistil, že řízení v této věci bylo zahájeno žalobou podanou dne datum, o čemž ostatně také nepanoval spor mezi účastníky, když předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 684.430 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu náhrady mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru. Žalobkyně byla v tomto řízení na straně žalované, která měla vstoupit do práv a povinností původního zaměstnavatele žalobkyně jméno příjmení. Žalobkyně (tehdy žalovaná) se o řízení dozvěděla doručením usnesení zdejšího soudu s výzvou k vyjádření se k žalobě spolu s předmětnou žalobou dne datum, přičemž podle názoru soudu od tohoto data mohla být v nejistotě stran výsledku řízení a v důsledku nepřiměřené délky řízení jí objektivně vznikla nemajetková újma. Soudní řízení totiž trvalo z hlediska žalobkyně od listopadu 2008 do prosince 2021, přičemž celková doba řízení činila 13 let a

1 měsíc. Řízení bylo vedeno ve třech stupních soudů a před Ústavním soudem ČR, kdy soud I. stupně (zdejší soud) rozhodoval celkem třikrát z hlediska meritorního rozhodování, soud II. stupně taktéž třikrát, Nejvyšší soud dvakrát a Ústavní soud rovněž dvakrát, když v průběhu řízení zdejší soud také činil procesní rozhodnutí, která byla rovněž podrobena přezkumu ze strany odvolacího soudu, potažmo soudu dovolacího. Žalobkyně v postavení žalované se na uvedené délce řízení nijak nepodílela, když primárně měla zásadní podíl na délce řízení žalobkyně jméno příjmení, která značně liknavě přistupovala k podané žalobě, k povinnostem žalobkyně jakožto osoby, která disponuje předmětem řízení s tím, že ani zdejší soud nevedl žalobkyni k tomu, aby si řádně plnila jím uložené povinnosti, respektive neřídil se striktně příslušnými ustanoveními OSŘ (tehdy platného a účinného znění). Zároveň nesl tedy značnou odpovědnost za délku řízení i zdejší soud, stejně tak soud odvolací, a to především s přihlédnutím k procesním pochybením v tomto řízení ze strany nalézacího soudu, který opakovaně odročoval jednání na neurčito, nepřipravil jednání tak, aby mohl včasně věc rozhodnout, když toleroval i značně liknavý přístup k procesním povinnostem žalobkyně a aniž by došlo již na samém počátku k jednoznačnému vymezení předmětu řízení co do rozsahu požadovaného příslušenství, věc byla projednávána, aniž by vady žaloby byly odstraněny včasněji. Stejně tak zdejší soud například opakovaně rozhodoval o žádosti na osvobození od SOP ze strany žalobkyně, aniž by v tomto směru jeho rozhodování bylo konzistentní, alespoň v počátku tohoto řízení do počátku roku 2015. Stejně tak bylo možno spatřovat jako problematické pochybení odvolacího soudu v předcházejícím řízení ve věci neplatnosti výpovědi z pracovního poměru žalobkyně, které bylo u zdejšího soudu vedeno pod sp.zn. 6 C 384/2005 a u odvolacího soudu pod sp.zn. 49 Co 430/2006, když došlo k nesprávnému označení žalované strany a nebyla v zásadě vyřešena podstatná otázka ohledně existence žalované organizace k datu rozhodování odvolacího soudu, který pak musel celou věc procesně napravovat. I tyto skutečnosti měly vliv na délku tohoto řízení vedeného pod sp.zn. 6 C 270/2008, v němž došlo také opakovaně k přerušení řízení právě s ohledem na průběh řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 6 C 384/2005 a u odvolacího soudu pod sp.zn. 49 Co 430/2006. Problematičnost rozhodování spočívala v tom, že v těchto řízeních sp.zn. 6 C 270/2008 a

6 C 384/2005 vystupoval na straně žalované vždy jiný, odlišný subjekt a soudy si dostatečně neobjasnily zásadní otázku případného právního nástupnictví z hlediska zaměstnavatele žalobkyně jméno příjmení. Ve věci určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru totiž v odvolacím řízení vedeném u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 49 Co 430/2006 rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2009 č.j. 49 Co 430/2006-58, který nabyl právní moci dne datum byl jako žalovaný uveden správně Zlínský kraj, IČO, sídlem adresa. Žalobkyně zahájila řízení ve věci nároku na náhradu mzdy se žalovanou dnem datum v souladu s tím, jak byla žalovaná následně označena ve věci o neplatnost výpovědi z pracovního poměru vůči žalobkyni obsažené v dopise ze dne datum po projednání odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 6. 2006 č.j. 6 C 384/2005-35, v odvolacím řízení v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 1. 7. 2009 č.j. 49 Co 430/2006-58, z čehož vycházel i Nejvyšší soud České republiky ve svém zrušujícím rozsudku ze dne 20. 11. 2014 č. j. 21 Cdo 3229/2013-218, které nabylo právní moci dne datum a v rámci kterého vyslovil závazný právní závěr o pasivní legitimaci žalovaného, vůči němuž byla pravomocným soudním rozhodnutím vyslovena neplatnost výpovědi z pracovního poměru vůči žalobkyni obsažené v dopise ze dne datum, ve věci o nároku žalobkyně na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru touto výpovědí, přičemž teprve z průběhu dalšího řízení na základě pravomocných rozhodnutí vyplynulo, že žalovaným byl v rámci toho odvolacího řízení Zlínský kraj,

IČO, sídlem adresa, vůči němuž byla pravomocným soudním rozhodnutím vyslovena neplatnost výpovědi z pracovního poměru vůči žalobkyni obsažené v dopise ze dne datum rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne

53. Žalobkyně u žalované podáním ze dne datum uplatnila nárok na nemajetkovou újmu za porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení. Žádost byla evidována a žalovanou projednána pod č.j. spisová značka, když stanoviskem ze dne datum došlo tedy k projednání žádosti žalobkyně, když žalovaná konstatovala, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 141.213 Kč, když tuto částku také žalobkyni vyplatila. Žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp.zn. Cpjn 206/2010, a výši přiměřeného zadostiučinění stanovila podle algoritmu uvedeného v tomto rozhodnutí celkovou částkou 217.250 Kč, přičemž částka byla ponížena celkem o 35 %, když o 10 % byla tato částka snížena z důvodu složitosti řízení a o 25 % z důvodu projednání věci ve třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Za rok řízení byla žalobkyni poskytnuta částka ve výši 18.000 Kč. Uvedená částka pak tedy byla poskytnuta žalobkyni, přičemž žalovaná sdělila žalobkyni, že tímto považuje věc za vyřízenou a řízení o žádosti žalobkyně za ukončené. Žalobkyně tedy i při zohlednění pohledu na věc žalovanou považovala za adekvátní částku ve výši 244.406 Kč, přičemž tato odpovídala základní částce 217.250 Kč při akceptaci částky ve výši 18.000 Kč za každý rok řízení navýšené o

25 %, když žalobkyně stejně tak byla srozuměna se snížením za řízení před třemi stupni soudní soustavy o 10 %. Při zohlednění již uhrazené částky ve výši 141.213 Kč tedy požadovala částku ve výši 103.193 Kč. Zároveň požadovala i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum (viz níže právní hodnocení)

54. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

55. Podle § 5 písm. a) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním.

56. Podle § 13 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

57. Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a odst. 1 OdpŠk, a to v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Podle odst. 3 téhož ustanovení pak dále zákonodárce stanovil, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k

a) celkové délce řízení,

b) složitosti řízení,

c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení,

d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a

e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

58. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

59. V řízení byly zjištěny všechny prvky odpovědnostního vztahu mezi žalobkyní a žalovanou podle příslušných ustanovení OdpŠk, tedy existence odpovědnostního titulu v podobě objektivní skutečnosti ve vztahu k nepřiměřené délce soudního řízení ve věci vedené u zdejšího soudu pod sp.zn. 6 C 270/2008, kdy předmětem tohoto řízení bylo zaplacení částky 684.430 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby částky 628.150 Kč) s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení z jednotlivých dlužných částek tvrzené dlužné mzdy z titulu neplatného rozvázání pracovního poměru, přičemž žalobkyně byla v tomto řízení v postavení žalované a v podstatě od počátku upozorňovala na to, že žaloba by měla být podána proti jinému subjektu, že není právním nástupcem původního zaměstnavatele žalobkyně jméno příjmení. Stejně tak poukazovala i na to, že v řízení o náhradu mzdy nebyla předložena jakákoliv listina, která by jednoznačně prokazovala, že by žalobkyně jméno příjmení vyzvala k dalšímu zaměstnávání žalovanou, respektive jejího tehdejšího zaměstnavatele, aby jí vůbec požadovaný nárok na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru náležel z hlediska platné úpravy zákoníku práce tj. zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, (dále jen ZPr). Žalobkyně pak v řízení vystupovala aktivně a účelně z hlediska její procesní obrany vůči žalobě. Ač byla v uvedeném řízení žalobkyně v postavení žalované, nemohla tato skutečnost znamenat, že by snad pro ni nemělo řízení jakýkoliv význam. (viz níže)

60. Žalobkyně svůj nárok řádně uplatnila u žalované, která pak tento její nárok projednala ve lhůtě do 6 měsíců. Nárok u žalované uplatnila žalobkyně k datu datum a žalovaná stanoviskem ze dne datum rozhodla o jejím nároku, když konstatovala, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 141.213 Kč, když tuto částku také žalobkyni vyplatila. Žalovaná vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne datum sp.zn. Cpjn 206/2010, a výši přiměřeného zadostiučinění stanovila podle algoritmu uvedeného v tomto rozhodnutí celkovou částkou 217.250 Kč, přičemž částka byla ponížena celkem o 35 %, když o 10 % byla tato částka snížena z důvodu složitosti řízení a o 25 % z důvodu projednání věci ve třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Za rok řízení byla žalobkyni poskytnuta částka ve výši 18.000 Kč. Uvedená částka pak tedy byla poskytnuta žalobkyni, přičemž žalovaná sdělila žalobkyni, že tímto považuje věc za vyřízenou a řízení o žádosti žalobkyně za ukončené. Žalobkyně tedy i při zohlednění pohledu na věc žalovanou považovala za adekvátní částku ve výši 244.406 Kč, přičemž tato odpovídala základní částce 217.250 Kč při akceptaci částky ve výši 18.000 Kč za každý rok řízení navýšené o

25 %, když žalobkyně stejně tak byla srozuměna se snížením za řízení před třemi stupni soudní soustavy o 10 %. Při zohlednění již uhrazené částky ve výši 141.213 Kč tedy požadovala částku ve výši 103.193 Kč. Zároveň požadovala i zákonný úrok z prodlení z této částky od datum.

61. Soud je tedy toho názoru, že žalobkyní uplatněný nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nepřiměřenou délku civilního řízení je co do základu oprávněný, když ostatně toto ani nijak nezpochybňovala žalovaná.

62. Soud nebyl přesvědčený o tom, že by snad žalobkyně v postavení žalované nějak zásadně vstupovala v tomto řízení do jeho průběhu a z důvodu jejího (obstrukčního) jednání by docházelo k průtahům v řízení respektive k prodlužování soudního řízení. Nemohlo pak jít k tíži žalobkyni, že byla v řízení v postavení žalované, když je lhostejné, v jakém procesním postavení se účastník v řízení ocitá, a nelze bez dalšího uzavřít, že postavení žalovaného snižuje význam řízení pro takového účastníka. I žalovaný totiž má jistě zájem na včasném projednání věci, neboť i účastník v postavení žalovaného je v nejistotě z hlediska výsledku řízení, i pro žalovaného má řízení jistě význam. Zvláště pak ve světle průběhu tohoto řízení bylo možno jednoznačně konstatovat, že význam řízení pro žalobkyni v postavení žalované spočíval v nezanedbatelné částce jistiny ve výši 684.430 Kč (po částečném zpětvzetí žaloby částky 628.150 Kč), v nutnosti nechat se zastoupit v pracovněprávním sporu advokátem, což sebou nese jistě náklady na zastoupení, přičemž po celou dobu žalobkyně musela počítat s tím, že v tomto řízení by mohla být neúspěšná a musela by tak hradit nejen požadovanou jistinu, ale i příslušenství představované zákonnými úroky z prodlení z jednotlivých částek, což z hlediska délky trvání tvrzeného prodlení nebyla rovněž při výpočtu kapitalizace zanedbatelná částka. Zároveň nebylo možné odhlédnout od toho, že žalobkyně je příspěvkovou organizací a její činnost a rozpočet je navázaný na rozpočet zřizovatele, Města Uherské Hradiště, když i pro zřizovatele pak nebyla taková situace jednoduchá z hlediska alokování peněžních prostředků pro případ možného neúspěchu v řízení. Již z tohoto důvodu tedy nebylo možné hovořit o menším významu řízení pro žalobkyni. Ostatně zákonodárce v OdpŠk neměl na mysli pouze práva žalobců, když hovoří jednoznačně o účastníku řízení, bez toho aniž by striktně z hlediska občanského soudního řízení sporného hovořil o žalobci a žalovaném. Taková dualita ve vztahu k účastníkům, umenšování významu řízení pro žalovaného by se jevilo i z pohledu obecně stanoveného práva na včasné projednání věci z hlediska čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jako nepřípustné.

63. Jistě pak nelze klást k tíži žalobkyni, že jako účastník řízení nepodávala stížnosti na délku řízení, že nepostupovala například podle § 174a zákona o soudech a soudcích, a nedomáhala se určení procesní lhůty. Ani to, že žalobkyně si nestěžovala u předsedkyně soudu nelze považovat za její pochybení v tom smyslu, že by snad nesla žalobkyně vinu na délce řízení. Ostatně i v době zahájení tohoto řízení sp.zn. 6 C 270/2008 byl v OSŘ zakotven princip ekonomiky řízení minimálně v § 114a OSŘ, který však nebyl naplněn.

64. Soud musel zdůraznit, že se jednalo v projednávané věci o řízení, které trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, přičemž ani po skutkové a právní stránce se nejednalo o nijak v zásadě složité řízení. Podstatou sporu totiž bylo vyřešení pouze dvou základních otázek, kdy primárně bylo třeba vyřešit tvrzený nedostatek pasivní legitimace na straně žalobkyně v postavení žalované, přičemž toto bylo do jisté míry závislé na jiném řízení, jak soud uvedl již shora. Zároveň pak bylo třeba zjišťovat, zda skutečně žalobkyně vyzvala řádně zaměstnavatele k dalšímu zaměstnávání a zda jí tedy fakticky nárok na náhradu mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru náležel. Řízení nevyžadovalo nijak rozsáhlé dokazování a vyřešení otázky, kdo by měl být žalovaným v tomto řízení, se nejevilo nijak v zásadě složité. Na složitost věci pak nemá zpravidla výše požadovaného plnění vliv. Jinak řečeno, z hlediska posouzení složitosti věci je právně nevýznamná pouhá skutečnost, zda jde o peněžité plnění v řádech desítek či miliónů korun. Oproti tomu je však podstatné například to, zda šlo o věc skutkově složitou v závislosti na rozsahu předmětu řízení, zda šlo o věc složitou z hlediska důkazního ve vztahu k velkému množství důkazních prostředků a jejich povaze či jejich obtížné dosažitelnosti. V tomto kontextu je soud přesvědčen, jak uvedl i výše, že řízení z tohoto pohledu nijak složité nebylo a jistě bylo možné v řízení vedeném pod sp.zn. 6 C 270/2008 postupovat koncentrovaněji (nikoliv ve smyslu § 118b odst. 1 OSŘ, když řízení bylo zahájeno před novelou OSŘ č. 7/2009 Sb., která je účinná až k datu datum, pozn. soudu), když tato koncentrovanost se měla projevit především ve vztahu k žalobkyni a k jejím povinnostem doplnit řádně žalobní tvrzení a také řádně doplnit žalobní petit, což se však stalo až po značně dlouhé době. Stejně tak sod mohl trvat na tom, aby důkazy byly označeny řádným způsobem a celistvě již k prvnímu jednání a nemusel by pak odročovat jednání opakovaně na neurčito za účelem doplnění tvrzení žalobkyně po jejím poučení u jednání. Nebylo by pak nutné, aby řízení trvalo po tak dlouhou dobu a především by účastníci byli nuceni jednoznačně položky k vypořádání vymezit daleko dříve a nebylo by ani možné, aby neustále uváděli účastníci nová tvrzení, především žalobkyně. Postup soudu by v řízení měl být plynulý, prostý období nečinnosti a směřující k rozhodnutí věci. Nečinnost soudu přitom nelze odůvodnit nadměrným zatížením konkrétního soudce, nemocí, či špatným personálním, popř. technickým vybavením soudů, neboť je úkolem státu zorganizovat své soudnictví způsobem, který zaručí, že právo účastníků řízení na projednání věci v přiměřené lhůtě nebude porušováno.

65. Jestliže pak žalovaná poukazovala na složitost věci, pak jistě pro složitost věci rovněž svědčí počet stupňů soudní soustavy, ve kterých byla věc rozhodována, s přihlédnutím k případnému předcházejícímu řízení před správním orgánem, jsou-li předmětem jeho rozhodování stejná práva a povinnosti, která jsou následně předmětem soudního řízení (nebude sem spadat povinné předběžné uplatnění nároku např. ve smyslu § 14 OdpŠk, neboť při něm správní orgán o právech účastníků nijak nerozhoduje). Nicméně nelze bez dalšího konstatovat a usuzovat na složitost věci z toho důvodu, že ve věci bylo rozhodováno i soudem odvolacím, dovolacím, případně ještě před soudem ústavním. V řízení sice bylo opakovaně rozhodováno ve všech stupních soudní soustavy, ale toto nebylo možno klást k tíži žalobkyni v postavení žalované a ostatně i sama žalobkyně toto akcentovala a souhlasila se snížením požadované částky o 10 %, s čímž se ztotožnil i zdejší soud, když sama žalobkyně se ani nijak v postavení žalované nepodílela na celkové délce řízení, jak bylo rovněž již výše uvedeno.

66. Je zcela nepřijatelné, aby v poměrech právního státu, kterým jistě Česká republika je, bylo civilní řízení o zaplacení dlužné náhrady mzdy vedeno po tak dlouhou dobu, když se na této délce řízení nijak nepodílela právě žalobkyně. Chování poškozeného tj. i žalobkyně během řízení je vždy třeba posuzovat jako celek. V průběhu řízení činí účastník řízení řadu úkonů, které mohou na celkovou délku řízení působit jak pozitivně, tak negativně.

K nárůstu celkové délky řízení přispěje poškozený negativně zejména svou nečinností (např. nereagováním na výzvy soudu) nebo naopak svou aktivitou ryze obstrukčního charakteru (např. opakované činění nejasných podání, navrhování provedení mnoha důkazů, četné změny žalobních návrhů, opakované podávání předběžných opatření, apod.). Potud se jedná o„ průtahy“ vedoucí k prodloužení řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. c) OdpŠk způsobené účastníkem řízení, které je třeba zohlednit jak při posuzování délky řízení, tak při určování výše přiměřeného zadostiučinění. Soud měl za to, že žalobkyně dostatečně aktivně přistupovala k tomu, aby řízení bylo vedeno ze strany soudu bez průtahů a snažila se vždy včasně reagovat na výzvy soudu, poskytovala mu vždy potřebnou součinnost.

67. V tomto kontextu tedy plně akcentoval snížení požadované částky o 10 % z důvodu vedení řízení a rozhodování věci ve více stupních soudní soustavy, ale nemohl již akceptovat další závěr žalované o nutnosti snížení základní částky o dalších 25 % z důvodu složitosti věci a právě zohlednění rozhodování ve více stupních soudní soustavy. Soud tedy s ohledem na učiněná skutková zjištění i závěr o skutkovém stavu shora, dospěl k závěru, že žalobkyně postupovala v tomto řízení v postavení žalované aktivně, nijak se nepodílela na celkové délce řízení a nebylo pak ani rozumného důvodu, aby byla jí požadovaná částka krácena o celkově 35 %, když ani tento krok žalované nebyl nijak řádně vysvětlen, pouze žalovaná argumentovala obecnými vyjádřeními o složitosti projednávané věci, snižovala význam řízení pro žalobkyni v postavení žalované apod.

68. Soud tedy i při zohlednění pohledu na věc žalovanou (shodně s žalobkyní) považoval za oprávněně požadovanou částku ve výši 244.406 Kč odpovídající zcela nemajetkové újmě za nepřiměřenou délku tohoto řízení sp.zn. 6 C 270/2008, které trvalo ve vztahu k žalobkyni v postavení žalované od listopadu 2008 do prosince 2021 tj. 13 let a 1 měsíc, přičemž tato odpovídala základní částce 217.250 Kč při akceptaci částky ve výši 18.000 Kč za každý rok řízení navýšené o 25 %, když soud souhlasil se snížením této náhrady nemajetkové újmy za řízení před třemi stupni soudní soustavy o 10 %. Při zohlednění již uhrazené částky ve výši 141.213 Kč tedy vznikl nárok žalobkyni na částku ve výši 103.193 Kč. V tomto řízení pak bylo jednoznačně vyvráceno, že by snad žalobkyně svým chováním jakkoliv významně přispěla k délce řízení a jestliže i sama žalovaná souhlasila s tím, že částka za každý rok řízení by měla být stanovena ve výši 18.000 Kč, pak požadovaná částka žalobkyní za dobu trvání řízení činila právě 244.406 Kč, přičemž jestliže v rámci vyřízení její žádosti žalovaná plnila k datu datum částku 141.213 Kč, pak jí náležela výše uvedená částka 103.193 Kč. Pro určení výše přiměřeného zadostiučinění bylo možno vycházet ze stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp.zn. Cpjn 206/2010.

69. Žalobkyně pak požadovala i zákonný úrok z prodlení od datum, neboť žalovaná vyřídila její žádost k datu datum a mj. zde uvedla, že považuje věc za vyřízenou. Soud si je vědom stanovené lhůty k vyřízení žádosti v délce 6 měsíců, jak je tato zakotvena v § 15 odst. 1 OdpŠk, avšak je také přesvědčen, že žalovaná svým jednáním jednoznačně dala najevo, že nehodlá ničeho dalšího žalobkyni plnit a podle přesvědčení soudu pak se po částečném plnění dostala do prodlení již tímto okamžikem, kdy řízení považovala za ukončené a věc za vyřízenou, lhostejno, zda byla naplněna celá doba 6 měsíců, když dne datum byla žádost řádně uplatněna u žalované a lhůta k vyřízení by tak uplynula k datu datum, respektive poslední den této lhůty k vyřízení by byl dne datum. Soud v tomto případě měl za to, že bylo třeba s ohledem na stanovisko žalované ze dne datum vycházet z hlediska § 15 odst. 1 OdpŠk tak, že jestliže žalovaná věc vyřídila dříve a ukončila vlastní šetření, pak bylo pouze její věcí, že takto sama o své vůli zkrátila stanovenou lhůtu k vyřízení, která je ostatně dána jako maximální lhůta k vyřízení věci a vyřízení věci v dřívějším termínu by mělo být spíše pro centrální správní úřady – orgány veřejné moci pravidlem, nikoliv výjimkou. Pokud pak nárok žalobkyně nebyl žalovanou v rámci vyřízení věci plně uspokojen, dostala se žalovaná i do prodlení s plněním vůči žalobkyni od data datum, kdy soud zohlednil provedenou úhradu částky ve výši 141.213 Kč ze strany žalované dne datum. Prodlení pak soud posuzoval podle příslušného ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném a účinném znění, (NOZ), kdy podle § 513 NOZ platí, že příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním. Dále pak podle § 1970 NOZ platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. V tomto případě tedy žalobkyně byla zcela úspěšná z hlediska jejího požadavku na zaplacení částky ve výši 103.193 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od datum, a soud tedy rozhodl tak, že uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 103.193 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z této částky od datum do zaplacení, a to do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku, když lhůtu ke splnění povinnosti stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem OSŘ s ohledem na postavení žalované tj. orgánu státu a procesů při schvalování úhrady jakýchkoliv částek. (výrok I.)

70. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 OSŘ. V tomto případě byla žalobkyně plně úspěšná a soud jí přiznal náhradu veškerých nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva spočívající v úhradě nákladů na zaplacený soudní poplatek ve výši 2.000 Kč, dále v odměně zástupce žalobkyně za jeden úkon právní služby podle tarifní hodnoty 50.000 Kč tj. 3.100 Kč, když celkově byla sazba mimosmluvní odměny přiznána za 4 úkony právní služby tj. 12.400 Kč (§ 9 odst. 4 písm. a), § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném od 1. 9. 2006, dále jen AT), když na případy, kdy je předmětem řízení zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, je při stanovení tarifní hodnoty právě podle AT přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) AT (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 1. 2014, sp.zn. 30 Cdo 3378/2013), paušální náhradě hotových výdajů advokáta za 4 úkony právní služby po 300 Kč, tj. 1.200 Kč (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT). Odměna zástupce žalobkyně a náhrada výdajů je zvýšena o 21 % DPH podle ustanovení § 137 odst. 3 písm. a) OSŘ v částce 2.856 Kč Celkem tedy náhrada nákladů řízení činila částku 18.456 Kč Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 věta první za středníkem OSŘ, když soud musel zohlednit postavení žalované jakožto orgánu státní moci s tím, že jakákoliv uložená povinnost a její splnění podléhají konkrétním procesům jejich realizace a pariční lhůta stanovená v obvyklé délce tří dnů by byla pro žalovanou komplikovaně splnitelná, respektive by byla lhůtou nesplnitelnou. obec plnění pak bylo soudem stanoveno podle § 149 odst. 1 OSŘ (výrok II.)

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.