OSUH 29 C 149/2024-34

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované ⟪LB:lb_004⟫ pro 69 320,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku částka, a to ve splátkách po částka měsíčně splatných vždy do Anonymizováno, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu datum, domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Návrh odůvodnila tím, že nároky vznikly na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, kterou žalovaná uzavřela datum distančním způsobem prostřednictvím webové stránky Anonymizováno Na základě této smlouvy mohla žalovaná postupně čerpat úvěr až do výše částka s povinností splácet jej v denních splátkách. Žalovaná si postupně vyčerpala částky částka dne datum, částka dne datum, částka dne datum a částka dne datum, tedy celkem částka, avšak na jistinu uhradila pouze částka. Následně se dostala do prodlení se splácením, přičemž první neuhrazená splátka byla splatná dne datum. Žalobkyně na základě smlouvy požaduje úhradu nesplacené jistiny ve výši částka, poplatku za vyplacení úvěrových tranší ve výši částka (stanoveného jako Anonymizováno) a smluvního úroku ve výši částka, který byl stanoven na Anonymizováno z nesplacené části jistiny. Dále žalobkyně uplatňuje nárok na smluvní pokutu ve výšiAnonymizovánoAnonymizováno z dlužné částky za prvních 90 dnů prodlení, tedy za období od datum do datum. Jelikož žalovaná ani po výpovědi smlouvy dne datum svůj dluh neuhradila, dostala se do prodlení s úhradou celého úvěru, který se stal splatným dne datum. Pokud by soud neuznal smluvní nárok žalobkyně, požaduje alespoň vrácení jistiny ve výši částka jako bezdůvodné obohacení, neboť finanční prostředky byly převedeny na účet žalované a dosud nebyly vráceny.

2. Žalovaná ponechala rozhodnutí na soudu s tím, že žalobkyně v požadované částce částka neodečetla již uhrazených částka, přičemž správný zůstatek by měl být částka. Namítla také nepřiměřeně vysoké poplatky, úroky z prodlení Anonymizováno ročně a náklady řízení částka. Uvedla, že půjčku čerpala během pracovní neschopnosti, kdy doložila svůj příjem. Dále žádala soud i žalobkyni o umožnění splácet dluh ve splátkách, přičemž náklady řízení by hradila až po splacení pohledávky.

3. Soud z provedeného dokazování zjistil, že účastnice dne datum uzavřely smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota [viz smlouva ze dne datum]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované možnost postupného čerpání úvěru až do výše částka s povinností splácení v denních splátkách [viz údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru]. Žalovaná postupně čerpala z úvěru částku částka dne datum, částku částka dne datum, částku částka dne datum a částku částka dne datum [viz přehled bankovních transakcí]. Ve smlouvě byl sjednán poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši Anonymizováno z vyplacené částky, smluvní úrok Anonymizováno denně a smluvní pokuta Anonymizováno % denně z dlužné částky v případě prodlení [viz údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru]. Žalobkyně v rámci ověření úvěruschopnosti pořídila výpis, z něhož plyne, že žalovaná žila v domácnosti se třemi osobami, celkový příjem domácnosti činil částka, příjmy žalované částka, posouzení mělo být úspěšné [viz výpis o posouzení úvěruschopnosti]. Dále žalobkyně disponuje sjetinou identifikovaných příjmů žalované, které jsou sepsány na tiskopisu žalobkyně [viz identifikované příjmy], k ověřování úvěruschopnosti měla žalobkyně vnitřní pravidla [viz informace k posuzování úvěruschopnosti]. Žalobkyně k posuzování úvěruschopnosti měla svou metodiku [viz informace k posuzování úvěruschopnosti]. Žalobkyně úvěr datum vypověděla [viz výpověď]. Žalovaná uhradila žalobkyni v období od datum do datum pod variabilním symbolem var. symbol částky částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum), částka (datum) a částka (datum) [viz export transakční historie].

4. Soud provedl dokazování tiskopisem autorizace ověření totožnosti, všeobecnými obchodními podmínkami, předpisem denních splátek, fotografií osobního dokladu žalované, výzvou k úhradě, podacím lístkem, souhlasem se zpracováním osobních údajů a informacemi pro spotřebitele, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

5. Podle § 1879 č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

7. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž řádné neposouzení úvěruschopnosti zakládá absolutní neplatnost příslušné smlouvy [srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK, věc C-679/18]. Bylo tedy povinností banky posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí. Pro závěr o neplatnosti smlouvy v důsledku absence řádného posouzení úvěruschopnosti musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut). Neplatnost smlouvy nemůže být založena výlučně na porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost (neprověření dlužníkem uváděných výdajů, resp. absence zjišťování reálných výdajů), aniž by soud vzal v úvahu, zda dlužník byl schopen úvěr splatit. Způsob a rozsah posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se v konkrétních případech bude lišit, neboť se vždy jedná o posouzení individuální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

11. Soud uzavřenou úvěrovou smlouvu č. hodnota s ohledem na skutkový stav hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, jak vyžaduje § 86 odst. 1 téhož zákona.

12. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalované, je třeba konstatovat, že toto posouzení je vnitřně rozporné a zcela absentují relevantní doklady. Vnitřní rozpor soud spatřuje ve skutečnosti, že domácnost žalované má mít příjmy částka a sama žalovaná částka, nicméně není patrné, jak žalobkyně k částkám dospěla, když jediným dokladem je sjetina samotné žalobkyně. Hodnověrným dokladem o příjmech a výdajích nemůže být přehled ve výstupu tabulkového procesoru na hlavičkovém papíru žalobkyně, který sám věřitel (žalobkyně) zpracoval a který nemůže sloužit jako důkaz o relevantní prověrce finanční kondice žalované. Ohledně dokladů je třeba uvést, že neexistují žádné doklady třetích osob, které by osvědčovaly úvěruschopnost žalované, co je přinejmenším podivné, má-li žalobkyně povinnost dle § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně tyto dokumenty uchovávat po dobu 5 let. S ohledem na právní domněnku dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nezbytné, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal, k čemuž žalobkyní předložené dokumenty ze shora uvedených důvodů nepostačují.

13. Soud má dále za to, že žalobkyně nezohlednila skutečné příjmy žalované a do výpočtu zahrnula vyšší částky, než byly doložené. Sjetiny uvádějí, že příjem domácnosti činí částka, žalované pak částka, avšak nejsou žádné podklady k dodatečným příjmům. Pokud zdrojem má být sjetina finančních částek, není z ní zřejmé, jaký zdroj byl použit pro tyto položky a dále, zda se například nejedná o další poskytnuté úvěry či dary. Není zřejmé, že by žalobkyně ověřovala, zda má žalovaná jiné nebankovní nebo bankovní dluhy. Žalovaná čerpala úvěr v době pracovní neschopnosti, což mohlo její finanční situaci zhoršit a mělo to být žalobkyní reflektováno. Nelze navíc odhlížet od faktu, že žalobkyně při vyhodnocování žádosti neověřila dostatečně existující závazky žalované vůči jiným věřitelům a z tiskopisu žalobkyně nelze zjistit, zda žalobkyně ověřovala výdaje žadatelů, ačkoliv to deklarovala ve svých interních předpisech. Žalobkyně pouze formálně přepočítávala minimální životní náklady a výdaje žadatelů, aniž by je reálně ověřovala prostřednictvím bankovních výpisů, smluv či jiných důkazních dokumentů. Není ani zpětně ověřitelné, že by žalobkyně dostatečně ověřovala informace, které sama požadovala od žalované. Je patrné, že žalobkyně zjišťovala informace od žalované pouze tím způsobem, aby opticky vytvořila iluzi, že žalovaná bude mít disponibilní prostředky k úhradě dluhu. Údaje tedy zjišťovala výběrově, vycházela pouze z části reálných výdajů, a i příjmy vyžádala způsobem, z něhož nemohla zjistit žádné relevantní skutečnosti.

14. Soud proto uzavírá, že posouzení úvěruschopnosti žalované nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona, jelikož žalobkyně neověřila příjem žalované dostatečným způsobem, nezhodnotila její finanční závazky v plném rozsahu a neověřila reálnou výši jejích výdajů.

15. Úprava v zákoně o spotřebitelském úvěru má zajistit ochranu spotřebitele a požadavky v tomto směru leží na žalobkyni, která ovšem na své povinnosti v projednávaném případě zcela rezignovala. Soud zde vychází z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v jehož odůvodnění bylo uvedeno, že „…na základě výše uvedeného učinil dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů – dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“

16. S ohledem na uvedené skutečnosti soud konstatuje, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalované, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Je třeba konstatovat, že v tomto směru žalovaná tvrdila nedostatečné posouzení úvěruschopnosti, co bylo v řízení také prokázáno. Postup podle ustanovení § 118a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), směrem k žalobkyni by přicházel v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nedostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. přistupovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005). Toto poučení se navíc poskytuje výhradně při jednání a v případě absence účastníka se kvůli němu jednání neodročuje (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015).

18. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

19. Žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, pročež je smlouva č. hodnota absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a nárok žalobkyně vůči žalované je třeba posoudit v režimu zvláštního bezdůvodného obohacení dle zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 28 Co 196/2021), podle něhož je žalovaná povinna žalobkyni vrátit to, co od ní obdržela a doposud nevrátila jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

20. Z dokazování vyplynulo, že žalobkyně žalované poskytla částku částka, přičemž žalovaná vrátila částku částka. adresa žalovaná dluží dosud, a proto k úhradě této částky soud žalovanou zavázal svým rozhodnutím.

21. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté a nevrácené jistiny. Na jakékoliv další dodatečné platby plynoucí ze smlouvy nárok nevznikl. Úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť se žalovaná doposud nedostala do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. V souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. stanovil soud splatnost jistiny dle doby přiměřené možnostem žalované, a to formou splátek po částka měsíčně vycházeje nejen z informacích získaných v rámci úřední činnosti (Anonymizováno), ale také z okolnosti, že neplatnost smlouvy byla způsobena pochybením žalobkyně. Současně soud stanovil tzv. ztrátu výhody splátek dle § 1931 o. z. S ohledem na to, že soud určil plnění ve splátkách podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. (a nikoli podle § 160 o. s. ř.), nebyl vázán závěry judikatury ohledně doby, ve které by mělo dojít ke splnění celého dluhu ve splátkách, neboť splátky nejsou vázány na oprávněný zájem žalobkyně jako věřitele, ale (výhradně) na možnosti žalované jako dlužníka.

23. Soud tedy žalované uložil zaplatit dlužnou jistinu ve splátkách (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje Anonymizováno z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu Anonymizováno úspěchu žalobkyně v rozsahu Anonymizováno náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka částka představující částka za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

25. Platební povinnost k náhradě nákladů řízení soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Z odvolání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, dále v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Pokud odvolání nebude shora uvedené náležitosti obsahovat a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud odvolání odmítne. Odmítnutím odvolání je odvolací řízení skončeno.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.