OSUH 29 C 80/2024-17

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 15 930 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka ve splátkách po částka měsíčně splatných vždy do Anonymizováno v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni Anonymizováno řízení, tedy částku ve výši částka, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu datum, domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že na základě smlouvy o úvěru č. hodnota se žalovanému zavázala poskytnout úvěrový rámec ve výši částka, z něhož část poskytla, avšak žalovaný své povinnosti řádně neplnil, a proto se zaplacení dluhu ze smlouvy domáhá touto žalobou.

2. Žalovaný sdělil, že u žalobkyně již v minulosti měl jeden úvěr, který vymáhali vymahači, později sjednal projednávaný úvěr. Dluh neplnil, protože se dostal do dluhové spirály mikropůjček. Vše bylo řešeno online, v době sjednávání se věnoval hazardu, co částečně přetrvává dosud. V době sjednávání měl i další úvěry, co plynulo z výpisu, který poskytl žalobkyni.

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že žalobkyně se zavázala smlouvou č. hodnota z datum poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši částka [viz smlouva], z níž skutečně poskytla částku částka [viz výpis z účtu]. Žalovaný neplnil smluvní podmínky, a proto žalobkyně úvěr k datum zesplatnila [viz zesplatnění]. Žalobkyně disponuje výpisem z účtu žalovaného za období července 2022, z něhož plyne, že počáteční zůstatek činil (Anonymizováno) částka, kreditní obrat částka, debetní obrat částka a konečný zůstatek (Anonymizováno) částka. Dále z výpisu plyne, že žalovaný na protiúčet Anonymizováno poslal dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, tedy celkem částka; na protiúčet Anonymizováno poslal dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, tedy celkem částka; na protiúčet Anonymizováno poslal dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, tedy celkem částka; na protiúčet právnická osoba. poslal dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, dne datum částku částka, tedy celkem částka a na protiúčty Anonymizováno a právnická osoba poslal celkem částka. Celkové výdaje za sledované období činily částka. Dne datum žalovanému přišel úvěr od právnická osoba ve výši částka, z položek je patrné, že jiné úvěry splácel, a to výslovně jako splátku úvěru a dále na protiúčet Anonymizovánoviz výpis z účtu], o němž soud z úřední činnosti ví, že je také nebankovní poskytovatel zápůjček.

4. Podle § 1879 č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

6. Podle § 2395 o. z. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Protože jednou ze smluvních stran byl spotřebitel, bylo nezbytné při posuzování právního vztahu aplikovat vedle občanského zákoníku i ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterých je poskytovatel úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, přičemž řádné neposouzení úvěruschopnosti zakládá absolutní neplatnost příslušné smlouvy [srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR-Finance s.r.o. v. GK, věc C-679/18]. Bylo tedy povinností banky posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pro závěr o neplatnosti smlouvy v důsledku absence řádného posouzení úvěruschopnosti musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet (resp. že mu úvěr neměl být poskytnut). Neplatnost smlouvy nemůže být založena výlučně na porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost (neprověření dlužníkem uváděných výdajů, resp. absence zjišťování reálných výdajů), aniž by soud vzal v úvahu, zda dlužník byl schopen úvěr splatit. Způsob a rozsah posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se v konkrétních případech bude lišit, neboť se vždy jedná o posouzení individuální (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

10. Soud uzavřenou úvěrovou smlouvu č. hodnota s ohledem na skutkový stav hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně nepostupovala při posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí, jak vyžaduje § 86 odst. 1 téhož zákona.

11. Žalobkyně se zavázala poskytnout úvěrový rámec, přičemž z dokladů, které měla k dispozici, nepochybně plyne, že žalovaný má další finanční závazky (Anonymizováno) a většina jeho příjmů a výdajů se týká Anonymizováno (Anonymizováno. Zůstatky žalovaného jsou na začátku i konci Anonymizováno, na protiúčty, z nichž je patrné, že se jedná o Anonymizováno odešlo takřka Anonymizováno, přičemž i u dalších položek lze spekulovat, kam vlastně směřovaly, a co za částky žalovaný pořizoval. Žalovaný připomněl, že již první úvěr od žalobkyně po něm vymáhali vymahači, co nepochybně ilustruje jeho horší platební morálku. Již z těchto indicií bylo zřejmé, že žalovanému žádný úvěr být poskytnut neměl, neboť úvěrové produkty zjevně využívá k sázení.

12. Soud proto uzavírá, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona, jelikož žalobkyně neověřila příjem žalovaného dostatečným způsobem, nezhodnotila jeho finanční závazky v plném rozsahu a navíc neověřila reálnou výši jeho výdajů, když je zřejmé, že žalovaný musí pořizovat i kupříkladu potraviny či zajisti své bydlení, nic takového ze spisu ovšem neplyne.

13. Soud zde vychází z nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, v jehož odůvodnění bylo uvedeno, že „…na základě výše uvedeného učinil dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn – jak plyne z výše uvedené judikatury – jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Oklikou se tak v rámci těchto úvah dostává znovu do popředí myšlenka formulovaná nálezem sp. zn. I. ÚS 199/11; totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“

14. Všechny shora popsané skutečnosti měly u žalobkyně vzbudit objektivní pochybnosti o správnosti výše výdajů. S ohledem na neúplně zjištěné výdaje nebylo následně ani možné provést jejich porovnání a stanovit, zda je v možnostech žalovaného požadovaný úvěr splatit. S ohledem na uvedené skutečnosti soud konstatuje, že žalobkyně nesplnila svou zákonnou povinnost řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a proto je smlouva o úvěru neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

15. Žalobkyně se jednání nezúčastnila, v rámci své omluvy učinila podmíněný úkon, aby ji soud předem vyzval, pokud by nároku neměl vyhovět. K podmíněnému úkonu soud nepřihlíží (§ 41a odst. 2 o. s. ř.). Závěr o neposouzení úvěruschopnosti ovšem vyplynul z dokazování, nikoliv z neunesení procesních břemen. Postup podle ustanovení § 118a o. s. ř. směrem k žalobkyni přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nedostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005). Poučovací povinnost neslouží jako nástroj toho, aby účastníkům pomohla zvrátit skutkový stav, který je pro ně nepříznivý.

16. S ohledem na zjištěný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě žalobkyně nesplnila povinnost řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, resp. v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána poskytovateli (žalobkyni), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit práva a zájmy spotřebitele.

17. Žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, pročež je smlouva č. hodnota absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. a nárok žalobkyně vůči žalovanému je třeba posoudit v režimu zvláštního bezdůvodného obohacení dle zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 28 Co 196/2021), podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté a nevrácené jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

19. V souladu s § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. stanovil soud splatnost jistiny dle doby přiměřené možnostem žalovaného, a to formou splátek po částka měsíčně vycházeje nejen z příjmů a výdajů žalovaného, ale také z okolnosti, že neplatnost smlouvy byla způsobena pochybením žalobkyně. Současně soud stanovil tzv. ztrátu výhody splátek dle § 1931 o. z. S ohledem na to, že soud určil plnění ad. I rozsudku ve splátkách podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. (a nikoli podle § 160 o. s. ř.), nebyl vázán závěry judikatury ohledně doby, ve které by mělo dojít ke splnění celého dluhu ve splátkách, neboť splátky nejsou vázány na oprávněný zájem žalobkyně jako věřitele, ale (výhradně) na možnosti žalované jako dlužníka.

20. Soud tedy žalovanému uložil zaplatit dlužnou jistinu ve splátkách (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje Anonymizováno (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu Anonymizováno,Anonymizováno a úspěchu žalovaného v rozsahu Anonymizováno Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

22. Stanovenou platební povinnosti k náhradě nákladů řízení soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť její výše je natolik nízká, že není důvod v její souvislosti stanovit lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti.

Z odvolání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, dále v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Pokud odvolání nebude shora uvedené náležitosti obsahovat a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud odvolání odmítne. Odmítnutím odvolání je odvolací řízení skončeno.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.