OSUH 29 C 87/2024-38

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 17 209,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši částka, s kapitalizovaný úrokem ve výši částka, s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno z částky částka od datum do zaplacení a dále s úrokem ve výši Anonymizováno z částky částka od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu datum, domáhala po žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její předchůdkyně, právnická osoba uzavřela s žalovaným datum smlouvu o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta částka částka. Žalovaný ovšem své povinnosti řádně neplnil, nárok posléze částečně uznal, přičemž právní předchůdkyně nárok postoupila žalobkyni.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že dne datum právnická osoba zastoupený svou zaměstnankyní a žalovaný podepsaly listinu označenou jako smlouva o zápůjčce –Anonymizovánohodnota. Na jejím základě se právnická osoba zavázal poskytnout žalovanému částku částka, přičemž žalovaný měl tuto částku vrátit včetně poplatku částka, který zahrnoval úrok (částka), poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení (částka) a poplatek za administrativní činnost (částka). Splácet měl žalovaný po částka měsíčně. Žalovaný potvrdil, že při podpisu smlouvy převzal částku částka [viz smlouva]. Z téhož dne je karta zákazníka, ze které vyplývá, že žalovaný žije Anonymizováno, má Anonymizováno, je svobodný, hradit chce neočekávané výdaje. Zaměstnán je jako dělník ve Anonymizováno kde pobírá částku částka, jeho výdaje činí splátky dalších zápůjček (částka) a další výdaje (částka). Podle tiskopisu nemá mít žádné zápůjčky a kreditní karty. Podle tiskopisu měly být také ověřeny 3 výpisy z bank za tři měsíce [viz karta zákazníka]. Žalovaný uhradil na dluh dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka, dne datum částku ve výši částka a dne datum částku ve výši částka [viz tabulka umoření]. Dne datum žalovaný uznal společnosti právnická osoba dluh ve výši částka ze smlouvy Anonymizováno [viz uznání dluhu] a dne datum znovu uznal dluh ve výši částka a zavázal se ji splatit po částka měsíčně, přičemž dohodu ztvrdil i zástupce právnická osoba [viz uznání dluhu se splátkovým kalendářem]. Podle postupní smlouvy, která se týkala i žalovaného, postoupila právnická osoba dluh evidovaný za žalovaným na žalobkyni (Anonymizováno, přičemž současně žalobkyně s právnická osoba sjednaly (čl. II odst. 6), že oznámení o postoupení odešle žalobkyně [viz postupní smlouva vč. přílohy]. Listina z datum pak obsahuje oznámení postoupení společností právnická osoba, přičemž její součástí je informace o zpracování osobních údajů žalovaného žalobkyní [viz oznámení]. Dne datum byla k poštovní přepravě žalovanému předána žalobkyní písemnost [viz podací lístek]. Zásilka byla uložena datum a poté vrácena žalobkyni [viz sledování zásilek].

4. Soud provedl dokazování také výzvou k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, podacím lístkem k ní a rozsudkem Krajského soudu v adresa ve věci spisová značka, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

7. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datum (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši částka. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit.

11. S ohledem na změnu v osobě věřitele se soud nicméně musel zabývat otázkou, zda je žalobkyně k uplatnění nároku za žalovaným aktivně legitimována. Žalobkyně předložila notifikační úkon, jež vyhotovila a předala k poštovní přepravě žalovanému, přičemž k tomu byla oprávněna na základě postupní smlouvy. Existence notifikačních úkonů a dokladů o jejich odeslání je pro prokázání postoupení zcela postačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4511/2009). Žalobkyně je tedy v řízení aktivně legitimována.

12. Dále se soud zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětných smluv dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva, jež je předmětem řízení, je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

13. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je třeba konstatovat, že toto posouzení je vnitřně rozporné a zcela absentují relevantní doklady. Vnitřní rozpor soud spatřuje ve skutečnosti, že žalovaný podle karty zákazníka uskutečňuje externí splátky ve výši částka měsíčně, avšak podle údajů nemá kreditní karty, ani zápůjčku u jiné společnosti. Je tedy patrné, že buď je nesprávně vyplněn údaj o externí splátce, a/nebo údaj o kartě a zápůjčkách. Vnitřní rozpor údajů nepochybně lze odhalit bez „hlubokého a rozsáhlého, ba až detektivního prověřování“. Ohledně dokladů je třeba uvést, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila toliko s výpisy z bankovního účtu, jež ovšem nejsou dochovány, a zbylé údaje k žalovanému zřejmě postavila na jeho informacích, které jakkoliv neověřovala.

14. Úvěruschopnost žalovaného tedy v poměrech projednávané věci nebyla řádně posouzena.

15. Přestože z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění k datum, mohlo vyplývat, že by mělo jít o neplatnost relativní, judikatorně již bylo vyřešeno, že se jedná o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C-679/18, nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018). Z těchto rozhodnutí vyplývá, že nezkoumá-li soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Existuje totiž nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele, ale i společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Pokud úvěrující při posouzení úvěruschopnosti úvěrovaného vyjde pouze z nedoloženého prohlášení úvěrovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, nesplní povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Věřitelé mají k posouzení úvěruschopnosti dlužníků povinnost využívat veřejně dostupné informace a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost spotřebitele zákon o spotřebitelském úvěru tedy sankcionuje absolutní neplatností (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jakož i důvodovou zprávu k zák. č. 96/2022 Sb.). Soud nadto považoval za zcela nedostatečné to, že právní předchůdkyně žalobkyně nevyžadovala od žalovaného žádný dokument k ověření jeho výdajové stránky, jejíž tvrzená výše částka měsíčně se jeví jako nevěrohodná. Nedůsledný a ryze formální proces ověřování úvěruschopnosti pak potvrzuje i vnitřní rozpor, kdy údaje v kartě zákazníka vedle sebe nemohou obstát.

17. Z dokazování nelze dovodit, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ta byla zkoumána v jeden den, předchůdkyně se spokojila s výpisy z účtu, rozpor mezi splátkami úvěrů a jejich tvrzenou neexistencí nezkoumala a neřešila. Smlouva je tedy absolutně neplatná pro porušení povinnosti úvěrující prověřit úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a § 588 o. z.

18. Pokud žalobkyně argumentuje rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2020, č. j. 5 Co 231/2020-97, pak je třeba uvést, že jmenovaný soud rozhodoval ve věci smlouvy uzavřené za účinnosti zákona 145/2010 Sb., který však v této věci není aplikován, neboť od datum platil již nový zákon o spotřebitelském úvěru, a to zákon č. 257/2016 Sb., který v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost tyto dokumenty uchovávat po dobu 5 let. Proto nelze souhlasit s právním názorem vysloveným v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 231/2020-97, podle něhož postačuje, má-li věřitel listiny od dlužníka k dispozici v den podpisu smlouvy, neboť tato teze se vztahuje k jiné právní úpravě.

19. Smlouva o úvěru je tedy absolutně neplatná. V této souvislosti pak je třeba také dovodit, že neexistující dluh (tedy dluh z absolutně neplatné smlouvy) nemůže být z povahy předmětem uznání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2002, sp. zn. 29 Cdo 1584/2000), kdy neplatnost smlouvy byla v řízení prokázána z důkazů, které předložila sama žalobkyně. Platí, že dozví-li se soud o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem, musí k absolutní neplatnosti úkonu přihlédnout z úřední povinnosti. Sám soud po důvodech neplatnosti nepátral, nepřevzal aktivitu za účastníky (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, ze dne 15. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2095/2017, a ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. 28 Cdo 2007/2023), nýbrž neplatnost dovodil ze žalobkyní předložených důkazů. Uznávací prohlášení ze dne datum a datum pro svou akcesorickou povahu sdílejí osud (absolutní neplatnost) smlouvy o úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2024, sp. zn. 23 Cdo 3797/2023).

20. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, pročež je smlouva č. hodnota absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nárok žalobkyně vůči žalovanému je třeba posoudit v režimu zvláštního bezdůvodného obohacení dle zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 28 Co 196/2021), podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

21. Z dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku částka, přičemž žalovaný žalobkyni uhradil částku částka. adresa žalovaný dluží dosud, a proto k úhradě této částky soud žalovaného zavázal svým rozhodnutím.

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté a nevrácené jistiny. Na jakékoliv další dodatečné platby plynoucí ze smlouvy nárok nevznikl. Úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že by přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení s ohledem na fakt, že žalovaný byl ve věci převážně úspěšný. Žalovanému ovšem žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

24. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti.

Z odvolání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, dále v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Pokud odvolání nebude shora uvedené náležitosti obsahovat a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud odvolání odmítne. Odmítnutím odvolání je odvolací řízení skončeno.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.