OSUH 29 C 94/2025-17

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ pro 41 166,93 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s úrokem z prodlení ve výši Anonymizováno z částky částka za dobu od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu datum, domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně právnická osoba poskytla žalovanému na základě smlouvy č. hodnota úvěr ve výši částka, nicméně žalovaný své smluvní povinnosti neplnil, a proto se žalobkyně, na níž byl nárok v mezidobí postoupen, obrátila na soud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil, že dne datum měla být mezi účastníky uzavřena smlouva, jež byla utvrzena úhradou žalovaného ve výši částka dne datum a na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku částka následujícího dne. Dne datum byla sjednána změna smlouvy, podle které se změnily podmínky splácení [viz smlouva z datum], ke dni datum došlo k další změně, přičemž v té době dluh na jistině měl činit částka [viz smlouva z datum]. K další změně došlo datum, kdy dluh na jistině činil částka [viz cit. smlouva], dále dne datum, kdy dluh na jistině činil částka [viz cit. smlouva], dne datum, kdy dluh na jistině činil částka [viz cit. smlouva], a datum, kdy dluh na jistině činil částka [viz cit. smlouva]. Žalovaný uhradil do datum celkově částku částka [viz cit. smlouvy ve spojení s nezpochybněnými tvrzeními žalobkyně] a od datum dosud pak dalších částka [viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně]. Původní věřitelka, právnická osoba, oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni [viz oznámení o postoupení].

4. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

5. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a podle zákona o spotřebitelském úvěru. Na jejím základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši částka. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit.

9. S ohledem na změnu v osobě věřitele se soud nicméně musel zabývat otázkou, zda je žalobkyně k uplatnění nároku za žalovaným aktivně legitimována. Žalobkyně předložila notifikační úkon, jenž byl vyhotoven a předán k poštovní přepravě. Existence notifikačních úkonů a dokladů o jejich odeslání je pro prokázání postoupení zcela postačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. sp. zn. spisová značka). Žalobkyně je tedy v řízení aktivně legitimována.

10. Dále se soud zabýval otázkou, zda předmětná smlouva byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena platně, a to s ohledem na to, zda byla před uzavřením předmětné smlouvy dostatečně a odborným způsobem zkoumána schopnost žalovaného sjednávané úvěry splácet (úvěruschopnost), a to v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva, jež je předmětem řízení, je smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy na straně jedné vystupuje právní předchůdkyně žalobkyně coby poskytovatelka a na straně druhé žalovaný coby spotřebitel.

11. Žalobkyně k posouzení úvěruschopnosti uvedla zcela generická tvrzení, která neobsahují žádné relevantní skutečnosti mající vazbu výhradně na žalovaného. K takto velmi koncisně tvrzenému ověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně navíc nepředložila jediný důkaz, přičemž toto nahlížení a ověřování z žádného z navržených důkazů ani nevyplynulo, byť zákon o spotřebitelském úvěru v ust. § 78 odst. 1, odst. 2 písm. b), odst. 4 výslovně ukládá povinnost relevantní dokumenty uchovávat po dobu 5 let. S ohledem na právní domněnku dle § 22 odst. 5 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž nezbytné, aby věřitel řádné ověření úvěruschopnosti dlužníka skutečně prokázal. Nadto výslovně žádný důkaz ani v tomto směru nenavrhla.

12. O příslušná procesní poučení stran nedostatků posouzení úvěruschopnosti se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjdeli v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku.

13. Ustanovení § 118a o. s. ř. ovšem upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu soud poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ust. § 118a o. s. ř. proto, že se účastník nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 4881/2015). Zásad spravedlivého procesu (článek 36 odst. 1 Listiny) se nemůže dovolávat ten účastník řízení před obecnými soudy, který, ač byl řádně a včas (ust. § 115 odst. 2Anonymizovánoo. s. ř.) o jednání obecného soudu uvědoměn, toto jednání zmeškal, nebo ten, kdo řádné a včasné uplatnění svých procesních práv zanedbal; totéž platí i v případech, spočívá-li nedostatek procesní aktivity či obezřetnosti na straně advokáta, jehož si účastník řízení před obecnými soudy (jinými orgány veřejné moci) zvolil a který za řádný výkon převzatého zastoupení podle zákona a pravidel svého povolání odpovídá (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2022, sp. zn. I. ÚS 3465/21).

14. K poučovací povinnosti podle ustanovení § 118a o. s. ř. je soud povinen na nařízeném jednání a že žalobkyně se svou nepřítomností na nařízeném jednání práva na to, aby jí bylo takové poučení soudem poskytnuto, vzdala, a že z ustanovení § 114 o. s. ř. (ani z § 114a o. s. ř.) nevyplývá, že by měl soud vyzývat účastníka k doplnění neúplných tvrzení. Pro úplnost lze dodat, že ustanovení § 114a odst. 1 o. s. ř. bylo naplněno, neboť o žalobě soud rozhodl při prvním jednání, a nelze přijmout výklad, že jednání má být připraveno tak, aby žalobě mohlo být vyhověno při jediném jednání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2018, sp. zn. 32 Cdo 3098/2016).

15. Úvaha o nutnosti předchozího poučení zcela opomíjí povinnost účastníka být na jednání připraven, jakož i na skutečnost, že se v případě posuzování úvěruschopnosti nejedná o náhodnou výzvu soudu, nýbrž o takřka soustavnou činnost soudu vyplývající z požadavků evropské legislativy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. 31 Cdo 1704/2016), jež ovšem není mechanickým postupem, ale v poměrech každé jednotlivé věci reaguje na zjištění skutkový stav (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2105/2024). Nejde navíc přehlížet, že výzva k doplnění tvrzení před jednáním je pak toliko vytvářením dalších nákladů, neboť příslušná tvrzení a označení důkazů mohou být do řízení vnesena přímo při prvním jednání a vede ke quasidokazování před jednáním, jež má být těžištěm řízení. Dokazování provádí soud zásadně při jednání (§ 122 odst. 1 o. s. ř.) a začasté může teprve po provedení dokazování učinit závěr o tom, že je poučení potřeba (srov. rozsudek Nevyššího soudu ze dne 2. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4270/2019). Tak je tomu i v projednávaném případě, kde u jednání z důkazů vyplynulo neunesení procesních břemen a nutnost žalobkyni poučit. Ryze spekulativní je pak úvaha o tom, že by poučení účastníka až při jednání vedlo k nutnosti odročení, neboť žalobkyni vedoucí u soudů velké množství obdobných věcí musí být známy nedostatky jejích návrhů, přičemž k jednání má být připravena bez toho, aby v každé jednotlivé věci obdržela zvláštní poučení před jednáním (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2015, sp. zn. I. ÚS 3844/14). Nejsou tedy dány důvody k tomu, aby žalobkyně byla poučena předem, jednání bylo odročeno a soud deformoval rovnost zbraní tím, aby žalobkyni poskytoval další prostor a možnosti k unesení procesních břemen.

16. Soudu je znám doktrinální názor (srov. JIRSA, J. et al. Občanský soudní řád, 2. část: Soudcovský komentář. [Systém ASPI], 2023. Komentář k § 118a.), který poučovací povinnost při jednání staví do protikladu se zásadou rozhodnutí při jediném jednání, když rozvíjí úvahu, že absence výzvy značí „nedůslednou přípravu“ soudu a že bez předchozí výzvy účastník nebude schopen na poučení reagovat, a proto nebude možné rozhodnout při jediném jednání. Závěry doktríny se ovšem v projednávané věci neprosadí, neboť o nedůslednosti či nemožnosti věc rozhodnout při jediném jednání nelze hovořit. Žalující se jednání nezúčastnil a úvahy o tom, co by následovalo, pokud by obdržel předchozí poučení nebo na jednání dorazil, jsou ryze spekulativní, stavící na nejisté (a navíc již zjevně nenastalé) skutečnosti. Nelze navíc přehlížet, že doktrinální názor je v tomto případě určitou úvahou a polemikou s citovanou judikaturou, jež naopak nic takového nepožaduje.

17. Jinými slovy, soud v souladu se zákonem vyčkal s poučením na jednání a byla to žalobkyně, kdo se rozhodl jednání nezúčastnit, čímž si způsobila, že nemohla být o neunesení procesních břemen soudem při jednání poučena, čímž se o adresné poučení připravila.

18. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, pročež je smlouva č. hodnota absolutně neplatná dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a nárok žalobkyně vůči žalovanému je třeba posoudit v režimu zvláštního bezdůvodného obohacení dle zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 23. 5. 2023, sp. zn. 28 Co 196/2021), podle něhož je žalovaný povinen žalobkyni vrátit to, co od ní obdržel a doposud nevrátil jako svůj majetkový prospěch získaný bez právního důvodu.

19. Z dokazování vyplynulo, že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla částku částka, přičemž žalovaný na ni uhradil částka dne datum, částku částka (do datum), částku částka (od datum do podání žaloby), tedy úhrnem částka. Zůstává proto dlužen částku částka. Opakované změny splatnosti navíc dle názoru soudu indikují, že úvěruschopnost žalovaného nebyla posouzena náležitě. adresa žalovaný dluží dosud, a proto k úhradě této částky soud žalovaného zavázal svým rozhodnutím.

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky částka coby poskytnuté a nevrácené jistiny. Na jakékoliv další dodatečné platby plynoucí ze smlouvy nárok nevznikl. Úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož poměry žalovaného zůstaly soudu pro jeho pasivitu v řízení neznámé, postupoval soud v souladu s § 160 odst. 1 věty první o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost zaplatit žalovanou částku do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I) a ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž by je přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu Anonymizováno a úspěchu žalobkyně v rozsahu Anonymizováno). Žalovanému ovšem žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které je možné podat do 15 dnů ode dne doručení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti.

Z odvolání musí být patrno, kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, musí být podepsáno a datováno, dále v něm musí být uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Pokud odvolání nebude shora uvedené náležitosti obsahovat a v řízení pro tento nedostatek nebude moci být pokračováno, soud odvolání odmítne. Odmítnutím odvolání je odvolací řízení skončeno.

Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím dobrovolně a včas splněna, může se oprávněná strana domáhat nařízení výkonu rozhodnutí.