OSUH 6 C 144/2024-57

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Anonymizováno, IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno ⟪LB:lb_004⟫ o náhradu škody uvedením v předešlý stav

I. Žaloba, jíž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované uvést do předešlého stavu hrobové místo – dvojhrob, na pohřebišti adresa, pod ev. číslem Anonymizováno, a to vyleštěním ohořelé zadní strany žulového pomníku, opravou praskliny v horní části pomníku, opravou praskliny v podstavci pomníku a dodáním keramického plochého květináče s výsadbou, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Protiprávní jednání, tedy jednání, které je v rozporu se zákonem, smlouvou, dobrými mravy nebo jinou právní povinností. Může jít o konání (např. poškození věci) nebo opomenutí (např. neprovedení povinné údržby)

2. Vznik škody

3. Příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vzniklou škodou musí být přímá příčinná souvislost

4. Zavinění, kdy je třeba, aby škůdce jednal úmyslně nebo z nedbalosti.

5. pokud má být využito zrušeného pohřebiště k účelu, při kterém je třeba prohloubit terén, zajistit exhumaci všech lidských ostatků a jejich uložení do společného hrobu na jiném pohřebišti; s nalezenými předměty, u nichž se předpokládá, že jsou zhotoveny z drahých kovů, nebo s předměty, které mají kulturně-historickou hodnotu, ponechanými v hrobech a hrobkách, naložit obdobně jako v bodu 4,

a) nájem hrobového místa,

b) správa a údržba pohřebiště, včetně inženýrských sítí, zeleně, oplocení a mobiliáře

c) údržba páteřních komunikací a zpevněných

d) vedení předepsané evidence,

e) zajišťování sběru odvoze a likvidace odpadů

f) spravování a udržování objektů na pohřebišti,

g) vykonávání dozoru nad dodržováním tohoto řádu,

h) údržba a úprava ve sjednaném rozsahu čestných hrobových míst

i) zveřejňování informací pro potřeby veřejnosti.

V čl. 4. odst. 10 je uvedeno, že svítidla mohou návštěvníci a nájemci na pohřebišti rozsvěcovat jen pokud jsou vhodným způsobem zabezpečena proti vzniku požáru. Správce může v odůvodněných případech používání svítidel na pohřebišti omezit nebo i zakázat. V čl. 5 jsou uvedeny povinnosti a činnosti správce pohřebiště, a to zejména v bodě 1 písmeno k) je uvedeno, že správce pohřebiště je povinen zajišťovat údržbu veřejné zeleně na pohřebišti dle platných předpisů, pokynů příslušného správního orgánu, provádět úklid cest a chodníků, běžnou údržbu, oplocení společných zařízení a inženýrských sítí v rozsahu stanoveném smlouvou, dbát na úpravu pohřebiště a předkládat městu návrhy na rozvoj a modernizaci pohřebiště. V čl. 10 je uvedeno, že všechna trvalá zeleň vysázená na pohřebišti se stává majetkem provozovatele pohřebiště.

6. pokud jsou na pohřebišti zřízeny vsypové a rozptylové louky, zajistit přemístění tohoto travního porostu se zeminou na jiné pohřebiště,

7. Ze sdělení ze dne 6. 11. 2023 i 10.1.2024 je prokázáno, že žalobce uplatnil po žalovaném, tedy vlastníkovi tújí, náhradu vzniklé škody.

8. Ze sdělení žalovaného ze dne 31. 1. 2024 je prokázáno, že žalovaný odmítl uhradit škodu na majetku žalobce s tím, že za vzniklou škodu neodpovídá. Žalovaný žalobci sdělil, že dřeviny na pohřebišti byly upravovány běžným způsobem a ze strany nájemců žalobce neeviduje žádnou písemnou stížnost na stav zeleně. Vznik požáru byl z důvodu nevhodné manipulace s otevřeným ohněm za větru a v období sucha, tedy za nepříznivých povětrnostních podmínek, a to zahořením materiálu umístěného na hrobovém místě. Až z tohoto ohniska se požár větrem rozšířil na túje. Ani zásadnější ořezy dřevin by tuto skutečnost nezměnily vzhledem k síle větru, který způsobil rozšíření hořících částic až na 150 m vzdálené pole s ječmenem. Návštěvníci pohřebiště jsou upozorněni v čl. 4 odst. 10 řádu veřejného pohřebiště na to, že je třeba, aby dbali na vhodné umístění svítidel a svíček. Pokud tedy nějaká osoba postupovala nedbale a zavinila vznik požáru, porušila tak ona prezenční povinnost, a nikoliv žalovaný.

9. Z oznámení ze dne 18. června 2024 plyne, že správa pohřebišť oznamuje návštěvníkům, že z důvodu prevence vzniku požáru je zakázáno zapalování svíček a manipulace s otevřeným ohněm v areálech městských pohřebišť.

10. Ze zprávy z 2. července 2024 je prokázáno, že správa pohřebišť v adresa upozorňuje návštěvníky na to, že v horkých a suchých obdobích je třeba věnovat zvýšenou pozornost zapalování svíček a manipulaci s otevřeným ohněm. Při návštěvě hřbitovů je nutné sledovat vstupní brány, vitríny, zda je zákaz manipulace s ohněm aktuálně platný.

11. Z fotografií je patrno, že náhrobek na fotografii je popraskaný, a to jak v zadní části, tak i v části podstavce.

12. Ze smlouvy uzavřené dne 16.9.2010 mezi společností právnická osoba. a žalovaným je prokázáno, že společnost právnická osoba. se zavázala vykonávat mj. správu, údržbu a provozování pohřebišť (bod 1.1.2.10 smlouvy). Součástí smlouvy byla příloha 4 upravující technickou specifikaci provádění těchto prací. Dle této přílohy bude údržba pohřebiště vykonávána dle plánu údržby zeleně. Společnost právnická osoba. je povinna udržovat travnaté plochy, udržovat stromy, keře, tedy prořezávat jejich koruny, odstraňovat kořenové výmlatky spadlé listí, odplevelovat, mulčovat apod. Ořezy keřů byly prováděny zejména v měsíci dubnu 2023.

13. Ze zprávy právnická osoba. ze dne. 6. 1. 2024 je prokázáno, že pojišťovna řešila pojistnou událost, kdy se na pojišťovnu obrátil žalovaný. Žalovaný byl totiž vyzván dopisem ze dne 12. 12. 2023 k náhradě škody paní jméno FO jakožto nájemkyní hrobového místa a vlastnicí náhrobku na základě smlouvy číslo hodnota. Pojišťovna došla k závěru, že dle čl. 6 odst. 4 smlouvy žalovaný neodpovídá za škodu způsobenou na stavbách nájemců neoprávněným zásahem třetích osob. Dle závětů šetření HZS bylo příčinou požáru stanoveno nedbalostní jednání ze strany neznámé osoby při manipulaci s otevřeným plamenem.

14. Z emailu ze dne 21.11.2024 je prokázáno, že jméno FO žalovaného upozorňoval na padání jehličí z tújí. Když byl vítr, jehličí bylo zaneseno na hrobové místo. Navrhoval pokácení stromů stávajících a nahrazení stromy novými, mladými.

15. Soud neprovedl výslechy svědků jméno FO a pana jméno FO, které žalobce navrhoval k prokázání toho, že již v roce 2020 upozorňovali žalovaného na nevhodnou péči o zeleň. Vyjádření jméno FO je patrno z předložené emailové komunikace. Pokud jde o výslech jméno FO. jméno FO, i pokud by se prokázalo, že si jméno FO. jméno FO stěžovala na „žlutý prášek“, který odpadával z tújí, na rozhodnutí soudu by toto ničeho neměnilo. Z výše uvedených důvodů byly tedy návrhy na doplnění dokazování pro nadbytečnost zamítnuty.

16. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu:

17. Žalobce a žalovaný dne 30. 12. 2019 uzavřeli smlouvu číslo hodnota o nájmu hrobového místa kterou si žalobce pronajal dvojhrob na pohřebišti v adresa pod evidenčním číslem Anonymizováno o celkové ploše 5,6 m² na dobu 25. 3. 2020 do 25. 3. 2025. Žalovaný jako pronajímatel se zavázal předat nájemci k užívání předmětné hrobové místo a přesněji vytyčit, zpřístupnit nájemci pohřebiště a jeho zařízení v provozní době, zajistit nájemci odběr vody z instalovaného vodovodu, obnovit s nájemcem nájemní vztah na další dobu, upozornit nájemce na dobíhající dobu nájmu a odstranit na svůj náklad vady, které brání řádnému užívání věci. Dále měl povinnost seznámit nájemce s řádem veřejného pohřebiště a měl právo zakázat vjezd těžkých mechanismů na pohřebiště. Nájemce se nato zavázal převzít a užívat hrobové místo, informovat o změně skutečností důležitých pro plnění ze smlouvy, respektovat platné předpisy, zřídit, upravit nebo změnit na hrobovém místě stavbu po předchozím písemném souhlasu pronajímatele a užívat najatou věc ke sjednanému účelu. Nájemce prohlásil, že se seznámil se zněním řádu veřejného pohřebiště a zavázal se jej dodržovat. V době uzavření nájemní smlouvy platil Řád veřejného pohřebiště města adresa ze dne 1. 6. 2019, který upravoval práva a povinnosti pronajímatele i nájemce včetně návštěvníků. K obsahu řádu soud pro stručnost odkazuje na bod 5 rozsudku. O údržbu na pohřebišti na základě smlouvy s žalovaným pečovala společnost právnická osoba., která kromě jiné údržby v měsíci dubnu 2023 provedla ořezy keřů na hřbitově. Dne 23. 7. 2023 došlo na hřbitově k zahoření tújí a ohoření asi 50 hrobů. Odnesení žhavého materiálu vlivem silného větru došlo k rozšíření požáru, a to na přilehlé pole Anonymizováno, kde shořel ječmen o ploše 100 m krát 50 m. Příčinou požáru bylo dle šetření nedbalostní jednání neznámé osoby, a to pravděpodobně tak, že vlivem silného větru došlo k odvanutí hořící svíčky na hořlavý materiál náhrobku, kde bylo stanoveno ohnisko požáru. Z ohniska požáru na náhrobku se plamenné hoření rozšířilo na túje v majetku žalovaného. Převažující vliv na šíření požáru měla hořlavost přítomných materiálů, především jehličí tújí a dále silného jihozápadního větru, který způsobil nejen intenzivní šíření požáru, ale také přenesení požáru na pole se sladovnickým ječmenem vzdálené od místa požáru asi 150 m, což bylo způsobené úletem žhavé částice z požářiště. Následkem požáru bylo zničeno asi 40 kusů vzrostlých tújí v majetku žalovaného a úroda sladovnického ječmene, byl zničen kontejner na odpad a došlo k poškození náhrobních kamenů v nájmu fyzických osob, které přiléhaly k hořícím tújím. Vlivem hasebních prací ze strany Hasičského záchranného sboru směřující k zamezení plamenného hoření tújí v majetku žalovaného došlo vlivem náhlých změn teplot k porušení celistvosti náhrobních kamenů a jejich požáru jejich poškození. Policie České republiky, krajské ředitelství policie Anonymizováno věc nakonec odložila, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující podezření, že přestupek spáchala určitá osoba. Na majetku žalobce byla způsobena škoda, spočívající v poškození náhrobku a jeho podstavce. Žalobce následně uplatnil po žalovaném, tedy vlastníkovi tújí, náhradu vzniklé škody, když má za to, že za škodu nese odpovědnost žalovaný tím, že řádně o túje nepečoval. Žalovaný však odmítl uhradit škodu na majetku žalobce s tím, že za vzniklou škodu neodpovídá. Žalovaný žalobci sdělil, že dřeviny na pohřebišti byly upravovány běžným způsobem a ze strany nájemců žalobce neeviduje žádnou písemnou stížnost na stav zeleně. Vznik požáru byl z důvodu nevhodné manipulace s otevřeným ohněm za větru a v období sucha, tedy za nepříznivých povětrnostních podmínek, a to zahořením materiálu umístěného na hrobovém místě. Až z tohoto ohniska se požár větrem rozšířil na túje. Ani zásadnější ořezy dřevin by tuto skutečnost nezměnily vzhledem k síle větru, který způsobil rozšíření hořících částic až na 150 m vzdálené pole s ječmenem. Návštěvníci pohřebiště jsou upozorněni v čl. 4 odst. 10 řádu veřejného pohřebiště na to, že je třeba, aby dbali na vhodné umístění svítidel a svíček. Pokud tedy nějaká osoba postupovala nedbale a zavinila vznik požáru, porušila tak ona prezenční povinnost, a nikoliv žalovaný. Ke stejnému závěru dospěla i společnost Anonymizováno

18. Po takto provedeném dokazování a učinění závěru o skutkovém stavu věc posoudil podle následujících právních ustanovení:

19. Dle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).“

20. Dle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného.“

21. Dle § 2901 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „Vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, má povinnost zakročit na ochranu jiného každý, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo kdo nad ní má kontrolu, anebo odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami. Stejnou povinnost má ten, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit.“

22. Dle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „Škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.“

23. Dle § 2951 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník „Škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.“ To znamená, že primárním způsobem náhrady škody je uvedení do původního stavu, tedy snaha obnovit situaci, která existovala před vznikem škody.

24. Dle § 20 zákona o pohřebnictví „Provozovatel pohřebiště je povinen

a) do hrobu nebo do hrobky pohřbívat pouze lidské pozůstatky nebo ukládat lidské ostatky a provozovat veřejné pohřebiště v souladu se zveřejněným řádem pohřebiště, tímto zákonem a zvláštními právními předpisy,

b) zdržet se při kontaktu s pozůstalými chování nešetrného k jejich citům a umožnit při smutečních obřadech účast registrovaných církví, náboženských společností nebo jiných osob v souladu s projevenou vůlí zemřelé osoby, a pokud se tato osoba během svého života ke smutečnímu obřadu nevyslovila, také v souladu s projevenou vůlí osob uvedených v § 114 odst. 1 občanského zákoníku,

c) vést evidenci související s provozováním veřejného pohřebiště a vypraviteli pohřbu vystavit doklad o pohřbení obsahující číslo hrobu nebo hrobky, jméno, popřípadě jména, a příjmení zemřelého, místo a datum jeho narození, úmrtí, pohřbení a jednoznačnou identifikaci právnické nebo podnikající fyzické osoby, která pohřbení provedla; u jiných lidských pozůstatků vést evidenci v rozsahu identifikace jiných lidských pozůstatků,

d) v případě, že lidské ostatky nejsou ani po uplynutí stanovené tlecí doby zetlelé, neprodleně zajistit příslušné podklady pro stanovení nové tlecí doby ve smyslu § 22 odst. 3, na jejich základě navrhnout novou tlecí dobu, vyžádat si k ní stanovisko krajské hygienické stanice a na základě tohoto stanoviska upravit odpovídajícím způsobem řád veřejného pohřebiště,

e) v případě zákazu pohřbívání bezodkladně písemně informovat krajský úřad a nájemce hrobových míst, pokud je mu známa jejich adresa, a současně informovat krajský úřad a veřejnost o tomto zákazu v místě na daném veřejném pohřebišti obvyklém,

f) v případě rušení pohřebiště splnit podmínky § 24 a

g) provozovateli pohřební služby nebo vypraviteli pohřbu umožnit pohřbení nebo uložení lidských ostatků na pohřebišti; provozovatel pohřebiště má nárok na úhradu přiměřených nákladů za poskytnuté související služby.

25. Dle § 25 odst. 1 zákona o pohřebnictví může provozovatel pohřebiště a nájemce hrobového místa v nájemní smlouvě sjednat i poskytování služeb spojených s nájmem, kterými mohou být i různé způsoby ochrany majetku nájemců hrobových míst.

26. Soud po podřazení pod následující ustanovení dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět a z níže uvedených důvodů byla proto žaloba zamítnuta.

27. Podle českého občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) vzniká povinnost nahradit škodu na majetku při splnění těchto čtyř základních podmínek:

28. Žalobce namítal, že žalovaný nejednal jakožto řádný vlastník, který se řádně nestaral o porost na svém pozemku, z důvodu čehož na jeho majetku vznikla škoda. Domáhal se tedy plnění na základě porušení tzv. prevenční povinnosti dle § 2900 NOZ, která ukládá každému jednat tak, aby předcházel vzniku újmy na právech jiných osob.

29. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3510/2019 ze dne 27. 5. 2020 se zabývá odpovědností za škodu způsobenou porušením prevenční povinnosti podle § 2900 a § 2901 občanského zákoníku. Ustanovení § 2900 o. z. ukládá povinnost každému postupovat vzhledem ke konkrétním okolnostem tak, aby nezavdal příčinu ke vzniku škody. Navazuje na ustanovení § 415 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013, oproti němuž však obsahuje významné formulační odlišnosti mající zásadní dopad z hlediska použitelnosti závěrů dosavadní aplikační praxe. Vyjma toho, že citované ustanovení nově výslovně předpokládá nástup prevenční povinnosti pouze v případech, kdy to vyžadují konkrétní okolnosti případu či zvyklosti soukromého života, a že chrání odlišně vymezené právní statky náležející jinému, lze zásadní rozdíl spatřovat rovněž v tom, že se nadále již nepočítá s dosahem obecné prevence na případy způsobení škody opomenutím škůdce, nýbrž je postihováno výhradně konání, tj. aktivní jednání osob. Zvláštní podmínky, za nichž vznikne subjektu povinnost k náhradě škody způsobené jeho omisivním jednáním (nekonáním), pak stanoví § 2901 o. z. Za východisko právní úpravy, jež zakládá odlišný odpovědnostní režim v závislosti na tom, zda škoda vzešla z aktivního či pasivního jednání škůdce, lze považovat obecnou tezi, že každý by měl v zásadě bez výjimky odpovídat za své konání, tedy jednání, jímž aktivně ovlivňuje okolí a může zasáhnout do právní sféry jiného, avšak požadovat po osobě, aby zakročila na ochranu jiného, ačkoli se na kauzálním procesu vedoucím ke vzniku škody nijak nepodílela, je možno pouze ve specifických a zvláště odůvodněných případech. Zákon tak ukládá tzv. zakročovací povinnost toliko 1) tomu, kdo vytvořil nebezpečnou situaci nebo nad ní má kontrolu, 2) odůvodňuje-li to povaha poměru mezi osobami, potažmo 3) tomu, kdo může podle svých možností a schopností snadno odvrátit újmu, o níž ví nebo musí vědět, že hrozící závažností zjevně převyšuje, co je třeba k zákroku vynaložit. To vše za podmínky, že vznik předmětné povinnosti odůvodňují okolnosti případu či zvyklosti soukromého života. I nadále však platí, že náhrada škody způsobené porušením prevenční povinnosti přichází v úvahu, jen není-li konkrétní právní úprava vztahující se na jednání, jehož protiprávnost se posuzuje. Obecná prevenční povinnost není bezbřehá, nýbrž zahrnuje jen taková opatření, která lze vzhledem ke konkrétní situaci rozumně požadovat. Odvolací soud v projednávané věci správně uzavřel, že dovolatelkami prosazovaný názor, že na stavbě měl být trvale přítomen bezpečnostní technik zhotovitele, aby případně zabránil bezpečnostní nekázni při provádění zemních prací, takovým opatřením, které lze rozumně požadovat, není přiměřený.

30. Vlastnické právo k porostu nabývá okamžikem jeho výsadby vlastník pozemku, bez ohledu na skutečnost, že porost např. vysázel někdo jiný. Otázku vlastnictví porostů lze tedy uzavřít s tím, že porost sdílí právní režim pozemku, neboť je z občanskoprávního hlediska jeho součástí. Nachází-li se tedy na pohřebišti např. okrasné keře či stromy, jsou stejně jako hřbitov ve vlastnictví obce. V řízení ani nebylo mezi stranami sporu o tom, že vysázené túje na pozemku pohřebiště jsou ve vlastnictví žalovaného.

31. Tím, že žalovaný umístil (či toleroval) na pozemku túje, nebylo nikterak vybočováno běžnému užívání místa. Stromy k pohřebištím neodmyslitelně patří, neboť jsou odpradávna vnímány jako symboly klidu, míru a pokoje. Dotvářejí a umocňují pietu míst, kde odpočívají ostatky blízkých. Pokud na pohřebišti kdokoliv manipuloval s otevřeným ohněm tak, že zapříčinil riziko požáru, který se následně rozhořel, nelze z tohoto pohledu dovodit, že by to byl žalovaný, který se na vzniku nebezpečné situace podílel tím, že na pohřebišti byla vysázena zeleň. S ohledem na charakter místa nelze po žalovaném požadovat, aby měl v prostorech pohřebiště permanentní přehled o situaci na hřbitově, nemůže mít přehled ani o pohybu všech osob a jejich činnosti. Je třeba zmínit, že ani samotná smlouva ani řád pohřebiště o nepřetržité ostraze či dohledu pohřebiště nehovoří. Ani z tohoto pohledu tak nelze dovodit odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu, neboť zvyklosti soukromého života nepředpokládají, že hřbitov bude permanentně pod dohledem. Žalovaný tedy nebyl ten, kdo by vytvořil nebezpečnou situaci či nad ní měl kontrolu.

32. Z šetření policie je prokázáno, že požár byl způsobem třetí osobou, která neopatrně manipulovala s ohněm. Až na základě tohoto protiprávního jednání došlo ke škodě na majetku žalovaného, kdy vzplály túje v jeho vlastnictví, při jejichž hašení došlo k poškození majetku žalobce (tedy vlivem teplot došlo k popraskání kamenných částí hrobového místa). Žalovaný tím, že na pozemku pohřebiště umístil túje vznik nebezpečné situace nevyvolal ani nezpůsobil. Není možné přehlédnout, že vzplálo i daleké pole s ječmenem. Pokud došlo až k takovým důsledkům, není logický závěr, že by lepší údržba tújí a jejich prořezání vedlo k tomu, že by túje nevzplály. Vznik požáru a jeho šíření tedy nemohlo být závislé na tom, jak je o túje staráno, ale spíše na tom, že vůbec na pozemku umístěny byly. Toto však není nic, co by se dalo žalovanému vyčítat, když keře či obecně zeleň přispívají k pietě místa a tvoří její přirozenou součást a jsou běžnou součástí hřbitovů tradičně dlouhé roky.

33. Lze tak shrnout, že nebylo nutné, že by žalovaný v daných okolnostech případu či dle zvyklostí soukromého života měl jednat jinak. Řád pohřebiště jednoznačně určuje, že při manipulaci s otevřeným ohněm má každá osoba postupovat tak, aby nedošlo ke škodě na majetku. Takové povinnosti si ale musí být vědoma každá osoba i bez výslovného upozornění. Základem soukromého práva je předpoklad, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. Není proto rozhodné, že žalovaný nevyvěsil upozornění návštěvníkům ohledně zákazu manipulace s ohněm, když takové upozornění bylo součástí řádu, který žalovaný vydal.

34. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný jakožto plně úspěšný účastník se výslovně náhrady nákladů řízení, která by mu jinak příslušela, vzdal.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu v Uherském Hradišti. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.