OSUL 33 C 215/2020-58

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Petra Blažeje a přísedících Alice Prchalové a Ing. Jany Šuterové ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení, Ph.D. ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ o zaplacení 13 290 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 13 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 290 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 13 749,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 13 290 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný vykonávající práci učitele převzal dne datum na základě dohody o odpovědnosti notebook značka notebooku inventární číslo číslo (dále jen„ Notebook“). Žalovaný byl povinen používat Notebook k plnění zadaných pracovních úkolů, jiné použití nebylo povoleno a ostatně žalovaný ani o takové povolení k jinému užití nežádal. Žalovaný byl povinen zabezpečit Notebook proti poškození, zcizení nebo ztrátě. Žalovaný předložil dne datum Notebook řediteli žalobce ke kontrole plnění zadané práce v přítomnosti zaměstnanců studijního oddělení. Po opakovaných výzvách předal žalovaný i přístupové údaje. IT technik zjistil při kontrole přítomnost virů a pravidelné používání Notebooku k osobním účelům (prohlídky internetových stránek, nákup přes internet, stahování a ukládání fotografii a videí či výkon práce pro jiné osoby). Žalovaný byl opakovaně na školeních poučen o nutnosti provádět antivirovou ochranu. Žalovaný v rozporu s nařízením žalobce využíval školní server k ukládání fotografii a videí ze soukromých akcí a tím snižoval kapacitu serveru. Od datum žalovaný uložil 176 souborů. Žalobkyně požaduje zaplacení částky 10 250 Kč za 41 hodin neoprávněného užívání Notebooku, částky 1 440 Kč za uložení soukromých souborů v objemu dat větším než 1 GB po dobu 36 měsíců a částky 1 600 Kč jako náhradu škody spočívající v odstranění škodlivého softwaru (malware). Kontrola Notebooku byla povinností žalovaného. Pokud došlo k zavirování počítače, je dána nedbalost na straně žalovaného. Pokud žalovaný používal zařízení žalobkyně pro svou potřebu, docházelo z jeho strany k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobkyně. Žalovaný nedodržoval základní bezpečnostní principy. Po provedení kontroly bylo zjištěno, že žalovaný neprováděl pravidelné kontroly proti škodlivému softwaru. Žalobkyně má nastavenu rovněž centrální kontrolu při připojení počítače k síti žalobkyně. Pokud však žalovaný notebook k síti žalobkyně nepřipojoval, nemohla být hromadná kontrola provedena. V síti žalobkyně nebyl nalezen žádný jiný virus a nemohlo tak dojít k infikování notebooku jiným způsobem. První kontrolu prováděla žalobkyně, druhou kontrolu pak prováděl autorizovaný servis. Žalovaný žalobkyni osočuje z vyvolávání zbytečných soudních sporů. Nicméně je to právě žalovaný, který neustále směřuje stížnosti k různým institucím např. instituce anonymizována dvě slova, a tímto svým postupem žalobkyni zatěžuje. Pracovní notebook byl pořízen z evropských peněz a žalobkyně musí postupovat v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře. Žalovaný si musel být vědom skutečnosti, že tento notebook nelze používat pro soukromé účely. Účelem tohoto sporu je tak prokázání péče řádného hospodáře při předpokládaných kontrolách dotčenými institucemi.

2. Žalovaný v obraně uvedl, že žaloba je nedůvodná. Notebook byl při předání zcela funkční, bez poškození a byl i plně způsobilý ke svému užívání. Žalovaný odmítá tvrzení, že byl Notebook používán pro soukromé účely žalovaného. Detekovaný virus nebyl do Notebooku zavlečen v důsledku protiprávního zaviněného jednání žalovaného. Je odpovědností zaměstnavatele vybavit zařízení kvalitní antivirovou ochranou. Žalobkyně nepřípustně přenáší odpovědnost za nedostatečné zabezpečení Notebooku, když žalovaný používal antivirovou ochranu v souladu s pokyny žalobkyně. I kdyby se žalovaný dopustil vytýkaného jednání, nepříslušelo by žalobkyni právo na v žalobě uplatněné nároky, když v příčinné souvislosti s údajným jednáním žalovaného žádná škoda vzniknout nemohla. Pokud žalobkyně požaduje úhradu nákladů za externí servis Notebooku a požaduje uhrazení ceny služeb ve formě nájmu Notebooku a serveru, pak žalovaný žádné takové služby nepožadoval a nevyužíval. Žalobkyně své zařízení nepoužívá pro účely komerčního nájmu. Notebook byl svěřen žalovanému do výlučného užívání. Výše komerčního nájmu nepředstavuje žádné reálné zmenšení majetku žalobkyně v příčinné souvislosti s údajným jednáním žalovaného. Ze strany žalobkyně se jedná o účelovou snahu postihnout žalovaného za domáhání se jeho práv. Uvedení přesného počtu i velikosti souboru nepřímo svědčí o podrobném prohledání Notebooku užívaného žalovaným. Podrobná kontrola by nutně předpokládala, že žalobkyně otevřela každý jednotlivý soubor a zkontrolovala jeho obsah, zda se jedná či nejedná o soubor soukromého charakteru. Takový postup narušující ochranu soukromí žalovaného a jeho blízkých by byl zjevně neoprávněný a provedení kontroly ze strany žalobkyně nezákonné z důvodu její nepřiměřenosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 8. 2012, sp. zn. 21 Cdo 1771/2011).

3. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaný jakožto zaměstnanec žalobkyně měl na základě dohody odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů svěřen Notebook ode dne datum (dohoda odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů ze dne datum).

5. Žalovaný byl žalobkyní dne datum poučen, že Notebook nesmí být používán pro soukromou potřebu z důvodu pravidel stanovených v rámci projektů a v rámci nařízení MŠMT (zápis z úvodu porady pedagogického sboru ve školním roce rok číslo dne datum).

6. Nájemné u Notebooku by vzhledem k jeho stáří činilo 40 až 70 Kč za hodinu, respektive přibližně 100 Kč za den (odborné vyjádření ze dne datum).

7. Kontrolou bylo zjištěno, že žalovaný používal Notebook i pro soukromé účely (rozbor obsahu notebooku Ing. celé jméno žalovaného v protokolu z jednání označeno jako„ odborné vyjádření“ ze dne datum).

8. Soukromé dokumenty žalovaného byly editovány celkem po dobu 2099 minut (osobní dokumenty – práce pro jinou organizaci na č. l. 5 spisu).

9. Při kontrole Notebooku byl odhalen škodlivý software – malware (print screen ze dne datum a ze dne datum).

10. Za odstranění škodlivého softwaru – malwaru si právnická osoba vyúčtovala částku 1 634 Kč (faktura číslo ze dne datum).

11. Žalobkyně vyzvala žalovaného v přípisu ze dne datum k úhradě částky 47 200 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody do 7 dnů (předžalobní výzva ze dne datum).

12. Žalovaný v přípisu ze dne datum nárok žalobkyně odmítl (vyjádření ze dne datum a email ze dne datum na č. l. 13 spisu).

13. Dne datum proběhlo jednání škodní komise žalobkyně. Žalovanému bylo vytčeno, že používal Notebook k soukromým účelům bez souhlasu žalobkyně, čímž došlo k infikování zařízení škodlivým softwarem – malware. Škoda byla předběžně vyčíslena na 1 600 Kč (zápis ze škodní komise ze dne datum).

14. Žalobkyně vyzvala žalovaného v přípisu ze dne datum k úhradě částky 10 250 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání Notebooku s tím, že ve zbytku je předchozí výzva ze dne datum beze změn (vyjádření ze dne datum na č. l. 12 a 13 spisu).

15. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byl schválen smír účastníků, kterým byla určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze strany žalobkyně ze dne datum a uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru žalovaného ke dni datum s tím, že žalovanému náleží odstupné ve výši šestinásobku průměrného výdělku (usnesení Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací).

16. Soud zamítl důkazní návrh žalobkyně na účastnický výslech ředitele žalobkyně k prokázání skutečnosti, jakým způsobem byl infikován Notebook, když žalobkyně ani po poučení soudu netvrdila, že tvrzenou skutečnost nelze prokázat jinak. Účastnický výslech je subsidiární důkazním prostředkem a lze provést pouze za situace, kdy tvrzenou skutečnost nelze dokázat za pomocí jiného důkazního prostředků (§ 131 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně naopak výslovně uvedla, že nepožaduje vypracování znaleckého posudku s ohledem na neúčelnost (vysoké náklady na znalečné).

17. Na základě účastníky provedených důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

18. Žalovaný jakožto zaměstnanec žalobkyně měl na základě dohody odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů svěřen Notebook ode dne datum. Žalovaný byl žalobkyní dne datum poučen, že Notebook nesmí být používán pro soukromou potřebu z důvodu pravidel stanovených v rámci projektů a v rámci nařízení MŠMT. Nájemné u Notebooku by vzhledem k jeho stáří činilo 40 až 70 Kč za hodinu, respektive přibližně 100 Kč za den. Kontrolou bylo zjištěno, že žalovaný používal Notebook i pro soukromé účely. Soukromé dokumenty žalovaného byly editovány celkem po dobu 2099 minut. Při kontrole Notebooku byl odhalen škodlivý software – malware. Za odstranění škodlivého softwaru – malwaru si právnická osoba vyúčtovala částku 1 634 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného v přípisu ze dne datum k úhradě částky 47 200 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a náhrady škody do 7 dnů. Žalovaný v přípisu ze dne datum nárok žalobkyně odmítl. Dne datum proběhlo jednání škodní komise žalobkyně. Žalovanému bylo vytčeno, že používal Notebook k soukromým účelům bez souhlasu žalobkyně, čímž došlo k infikování zařízení škodlivým softwarem – malware. Škoda byla předběžně vyčíslena na 1 600 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného v přípisu ze dne datum k úhradě částky 10 250 Kč z titulu bezdůvodného obohacení za užívání Notebooku s tím, že ve zbytku je předchozí výzva ze dne datum beze změn. Usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum rozhodnutí, č. j. číslo jednací byl schválen smír účastníků, kterým byla určena neplatnost výpovědi z pracovního poměru ze strany žalobkyně ze dne datum a uzavřena dohoda o skončení pracovního poměru žalovaného ke dni datum s tím, že žalovanému náleží odstupné ve výši šestinásobku průměrného výdělku.

19. Při právním posouzení věci soud vycházel z následujících zákonných ustanovení:

20. Podle § 1a odst. 1 písm. a) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, dále jen„ z. p.“ smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména zvláštní zákonná ochrana postavení zaměstnance.

21. Podle § 1a odst. 2 z. p. zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, uspokojivých a bezpečných pracovních podmínek pro výkon práce, spravedlivého odměňování zaměstnance, rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace vyjadřují hodnoty, které chrání veřejný pořádek.

22. Podle § 248 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

23. Podle § 249 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě (dále jen„ škoda“), nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení. Hrozí-li škoda nebo nemajetková újma, je povinen na ni upozornit nadřízeného vedoucího zaměstnance.

24. Podle § 250 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

25. Podle § 250 odst. 3 z. p. zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance, s výjimkou případů uvedených v § 252 a 255 z. p.

26. Podle § 255 odst. 1 z. p. zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení.

27. Podle § 301 z. p. zaměstnanci jsou povinni

28. a) pracovat řádně podle svých sil, znalostí a schopností, plnit pokyny nadřízených vydané v souladu s právními předpisy a spolupracovat s ostatními zaměstnanci,

29. b) využívat pracovní dobu a výrobní prostředky k vykonávání svěřených prací, plnit kvalitně a včas pracovní úkoly,

30. c) dodržovat právní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané; dodržovat ostatní předpisy vztahující se k práci jimi vykonávané, pokud s nimi byli řádně seznámeni,

31. d) řádně hospodařit s prostředky svěřenými jim zaměstnavatelem a střežit a ochraňovat majetek zaměstnavatele před poškozením, ztrátou, zničením a zneužitím a nejednat v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

32. Podle § 316 odst. 1 z. p. zaměstnanci nesmějí bez souhlasu zaměstnavatele užívat pro svou osobní potřebu výrobní a pracovní prostředky zaměstnavatele včetně výpočetní techniky ani jeho telekomunikační zařízení. Dodržování zákazu podle věty první je zaměstnavatel oprávněn přiměřeným způsobem kontrolovat.

33. Podle § 346b odst. 2 z. p. zaměstnavatel nesmí přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance.

34. Podle § 346b odst. 4 z. p. zaměstnavatel nesmí zaměstnance jakýmkoliv způsobem postihovat nebo znevýhodňovat proto, že se zákonným způsobem domáhá svých práv vyplývajících z pracovněprávních vztahů.

35. Soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Postup žalobkyně spočívající v uplatňování nároků v tomto řízení je v rozporu se zásadou zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance, která je součástí veřejného pořádku {§ 1a odst. 1 písm. a) a 2 z. p.}. Jednání žalobkyně, která činí žalovaného odpovědným za infikovaní Notebooku škodlivým softwarem (malwarem), aniž by tvrdila a prokazovala, jakým konkrétním způsobem k infikování došlo, je též v rozporu se zákonným zákazem přenášet riziko z výkonu závislé práce na zaměstnance (§ 346b odst. 2 z. p.). V tomto směru je nutno zdůraznit, že odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli není objektivní odpovědností. Zaměstnavatel musí tvrdit a prokázat zavinění zaměstnance, tedy konkrétní porušení pracovněprávní povinnosti (§ 250 odst. 1, 3 z. p.). Zavinění zaměstnance je presumováno toliko při ztrátě svěřených věcí (§ 255 odst. 1 z. p.). Žalobkyně neuvedla žádné rizikové chování žalovaného, které by mohlo vést k infikování svěřeného Noteboku. Návštěvu standardních webových stránek za takové rizikové chování považovat nelze. Je primárně věcí zaměstnavatele, aby nastavil zabezpečení svěřených zařízení a případně omezení používání externích médií a navštěvování webových stránek, které nejsou potřebné pro výkon povolání.

36. Skutečným motivem pro vyvolání tohoto sporu je z pohledu soudu snaha žalobkyně odradit žalovaného od uplatňování svých práv vyplývající ze zákoníku práce a dále pak od uplatňování podnětů institucím, které mají vůči žalobkyni kontrolní pravomoci, zejména se jedná o instituce anonymizována dvě slova země, čímž jedná v rozporu s § 346b odst. 4 z. p. V tomto směru soud zdůrazňuje, že v souladu s péčí řádného hospodáře je uplatňování pouze takových nároků, u kterých lze rozumně předpokládat, že žaloba má šanci na úspěch. V daném případě žalobkyně předložila odborné vyjádření, které minimálně co do uplatněné výše její nárok vyvrací, když odborná společnost určila obvyklé nájemné v částce 40 – 70 Kč za hodinu (respektive 100 Kč za den), zatímco žalobkyně požaduje 250 Kč za hodinu. Žalobkyně již předem věděla, že nebude žádat vypracování znaleckého posudku. Vyvolání řízení za těchto okolností nelze považovat za jednání v souladu s péčí řádného hospodáře. Důvodem k vyvolání tohoto řízení je naopak zjevná snaha žalobkyně„ odčerpat“ část odstupného vyplaceného žalovaného s ohledem na výsledek sporu o neplatnost skončení pracovního poměru (řízení bylo vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. spisová značka). Takovému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Nárok na bezdůvodné obohacení spočívající v užívání uložiště na serveru žalobkyně nebyl žalobkyní doložen vůbec. Postup, kdy žalobkyně neupozornila zaměstnance, že v případě ukládání soukromých souborů zaměstnanců na její server, bude požadovat náhradu spočívající v obvyklém nájemné za situaci, kdy tyto nároky uplatňuje zpětně za 3 roky, je z pohledu zaměstnance nepředvídatelný a rovněž v rozporu se zásadou zvláštní zákonné ochrany zaměstnance {§ 1a odst. 1 písm. a) z. p.}. O účelovosti postupu žalobkyně svědčí i skutečnost, že svěřila odstranění škodlivého softwaru (malwaru) autorizovanému servisu, přestože mohla k odstranění tohoto problému využít vlastních IT pracovníků. Problém spočívající v infekci Notebooku totiž žalobkyně zjistila dle vyjádření ředitele žalobkyně svépomocí. Rovněž kontrolu sítě provedla žalobkyně za pomocí vlastních zaměstnanců. Autorizovaný servis použil k odstranění škodlivého softwaru (malwaru) stejný antivirový software jako žalobkyně. Za těchto okolností lze uzavřít, že náklady zaplacené autorizovanému servisu byly vynaloženy neúčelně v úmyslu poškodit žalovaného, který by náklady v konečném důsledku hradil.

37. Používání svěřených prostředků pro soukromé účely může být porušením povinností zaměstnance (§ 301 a 316 odst. 1 z. p.), nicméně samo o sobě toto porušení nevede ke vzniku práva zaměstnavatele na náhradu škody, respektive bezdůvodného obohacení. Zákaz využívání svěřených prostředků pro soukromé účely zaměstnance směřuje zejména k tomu, aby zaměstnanci využívali pracovní dobu ve prospěch zaměstnavatele. S ohledem na charakter povolání žalovaného si lze jen obtížně představit, že by pracovní dobu využíval jinak než právě učením studentů na předmětných hodinách. Pokud by snad žalovaný v přestávkách mezi hodinami využíval Notebook i k jiným než pracovním účelům, tak pouze v důsledku tohoto jednání žalovaného nevzniká žalobkyni škoda. Nevzniká ani bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, na základě kterého by bylo možno po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby (zejména bez předchozího upozornění) hradil obvyklé nájemné zaměstnavateli. Soud proto žalobu zamítl.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 13 749,30 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 13 290 Kč sestávající z částky 1 660 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis odpovědi na předžalobní výzvu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum, z částky 1 660 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne datum a z částky 3 320 Kč (2 x 1 660 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne datum včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 1 563,06 Kč za 172 ujetých km v částce 963,06 Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 4,4 l /100 km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 363,06 Kč ve výši 2 386,24 Kč.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).