OSUL 33 C 64/2021-18

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 10 000 Kč s příslušenstvím

1. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

2. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řádu (dále jen „o. s. ř.“).

2. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu přechodu práva na náhradu škody vzniklé vyplacením pojistného plnění za škodu, kterou žalovaný způsobil tím, že dne datum v čase okolo údaj o čase hodin v obec, v ulici ulice a číslo, na čerpací stanici anonymizováno, před nejméně třemi na místě současně přítomnými osobami, nejprve fyzicky napadl poškozeného jméno příjmení, datum narození, který seděl na místě řidiče v motorovém vozidle značka automobilu anonymizováno, registrační značka tak, že ho přes otevřené okénko udeřil pěstí do levého oka, aniž by mu způsobil zranění, které by vyžadovalo lékařské ošetření a poté úderem ruky poškodil levé zpětné zrcátko vozu, následně když se poškozený snažil z místa odjet, tak obviněný rozbil ještě zadní skleněnou výplň pátých dveří daného vozu, čímž poškozené majitelce vozu jméno příjmení, datum narození, způsobil škodu na vozidle v celkové výši 11 009 Kč.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

5. Žalovaný dne datum v čase okolo údaj o čase hodin v obec, v ulici ulice a číslo, na čerpací stanici anonymizováno, před nejméně třemi na místě současně přítomnými osobami, nejprve fyzicky napadl poškozeného jméno příjmení, datum narození, který seděl na místě řidiče v motorovém vozidle značka automobilu anonymizováno, registrační značka (dále jen„ Poškozené vozidlo“) tak, že ho přes otevřené okénko udeřil pěstí do levého oka, aniž by mu způsobil zranění, které by vyžadovalo lékařské ošetření a poté úderem ruky poškodil levé zpětné zrcátko vozu, následně když se poškozený snažil z místa odjet, tak obviněný rozbil ještě zadní skleněnou výplň pátých dveří daného vozu, čímž poškozené majitelce vozu jméno příjmení, datum narození (dále jen„ Poškozená“), způsobil škodu na vozidle Poškozené v celkové výši 11 009 Kč. Žalobkyně v souladu s pojistnou smlouvou vyplatila dne datum Poškozené pojistné plnění ve výši 10 000 Kč představující náhradu nákladů spojených s opravou Poškozeného vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 10 000 Kč do datum. Žalovaný dlužnou částku neuhradil.

6. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku (§ 9 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“) Nárok žalobkyně, jakožto pojistitelky zavázané v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění, na náhradu škody vzniklé vyplacením pojistného plnění Poškozené soud shledal důvodným, když k jeho zaplacení byl jakožto škůdce zavázán žalovaný (§ 2820 odst. 1 o. z.). Se splněním uvedené povinnosti se žalovaný ocitl v prodlení (§ 1968 o. z.) a žalobkyni za dobu prodlení vzniklo právo požadovat úrok z prodlení ve výši stanovené dle zvláštního právního předpisu (§ 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení).

7. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 026,50 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 750 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 1 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 4 650 Kč ve výši 976,50 Kč.

9. Soud předžalobní výzvu ze dne datum nepovažuje za úkon právní služby ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) a. t., neboť výzva neobsahuje právní posouzení, když žalobkyně ve výzvě necituje konkrétní ustanovení právního předpisu s vazbou na požadované nároky (jistina a úroky z prodlení). Za tohoto stavu soud považuje tento úkon za jednoduchou výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 2 písm. h) vyhl. č. 177/1996 Sb., za níž přísluší mimosmluvní odměna ve výši jedné poloviny.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.).

Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř., či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb.).