OSUL 75 C 100/2020-50

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem v právní věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: osobní údaje žalovaného ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 41 200 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 26 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 600 Kč od datum do zaplacení.

II. Žaloba o zaplacení částky 14 600 Kč, úroku z prodlení ve výši 0,45 % ročně z částky 16 600 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 14 600 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku ve výši 744 Kč k rukám advokáta titul jméno příjmení.

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u Okresního soudu v Ústí nad Labem dne 2. 12. 2019 domáhala vůči žalovanému zaplacení částky v celkové výši 41 200 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 31 200 Kč od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že dne 16. 2. 2017 s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému hotovostní úvěr ve výši 20 000 Kč. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 14 600 Kč a skládají se z úroku ve výši 28 % z jistiny, a tedy z úroku ve výši 5 600 Kč, poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatku za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a poplatku za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit dlužnou částku ve výši 33 800 Kč po odečtení poplatku za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, který byl splatný jednorázově při podpisu smlouvy, ve 13 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 16. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Úroky a poplatky byly splatné v prvních pěti splátkách a částečně v šesté splátce. Žalovaný převzal jistinu v hotovosti pří podpisu smlouvy. Žalovaný uhradil poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč a dále částku 2 600 Kč, od 17. 4. 2017 je v prodlení, neboť neuhradil 2. splátku splatnou dne 16. 4. 2017. Dnem splatnosti poslední splátky, tedy dnem 16. 3. 2018, nastala splatnost celého úvěru. Za prodlení byla žalovanému v souladu se smlouvou uložena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byl žalovaný v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalobkyně tak požaduje smluvní pokutu v celkové výši 10 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal pasivní.

4. Soud věc projednal na jednání konaném dne 22. 1. 2021 podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků, když se žalobkyně z nařízeného jednání omluvila a žalovaný se k jednání, leč řádně předvolán, bez omluvy nedostavil.

5. Z listiny označené jako smlouva o úvěru číslo ze dne 16. 2. 2017 soud zjistil, že se v ní žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr v celkové výši 20 000 Kč. Bylo uvedeno, že žalovaný podpisem smlouvy potvrzuje převzetí této hotovosti. Bylo sjednáno, že úvěr je poskytnut za úplatu, a to za úrok ve výši 28 % z jistiny, poplatek za uzavření smlouvy je ve výši 800 Kč, poplatek za správu úvěru činí 4 400 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek je ve výši 3 800 Kč. Toto bylo ve smlouvě označováno jako celkové náklady spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal uhradit žalobkyni jistinu ve výši 20 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru ve výši 14 600 Kč, tj. celkem 34 600 Kč. Poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč měl být splatný při podpisu smlouvy, zbytek měl žalovaný uhradit ve 13 měsíčních splátkách po 2 600 Kč, přičemž každá splátka byla splatná 16. dne v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. RPSN byla uvedena 189,38 %. Dále bylo sjednáno, že nejprve budou spláceny úroky, poplatek za správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a následně až jistina, a to v prvních 6 splátkách. V čl. V. odst. 4. smlouvy bylo sjednáno, že pokud žalovaný nebude plnit řádně a včas, je žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Součástí smlouvy byl předpis splátek, kde byly uvedeny jednotlivé předepsané splátky. Žalovaný smlouvu podepsal.

6. Z listiny označené jako přehled plateb soud zjistil, že žalovaný uhradil na dluh celkem 3 400 Kč, a to 800 Kč dne 16. 2. 2017 a 2 600 Kč dne 16. 3. 2017.

7. Z předložené předžalobní upomínky ze dne 24. 9. 2019 a poštovní podací knihy ze dne 27. 9. 2019 soud zjistil, že žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku, kterou ho vyzvala k zaplacení částky 41 200 Kč představující dlužné platby z úvěru a smluvní pokutu.

8. Z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne 16. 2. 2017, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 16. 2. 2017, creditscoringu ze dne 16. 2. 2017, pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2016, výplatních pásek žalovaného, a dodatku k nájemní smlouvě uzavřené dne 10. 9. 2015 vzal soud za prokázané, že žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného.

9. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

Žalobkyně a žalovaný dne 16. 2. 2017 podepsaly listinu označenou jako smlouva o úvěru, jíž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem ve výši 28 %, poplatkem za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, poplatkem za správu úvěru 4 400 Kč a poplatkem za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč, celkem tedy částku 34 600 Kč, vrátit v rámci 13 měsíčních splátek po 2 600 Kč. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že poskytnuté finanční prostředky převzal. Pro případ prodlení žalovaného byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, s níž byl v žalovaný v prodlení. Žalobkyně před poskytnutím úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný uhradil na svůj dluh celkem částku ve výši 3 400 Kč.

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 547 o.z. právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

13. Podle § 576 o.z. týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

14. Podle § 577 o.z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

15. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátor, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen„ nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 122 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat (mimo jiné) smluvní pokutu.

19. Podle § 122 odst. 2 ZSÚ uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

20. Podle § 122 odst. 3 ZSÚ souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

21. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný se je zavázal vrátit spolu se sjednanými platbami. Žalobkyně svou povinnost ze smlouvy splnila, když peněžní prostředky žalovanému poskytla, což žalovaný stvrdil svým podpisem smlouvy o úvěru.

22. Uzavřenou smlouvu však soud považuje v části, která se týká sjednaných plateb za poskytnutí peněžních prostředků, nazvaných ve smlouvě jako celkové náklady spotřebitelského úvěru, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy dle § 580 odst. 1 o.z., když důvod neplatnosti soud shledává v jejich nemravné výši. Ve smlouvě je uvedeno, že částka 14 600 Kč představuje i) úrok ve výši 28 % za dané období (přepočtená roční sazba činí 25,85 %), tj. 5 600 Kč, ii) poplatek za uzavření smlouvy ve výši 800 Kč, iii) poplatek za správu úvěru ve výši 4 400 Kč a iv) poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 800 Kč. Sjednané úroky a poplatky tak představují cenu za poskytnutí peněžních prostředků.

23. Částku 14 600 Kč tedy soud hodnotí jako cenu za poskytnutí peněžních prostředků, tedy úrok. Takový úrok při poskytnuté částce 20 000 Kč a době splatnosti 13 měsíců při prostém vydělení odpovídá úrokové sazbě 67,4 % ročně. Přitom tento výpočet nezohledňuje, že splátkami se u běžných úvěrů standardně snižuje základ pro výpočet úroku, takže reálně by tato částka odpovídala podstatně vyššímu procentnímu úroku. O skutečné výši úroku patrně spíše vypovídá RPSN uvedená ve smlouvě, tj. 189,38 %, vzhledem k tomu, že jiné náklady než výše uvedené platby sjednány nebyly. V každém případě již úroková sazba ve výši 67,4 % ročně je bez pochyb nemravná, když sazba nad 60 % je obecně přijímaná jako rozporná s dobrými mravy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V trestních věcech dokonce soudy označily za lichvářský úrok přesahující 44 % ročně (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Tdo 416/2013). Pokud tedy sjednaná výše úroků přesahuje hranici, kterou lze označit za lichvářský úrok, nelze než hodnotit dohodu o výši úroku jako nemravnou, a tudíž neplatnou.

24. Tento důvod neplatnosti se vztahuje pouze na dohodu o výši úroku, kterou lze oddělit od zbytku právního jednání, pročež ve zbytku soud považuje smlouvu za platnou. Vzhledem k neplatně sjednané výši úroků by dle § 577 o.z. měla žalobkyně právo na úroky v obvyklé výši, za které poskytovaly banky v době uzavření smlouvy úvěry. Bylo však na žalobkyni, aby tvrdila a prokázala, jaká byla obvyklá výše úroků. Jelikož se žalobkyně nedostavila k jednání, nemohl jí soud poskytnout poučení o povinnosti doplnit tvrzení a navrhnout důkazy v tomto směru. Soud nevyhověl žádosti žalobkyně v rámci omluvy z jednání, aby pro případ, že bude třeba doložit další důkazy, jí k tomu vyzval, když takovou výzvu činí soud zásadně na jednání a pokud se k němu účastník nedostaví, není důvod jednání jen pro to odročovat. Žalobkyně tedy neunesla břemeno tvrzení a důkazní břemeno, a proto jí žádné úroky z úvěru přiznat nelze.

25. Vzhledem k výše uvedenému tak soud vychází z toho, že na základě smlouvy byl žalovaný povinen vrátit pouze poskytnutou částku 20 000 Kč, zbylé platby nebyly platně sjednány. Dohodu o splátkách soud považuje za platnou, žalovaný tedy měl hradit tak, jak bylo sjednáno, tedy v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 600 Kč, to však samozřejmě nikoliv ve 13 splátkách, ale pouze do splacení poskytnuté částky 20 000 Kč. Jak uváděla žalobkyně a vyplývá to i z jí předloženého přehledu plateb, žalovaný uhradil celkem 3 400 Kč. Zbývá tedy na jistinu úvěru uhradit 16 600 Kč.

26. Žalobkyně dále požadovala zaplatit úrok z prodlení od datum do zaplacení. Z výše uvedeného je zjevné, že žalovaný byl k 18. 3. 2018 v prodlení s úhradou dlužné částky, neboť celý dluh měl být splacen již k 16. 10. 2017. Soud proto žalobkyni přiznal i úrok z prodlení z dlužné částky 16 600 Kč, na který má žalobkyně nárok dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení. S ohledem na okamžik vzniku prodlení žalovaného s úhradou celé dlužné částky (datum) pak činí výše zákonného úroku z prodlení 8,05 % ročně.

27. Pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty, soud shledal, že byla mezi účastníky platně písemně sjednána v souladu s § 2048 o.z. a § 122 ZSÚ a nejpozději ke dni rozhodnutí soudu byla splatná.

28. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč, když ji s ohledem na shora uvedený právní názor vypočítal z dlužných splátek za období a v procentuální výši, které žalobkyně v žalobě požadovala. Žalovaný uhradil splátku splatnou 16. 3. 2017 a do prodlení se pak dostal s úhradou části splátky splatné dne 16. 4. 2017 a v případě dalších splátek. Žalobkyni by tak náležela smluvní pokuta z částky 1 800 Kč od datum do datum (54 Kč), z částky 4 400 Kč od datum do datum (136,40 Kč), z částky 7 000 Kč od datum do datum (210 Kč), z částky 9 600 Kč od datum do datum (297,60 Kč), z částky 12 200 Kč od datum do datum (378,20 Kč), z částky 14 800 Kč od datum do datum (444 Kč) a z částky 16 600 Kč od datum do datum (12 782 Kč). Poněvadž však byla celková výše smluvní pokuty limitována součinem čísla 0,5 a poskytnuté jistiny, v daném případě 20 000 Kč, náleží žalobkyni smluvní pokuta toliko ve výši 10 000 Kč.

29. Soud proto žalovanému uložil zaplatit žalobkyni částku 26 600 Kč (16 600 Kč na jistině a 10 000 Kč na smluvní pokutě) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 600 Kč od datum do zaplacení (bod I. výroku). Ve zbytku soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (bod II. výroku).

30. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud třídenní podle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť pro uložení lhůty jiné neshledal důvod.

31. Současně soud v bodě III. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 2 o.s.ř. v souladu s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení převážně úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně dosáhla neúspěchu včetně příslušenství ke dni vydání rozsudku v částce 18 352,45 Kč, naopak úspěšná byla včetně příslušenství ke dni vydání rozsudku v částce 30 411,20 Kč. Jelikož žalobou požadovaná částka včetně příslušenství ke dni vydání rozsudku činí 48 763,65 Kč, nezbývá než uzavřít, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 62 %, naopak neúspěchu dosáhla v rozsahu 38 %. Míra jejího úspěchu tak činí 24 %. Náhrada nákladů řízení žalobkyně pak sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 648 Kč a odměny za zastupování advokátem ve výši 1 000 Kč za dva úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení a podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“)) při sazbě za jeden úkon ve výši 500 Kč (§ 6 odst. 1 a § 14b odst. 1 advokátního tarifu), z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 200 Kč (2 x 100 Kč) podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu a z daně z přidané hodnoty o sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Po zohlednění míry úspěchu žalobkyně (24 %) tak výše náhrady jejích nákladů řízení činí 744 Kč.

32. Soud konstatuje, že žalobkyni nepřiznal právo na odměnu advokáta za úkon spočívající v doplnění žaloby ze dne 8. 4. 2020, neboť skutečnosti uváděné v tomto podání měly být obsaženy již v podané žalobě, pročež náklady spojené s tímto úkonem nelze považovat za účelně vynaložené, a dále za úkon spočívající v předžalobní výzvě, neboť žalobkyně odměnu za tento úkon právní služby sama nepožadovala.

33. Soud podotýká, že odměnu a náhradu hotových výdajů advokáta za řízení před soudem prvního stupně určil podle § 14b odst. 1 a 5 advokátního tarifu, neboť – jak je mu známo z úřední činnosti – žalobkyně svůj nárok v této věci uplatnila návrhem podaným na ustáleném vzoru použitém opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (tzv. formulářovou žalobou), přičemž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota (výše peněžitého plnění bez příslušenství) nepřevyšuje 50 000 Kč. Prakticky totožnými návrhy totiž žalobkyně u zdejšího soudu uplatnila nároky v dalších věcech (například ve věcech vedených pod spisovými značkami 9 C 87/2019, 76 C 86/2020, 33 C 199/2020 a 34 C 115/2020).

34. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.