OSUL 9 C 130/2018-398

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Rozsypalem ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně: Jméno žalobkyně, narozená Datum narození žalobkyně, adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A ⟪LB:lb_002⟫ proti ⟪LB:lb_003⟫ žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B ⟪LB:lb_004⟫ o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku částku 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 350 000 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení částku 187 263 Kč k rukám advokáta Jméno advokáta A.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 350 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od datum do zaplacení, jakož i náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným byli partnery, přičemž žalobkyně v průběhu společného soužití žalovanému k jeho opakovaným žádostem postupně půjčovala na základě neformálních ústních dohod peněžní prostředky ze svých úspor. Poskytnuté peněžní prostředky měly být určeny na splácení dluhů žalovaného, který žalobkyni ujišťoval, že půjčka bude v krátké době splacena a že se nemusí obávat, protože by mu jistě pomohli jemu velmi dobře situovaní rodiče. Takto žalobkyně postupně žalovanému půjčila částku ve výši 350 000 Kč. Protože se žalovaný neměl ke splácení svého dluhu, požádala žalobkyně žalovaného o potvrzení jeho závazku, načež žalovaný dne datum písemně svůj dluh uznal a zavázal se jej splácet počínaje datum. Žalovaný však ani jednu splátku neuhradil, pročež se dne datum ocitl v prodlení. Dlužnou částku pak neuhradil ani přes opakované ústní a telefonické upomínky žalobkyně, ani přes výzvu zástupce žalobkyně. V podání ze dne datum žalobkyně doplnila, že od datum poskytovala žalovanému hotově peněžní prostředky k překlenutí špatné finanční situace žalovaného, přičemž z počátku mělo jít o opravu či úpravy osobního automobilu žalovaného, následně měly být peníze určeny ke splacení dluhu žalovaného. Všechny platby byly hotovostní, jelikož vztahy stran byly blízké a důvěrné, navíc žalovaný neměl svůj bankovní účet. Na konci datum žalobkyně zjistila, že jí žalovaný lže, což vyústilo v partnerskou krizi a ukončení jejich soužití, jakož i k jednání o tom, jak se vypořádají ohledně dílčích půjček. Dne datum tak došlo k dohodě o zápůjčce, když se žalovaný zavázal z vyšší sumy dříve neformálně zapůjčených částek splatit žalobkyni částku ve výši 350 000 Kč nejpozději do datum. K námitkám žalovaného, že v době sepsání uznání dluhu usiloval o žalobkyni jako o partnerku, poznamenala, že to rozhodně není pravdou, neboť žalovaný měl v té době již jinou známost a v mezidobí měl další známosti s jinými ženami a o žalobkyni rozhodně jako o partnerku nestál.

3. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí, neboť žalobou uplatněný nárok neexistuje a nikdy neexistoval. V uznání dluhu ze dne datum bylo uvedeno, že dluh vznikl na základě smlouvy o zápůjčce ze dne datum, kdy byla žalovanému žalobkyní v hotovosti zapůjčena bezúročně uvedená částka, která měla být splatná nejpozději do datum. Není tak pravdou, jak tvrdí žalobkyně, že by uznal existenci dluhu tak, jak jej žalobkyně vylíčila v žalobě, neboť takový dluh, ani žádný jiný, v rozhodné době neexistoval. Poznamenal, že je pravdou, že s žalobkyní v minulosti vedli společnou domácnost, přičemž k rozpadu jejich soužití došlo na konci roku 2016. Učinil nesporným, že uznání dluhu před rozpadem společné domácnosti, a to dne datum podepsal, avšak k podpisu nepřistoupil z důvodu, že by mu žalobkyně zapůjčila jakékoliv finanční prostředky, ale z důvodu, že žalobkyně podmiňovala zachování společné domácnosti tím, aby uznání dluhu podepsal. Pod tímto nátlakem na požadavek žalobkyně přistoupil, přesto žalobkyně jejich soužití následně ukončila. Dále žalovaný opětovně zdůraznil, že údajné zápůjčky mu žalobkyní nikdy poskytnuty nebyly, když tvrzení žalobkyně jsou zcela nelogická a ve vzájemném rozporu, jelikož v různých fázích řízení i v jiných řízeních žalobkyně uvádí zcela rozdílné důvody vzniku a výše údajné pohledávky vůči žalovanému. V této souvislosti poukázal na email zaslaný jméno FO ze dne datum, v němž bylo uvedeno, že dluh žalovaného vůči žalobkyni činí 346 500 Kč, neboť byla uhrazena jedna splátka. V této souvislosti uvedl, že žalobkyni žádnou splátku nikdy neuhradil, neboť vůči ní nemá žádný závazek. K okolnostem podpisu uznání dluhu doplnil, že žalobkyni miloval a usiloval o zachování jejich vztahu a společné domácnosti, pročež přistoupil na podpis uznání dluhu, neboť mu žalobkyně přislíbila, že jejich vztah bude v takovém případě pokračovat, v opačném případě ale jejich vztah ukončí a hrozila mu, že si ublíží na zdraví, respektive sebevraždou. Dále poznamenal, že v průběhu jejich vztahu byly uzavírány podobné dokumenty jako sporné uznání dluhu, když žalobkyně dne datum prohlásila, že do budoucna nebude po žalovaném ani po jeho rodičích požadovat žádné finanční ani jiné hmotné plnění. Tomuto závazku pak žalobkyně zjevně nedostála. Uznání dluhu je pouze zdánlivým jednáním z důvodu absence svobodné vůle žalovaného, který jej podepsal pod psychickým nátlakem žalobkyně. Proto se neuplatní zákonná domněnka existence dluhu a s ohledem na odlišný důvod vzniku dluhu tvrzeného žalobkyní, nemůže být žalobě vyhověno.

4. Soud věc projednal na jednáních konaných ve dnech datum, datum, datum, datum, datum a datum.

5. Při jednání konaném dne datum účastníci učinili nesporným, že dne datum byla žalovaným podepsána listina označená jako uznání dluhu a dohoda o splátkách, a při jednání konaném dne datum účastníci učinili nesporným, že členský podíl k bytu užívanému žalobkyní byl pořízen z prostředků získaných z úvěru a že automobil jméno FO jméno FO byl žalobkyní pořízen z úvěru.

6. Z listiny označené jako uznání dluhu a dohoda o splátkách soud zjistil, že ji dne datum podepsali žalovaný jako dlužník a žalobkyně jako věřitelka, přičemž žalovaný uznal, že ke dni podpisu této listiny dluží žalobkyni částku ve výši 350 000 Kč, a to jako dluh o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, kdy byla žalovanému žalobkyní v hotovosti zapůjčena bezúročně uvedená částka, která měla být splatná nejpozději do datum. Žalovaný tento dluh do dne podpisu uvedené listiny neuhradil a uznal, že dluží žalobkyni částku 350 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit v pravidelných splátkách ve výši 3 500 Kč měsíčně, počínaje datum s tím, že nebude-li splátkový kalendář dodržen, stává se celý dluh splatným ke dni, kdy toto prodlení nastalo. Žalovaný dále uznal nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, a to z dlužné částky od prodlení až do zaplacení dluhu. Podpisy žalobkyně a žalovaného na listině byly úředně ověřené dne datum, kdy žalobkyně listinu vlastnoručně podepsala a žalovaný uznal podpis na listině za vlastní.

7. Z listiny označené jako výzva k zaplacení dluhu ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl urgován k zaplacení dlužné částky zástupcem žalobkyně, když přestože uznal svůj dluh a zavázal se jej platit ve splátkách ve výši 3 500 Kč měsíčně počínaje datum, žalobkyně se žádné splátky nedočkala. Výzva byl žalovanému odeslána dne datum, jak se podává z poštovního podacího archu z téhož dne.

8. Z emailu zaslaného jméno FO zástupci žalovaného dne datum soud zjistil, že jméno FO jako zmocněnec žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 346 500 Kč, když žalovaný uznal svůj dluh dne datum.

9. Z výpisu z účtu žalobkyně za období od datum do datum a od datum do datum soud zjistil, že na účet žalobkyně nebyla připsána žádná platba od žalovaného.

10. Z SMS zprávy odeslané dne datum. na telefonní číslo tel. číslo soud zjistil, že žalobkyně urgovala úhradu dlužné částky a vrácení auta pod pohrůžkou obrácení se na policii.

11. Z listiny ze dne datum podepsané žalobkyní soud zjistil, že se v ní vzdala veškerého nároku na peníze, které požadovala od žalovaného, když s ním nadále bude žít z čisté lásky a ne kvůli penězům, které spolu během společného vztahu utratili a dále utratí. Zároveň nebude žádné nároky požadovat od rodičů žalovaného a zavázala se, že pokud bude s žalovaným užívat byt, bude jej udržovat v čistotě a pořádku, když si je vědoma toho, že pokud poruší zásady lidského soužití, bude z bytu vykázána.

12. Z emailu zaslaného jméno FO zástupci žalovaného dne datum soud zjistil, že jméno FO potvrdil termín osobního jednání v kanceláři zástupce žalovaného dne datum.

13. Z výpisu z účtu matky žalovaného za období od datum do datum s výjimkou datum soud zjistil, že na tento účet byla poukazována mzda žalovaného od právnická osoba a z účtu byly prováděny výběry v hotovosti z bankomatu. Dne datum byla na účet připsána platba ve výši 450 000 Kč s poznámkou „jméno FO Převod z úč“.

14. Z listiny označené jako výzva k plnění - výzva k vyrovnání celé pohledávky, neplnění dohody o splátkách ze dne datum soud zjistil, že byla psána jménem žalobkyně a byla adresovaná žalovanému, přičemž žalobkyně uváděla, že dne datum uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalovanému částku 350 000 Kč se splatností datum, avšak žalovaný dlužnou částku neuhradil, pročež dne datum svůj dluh písemně co do důvodu a výše uznal a zavázal se jej hradit ve splátkách. Svůj dluh však ani přes ústní upozornění nehradil, když uhradil pouze splátku za měsíc datum, se zpožděním dne datum.

15. Z SMS komunikace mezi žalobkyní a žalovaným v průběhu datum soud zjistil, že žalobkyně s žalovaným řešili osobní záležitosti, přičemž žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného, aby jí hradil dluh a žalovaný sliboval jeho úhrady, nebo uváděl, že nemá peníze.

16. Z listiny označené jako návrh na doplnění dokazování ve věci sp. zn. spisová značka ze dne datum soud zjistil, že žalovaný v pozici obžalovaného činil návrhy na doplnění dokazování.

17. Z úryvku protokolu z hlavního líčení ve věci sp. zn. spisová značka soud zjistil, že žalobkyně v pozici svědkyně vypověděla, že měla finanční hotovost doma ve skříni v obálce, která byla darem od její maminky, když na přelomu roku datum dostala na dvakrát částku 350 000 Kč. Dále měla stavební spoření. Když potřebovala, tak si z toho vzala nějakou část, ale při další výplatě tu částku dorovnávala, jelikož se snažila, aby tam stále měla částku 350 000 Kč. Žalovaný měl v době, kdy se seznámili, starší jméno FO, přičemž jí tvrdil, že musí zaplatit svému otci 100 000 Kč, aby mu ji nevzal, a dále že má auto rozbitý motor. Šel na to opatrně, uváděl například, že byla zjištěna nějaká závada. Auto však změnil na auto tuningové. Žalobkyni poté došlo, že peníze nepotřeboval na opravu auta, ale na jeho úpravu. Domluvili se, že jí bude splácet po 3 500 Kč měsíčně. Když se rozešli, tak to podepsali a sepsali dohodu, aby měla jistotu, že peníze dostane, předtím mu věřila. Do roku datum nedostala ani korunu.

18. Z úryvku protokolu z hlavního líčení ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka soud zjistil, že žalobkyně v pozici svědkyně vypověděla, jak pořídila nové auto, a dále uvedla, že za žalovaného hradila jeho dluhy, na což sepsali notářsky ověřený papír. Doplnila, že nemůže přesně říct, jaké všechny dluhy měl, neboť žalovaný je notorický lhář. Dále uváděla, že žalovaného opakovaně vyzývala k vrácení auta. Žalovaný jí jednou dal 1 000 Kč na splátky dluhu, který činí 350 000 Kč. Dále uvedla, že se částka 350 000 Kč nijak nevztahuje k vozidlu.

19. Z listiny označené jako vyjádření k výzvě k zaplacení dluhu ze dne datum soud zjistil, že byla sepsána zástupcem žalovaného dne datum a byla adresovaná zástupci žalobkyně v reakci na jeho výzvu, přičemž žalovaný uvedl, že dluh ve výši 350 000 Kč neuznává.

20. Z emailu zástupce žalobkyně ze dne datum soud zjistil, že byl adresován zástupci žalovaného v reakci na jeho vyjádření ze dne datum a zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně na úhradě sporného dluhu trvá, přičemž je rozhodnuta domáhat se jeho úhrady soudní cestou.

21. Z protokolu z hlavního líčení ze dne datum ve věci vedené pod sp. zn. spisová značka soud zjistil, že jméno FO v pozici svědkyně vypověděla, že je kamarádkou žalobkyně již od druhého stupně základní školy, že žalobkyně dostala peníze od své maminky, něco přes 300 000Kč, a že žalobkyně půjčila peníze žalovanému. Nepamatovala si však, kolik peněz a na jaké dluhy žalobkyně žalovanému půjčila. Doplnila, že žalobkyně koupila od matky žalovaného byt, na nějž si brala hypotéku.

22. Z listiny vyhotovené právnická osoba. dne datum soud zjistil, že banka vyrozuměla Jméno žalovaného o tom, že od datum může čerpat prostředky ze spotřebitelského úvěru na základě elektronicky uzavřené smlouvy ze dne datum.

23. Z listiny označené jako právnická osoba právnická osoba. ca Jméno žalovaného - výzva k doplacení úroku z prodlení ze dne datum soud zjistil, že zástupce banky potvrdil, že banka eviduje platbu ve výši 192 953,51 Kč, avšak k úplnému doplacení dluhu zbývá uhradit úrok z prodlení ve výši 1 902,41 Kč nejpozději do datum.

24. Z výpisu z účtu otce žalovaného Jméno žalovaného datum soud zjistil, že na něj byla dne datum připsána částka 190 000 Kč jako jednorázové čerpání spotřebitelského úvěru a dne datum byla uskutečněna odchozí platba ve výši 192 953,51 Kč a dne datum odchozí platba ve výši 1 902,41 Kč.

25. Z úředního záznamu o doplnění podaného vysvětlení ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně doplnila vysvětlení ve věci „Anonymizováno-SPZ když žalobkyně k dotazu, zda v době od datum do dne podání vysvětlení dostala od žalovaného nějaké peníze, odpověděla, že od něho dostala 3 500 Kč někdy v datum, když jí peníze přinesl do zaměstnání v Anonymizováno. Jednalo se o peníze za to, že za něho zaplatila exekuce ve výši 350 000 Kč a od listopadu roku 2016 jí má splácet 3 500 Kč měsíčně, když mají mezi sebou uzavřenou smlouvu, která je i notářsky ověřená. Jednalo se o první splátku, další splátky jí nezaplatil.

26. Z fotokopie listiny nadepsané jako jméno FO datum soud zjistil, že je v ní uvedeno, že v roce datum provozoval jméno FO, jméno FO požádala o rozvod, společné bydlení, 2008 přerušil podnikání, péče o osobu blízkou - jméno FO matka, svatba datum, manželka pracuje v právnická osoba 11 000 Kč výplata, účet banka úspory 20 - 30 tis., manželka dostala finanční vyrovnání 300 000 Kč banka, přičemž dále jsou uvedeny částky a výdaje, z nichž vyplývá jméno FO 000 Kč a jméno FO vybrala kartou 20 000 Kč.

27. Otec žalovaného Jméno žalovaného při své svědecké výpovědi vypověděl, že má zájem o to, aby byl jeho syn zproštěn viny a nemusel nic platit, neboť to bylo vše vymyšlené, když žalobkyně žádné peníze neměla a žalovaný byl vydírán SMS a MMS zprávami, aby si ho udržela. Nevěděli, že syn něco podepisuje, vše bylo dopředu nachystané. Bylo mu to líto, neboť jim pomáhali, když jí prodali byt pod cenou, dále jí poskytl půjčku, kterou mu zcela nevrátila, pořídil jim auto na leasing, který byl hrazen z účtu manželky, poslali žalobkyni částku 17 600 Kč na její účet, svědek zaplatil 12 100 Kč za převod bytu a v období let datum jim platili nájem. Poznamenal, že syn to musel podepsat, neboť mu vyhrožovala smrtí, když vyhrožovala i jim, že jí syn znásilnil a že půjde na policii. Podpisem jí syn zachránil život, ale to žalobkyně nikdy nedocení. Uvedl, že o žádných půjčkách ze strany žalobkyně vůči synovi nevěděl. O tom, že syn podepsal uznání dluhu, se dozvěděl až poté, co bylo uznání podepsáno, a to asi rok poté. Syn byl k podpisu uznání donucen, jelikož ho musel podepsat, neboť mu vyhrožovala, že se zabije, že spolyká prášky a psychicky ho vydírala. Jiný důvod, proč by syn uznání podepisoval, mu znám není, asi pro to, že ji miloval a bral to jako hru. Poznamenal, že synovi pomáhali, že ví o půjčkách žalovaného, když si půjčoval, aby uspokojil nároky žalobkyně, ale nikdy se nestalo, že by syn dluhy nesplatil, neboť na vše dohlíželi.

28. Svědkyně jméno FO při svém výslechu vypověděla, že žalobkyně měla větší obnos peněz, který jí ukazovala poté, co jí o něm předtím říkala na kávě. Hotovost, kterou měla žalobkyně v ložnici, svědkyni v datum ukázala, ale svědkyně peníze nepřepočítávala, když žalobkyně říkala, že je to přes 300 000 Kč. Žalobkyně peníze dostala od své matky, která je obdržela od otce žalobkyně jako vyrovnání. Žalobkyně poté svědkyni říkala, že půjčila peníze žalovanému a že o tom měli sepsaný nějaký papír, ale ten svědkyně neviděla. Kolik a kdy žalobkyně žalovanému půjčila, si nevzpomíná, ale nebylo to hned po tom, co peníze dostala, ale asi až půl roku na to. O okolnostech, za nichž měl být papír, v němž byla uvedena dlužná částka a na němž byly ověřené podpisy, podepsaný, svědkyně nic nevěděla.

29. Svědek jméno FO při svém výslechu vypověděl, že byl manželem matky žalobkyně. Jeho manželka byla pokladní v právnická osoba a měla příjem ve výši 11 000 Kč čistého. Po rozvodu dostala od bývalého manžela 300 000 Kč jako vyrovnání, přičemž na účtu měla 30 000 Kč. Zanedlouho pak přišla žalobkyně, že nutně potřebuje peníze ve výši 100 000 Kč kvůli autu. Uváděla, že je rozbité, načež manželka napsala rukou, že jí půjčuje 80 000 Kč, protože 100 000 Kč jí půjčit nemohla. Za pár dní se manželce ztratilo z účtu 20 000 Kč. Jestli mezi žalobkyní a žalovaným probíhali nějaké finanční transakce, svědek nevěděl, jakož i nic nevěděl o tom, zda mezi nimi byla sepsána nějaká listina. Ohledně listiny nadepsané jako jméno FO datum, kterou předložil žalovaný k důkazu, svědek uvedl, že to jsou jeho poznámky, když si dělal přípravu ke svému výslechu, které se mu však ztratily. Dále uvedl, že se s žalovaným potkává a žalovaný mu sděloval rovněž okolnosti probíhajících řízení.

30. Žalovaný při svém účastnickém výslechu vypověděl, že jej mrzí, jak se k tomu žalobkyně staví. Měli se rádi, až na tenhle konec. Nic si od ní nepůjčil a ona po něm chce takové peníze. Trval na tom, že si od žalobkyně nikdy žádné peníze nepůjčil. Na otázku, proč tedy podepsal uznání dluhu, uvedl, že žalobkyni miloval a myslel si, že spolu budou, ale byla to velká chyba a každý den si ji vyčítá a říká si, proč to jen podepisoval. Ze strany žalobkyně to pochopil tak, že když to podepíše, tak spolu zůstanou a žalobkyně to roztrhá. Rovněž se bál, aby si něco neudělala. Žádné peníze žalobkyni nehradil, protože si nic nepůjčil. Za dobu vztahu s žalobkyní měl dluhy, s nimiž mu ale pomohli rodiče.

31. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu vypověděla, že ji také mrzí, kam až to celé dospělo. Uvedla, že částku 350 000 Kč z ní žalovaný vylákal na opravu svého prvního auta - jméno FO, které mu koupil jeho otec v době, kdy spolu ještě nechodili. Je to již delší doba, ale nejprve po ní chtěl 100 000 Kč s tím, že je musí doplatit otci, jinak mu auto zabaví a on přitom potřeboval auto na cesty do práce. Potom to bylo třikrát kolem 70 000 Kč na různé opravy, ale nebyly to normální opravy, ale tuningové, když auto přeměnil ke svému obrazu. Žalovaný je notorický lhář a manipulátor, jeho rodiče stáli vždy za ním a všechny jeho problémy za něj vyřešili. Částku 350 000 Kč z ní žalovaný vylákal postupně a poté, když jejich vztah začínal mít problémy, tak chtěla mít nějakou jistotu a papír, na základě kterého by se mohla úhrady dlužné částky domáhat, pokud by vztah skončil. Peníze mu půjčovala postupně a poté se dohodli, že jí dlužnou částku bude splácet, ale byl problém s tím, že mu peníze chodily na účet matky, která mu ho spravovala a nechtěla mu na to dávat peníze. K podpisu uznání dluhu došlo ke konci jejich vztahu, uznání dluhu si přečetli doma, přičemž žalobkyně chtěla, aby to podepsali buď u notáře, nebo na poště, aby to mělo nějakou váhu. K dlužné částce 350 000 Kč dospěli tak, že se na ní dohodli. V době mezi půjčením peněz a podpisem uznání dluhu měla žalobkyně určité psychické problémy, neboť jí v krátké době zemřeli babička, děda a maminka. Žalovaný o jejích problémech věděl, ale nijak je neřešil, naopak jí říkal, že není jediná, komu se to stalo a že svůj stav zveličuje.

32. Soud neprováděl důkazy navržené žalobkyní, a to výslechem svědkyně jméno FO, trestním spisem sp. zn. spisová značka, a to protokoly o hlavních líčeních a potvrzeními o příjmu žalovaného, dále výslechem svědka adresa, lustrací nápadu C, zprávami ČSSZ, zaměstnavatelů, Úřadu práce ČR a bank, listinami nalezenými ve sklepě, neboť již provedenými důkazy byl skutkový stav věci dostatečně zjištěn, pročež by provedení dalších důkazů bylo nehospodárné a soud tak uvedené důkazní návrhy pro nadbytečnost zamítl. Rovněž soud neprováděl důkazní návrhy žalovaného, a to návrhem ze spisu sp. zn. spisová značka, smlouvou o převodu bytu, usnesením o skončení exekuce, úředním záznamem o podaném vysvětlení jméno FO ze dne datum, znaleckým posudkem na zjištění duševního stavu účastníků, sdělením obvodního lékaře žalované, výslechem jméno FO a výpisy z účtu matky žalobkyně, jakož i dotazy na bankovní ústavy, neboť uvedené důkazy nebyly označeny k prokázání žádného relevantního tvrzení a výslechem jméno FO měly být prokázány pohnutky žalovaného k podpisu uznání dluhu, o nichž se měl adresa jméno FO dozvědět od žalovaného, pročež za situace, kdy byl již slyšen sám žalovaný, byl tento důkazní návrh učiněn nadbytečně. Soud proto uvedené důkazní návrhy pro jejich nadbytečnost a bezpředmětnost zamítl.

33. Soud rovněž neprováděl navržené důkazy, o nichž žalovaný uvedl, že na jejich provedení netrvá, a to spisem sp. zn. spisová značka, výslechem jméno FO, výslechem matky žalovaného jméno FO.

34. Na základě provedeného dokazování tak byl soudem zjištěn následující skutkový stav:

Žalobkyně, která obdržela od své matky finanční prostředky a dále měla stavební spoření, poskytovala žalovanému v průběhu jejich partnerského soužití finanční prostředky, načež se dne datum dohodla s žalovaným na tom, že žalovaný uhradí žalobkyni nejpozději do datum částku 350 000 Kč. Dne datum pak žalovaný jako dlužník a žalobkyně jako věřitelka podepsali listinu označenou jako uznání dluhu a dohoda o splátkách, v níž žalovaný uznal, že ke dni podpisu této listiny dluží žalobkyni částku ve výši 350 000 Kč, a to jako dluh o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, kdy byla žalovanému žalobkyní v hotovosti zapůjčena bezúročně uvedená částka, která měla být splatná nejpozději do datum. Žalovaný tento dluh do dne podpisu uvedené listiny neuhradil a uznal, že dluží žalobkyni částku 350 000 Kč, kterou se zavázal zaplatit v pravidelných splátkách ve výši 3 500 Kč měsíčně, počínaje datum s tím, že nebude-li splátkový kalendář dodržen, stává se celý dluh splatným ke dni, kdy toto prodlení nastalo. Žalovaný dále uznal nárok žalobkyně na zákonné úroky z prodlení, a to z dlužné částky od prodlení až do zaplacení dluhu. Podpisy žalobkyně a žalovaného na listině byly úředně ověřené dne datum, kdy žalobkyně listinu vlastnoručně podepsala a žalovaný uznal podpis na listině za vlastní. Žalovaný měl i další závazky, s jejichž splněním mu pomáhali jeho rodiče. Mzda žalovaného byla poukazována na bankovní účet vedený na matku žalovaného, přičemž z tohoto účtu byly v období od datum prováděny mimo jiné výběry z bankomatů. Žalovaný, jenž žalobkyni opakovaně v SMS zprávách sliboval úhradu dluhu, dlužnou částku žalobkyni neuhradil, a to ani přes výzvy zmocněnce žalobkyně, ani přes výzvu zástupce žalobkyně.

35. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

36. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

37. Podle § 2053 o.z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

38. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

39. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřenských fondů a evidence údajů o skutečných majitelích (dále jen „nařízení“) výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

41. Na základě shora uvedeného soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní, jakožto věřitelem, a žalovaným, jako dlužníkem, byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o.z., neboť žalobkyně (zapůjčitel) přenechala žalovanému (vydlužitel) věci určené podle druhu, konkrétně peníze (částku v celkové výši 350 000 Kč), a žalovaný se zavázal po uplynutí dohodnuté doby (nejpozději do datum) vrátit žalobkyni věci stejného druhu (peníze). Tuto povinnost však žalovaný nesplnil.

42. právnická osoba závěr je zásadní existence listiny označené jako uznání dluhu a dohoda o splátkách, v níž žalovaný uznal, že ke dni podpisu této listiny (datum) dluží žalobkyni částku ve výši 350 000 Kč, a to jako dluh o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, kdy byla žalovanému žalobkyní v hotovosti zapůjčena bezúročně uvedená částka, která měla být splatná nejpozději do datum. Podpisy účastníků na dané listině byly navíc úředně ověřené dne datum, kdy žalobkyně listinu vlastnoručně podepsala a žalovaný uznal podpis na listině za vlastní.

43. Soud pak shledal uznání dluhu ze dne datum platným a účinným, jelikož obsahuje všechny stanovené náležitosti zákonem (písemná podoba, uznání dluhu co do důvodu a výše a vlastnoruční podpis žalovaného). Soud v této souvislosti konstatuje, že uznáním dluhu nezaniká původní závazek dlužníka ani nevzniká závazek nový. Uznání dluhu je totiž preventivním nástrojem, který vede k posílení postavení věřitele v případném budoucím sporu, neboť vytváří vyvratitelnou právní domněnku, že dluh v době jeho uznání existoval a trval. Hmotněprávní domněnka zakotvená v § 2053 o.z. má pak vazbu na procesní ustanovení § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, dokud není dokázán opak. V důsledku uznání dluhu tak žalobkyni svědčí vyvratitelná právní domněnka existence sporného dluhu, která dokud nebude vyvrácena, musí být soudem považována za prokázanou.

44. Nejvyšší soud pak ve své rozhodovací praxi opakovaně vyložil, že uznáním závazku (dluhu) dle § 323 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“) či § 558 obč. zák. se zakládá vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Důsledkem uznání závazku je tedy přesun důkazního břemene z věřitele na dlužníka, na němž tak je, aby prokázal, že závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka nachází svůj odraz v § 133 o.s.ř., které určuje, že dokud není dokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o.s.ř. tuto skutečnost za prokázanou (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo hodnota, ročník 2002, pod číslem hodnota, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo hodnota, ročník 2003, pod číslem hodnota, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo hodnota, ročník 2005, pod číslem hodnota, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Byť se uvedené závěry dovozené Nejvyšším soudem vztahují k právní úpravě účinné do datum, soud konstatuje, že jsou přesto plně použitelné rovněž na právní poměry, na něž dopadá právní úprava účinná od datum, a tedy rovněž na uznání dluhu podle § 2053 o.z.

45. Žalovaný v průběhu řízení zpochybňoval vyvratitelnou domněnku existence dluhu, avšak soudu nezbývá než konstatovat, že se mu ji vyvrátit nepodařilo.

46. V první řadě soud konstatuje, že žalobkyní předložené uznání dluhu plně koresponduje s žalobními tvrzeními. Žalovaný v uznání dluhu ze dne datum uznal, že dluží žalobkyni částku ve výši 350 000 Kč, a to jako dluh o zápůjčce mezi žalobkyní a žalovaným dne datum, kdy byla žalovanému žalobkyní v hotovosti zapůjčena bezúročně uvedená částka, která měla být splatná nejpozději do datum. Žalobkyně pak v podané žalobě uváděla, že žalovanému v průběhu jejich společného soužití k jeho opakovaným žádostem půjčovala na základě neformálních ústních dohod peněžní prostředky ze svých úspor. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně upřesnila, že na konci roku datum žalobkyně zjistila, že jí žalovaný lže, což vyústilo v partnerskou krizi a ukončení jejich soužití, jakož i k jednání o tom, jak se vypořádají ohledně dílčích půjček. Dne datum pak došlo k dohodě o zápůjčce, když se žalovaný zavázal z vyšší sumy dříve neformálně zapůjčených částek splatit žalobkyni částku ve výši 350 000 Kč nejpozději do datum. Soud tak konstatuje, že žalobní tvrzení plně korespondují s vymezením závazku žalovaného v uznání dluhu. Podle soudu je zcela pochopitelné, že mezi účastníky, kteří byli partnery, nebyly o každém poskytnutí finančních prostředků uzavírány písemné dohody, naopak že docházelo k poskytování finančních prostředků toliko na základě dohod ústních. Došlo-li poté dne datum k dohodě, že z původně postupně zapůjčených finančních prostředků žalovaný uhradí žalobkyni částku 350 000 Kč nejpozději do datum, jednalo se o novaci závazku dle § 1902 o.z., případně o narovnání dle § 1903 o.z., přičemž ani v jednom případě není vyžadována písemná forma v souladu s § 1906 o.z. Tento svůj dluh z ústní smlouvy o zápůjčce ze dne datum pak žalovaný dne datum co do důvodu i výše uznal, pročež se plně uplatní domněnka existence dluhu v souladu s § 2053 o.z. Soud tedy neshledal důvodnou námitku žalovaného, že dluh vymezený v uznání dluhu ze dne datum a dluh uplatněný žalobkyní v projednávané žalobě byly vymezeny rozdílně, pročež by neměla být dána domněnka existence dluhu v souladu s § 2053 o.z. a žalobkyně by měla existence tvrzeného dluhu prokazovat. Důvodná pak nebyla ani námitka žalovaného, že zápůjčka je reálným kontraktem, který nevzniká dohodou, nýbrž reálným předáním předmětu zápůjčky. V této souvislosti soud konstatuje, že v případě sporného dluhu tak, jak byl v žalobě a v uznání dluhu vymezen, došlo k reálnému předání peněžních prostředků, jelikož je žalobkyně v průběhu společného soužití žalovanému k jeho žádostem poskytla.

47. Žalovaný poté namítal, že uznání dluhu ze dne datum je pouze zdánlivým jednáním, neboť absentovala svobodná vůle žalovaného, jelikož uznání dluhu ze dne datum podepsal pod psychickým nátlakem žalobkyně, resp. šlo o jednání neplatné, které žalovaný učinil v omylu, do něhož jej žalobkyně uvedla úmyslně lstí.

48. V této souvislosti předně soud konstatuje, že o absenci vůle žalovaného, nelze v projednávané věci vůbec uvažovat, neboť žalovaný, který sám potvrzoval, že uznání dluhu podepsal, uváděl, že tak učinil pod nátlakem žalobkyně, jež podpisem uznání dluhu podmiňovala pokračování jejich partnerského vztahu, resp. z obavy o zdraví a život žalobkyně, neboť měla žalovanému vyhrožovat svojí sebevraždou v případě, že uznání dluhu nepodepíše. Z uvedeného je tak zcela zřejmé, že na žalovaného nebyl činěn žádný fyzický nátlak (tj. působení na jednajícího žalovaného fyzickou mocí, silou), kdy by ve skutečnosti jednal ten, kdo na „jednající“ osobu takto fyzicky působil, ale žalovaný učinil podpis uznání dluhu zcela vědomě, a tedy projevil svoji vůli uznání dluhu podepsat, pročež nelze vůbec uvažovat o tom, že by absentovala jeho vůle, a tedy že by vůbec nešlo o jeho právní jednání, tj. právní jednání by bylo zdánlivé.

49. Pokud by však byl žalovaný k právnímu jednání (podpisu uznání dluhu) přinucen hrozbou duševního násilí, která vzhledem k okolnostem vyvolala jeho důvodnou obavu, a pod vlivem této obavy právně jednal, nejednalo by se o právní jednání zdánlivé, neboť takové právní jednání existuje, ale trpí vadou, protože vůle jednajícího byla dotčena, a takové právní jednání by tudíž bylo neplatné. V takovém případě totiž vůle jednající osoby existuje, ale tvoří se pod vlivem strachu, obavy z oné újmy.

50. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka uzavřel, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle kterého platí, že, uzavřel-li některý z účastníků smlouvy smlouvu na základě psychického donucení, bylo jeho jednání postiženo nedostatkem svobody vůle, ať již se tak stalo pod nedovoleným nátlakem ze strany druhého účastníka smlouvy nebo třetí osoby. Aby výhrůžka způsobila neplatnost právního úkonu, musí především jít o výhrůžku bezprávnou (protiprávní), tj. musí jí být vynucováno něco, co jí být vynucováno nesmí; může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu úkonu (např. že oznámí adresátův trestný čin, neučiní-li tento příslušný právní úkon). Přitom není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí jít také o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Konečně musí být bezprávná výhrůžka adresována tomu, jehož právní úkon se vynucuje nebo osobám jemu blízkým (srov. též rozsudek Nejvyššího soud ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. hodnota, ročník 1999). Okolnosti vylučující svobodu vůle jednajícího musí mít přitom základ v objektivně existujícím a působícím stavu, nestačí tedy, jestli si jejich existenci jednající jen představuje, ale není-li pro ně objektivní důvod, a současně se musí stát pohnutkou pro projev vůle jednající dotčené osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka). Ústavní soud k tomu dodal (v usnesení ze dne datum, sp. zn. spisová značka), že právní úkon donuceného adresáta musí být v přímé souvislosti s bezprávnou výhrůžkou, jež pochází přímo od druhého subjektu právního úkonu, anebo od třetí osoby. V tomto případě by ovšem musel druhý subjekt právního úkonu nejen vědět o existenci bezprávné výhrůžky, ale též jí využít (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

51. Soud však musí konstatovat, že žalovaným tvrzený psychický nátlak ze strany žalobkyně však z žádného z provedených důkazů nijak nevyplynul. Žalovaný při svém účastnickém výslechu vypověděl, že uznání dluhu podepsal, protože žalobkyni miloval a myslel si, že spolu dál budou, což ale byla velká chyba. O psychickém nátlaku ve formě bezprávné výhružky sebevraždou žalobkyně žalovaný neuvedl ničeho, když jako jediný důvod, proč uznání dluhu podepsal, uváděl, že žalobkyni miloval a myslel si, že spolu zůstanou, když to pochopil tak, že pokud listinu podepíše, tak spolu zůstanou. Rovněž uváděl, že se bál, aby si něco neudělala, avšak již neuvedl ničeho, z čeho by danou obavu dovozoval. Existenci výhružky sebevraždou pak podle soudu nelze dovozovat ani z toho, že žalobkyně při svém výslechu vypověděla, že v době před podpisem uznání dluhu měla určité psychické problémy, když skončila na antidepresivech a navštěvovala psychologa. V této souvislosti je pak nutné zdůraznit, že ani žalobkyně o žádných sebevražedných sklonech nebo myšlenkách ničeho neuvedla. Z pouhé existence psychických problémů pak opět podle soudu nelze bez dalšího nijak dovozovat, že by měly vyústit ve výhružky sebevraždou. Otec žalovaného pak vypověděl, že to syn musel podepsat, neboť mu žalobkyně vyhrožovala, že se zabije, že spolyká prášky a psychicky ho vydírala. Odhlédne-li soud od prohlášení otce žalovaného, že má zájem o to, aby byl jeho syn zproštěn viny a nemusel nic platit, a od toho, že z jeho vystoupení byla patrná nevraživost vůči žalobkyni, soud zdůrazňuje, že otec žalovaného prohlásil, že o podpisu uznání dluhu žalovaným nic v době, kdy k němu došlo, nevěděl, a tedy v té době nevěděl ani o okolnostech podpisu dané listiny. To, že byl žalovaný k podpisu uznání donucen, došlo otci žalovaného poté, co jim žalobkyně uznání poslala a když se žalovaného zeptal, proč to podepsal, načež žalovaný uvedl, že musel. Za situace, kdy tvrzení o výhružkách žalobkyně smrtí nevyplývá z žádného dalšího důkazu, nýbrž jej pouze ex post dovozuje otec žalovaného, který o podpisu uznání dluhu v době, kdy se uskutečnilo, nic nevěděl, přičemž sám žalovaný se o existenci takové výhružky ani nezmínil, nezbývá než konstatovat, že existence takové výhružky v řízení nevyplynula. Totéž platí o tvrzení žalovaného, že podpisem uznání dluhu žalobkyně podmiňovala další trvání jejich vztahu, neboť daná skutečnost nevyplynula z žádného z provedených důkazů, když ji zmiňoval toliko žalovaný při svém účastnickém výslechu. Z žádného z dalších provedených důkazů však tato skutečnost nevyplynula a žalovaný ani jednu z nich (výhružku sebevraždou, podmínku podpisu uznání dluhu pro další trvání vztahu) neuváděl v SMS komunikaci, která následně mezi účastníky probíhala. Jediné, co uváděl, je že dluh chce splnit, ale nemá finanční prostředky na jeho splnění.

52. Soud však konstatuje, že i pokud by případně bylo pravdou, že žalobkyně podmiňovala další trvání jejich vztahu podpisem uznání dluhu, nebo že by v případě odmítnutí podpisu uznání dluhu žalovaným vyhrožovala spácháním sebevraždy, nebyla by ani jedna z těchto skutečností způsobilým důvodem pro neplatnost uznání dluhu žalovaným. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v době podpisu uznání dluhu již jejich vztah nefungoval. Za dané situace nelze podle soudu v žádném případě považovat výhružku ukončením nefungujícího vztahu za výhružku takové intenzity, jež by byla způsobilá v žalovaném vzbudit důvodnou bázeň, to vše za situace, kdy v rozpadu vztahu mezi žalobkyní a žalovaným hrály svoji roli i jiné důvody, než ekonomické důvody, jak vypověděla svědkyně jméno FO. Bylo-li tedy případně motivem žalovaného k uznání neexistujícího dluhu zachování nefungujícího vztahu, bylo takové jednání výsledkem toliko svobodného rozhodnutí žalovaného, jenž nyní musí nést následky takového jednání, tj. povinnost vyvracet domněnku existence dluhu, jejž uznal. Totéž by podle soudu platilo v případě, že by případně žalobkyně žalovanému vyhrožovala spácháním sebevraždy, pokud by uznání dluhu nepodepsal. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že žalovaný nejen podepsal uznání dluhu, ale svůj podpis si navíc nechal úředně ověřit, když podpis na listině uznal za vlastní. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný měl ke svému jednání dostatek času, přičemž pokud by případnou výhružku sebevraždou skutečně považoval za důvodnou, nic mu nebránilo, aby celou situaci vyřešil jinak (např. přivoláním jednotek integrovaného záchranného systému a následnou hospitalizací žalobkyně) a nikoliv uznáním neexistujícího dluhu. Pokud tedy přesto žalovaný uznal neexistující dluh a svůj podpis si následně nechal ověřit, bylo takové jednání opět toliko výsledkem jeho svobodného rozhodnutí.

53. Poněvadž se tedy v projednávané věci plně uplatní domněnka existence dluhu v souladu s § 2053 o.z., bylo na žalovaném, aby zákonnou domněnku vyvrátil. Žalovaný se tak pokoušel zpochybnit vyvratitelnou domněnku existence dluhu tím, že dluh nemohl vzniknout, neboť žalobkyně nedisponovala finančními prostředky v takové výši, aby je mohla žalovanému poskytnout a aby tak mohl sporný dluh vzniknout.

54. Soudu však nezbývá než konstatovat, že se žalovanému uvedené tvrzení neexistence sporného dluhu ani přes poučení soudu podle § 118a o.s.ř. nepodařilo prokázat. Na podporu uvedeného tvrzení totiž žalovaný označil v zásadě jediný důkaz, a to svědeckou výpověď svědka jméno FO, přičemž k návrhu svědecké výpovědi žalovaný připojil a k důkazu rovněž označil listinu uvezenou jako jméno FO datum, v níž byly uvedeny příjmy a výdaje matky žalobkyně. Svědek jméno FO pak při své výpovědi uvedl, že jeho manželka (matka žalobkyně) nemohla žalobkyni poskytnout finanční prostředky ve výši 300 000 Kč až 400 000 Kč, neboť jimi nedisponovala, když sice obdržela od svého bývalého manžela částku 300 000 Kč jako vyrovnání, avšak danou částku proinvestovali. Svědeckou výpověď svědka jméno FO však soud hodnotí jako silně nevěrohodnou, jelikož svědek o shora uvedené listině předložené žalovaným prohlásil, že se jedná o jeho poznámky, které si dělal při přípravě ke svému výslechu, neboť je to již datum. Soud však musí zdůraznit, že svědek nemohl z pouhého předvolání soudu vědět, k čemu přesně má být jako svědek slyšen, když v předvolání byli uvedeni toliko žalobkyně a žalovaný a předmět řízení, tedy o zaplacení 350 000 Kč s příslušenstvím. Svědek se tedy z předvolání dozvěděl, že jde o spor „jméno FO - jméno FO o velké peníze“, jak uváděl, avšak v žádném případě se již z předvolání nedozvěděl, že jde o „velké peníze, které si měla půjčit od maminky, což však není pravda, protože je proinvestovali“, jak dále svědek uváděl. K dotazu soudu poté svědek uvedl, že se o tom, že mělo jít o půjčku od maminky žalobkyně žalobkyni, dozvěděl od svých známých, když se zajímal o to, proč má jít svědčit. Pokud šlo o totožnost známých, od nichž se danou informaci dozvěděl, svědek uvedl, že neví, jestli to byli jméno FO nebo žalovaný, prostě někdo z jeho známých. Konečně svědek uvedl, že se mu jeho poznámky ztratily a že se více nechce vyjadřovat, přičemž si neuměl vysvětlit, jak se dostali do dispozice žalovaného, aby je mohl předložit soudu spolu s návrhem na jeho svědeckou výpověď. Podle soudu je tak zcela zřejmé, že žalovaný se svědkem jeho svědeckou výpověď předem minimálně probíral, když měl ve svém držení poznámky svědka o příjmech a výdajích matky žalobkyně ještě předtím, než označil svědeckou výpověď jméno FO k důkazu, než soud poté svědka k jednání předvolal a než se tak svědek mohl zajímat o to, proč má jít svědčit. S ohledem na to, jakož i na celý projev svědka, z něhož byla patrná nevraživost vůči žalobkyni, soud z nevěrohodné svědecké výpovědi svědka jméno FO nezjistil nic, co by mohlo vyvrátit domněnku existence sporného dluhu, tedy že by žalobkyně neměla dostatek finančních prostředků, aby je mohla ve sporné výši 350 000 Kč zapůjčit žalovanému. Naopak ze svědecké výpovědi svědkyně jméno FO, jakož i z účastnické výpovědi žalobkyně vyplynulo, že žalobkyně obdržela finanční prostředky od své matky, když žalobkyně svědkyni ukazovala finanční obnos, o němž prohlašovala, že se jedná o více než 300 000 Kč.

55. O neexistenci sporného dluhu pak nijak nesvědčí ani tvrzení žalovaného, že zapůjčení finančních prostředků v takové výši od žalobkyně nepotřeboval, neboť měl dostatek finančních prostředků a s jeho dluhy mu pomáhali jeho rodiče. Na podporu tohoto tvrzení pak žalovaný předložil výpis z účtu otce žalovaného a korespondenci související s poskytnutím úvěru otci žalovaného a s následnou úhradou dluhu žalovaného jeho otcem. Rovněž otec žalovaného při svém výslechu uváděl, že ví o půjčkách žalovaného, který si půjčoval, aby uspokojil nároky žalobkyně, ale nikdy se nestalo, že by žalovaný svůj dluh nesplatil, neboť na to jeho rodiče dohlíželi. Jak již soud uváděl shora, otec žalovaného při svém výslechu prohlásil, že má zájem o to, aby byl jeho syn zproštěn viny a nemusel nic platit, rovněž z jeho vystoupení byla patrná nevraživost vůči žalobkyni, avšak soud konstatuje, že i pokud by přesto považoval svědeckou výpověď otce žalovaného za zcela důvěryhodnou, nebyla by skutečnost, že žalovaný neměl potřebu půjčovat si od žalobkyně finanční prostředky způsobilá jakkoliv vyvrátit domněnku existence sporného dluhu, neboť pouze to, že žalovaný případně nepotřeboval finanční prostředky od žalobkyně, samo o sobě neznamená, že si přesto finanční prostředky od žalobkyně nezapůjčil.

56. Žalovaný tedy neprokázal, že by sporný dluh nevznikl. To, že by sporný dluh případně zanikl, pak žalovaný ani netvrdil, natožpak prokazoval. Naopak sám žalovaný uváděl, že na sporný dluh ničeho neuhradil. Pokud tedy žalovaný poukazoval na to, že žalobkyně v průběhu svých výpovědí u policie, event. v rámci trestních řízení vypovídala, že od žalovaného obdržela splátku na sporný dluh ve výši 350 000 Kč, ať již 1 000 Kč (dle úryvku protokolu z hlavního líčení ze dne datum ve věci sp. zn. spisová značka), nebo 3 500 Kč (dle úředního záznamu o podaném vysvětlení ze dne datum či ve výzvě zmocněnce žalobkyně jméno FO), není taková skutečnost pro danou věc podstatná, když sám žalovaný žádnou úhradu sporného dluhu netvrdil, naopak sám uváděl, že neuhradil ničeho. Podle soudu je pak akceptovatelné vysvětlení žalobkyně, že k danému tvrzní úhrad ze strany žalovaného došlo v důsledku neověřených slibů o úhradě žalovaným.

57. Pokud žalovaný poukazoval na tom, že žalobkyně v průběhu různých řízení měnila důvod, proč žalovanému poskytla finanční prostředky (úhrada dluhů žalovaného, opravy a úpravy automobilu) soud konstatuje, že hospodářský důvod poskytnuté zápůjčky není nijak podstatný, rozhodné je toliko poskytnutí zastupitelné věci (peněz) a povinnost jejího vrácení. Tedy důvod, pro nějž žalobkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky, je zcela nepodstatný, rozhodné je pouze to, že došlo k poskytnutí peněz a byla sjednána povinnost jejich vrácení. Domněnka takové skutečnosti pak byla založena uznáním dluhu žalovaného, přičemž žalovanému se tuto presumovanou skutečnost nepodařilo vyvrátit. V této souvislosti soud zdůrazňuje, že pouhá, třebas i velmi závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla považována za prokázanou. Pokud pak žalovaný poukazoval na prohlášení žalobkyně ze dne datum s tím, že žalobkyně nedodržela svůj závazek z daného prohlášení, soud poznamenává, že dané prohlášení je pouhou proklamací, jež je právně zcela bez významu.

58. S ohledem na shora uvedené tak soud shledal, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný žalobkyni neuhradil (ani z části) dluh ve výši 350 000 Kč, jehož existenci uznal. Dluh ze zápůjčky ze dne datum ve výši 350 000 Kč pak měl být žalovaným uhrazen nejpozději do datum, což však žalovaný nesplnil a následující den se ocitl v prodlení s úhradou svého dluhu a žalobkyně tak byla oprávněna požadovat po žalovaném rovněž úhradu úroků z prodlení podle § 1970 o.z. ve výši stanovené v § 2 nařízení ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Žalovaný pak v uznání dluhu ze dne datum uznal svůj dluh včetně nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení z dlužné částky od počátku prodlení do zaplacení dluhu. Žalobkyně však požadovala úhradu úroků z prodlení až od datum, pročež soud vázán žalobním návrhem přiznal žalobkyni právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení toliko v žalobkyní požadovaném rozsahu.

59. Soud proto uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 350 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od datum do zaplacení (bod I. výroku).

60. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal žádný důvod, proč ji stanovit v jiné, než zákonné délce.

61. Současně soud v bodě II. výroku rozhodl o právu na náhradu nákladů řízení tak, že podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. přiznal v řízení úspěšné žalobkyni proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 187 263 Kč pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 17 500 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 126 100 Kč za třináct úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a/ vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb dále jen „advokátní tarif“], výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé podle § § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu, podání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d/ advokátního tarifu, účast na jednání dne datum podle § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu, účast na jednání dne datum od hodnota hod. podle § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu, účast na jednání dne datum od hodnota hod. podle § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu, účast na jednání dne datum od hodnota hod. podle § 11 odst. 1 písm. g/ advokátního tarifu a porada s klientkou přesahující jednu hodinu dne datum podle § 11 odst. 1 písm. c/ advokátního tarifu) při tarifní hodnotě 350 000 Kč a sazbě jednoho úkonu ve výši 9 700 Kč (§ 6 odst. 1 a § 7 bod 6. advokátního tarifu) a ve výši 9 700 Kč za dva úkony právní služby (účast na zmařeném jednání dne datum, kdy soud postupoval podle § 14 odst. 2 věty před středníkem advokátního tarifu, jelikož jednání bylo odročeno bez faktického projednání věci, pročež přiznal advokátu náhradu ve výši ½ mimosmluvní odměny, a vyjádření k odvolání žalovaného nikoliv ve věci samé ze dne datum podle § 11 odst. 2 písm. c/ advokátního tarifu) ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny za úkon právní služby, a tedy ve výši 4 850 Kč, a z paušální náhrady hotových výdajů advokáta za tyto úkony ve výši 4 500 Kč (15 x 300 Kč) podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. Náklady řízení žalobkyně pak dále tvoří DPH, jehož je advokát žalobkyně plátcem, v sazbě 21 % z částky 140 300 Kč, a tedy ve výši 29 463 Kč. O plnění k rukám advokáta žalobkyně a o lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 149 odst. 1 a § 160 odst. 1 o.s.ř.

62. Soud konstatuje, že žalobkyni nepřiznal odměnu advokáta a paušální náhradu hotových výdajů za úkony spočívající v doplnění žaloby ze dne datum, neboť skutečnosti uvedené v tomto podání měly být již součástí podané žaloby, a ze stejného důvodu tedy za úkon spočívající v poradě s klientkou přesahující jednu hodinu dne datum, jakož i za úkon právní služby spočívající ve vyjádření ze dne datum, jež bylo učiněno bez výzvy soudu a jež nepřineslo pro věc žádné nové podstatné skutečnosti, pročež soud neshledal náklady spojené s těmito úkony jako účelně vynaložené.

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.

Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, lze se po právní moci rozsudku domáhat výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.