OSUL 10 C 302/2019-374

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_001⟫ a soudců JUDr. Lenky Novotné a Mgr. Jiřího Vilda ve věci ⟪LB:lb_002⟫ žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci ⟪LB:lb_003⟫ proti ⟪LB:lb_004⟫ žalovaným: 1. Obec Libouchec, IČO ⟪LB:lb_005⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_006⟫ zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení ⟪LB:lb_007⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_008⟫ 2. D8 právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_009⟫ sídlem adresa žalované ⟪LB:lb_010⟫ zastoupená advokátkou Mgr. jméno příjmení ⟪LB:lb_011⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_012⟫ o určení neplatnosti kupní smlouvy, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum, č. j. 10 C 302/2019-333, ve spojení ⟪LB:lb_013⟫ s doplňujícím usnesením Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne datum, č. j. ⟪LB:lb_014⟫ 10 C 302/2019-332

I. Rozsudek okresního soudu se mění tak, že se určuje, že kupní smlouva uzavřená dne datum mezi žalovano6u 1. jako prodávající a žalovanou 2. jako kupující, jejímž předmětem je prodej pozemku par. číslo – ostatní plocha zapsaného na list vlastnictví pro obec Libouchec a k. ú. část obce u obec u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště Ústí nad Labem, je neplatná.

II. Žalované jsou povinny zaplatit žalobkyni náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 55 435,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta JUDr. jméno příjmení, Ph.D., a to tak, že žalovaná 1. částku 25 217,60 Kč a žalovaná 2. částku

25 217,60 Kč.

III. Žalovaná 1. je povinna zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení ve výši 162 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaná 2. je povinna zaplatit státu – České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Labem náklady řízení ve výši 162 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. dosud nezavršený kontraktační proces anulovat a otevřít možnost nové soutěže o předmětný pozemek. O„ nápravu procesního pochybení“ zrušením rozhodnutí zveřejnit nový záměr se nemohlo jednat, pokud již byla vůle obce formulována navenek prostřednictvím zveřejnění záměru na úřední desce. Nově zveřejněný záměr, na který zájemci (mj. žalobkyně i žalovaná

2.) reagovali žádostí o prodej, proto bezpochyby nahradil předchozí z roku 2017 a legitimním důvodem jeho pozdějšího zrušení - za předpokladu rovného přístupu ke všem přihlášeným zájemcům - mohlo být pouze rozhodnutí žalované 1. zamýšlenou dispozici nakonec neprovést. Zrušením nového záměru tak nebyl (nemohl být) obnoven stav, jaký zde byl po vyhlášení záměru v roce 2017, neboť kontinuita procesu prodeje zahájeného na základě něj byla zveřejněním nového záměru prodeje přerušena. Uzavřela-li za dané situace žalovaná 1. kupní smlouvu o prodeji předmětného pozemku se žalovanou 2., jednalo se o přímý prodej netransparentně vybranému zájemci bez řádně zveřejněného záměru, v rozporu s ust. § 39 odst. 1 zákona o obcích, které takové porušení povinnosti spojuje s následkem (absolutní) neplatnosti právního jednání (§ 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Již to samo o sobě nutně vede k závěru o důvodnosti žaloby, jíž se žalobkyně jako opomenutá a včas přihlášená zájemkyně domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy, aniž by bylo nutno se blíže zabývat dalšími tvrzenými důvody neplatnosti.

2. kritéria transparentnosti a rovného zacházení se všemi zájemci vskutku nenaplňoval.

3. Obě žalované na obranu proti žalobě argumentovaly tím, že smyslem zveřejnění záměru je pouze plnění informační povinnosti obce podle zákona č. 128/2000 Sb., nejedná se o jednostranný adresovaný právní úkon spočívající v nabídce prodeje konkrétnímu adresátovi. Namítly, že původní usnesení o schválení prodeje pozemku žalované 2. nikdy revokováno nebylo, žalovaná

4. Okresní soud poté, co dovodil existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na požadovaném určení podle § 80 o. s. ř., po skutkové stránce vyšel z nesporného chronologického průběhu úkonů žalované 1. předcházejících vlastnímu uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými, jak je vylíčila žalobkyně. Dále vyšel ze zjištění, že žalovaná 1. zaslala dne datum společnosti x právnická osoba jako kupující návrh kupní smlouvy na prodej předmětného pozemku a dopisem ze dne datum téže společnosti sdělila, že v záležitosti návrhu kupní smlouvy dosud neobdržela žádnou odpověď. Dne datum písemně informovala oslovená společnost žalovanou 1. o tom, že koupi předmětného pozemku bude realizovat žalovaná 2., která vznikla odštěpením od právnická osoba, současně ji zpravila o komplikacích v procesu stavební a inženýrské přípravy jejího projektu výrobního areálu na předmětném pozemku, s tím, že po jejich vyřešení sdělí své připomínky ke kupní smlouvě.

V mezidobí po schválení prodeje žalovaná 1. řešila se zájemkyní (společností právnická osoba a následně se žalovanou 2., která vznikla zápisem do obchodního rejstříku dne datum), různé právní kroky směřující k realizaci zamýšlené výstavby výrobního areálu týkající se např. položení vodovodní přípojky, kácení stromu, či posuzování vlivu na životní prostředí. Dne datum žalovaná 2. zaslala žalované 1. upravený návrh kupní smlouvy, úpravy se týkaly označení kupující a výše kupní ceny. Po opakovaném zveřejnění záměru vznesla žalovaná 2. dne datum vůči žalované 1. písemné námitky ohledně chybného procedurálního postupu a v návaznosti na ně žalovaná 1. své usnesení o novém zveřejnění záměru revokovala. Okresní soud dále vyšel z toho, že obec prodeje upravují mj. lhůty pro přijetí návrhu kupní smlouvy v článku V. odst. 3 tak, že„ nedostaví-li se kupující v navrženém termínu a ani si nedomluví jiný, běží lhůta 60 dnů od doručení návrhu smlouvy pro její uzavření“, v navazujícím odst. 4 pak stanoví, že„ v případě odstoupení kupujícího nebo nebude-li kupující reagovat na výzvu dle článku V. odst. 3 a marně uplyne lhůta 60 dnů, bude záležitost vrácena k rozhodnutí zastupitelstvu obce“. Při stanovení kupní ceny pozemku žalovaná 1. vycházela ze znaleckého posudku Ing. jméno příjmení ze dne datum, podle níž jeho obvyklá cena činí 1 512 650 Kč.

5. Po právní stránce okresní soud posuzoval spornou otázku platnosti kupní smlouvy ve vztahu k tvrzenému porušení povinností žalované 1. podle zákona č. 128/2000 Sb., zákona o obcích (obecní zřízení), dále jen„ zákon o obcích“. S odkazem na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu dovodil, že smyslem povinnosti obce zveřejnit záměr majetkové dispozice na své úřední desce stanovené v § 39 odst. 1 zákona o obcích (pod sankcí její absolutní neplatnosti) je učinit majetkové jednání obce transparentním a zároveň hospodárným, neboť obec jím vyzývá případné zájemce k podávání vlastních nabídek a každému dává možnost, se k dispozici, která musí probíhat v souladu s dobrými mravy a principy slušnosti, vyjádřit. Povinnost zveřejnit záměr je veřejnoprávní povahy, záměr proto není soukromoprávním jednáním ani veřejným příslibem či vyhlášením veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku a jeho zveřejnění obec nezavazuje k uskutečnění zamýšleného právního jednání. Zákon neukládá obci uvádět ve zveřejněném záměru bližší podmínky zamýšlené dispozice, pokud však v záměru takové bližší podmínky dispozice nebo bližší podmínky pro podávání nabídek přesto (dobrovolně) uvede, sama sebe tím omezuje a tyto podmínky se pro ni stávají závaznými. Pro rušení a zejména pak pro znovuzveřejnění záměru platí závěry Ústavního soudu vyslovené v nálezu ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 1167/11, požadující, aby postupy obce při nakládání s majetkem byly transparentní a aby se obec nedopouštěla nerovného zacházení, to znamená, že ke zrušení a následnému opětovnému přijetí a zveřejnění záměru musí mít obec legitimní důvody a v žádném případě nesmí být přítomna snaha upřednostnit určitého zájemce nebo naopak jiného zájemce vyloučit. Okresní soud konstatoval, že žalovaná 1. přistoupila k opakovanému zveřejnění záměru zřejmě vlivem vnímané časové prodlevy od prvního vyhlášeného záměru, v níž nedošlo k uzavření kupní smlouvy s vybraným zájemcem, vytvořila tak situaci, kdy vedle sebe souběžně existovaly dva řádně vyhlášené záměry. Revokací usnesení, jímž byl schválen ke zveřejnění v pořadí druhý z nich, napravila procesní pochybení a účinným zůstal původní schválený a zveřejněný záměr. Dospěl k závěru, že žalovaná 1. neporušila zákon o obcích a nedopustila se jednání zvýhodňujícího konkrétního zájemce, žádné její pochybení z hlediska platnosti kupní smlouvy neshledal ani co do určení subjektu, s nímž měla být kupní smlouva uzavřena. Jde-li o namítanou nevýhodnost majetkové transakce pro žalovanou 1., okresní soud poukázal na to, že obec není povinna při prodeji nemovitého majetku vždy upřednostnit ekonomicky nejvýhodnější nabídku, pokud svůj postup náležitě odůvodní, případné porušení povinnosti využívat majetek obce účelně a hospodárně v souladu s jejími zájmy a úkoly stanovená v § 38 odst. 1 zákona o obcích nemá za následek neplatnost právního jednání, ale může se projevit toliko v majetkové, event. trestní odpovědnosti zastupitelů, kteří takové jednání schválili. Nepřisvědčil tvrzením žalobkyně dovozujícím neplatnost kupní smlouvy z nedodržení 60-ti denní lhůty stanovené pro přijetí návrhu kupní smlouvy v Zásadách prodeje, s tím, že obec prodeje nejsou obecně závazným předpisem, ale pouze interní směrnicí upravující procedurální postup obce při nakládání s obecním majetkem, proto jejich případné porušení nezakládá neplatnost smlouvy. Konstatoval, že časová kontinuita mezi zveřejněním záměru a realizací vlastní majetkové dispozice nebyla porušena, pokud si delší časové období vyžádalo splnění různých právních povinností v zájmu zamýšlené výstavby výrobního areálu žalované 2. Dospěl-li k závěru, že se žalovaná

6. Proti tomuto rozsudku v celém rozsahu (ve spojení s doplňujícím usnesením) podala včasné odvolání žalobkyně. Namítla, že okresní soud sice správně vymezil obsah a účel ust. § 39 odst. 1 zákona o obcích, svá správná teoretická východiska podpořená citacemi z obsáhlé judikatury a komentářové literatury však nesprávně a v rozporu s jejich smyslem aplikoval na zjištěný skutkový stav, který je názorným příkladem netransparentnosti, nehospodárnosti a snahy žalované 1. dosáhnout převodu pozemku do vlastnictví předem zvolenému subjektu. Poukázala na to, že opakované zveřejnění záměru prodeje předmětného pozemku bylo logickým důsledkem situace, kdy žalovaná 2. reagovala na návrh kupní smlouvy teprve po více než jednom roce a čtyřech měsících od jeho obdržení. Svým postupem dala žalovaná 1. jasně najevo, že se necítí být nadále vázána schválením prodeje předmětného pozemku žalované 2. v roce 2017 a nepřijímá její protinávrh kupní smlouvy ze dne datum. Nový záměr prodeje byl zveřejněn datum a žalovaná 2. se v reakci na něj přihlásila jako zájemce dne datum, aniž by proti opakovanému zveřejnění záměru cokoli namítala. Teprve po zjištění, že se kromě ní přihlásili další zájemci o předmětný pozemek, začala žalovaná 2. protestovat a nové zveřejnění záměru zpochybňovat. Zdůraznila, že projevila-li žalovaná 1. zveřejněním záměru vůli pozemek prodat v roce 2019, pak z logiky věci starší totožný projev vůle z roku 2017, včetně nedokončeného procesu převodu, nemůže vedle nového projevu vůle obstát, ale je jím nahrazen. Kontinuita procesu prodeje pozemku žalované 2. byla novým zveřejněním záměru přerušena a zrušením (revokací) v pořadí druhého záměru prodeje se účinky spojené s prvním zveřejněným záměrem neobnovily, takže rozhodnutí žalované 1. prodat pozemek žalované 2. v roce 2019 nevzešlo z řádné a transparentní soutěže. Namítla dále, že stěží může být považován za hospodárný postup žalované 1., jímž zrušila soutěž o pozemek ve zjevné snaze přiřknout jej žalované

7. Žalované se k odvolání nevyjádřily.

8. Krajský soud jako soud odvolací rozhodl o odvolání žalobkyně bez nařízení jednání, neboť skutková zjištění soudu prvního stupně nebyla zpochybněna, odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a všechny účastnice s tímto procesním postupem souhlasily (§ 214 odst. 3 o. s. ř.). Přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení jeho vydání předcházejícího a dospěl k závěru, že odvolání je opodstatněné.

9. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, který je podrobně popsán v odůvodňující části napadeného rozhodnutí a má oporu v provedeném dokazování a ve shodných tvrzeních účastnic. Soud prvního stupně správně dovodil, že žalobkyni svědčí naléhavý právní zájem na požadovaném určení (shodný závěr ostatně odvolací soud v souladu s konstantní judikaturou přijal již v usnesení, jímž v průběhu řízení rozhodl o odvolání žalovaných proti usnesení okresního soudu o nařízení předběžného opatření). Jde-li o právní posouzení sporné otázky platnosti kupní smlouvy, soud prvního stupně sice správně vycházel z ustanovení zákona o obcích, nicméně závěry, k nimž dospěl, odvolací soud za správné nepovažuje, naopak je namístě zcela přisvědčit odvolací argumentaci žalobkyně.

10. Podle § 39 odst. 1 zákona o obcích záměr obce prodat, směnit, darovat, pronajmout, propachtovat nebo vypůjčit hmotnou nemovitou věc nebo právo stavby anebo je přenechat jako výprosu a záměr obce smluvně zřídit právo stavby k pozemku ve vlastnictví obce obec zveřejní po dobu nejméně 15 dnů před rozhodnutím v příslušném orgánu obce vyvěšením na úřední desce obecního úřadu, aby se k němu mohli zájemci vyjádřit a předložit své nabídky. Záměr může obec též zveřejnit způsobem v místě obvyklým. Pokud obec záměr nezveřejní, je právní jednání neplatné. Nemovitá věc se v záměru označí údaji podle zvláštního zákona platnými ke dni zveřejnění záměru.

11. Pro posouzení dané věci je podstatné, zda k uzavření kupní smlouvy mezi žalovanými došlo v souladu s ust. § 39 odst. 1 zákona o obcích na základě řádně zveřejněného záměru žalované

12. Soud prvního stupně dovodil, že oba vyhlášené záměry prodeje téhož pozemku obstojí vedle sebe, takže po revokaci usnesení zastupitelstva žalované 1. o zveřejnění v pořadí druhého záměru zůstaly zachovány účinky prvního vyhlášeného a schváleného záměru, na základě kterého byla posléze platně uzavřena kupní smlouva se žalovanou 2. Tento závěr odvolací soud nesdílí.

13. Smyslem záměru je učinit majetková jednání obce transparentními a zároveň hospodárnými

(s ohledem na § 38 zákona o obcích), neboť obec jím vyzývá případné zájemce k podávání vlastních nabídek a každému dává možnost se k dispozici vyjádřit a namítat případnou nehospodárnost či neúčelnost. Soudy v této souvislosti opakovaně zdůrazňují, že dispozice obecním majetkem musí probíhat v souladu s dobrými mravy a principy slušnosti, tedy tak, aby předem stanovená kritéria nebyla chápána pouze jako záminka pro výběr předem stanoveného zájemce (například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007, ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4108/2008, ze dne 23. 2. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2146/2010, ze dne 20. 12. 2017, 29 ICdo 32/2016, a ze dne 16. 5. 2018, sp. zn. 30 Cdo 3890/2017). K naplnění tohoto cíle slouží mimo jiné (a zejména) povinnost zveřejnit záměr podle § 39 odst. 1 zákona o obcích.

14. Povinnost zveřejnit záměr není povinností soukromoprávní povahy. Záměr proto není soukromoprávním jednáním (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 1383/2010, rozsudky téhož soudu ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 2623/2003, a ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 865/2003). Záměr není ani veřejným příslibem, ani vyhlášením veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku (rozhodnutí ze dne datum, sp. zn.

28 Cdo 1383/2010). Jedná se o povinnost veřejnoprávní, byť s možnými konsekvencemi v rovině soukromoprávní, která sleduje veřejný zájem na transparentnosti a hospodárnosti nakládání s veřejným majetkem (například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 30 Cdo 2146/2010, a ze dne datum, sp. zn. 28 Cdo 3757/2007). Svou povahou se jedná o informativní (správní) úkon, na jehož základě mohou případní zájemci iniciovat smluvní proces směřující k uzavření obcí zamýšlené smlouvy, tedy o jakousi veřejnoprávní obdobu veřejné soutěže o nejvhodnější nabídku. Zveřejněním záměru obec sebe sama nezavazuje k uskutečnění zamýšleného právního jednání, tj. není povinna z obdržených nabídek určitou vybrat a právní jednání (smlouvu) učinit (například usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn.

28 Cdo 2957/2004). Je možné a přípustné, aby se obec i po zveřejnění záměru či po obdržení nabídek ke zveřejněnému záměru rozhodla, že dispozice nakonec nebude učiněna, resp. že žádnou z obdržených nabídek nevybere a smlouvu neuzavře. Ovšem pro rušení a zejména pak pro případné znovuzveřejnění záměru platí závěry Ústavního soudu požadující, aby postupy obce při nakládání s majetkem byly transparentní a aby se obec nedopouštěla nerovného zacházení (srov. nález ze dne datum, sp. zn. IV. ÚS 1167/11). To znamená, že zruší-li obec záměr a následně jej znovu přijme a zveřejní, musí mít k takovému postupu legitimní důvody a v žádném případě nesmí být přítomna snaha upřednostnit určitého zájemce nebo naopak určitého zájemce takovým postupem vyloučit, tedy jednat s úmyslem obejít smysl záměru i principy nakládání s veřejným majetkem. Ústavní soud nezpochybňuje právo obce opakovaně vyhlásit nabídkové řízení ohledně téže nemovitosti či vymezit podmínky, které musí splňovat zájemce o jejich koupi, případně podmínky prodeje, nicméně i takový postup musí mít racionální a obhajitelnou základnu a nesmí sloužit k podezřelému a netransparentnímu nakládání s obecním majetkem. Je vyloučeno, aby obec, jakožto územní společenství občanů majících právo na samosprávu (čl. 100 odst. 1 Ústavy) a veřejnoprávní korporace (čl. 101 odst. 3 Ústavy), hospodařila s jí vlastněným majetkem prostřednictvím svých volených orgánů tak, že by na první pohled pochybným charakterem tohoto hospodaření podlamovala důvěru občanů, kteří obec tvoří, v to, že její správa je správou ve prospěch obce, a nikoliv ve prospěch jiných subjektů.

15. Se zřetelem ke shora uvedeným teoretickým a judikatorním východiskům odvolací soud musí konstatovat, že postup žalované 1. jako obce při prodeji předmětného pozemku žalované

16. Skutečnost, že zveřejněním záměru obec sebe sama nezavazuje k uskutečnění zamýšleného právního jednání, tj. není povinna z obdržených nabídek určitou vybrat a právní jednání (smlouvu) učinit, stejně jako možnost, aby se obec i po zveřejnění záměru či po obdržení nabídek ke zveřejněnému záměru rozhodla, že dispozice nakonec nebude učiněna, resp. že žádnou z obdržených nabídek nevybere a smlouvu neuzavře, neotevírá neomezený prostor pro libovůli, neboť smluvní volnost obce není bezbřehá.

17. V posuzované věci sice žalovaná 1. dne datum rozhodla na základě záměru prodeje zveřejněného datum o prodeji předmětného pozemku, ovšem k završení procesu prodeje s vybraným zájemcem nedošlo, neboť návrh kupní smlouvy ze dne datum vypracovaný žalovanou 1. nebyl ze strany kupující přijat a nový návrh kupní smlouvy obsahující změny (tj. nikoli akceptaci původního návrhu) zaslala žalovaná 2. žalované 1. až dne datum. Zveřejnění nového záměru prodeje předmětného pozemku dne datum, jímž žalovaná 1. informovala potenciální zájemce, že mohou iniciovat smluvní proces směřující k uzavření zamýšlené kupní smlouvy, nelze podle názoru odvolacího soudu vnímat jinak, než jako projev vůle žalované

18. Odvolací soud z vyložených důvodů napadený rozsudek v meritorním výroku I. změnil podle

§ 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tak, že určil neplatnost kupní smlouvy na prodej předmětného pozemku uzavřené dne datum mezi žalovanou 1. jako prodávající a žalovanou 2. jako kupující.

19. Vzhledem ke změně rozsudku rozhodl odvolací soud znovu o všech nákladech řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.), a to podle zásady úspěchu vyjádřené v § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byla v řízení plně úspěšná a má proto vůči neúspěšným žalovaným právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které sestávají ze zaplacených soudních poplatků ve výši 5 000 Kč (za žalobu, odvolání a za návrh na nařízení předběžného opatření), odměny advokáta za 15 úkonů právní služby počítaných z tarifní hodnoty 35 000 Kč, z toho 12 úkonů v plné výši po

2 500 podle § 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (za převzetí zastoupení, podání žaloby, repliku k vyjádření žalovaných, dvě písemná vyjádření k výzvě soudu, účast u čtyř jednání ústních jednání před soudem prvního stupně, z nichž jednání dne datum přesáhlo dvě hodiny, podání odvolání proti rozsudku a proti doplňujícímu usnesení), za 3 úkony v poloviční výši po 1 250 Kč podle § 9 odst. 3, § 7 bod 5., § 11 odst.

2, 3 advokátního tarifu (návrh na vydání předběžného opatření, písemné vyjádření k odvolání obou žalovaných proti usnesení o nařízení předběžného opatření), s tím souvisí 15 paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu. Součástí nákladů řízení je i cestovné advokáta žalobkyně ke čtyřem ústním jednáním z obec do obec a zpět, jehož výši však žalobkyně nespecifikovala a nedoložila. Odvolací soud proto vycházel z ceny jízdného za použití prostředků hromadné dopravy (vlak), která dle internetového portálu webová adresa činí 129 Kč za jednosměrnou jízdu, celkem tedy žalobkyni náleží cestovné 1 032 Kč a náhrada za promeškaný čas v rozsahu 24 půlhodin po 100 Kč podle § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu, to vše s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty z nákladů právního zastoupení (ze základu 41 682 Kč) ve výši 8 753,20 Kč podle § 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř. Odvolací soud každé ze žalovaných uložil zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení částku 25 217,60 Kč odpovídající jedné polovině celkových nákladů řízení ve výši 55 435,20 Kč v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám advokáta žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

20. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

21. Povinnost k náhradě nákladů vynaložených státem spočívajících ve vyplaceném svědečném ve výši 324 Kč uložil odvolací soud rovným dílem oběma neúspěšným žalovaným, na každou z nich tak připadá povinnost k zaplacení částky 162 Kč. Povinnost k plnění odvolací soud určil oběma žalovaným v zákonné třídenní lhůtě (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Proti tomuto rozsudku lze do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu podat dovolání k Nejvyššímu soudu ČR za podmínek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání se podává prostřednictvím okresního soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Přípustnost dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.