OSUL 14 C 160/2022-22

Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Ottou Plachý ve věci ⟪LB:lb_001⟫ žalobkyně:; právnická osoba, IČO ⟪LB:lb_002⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_003⟫ zastoupený advokátem titul jméno příjmení ⟪LB:lb_004⟫ sídlem adresa ⟪LB:lb_005⟫ proti; ⟪LB:lb_006⟫ žalované:; celé jméno žalované, narozená dne datum ⟪LB:lb_007⟫ bytem adresa žalované ⟪LB:lb_008⟫ o zaplacení 2 308 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná zaplatila žalobkyni částku 2 308 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 157 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 151 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Žalobou došlou soudu dne datum se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 2 308 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne datum cestovala vlakem společnosti právnická osoba, bez platné jízdenky. Proto jí bylo vyměřeno jízdné v částce 157 Kč a přirážka k jízdnému v částce 1 000 Kč. Dále žalovaná dne datum cestovala vlakem společnosti právnická osoba, bez platné jízdenky. Proto jí bylo vyměřeno jízdné v částce 151 Kč a přirážka k jízdnému v částce 1 000 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byly tyto pohledávky postoupeny žalobkyni, o tom byla žalovaná vyrozuměna. Žalovaná však nic neuhradila. Žalobkyně se domáhala zaplacení dlužných částek s úrokem z prodlení.

Soud věc projednal dle § 101 odst. 3 občanského soudního řádu v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se z jednání omluvila a žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila.

Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaná dne datum cestovala vlakem číslo provozovaným společností právnická osoba, bez platného jízdního dokladu. Při přepravní kontrole jí proto bylo uloženo zaplatit doplatek jízdného ve výši 157 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč. Dále žalovaná dne datum cestovala vlakem číslo provozovaným společností právnická osoba, bez platného jízdního dokladu. Při přepravní kontrole jí proto bylo uloženo zaplatit doplatek jízdného ve výši 151 Kč a přirážku ve výši 1 000 Kč.

Soud však nemá za prokázané, že předmětné pohledávky byly postoupeny žalobkyni. K tomu žalobkyně předložila jen dvě oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. V těchto se uvádí, že společnost právnická osoba, uzavřela dne datum s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávky, kterou postoupila splatnou pohledávku za žalovanou. Má se jednat o pohledávky vzniklé z důvodu porušení přepravních podmínek, výše jistiny těchto pohledávek činí 1 157 Kč a 1 151 Kč. Pohledávky nejsou v tomto oznámení nijak blíže označeny, jsou uvedeny pouze variabilní symboly, které však neodpovídají variabilním symbolům uvedeným na předložených potvrzeních o nedodržení přepravních podmínek. Toto oznámení podepsal zástupce žalobkyně a advokát titul jméno příjmení, příjmení, jako zástupce společnosti právnická osoba, s tím, že tak činí na základě plné moci. Dále byla předložena plná moc ze dne datum, kterou právnická osoba dráhy zmocnila titul jméno příjmení, příjmení, advokáta kanceláře právnická osoba, jako zmocněnce, k oznámení postoupení pohledávek na zmocněnce.

Žádný další důkaz k prokázání postoupení předložen nebyl. Vzhledem k tomu, že se žalobkyně nedostavila k jednání, soud jí nemohl poskytnout poučení o povinnosti navrhnout důkazy k prokázání této skutečnosti a o následcích neunesení důkazního břemene. Toto poučení se poskytuje zásadně na jednání (§ 118a odst. 3 občanského soudního řádu), neúčast žalobkyně na jednání tak jde k její tíži; není to důvodem pro odročení jednání.

Na základě výše uvedeného soud shledal, že žaloba není důvodná. Soud rozhoduje na základě zjištěného skutkového stavu věci (§ 153 odst. 1 občanského soudního řádu), tedy může vycházet pouze z toho, co bylo v řízení prokázáno. Bylo prokázáno, že společnosti právnická osoba, vznikly vůči žalované nároky na zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému z důvodu, že se žalovaná při jízdách neprokázala platným jízdním dokladem (§ 37 odst. 5 písm. b) a odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách). Žalobkyně však neprokázala, že je ve věci aktivně legitimována, tj. že je oprávněna domáhat se splnění žalované pohledávky. Z § 1882 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vyplývá, že aby vznikla povinnost dlužníka plnit postupníkovi, musí dlužníka vyrozumět o postoupení postupitel, nebo mu postupník musí postoupení prokázat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1277/2007). V této věci sice byla předložena oznámení o postoupení, která měla být činěna i za společnost právnická osoba, jako postupitele, avšak tato oznámení hodnotí soud jako neurčitá, když z nich nelze dovodit, jaké konkrétní pohledávky se má postoupení týkat. Pouhé uvedení částky soud považuje za nedostatečné, když jen z toho nelze zjistit, o jakou konkrétní pohledávku se má jednat, a není uveden žádný další upřesňující údaj (např. datum jízdy, číslo vlaku, číslo hlášenky apod.). Dle § 553 odst. 1 občanského zákoníku tak jde pro neurčitost o zdánlivá právní jednání, která nemají žádné účinky. Navíc měl tato oznámení za společnost právnická osoba, učinit jako zmocněnec advokát titul jméno příjmení, příjmení, avšak nebylo prokázáno, že k tomu byl oprávněn. Předložená plná moc ze dne datum jej opravňovala oznámit postoupení jen na něj samotného, nikoliv na jinou osobu (výslovně se uvádí, že zmocněnec se zmocňuje, aby oznámil dlužníkovi, že došlo k postoupení pohledávky na zmocněnce). Dle této plné moci tedy nebyl oprávněn oznámit postoupení na žalobkyni. Oznámení o postoupení učiněné samotnou žalobkyní jako postupníkem by pak bylo nedostatečné, postupník je povinen postoupení prokázat, jak je uvedeno výše.

Jelikož tedy nebylo prokázáno, že postupitel žalovanou (řádně) vyrozuměl o postoupení, a nebylo ani jinak prokázáno, že k postoupení došlo, soud žalobu pro neunesení důkazního břemene v celém rozsahu zamítl.

O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Ve věci byla úspěšná žalovaná, měla by proto vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však v řízení náklady nevznikly, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu).

Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.